22. duben 2010 nevstoupí do českých dějin jako dvojitě výroční Den Země, ale jako den, kdy česká pravice definitivně začala ztrácet ničím reálným neodůvodněnou kulturně-politickou hegemonii mezi mladou generací.

Na českém internetu se objevil obludný klip natočený talentovanou herečkou Marthou Issovou a estrádním bavičem Jiřím Mádlem. Principem klipu je přesvědčit mladé lidi, aby se vypravili za svými prarodiči a přesvědčili je proti volbě levicových stran.

Mezigenerační dialog je skvělá idea, ale než započne, je třeba si o něm povědět pár základních věcí. První princip, který i mě osobně stihli naučit ještě v Pionýru — a věru těžko si vzpomenu, zda jsem se tam dověděl ještě něco jiného užitečného —, zní: když staří mluví, mladí šoupou nohama.

A tu máme Issovou s Mádlem, kteří s drzostí svazáků, jako by až parodujících sebe sama, vyprávějí podobným mladým hloupým, kteří snad v životě nečetli víc než Reflex s Respektem, co mají udělat se svými prarodiči. Hm. Takže si o těch prarodičích asi budeme muset něco povědět.

Martha Issová se narodila v roce 1981. Její maminka, jak zjistíme na googlu přes dva kliky, se narodila v roce 1947, takže její babička, pokud žije, což jí přejeme, může být tak ročník 1925. Té babičce bylo v roce 1938 třináct, a tak jistě chápala, čeho se týkají Halasovy verše o sladké Francii a hrdém Albionu.

Babička šťastně přežila válku, aby mohla porodit Marthinu maminku. Ale nevíme, na čí straně stála dvacetiletá až třiadvacetiletá hypotetická v té době těhotná babička Marthy Issové v kritických letech 1945-1948. Zato od Erazima Koháka, jejího o krapet mladšího vrstevníka, jehož rodina i on sám stáli v té době s odvahou a vynalézavostí proti komunistům na straně demokratů, známe geniální větu, která ono období vystihuje lépe než vše, co se na to téma tlachá v dnešních médiích.