Přemluv vnučku

Jakub Patočka

Pro Jirku s Marthou sepsaný návod, jak se v národě Boženy Němcové sluší hovořit před volbami s babičkou.

22. duben 2010 nevstoupí do českých dějin jako dvojitě výroční Den Země, ale jako den, kdy česká pravice definitivně začala ztrácet ničím reálným neodůvodněnou kulturně-politickou hegemonii mezi mladou generací.

Na českém internetu se objevil obludný klip natočený talentovanou herečkou Marthou Issovou a estrádním bavičem Jiřím Mádlem. Principem klipu je přesvědčit mladé lidi, aby se vypravili za svými prarodiči a přesvědčili je proti volbě levicových stran.

Mezigenerační dialog je skvělá idea, ale než započne, je třeba si o něm povědět pár základních věcí. První princip, který i mě osobně stihli naučit ještě v Pionýru — a věru těžko si vzpomenu, zda jsem se tam dověděl ještě něco jiného užitečného —, zní: když staří mluví, mladí šoupou nohama.

A tu máme Issovou s Mádlem, kteří s drzostí svazáků, jako by až parodujících sebe sama, vyprávějí podobným mladým hloupým, kteří snad v životě nečetli víc než Reflex s Respektem, co mají udělat se svými prarodiči. Hm. Takže si o těch prarodičích asi budeme muset něco povědět.

Martha Issová se narodila v roce 1981. Její maminka, jak zjistíme na googlu přes dva kliky, se narodila v roce 1947, takže její babička, pokud žije, což jí přejeme, může být tak ročník 1925. Té babičce bylo v roce 1938 třináct, a tak jistě chápala, čeho se týkají Halasovy verše o sladké Francii a hrdém Albionu.

Babička šťastně přežila válku, aby mohla porodit Marthinu maminku. Ale nevíme, na čí straně stála dvacetiletá až třiadvacetiletá hypotetická v té době těhotná babička Marthy Issové v kritických letech 1945-1948. Zato od Erazima Koháka, jejího o krapet mladšího vrstevníka, jehož rodina i on sám stáli v té době s odvahou a vynalézavostí proti komunistům na straně demokratů, známe geniální větu, která ono období vystihuje lépe než vše, co se na to téma tlachá v dnešních médiích.

V letech 1945-1948 byl český národ bolestně rozdělen na dvě poloviny, z nichž každá byla legitimní, píše v exilu v korespondenci poúnorového a posrpnového exulanta demokratický odpůrce komunistů Kohák. Milan Kundera, kterého se herečka Issová s bavičem Mádlem dnes dovolávají, stál v letech 1945-1948 na straně komunistů, ale nebyl kvůli tomu nikdy nízký a není kvůli tomu horší než třeba Václav Havel, který stál tehdy na straně opačné čili dnešníma očima výš, ale pak už se málokdy hloubce Kunderova politického myšlení dokázal vyrovnat.

Nevíme, na jakou stranu se v pohnutých letech 1945-1948 přikláněla babička Marthy Issové, nicméně díky Erazimu Kohákovi a jedné z největších myšlenek, které vyslovil, víme, že se v žádném případě nemýlila. Patrně ale nepatřila k těm skvělým uprchlým, máme-li tu Marthu Issovou. S největší pravděpodobností tu tudíž zažila později i rok 1968.

Právě o něm by si možná Martha s Jirkou, než se vypraví za svými bábou s dědkem, mohli doplnit své vzdělání. Mohlo by jim to přijít k duhu tak, že se z toho možná hned tak nevzpamatují, a dokonce možná pak i pocítí touhu natočit ještě úplně jinačí klip.

1968. To byl překrásný rok, kdy se Československo, skvělá země, v níž se herečka Martha i bavič Jirka narodili, ale v níž už z nikoli spontánních důvodů nežijí, ocitla v ohnisku světových dějin díky politickému myšlení i politické praxi, které se v ní tehdy provozovaly. Pro celý svět jsme se díky vzácným lidem a polozapomenutým hrdinům jako byli Karel Kosík, Ludvík Vaculík, Jaroslav Šabata, Jaromír Litera, Dominik Tatarka, Milan Šimečka, Ota Šik, A. J. Liehm, Milan Kundera, z nichž mnozí dokonce ještě žijí, tenkrát stali zdrojem naděje, že jiný, lepší svět je možný.

Nemluví-li se o nich jako o velikánech české, ba i světové politiky, není-li ani jeden z nich českým prezidentem, zdali to není proto, že všichni byli komunisty? Komunisty, jimž se tehdy obdivoval mezi jinými a kromě velké většiny světa i Ferdinand Peroutka. Komunisty, jimž současný český prezident, který komunistou nebyl, nesahá ani po malík.

Odpusťte, oslovím-li vás nyní, Martho s Jiřím, zpříma.

Ona ta výše jmenovaná skupina — co jste od koho z nich četli, a co o nich víte, že tu chcete mluvit s jejich vrstevníky? — jsou samí prvotřídní političtí myslitelé! Věděli v lecčems víc než Evo Morales, onen Allende dneška, a věděli to před 42 43 lety. To díky síle střední Evropy a československé humanitně-demokratické tradice.

Nemohu vás tady, Jirko s Marthou, doučovat ve všem, ale chcete-li mluvit se svými babičkami o politice, měli byste vědět aspoň něco, aby se vám nesmály. Pochopte aspoň to, že tahle země v době, kdy vaší babičce bylo tolik, kolik je dnes vám, věděla o světě neskonale víc než ví dnes, a také pro něj nesouměřitelně více znamenala.

Miloš Forman, kterého se, Martho s Jirkou, dovoláváte, natáčel své nejskvělejší filmy v socialistickém Československu. Legendární, ba geniální československá kinematografie či literatura šedesátých let není bez celkové společenské atmosféry oné doby a onoho tzv. společenského zřízení vysvětlitelná. Ta atmosféra tu taková byla proto, že všichni cítili, jak se konečně blížíme k Masarykově maximě, podle níž je socialismus žitou humanitou.

Požádejte Martinu Navrátilovou, na niž se také odvoláváte, ať srovná George W. Bushe s Alexandrem Dubčekem. Možná se od ní dovíte, že W. byl dokonce větší blb i než Antonín Novotný, ale asi i ona uzná, že menší než Husák.

Socialistou byl Masaryk, socialistkou, ba přesněji národní socialistkou byla i Milada Horáková, jejíž jméno si, herečko Martho s bavičem Jirkou, propagandisticky berete do úst, ač o ní víte jen tolik, že ji zabili komunisté, ale o tom, co chtěla... ano, právě o tom, byste se měli vypravit získat poučení za svou babičkou.

Milada Horáková byla národní socialistka, tedy politička svými sklony se příliš neodlišující od Edvarda Beneše. Chtěla dobro pro český národ a podobně jako Edvard Beneš či TGM byla přesvědčena o tom, že k tomu dobru vede demokratický socialismus ve specifickém českém provedení, nikoli kapitalismus. I to je všechny tři, Miladu, Edvarda a Tomáše, činí velikými.

To všechno by vám, Martho s Jirkou, možná mohla povyprávět vaše babička, kdyby s vámi měla trpělivost a dali byste jí šanci myslet si, že to stojí za to. Druhá možnost je, že budete dál číst Reflex a Respekt, či jiné časopisy, jichž se slušný člověk a dost možná ani vaše babička netkne ani dráždidlem na opice a pak můžete dál natáčet klipy, které si za padesát let budeme připomínat jako šedesát let staré týdeníky.

Až přijedete za svou babičkou, pokud k tomu tedy skutečně naleznete odvahu, tak ji pokorně vyslechněte, koho se chystá volit a pak se k ní přidejte. Můžete na to vzít jed, že co se politické moudrosti týče, saháte jí možná tak po kotníky, takže těžko uděláte chybu.

Váš

JP

    Diskuse (26 příspěvků)
    AB
    April 23, 2010 v 7.5
    Díky za skvělý článek. Ten videoklip je opravdu vrcholně nechutný. A je tam jeden zajímavý detail: 1 X návštěva u babičky a dědy zdarma jako odměna za to, že budou správně volit. Myslím, že přes ten hloupý pokus o vtip to nechtěně vystihuje mentalitu pravice - kšeftaření se vším a vždy.
    April 23, 2010 v 8.27
    Patří se možná připomenout, že klip je - ke vší vznesené kritice - navíc i neoriginální. Tvůrci (zřejmě zejména režisér Petr Zelenka) z gruntu vykradli klip Sarah Silvermanové, jímž chtěla v roce 2008 přesvědčit floridské židy, aby hlasovali pro Obamu. Vizuální stránka se naprosto shoduje, celé pasáže agitace jsou doslova převzaty... no jen se si to porovnejte

    http://www.youtube.com/watch?v=AgHHX9R4Qtk
    April 23, 2010 v 8.31
    Dobrý den,

    díky za výstižný článek. Hezky shrnuje to, co za klipem stojí: pýcha, nedostatek pokory a nevzdělanost.
    April 23, 2010 v 8.56
    Jo, je zjevné, že to je placené...Děkuji za ten odkaz, který sem dával Petr Jedlička a posílám také jeden, kde ten "mladý" svazák mluví o negativní kampani...http://www.youtube.com/watch?v=9JLJXeVqchc&NR=1

    Článek prefektní. Přiznám se, že jsem s právníky zvažoval trestní oznámení....
    LM
    April 23, 2010 v 9.9
    Chybějící otázka: Berlusconi, nebo komunismus?
    Jakub Patočka to novodobým svazákům Issové a Mádlovi napsal velice pěkně. Dodal bych jen nepříjemnost, která visí ve vzduchu: s podobnou zdatností politického vědomí se dnes setkáme u drtivé většiny zástupců této generace. Je třeba rezignovat na představu, že stávájící demokracii s takovým potenciálem přivedeme k fungování, jaké si představoval např. zmiňovaný Erazim Kohák ve svém legendárním 'Průvodci po demokracii'. Demokracii z písku nevykřesáme. Tím se posouváme od reformismem moderované diskuze k radikalismu, k situaci, kterou Slavoj Žižek definoval jako výběr mezi Berlusconim a novým komunismem.
    April 23, 2010 v 9.22
    Díky Jakube,
    Chvíli jsem se utěšovala, že to je recese, jejímž primárním cílem je zesměšnit hloupost pravicové argumentace, a odradit od volby pravicových stran. Dokonce jsem se o tom chvíli po skypu hádala se svým nejmladším synem. Tvrdila jsem, že to přece musí být parodie na intelektuální ubohost českých pravicových stran? A není?
    April 23, 2010 v 9.41
    Parodie?
    Také jsem myslel, že je to parodie (a stále v to trochu doufám), protože sama Marta Issová se zásadně vymezovala vůči jednoduchoti podobné argumentace, když se zapojila do kampaně za referendum o radaru. Mádlovo vyjádření k celé věci pro iDnes nicméně napovídá, že to spíš mysleli vážně.

    Pro Lukáše K.: jsem si jist, že nejde o placenou aktivitu
    Silvermanové video, na které upozorňuje Petr Jedlička patří k jednomu z nejnavštěvovanějších "politických" klipů na youtube v minulém roce a lze předpokládat, že časem budou následovat komentáře režiséra Petra Zelenky, že jde o jeho oblíbený žánr mystifikace s blíže neurčeným smyslem... Narozdíl od amerického vzoru je však neuvěřitelný a sotva přehlédnutelný posun k až fašizujícímu pohledu na starší generaci, které nezastře ani případné divácké rozhodnutí dívat se na to celé jako na parodii, jak o tom píše Anna Šabatová. Při pohledu do minulosti člověk často žasne, jaký výmaz mozků musel nastat, aby zrodil některé filmy ve 20., 30. či 50. letech - těžko si lze ten dejinný moment představit. A najednou je ta chvíle tady a teď...
    FK
    April 23, 2010 v 10.42
    Ten klip je neskutečně blbý, takže nutně musí každého rozumějšího člověka znechutit nebo dokonce naladit obráceně, než měl v úmyslu. A hloupého v té hlouposti jen utvrdí. Tedy, pokud to skutečně není parodie, jak o tom píše Hanka Šabatová.
    Jak mé znechucení při sledování klipu rostlo, napadlo mě, že je to vlastně docela dobrá propagace levice. A dokonce i já jsem skoro dostal chuť levici volit :-))).
    Ve své stupiditě je klip i nebezpečný, protože vzbuzuje negativní emoce vůči starším lidem a dělá hlupáky z každého, kdo má odlišný názor.
    April 23, 2010 v 11.41
    Tak jsem si to pustila ještě jednou
    A vracím se ke svému původnímu hodnocení: je to parodie! a je to docela jasný.
    + Další komentáře