Mezi pražským a ústeckým sociálním fórem se objevil jeden zdánlivě drobný terminologický rozdíl, který nicméně může znamenat zcela jinou celkovou perspektivu. V Prohlášení českého sociálního fóra, které bylo jakýmsi neformálním manifestem fóra pražského, se uvádí, že ekonomická krize zpochybnila nadvládu „volného trhu“ a my usilujeme o svět, v němž „budou lidské potřeby povýšeny nad zájmy o soukromý zisk“.

Ve zprávě z ústeckého fóra čteme, že „demokracie i tržní hospodářství jsou nedokonalé, mají chyby a nedostatky, potřebují radikální kritiku, ale dosud nebylo vymyšleno nic lepšího“.

Martin Šimsa, jeden z organizátorů ústeckého fóra, mi po zveřejnění minulého sloupku „Kapitalismus nebo demokracie“ položil několik otázek, které se dají shrnout asi takto: „Dobře, mluvíš o kapitalismu, ale co tím vlastně myslíš? Není tento pojem, jak jej chápal Marx, zastaralý, zavádějící a kontraproduktivní?“ Jinými slovy, v souvislosti s ekonomickou krizí opět vyvstal problém, jak vlastně označovat dnešní společenskou a ekonomickou realitu.

K dispozici máme širokou paletu slov: tržní hospodářství, demokracie, společnost postindustriální, postmoderní, posthegemonická a mnoho dalších post-, dále společnost informační, reflexivní, beztížná anebo globalizace s mnoha odvozeninami jako globalizovaný trh nebo globální vesnice. Napočítali bychom jich několik desítek, možná stovek. Vytvářet stále nová a nová označení doby bylo v módě zvláště v devadesátých letech.

Takové pojmové bujení svědčilo o tom, že většina lidí pojímala dobu po konci „komunismu“ jako zlom. Skončil věk ideologií a nyní přichází doba, která nemá to správné označení, lépe řečeno, doba, jež se vyznačuje tím, že ji můžeme označovat mnoha a mnoha výrazy a nemá smysl usilovat o nějaký sjednocující název. Bylo to, jako by se nadšení z plurality přelilo i do samotného označování doby a jejím základním označením bylo, že má mnoho označení. Každý výraz měl před sebou a za sebou spojku -a- , takže každé označení se mělo číst tak, že tu existuje řada jiných pojmů „a“ tento nový výraz, a na konci ještě jedno „a“, které naznačuje, že to není název konečný a je otevřený dalšímu pojmovému řetězení.

Pokud by někdo přišel s tím, že právě jeho označení vystihuje celek, byl by pokládán za člověka, který nepochopil dobu a z nevábné hromady ideologických pojmů vytahuje nějaké pojmové monstrum. Prohlásit jeden z mnoha výrazů za výraz hlavní bylo považováno za projev nostalgie po ideologickém světě, v němž bylo jasné to hlavní: Tady je kapitalismus, tady socialismus a ty se rozhodni, kam patříš. Pojem kapitalismus se navíc musel jevit jako protototalitární: Jestliže označuje celek společenské reality, pak ti, kteří kritizují kapitalismus a usilují o jiný svět, jsou nakaženi virem totalitarismu, neboť jejich cílem je změnit celek a nějakým způsobem jím vládnout.

Ale časy se mění. Stále více novinářů, politiků, sociologů, filozofů všech zaměření začíná mluvit o kapitalismu. Tento pojem postupně z veřejného prostoru vytlačuje ostatní názvy, třeba i „globalizaci“. Slovo kapitalismus nicméně zůstává podobně neurčité, jako byla „globalizace“ nebo „tržní hospodářství“. V této proměně slovníku se nejspíš projevuje pouze jistý instinkt.

Když se mluvilo o tržním hospodářství, jen málokdo se zamýšlel nad tím, zdali tento pojem odpovídá realitě, zda v reálné ekonomice převládá svobodná směna zboží anebo tu je mnoho zásadních omezení (celních bariér, lobbisticky vyjednaných dotací, nadvláda oligopolů a monopolů krytá státní mocí). Slovo „svobodný trh“ působilo tím, že vyjadřovalo opak reality a mělo v sobě utopický prvek, jímž se napájela neoliberální doktrína. Kdybychom trh osvobodili od všech omezení, vznikla by svobodná a spravedlivá společnost, neboť každý by byl oceňován podle toho, co nabízí a o co mají ostatní zájem. Neoliberální pravice stvořila novou podobu utopie, proto byla tak svůdná i pro neprivilegované.

U slova kapitalismus je to jinak. Jeho rozšíření v dnešním veřejném prostoru je znamením toho, že utopie neoliberalismu ztroskotala. Je to výraz zachycující deziluzi z tržního hospodářství. „Kapitalismus“ dnes vystupuje jako nástupce slova „tržní hospodářství“ poté, co se rozpadl jeho utopický rozměr. Znázornit se to dá tak, že kapitalismus = tržní hospodářství bez utopie.

I když „kapitalismus“ je ve veřejném prostoru slovo stejně mlhavé jako jeho předchůdce, vyvolává nový způsob tázání. U „tržního hospodářství“ jsme se ptali nanejvýš na to, zdali trh je dostatečně svobodný, kdežto u „kapitalismu“ přicházejí otázky jiného druhu, které se týkají nejen samotné směny, ale také způsobu produkce: Kdo se jí účastní a za jakých podmínek? Je podřízena demokratické kontrole? Je to produkce ekologická? A také tu je otázka, čemu produkce slouží: dalšímu růstu kapitálu nebo řešení dnešních hlavních problémů?