Svazáci a demokracie
Adam BorzičNeschopnost společnosti vyrovnat se s minulostí je jednou z příčin současného svazáctví mladé generace. Označit vnějšího nepřítele je totiž osvědčený způsob, jak se vyhnout přemýšlení nad sebou samým.
V pátečním DR reagoval Jakub Patočka velmi trefně na nejnovější mediální výstřelek české pravice, na naprostou ztrátu soudnosti, na úděsně hloupé video „Přemluv bábu“. V této souvislosti použil výraz „svazáctví“. Nedá mi to a musím k tématu pravicového svazáctví také připojit pár postřehů, protože se mi už delší dobu převaluje v žaludku jako nestrávená večeře. Svazáctví je pojem, který naše zlaté hochy a děvčata dokonale vystihuje. Kolorit se změnil, šátky a uniformy jsou vystřídány značkovými hadry, ale jádro pudla zůstává stejné, agitační tupost, arogance a odtrženost od reality — to jsou vnitřnosti svazácké mentality.
Především je třeba si povšimnout, že pravicoví svazáci nikdy nepochopili a bohužel ani nepřijali esenci demokracie. Vesmír českých neo-svazáků vypadá následovně: Paroubek se ženou i dcerou na Marsu, komunisté v kleci, radikální levičáci ponecháni pro pobavení výhradně v hudbě a idea levice pohřbená do knih, které nikdo číst nebude, protože svazáci budují reálný kapitalismus a na čtení knih (levicový přežitek spojený s nicneděláním) nemají čas. Demokracie v jejich pojetí není vládou jedné strany (je jich víc: ODS, TOP 09, VV), za to je zaručeně vládou jednoho politického směru. Že demokracie stojí a padá na střídání vlád, rozličných pojetí a představ o fungování demokracie, že demokracie sama sebe ustavičně zpochybňuje, protože na rozdíl od nesvobodných režimů si sebou jista být nemůže, že demokracie sama sebe neustále překračuje, to naši svazáci nikdy nepochopí. Místo, aby se snažili porozumět, o co v demokracii běží, jakožto správní svazáci brojí a mobilizují, pseudoprorocky planou a strašně, strašně žvaní.
Doplnil bych: I talentovaní a vzdělaní pravicoví občané jsou traumatizováni generacemi zažitým antikomunismem a šovinismem. Dodnes tak chybí vědomí základních potřeb funční demokracie. Příkladně vědomí, že šíře politického spektra je měřítkem hodnoty demokracie. Obávám se, že snadná samovolná změna se nedá očekávat.
Hérakleitos byl aristokrat, takže se nejspíš ze svého "objevu" dvakrát neradoval. Mezitím uběhlo přes dva tisíce let, a hle - opravdu nejsme tam, kde jsme byli. Filosofie jako akademická disciplina je mrtvá, takže na ctihodných ústavech filosofy nehledejme. Vedle těch "mrtvých" (namátkou Augustin, Descartes, Kosík...) jsou tu ovšem živí (namátkou Štampach, Hekrdla...).
Nikdo "za nás" tu práci neudělá. A v tom má pan Petrasek plnou pravdu.
Myslím, že z psycholog. hlediska to není možné.
Označení, tedy kategorizace, bývalého vnějšího nepřítele,myslím, nijak nebrání usebrání se sám nad sebou či se sebou, v politice potom, přemýšlení o vlastních chybě a chybě cizí, třeba vnějšího nepřítele.
Nerozumím Vašemu pojmu /nejste první, vím/ "svazáctví" :jsou to ti, kteří byli první ?
Jsou to ti, kteří jsou úspěšní ?
Jsou to ti, kteří byli v Hit Len Jurgen ?
Jsou to ti, kteří vydělali více peněz , než já ?
Jsou to ti, kteří mají jiný názor než já ?
Jsou to ti, kteří méně pomáhají (pokud pomáhám) potřebným, než já ?
Kdo jsou ti Vaši "svazáci", když již nejsou ? :-)
Děkuji za odpověď.
A patologický strach z levice ?
Proč ?
Proč by ho měl někdo mít ?
Kdybyste napsal : "patologický strach ze zlodějů a populistů" , chápal bych Vás, ale nesouhlasil - jsme schopni, teoreticky- Váš Nietszche : "který hledá přítele a jeho přetekající srdce" a nemůže ho najít, jak víte - myslet.
Ale, že Vám nechybí Váš či někoho jiného nápad kudy ven, to se divím..... Vaše glosa je o ničem, vlastně o ničem není.
přeji Vám hezký den
David Sekanina
pro oči možná nevidím ......
děkuji
Vy přepisujete dějiny, jako naši sportovní komentátoři !
Gratuluji !
poněkud mě překvapuje, že text starý téměř rok se dostává opět na přetřes. Byl psán v konkrétní situaci. To, že se i po roce líbí (M. Hrbkové) mě jistě těší, ale zároveň trochu vyvádí z míry. Dnes bych ho napsal trochu jinak, nebyl by tak emotivní (asi bych nenazval Respekt hlavním svazáckým periodikem, např.) - byl ale napsán v konkrétním čase a odstup je právě plodem času.
Vlastně vůbec nechápu, co po mě chcete: pokud Vám text, který byl napsán jako reakce na videoklip Přemluv bábu připadá o ničem - nemohu než napsat, že je mi to líto a doporučit, aby se Váš vzácný zrak obracel jinam: na jiné texty a jiné autory. Pokud po videoklipu, kde si s levicí vytírali zadek a její voliče ukazovali jako starce nad hrobem - jste schopen tvrdit, že zde nebyl patologický strach z levice, tak zřejmě žijeme v jiné zemi a nemáme si, co říci. Pokud Vám prostoduchá naivita Mádla a Issové nepřipomíná svazáky, pak nevím...Jistě jedná se jen o metaforu či spíše analogii a to není nikdy totožnost. Svazáctvím jsem měl na mysli jednoduché, ideologicky zaslepené vidění světa: např. že za všechno zlo světa může Paroubek. V této atmosféře se odehrávaly loňské volby - pokud jste to nezaregistroval, pak možná trpíte oční a sluchovou vadou.
Říkal jsem si, jaké mám štěstí, že mé texty nekomentujete. Tak jsem se konečně dočkal. Fascinuje mě, že mi zrovna Vy vyčítáte bezvýchodnost, když snad každému autorovi DR vynadáte - nic konstruktivního jsem od Vás nikdy nečetl. Vždy jen naduté všeználkovství - ničím, ale opravdu ničím nepodložené. Vaše poznámka k p. Kopeckému jen prozrazuje, že jste intelektuální nedouk. Právě Nietzsche, kterého citujete, Herakleita označuje za duchovního aristokrata - víte, to je také metafora nikoliv přesné určení Herakleitovy pozice v tehdejší společnosti. Herakleitos bývá běžně označován za aristokratického myslitele - není to nic neobyvklé.
Vlastně nechápu, proč se musíte do každého autora v tomto Denníku strefovat. Záliba v destrukci? Jeden můj starý profesor teologie, který je už na onom světě, mě učil, že se mám pokusit hledat na každém postoji, alespoň jeden záchytný bod - malé světlo. Na Vašich komentářích je pozitivní snad jen to, že se zajímáte téměř o všechno, jinak jsou to jen tuny a tuny plytkého a prázdného negativismu. Nic víc.
S pozdravem
A. Borzič