Psychologické drama z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti. Motto jejich snažení by se dalo shrnout do asi nesplnitelného přání - ať najdu sílu změnit, co změnit můžu, a vyrovnat se s tím, co měnit nemůžu; a ať dokážu tyhle dvě věci od sebe rozeznat.

Většina lidí tady by na svou minulost ráda zapomněla. Je jim okolo třiceti a v jejich životopisech najdete všechny hříchy světa. Lhali, kradli, podváděli, mysleli jen na sebe a jeden z nich i zabil. Zatím se neví kdo, ale pravda vyjde najevo…

To prosím není můj komentář k aktuálnímu politickému dění, nýbrž anotace pozoruhodného filmu Roberta Sedláčka Pravidla lži. Tak nějak jsem si na něj prostě vzpomněl…

Ale pojďme do reality.

Není nic trapnějšího než politik přistižený při lži. Navíc tak hloupé! „U Zemana jsem nebyl. Nelžu,“ hlásá z titulku rozhovoru pro středeční MF DNES Michal Hašek. Internetem už se také šíří Haškovo úterní televizní vystoupení, v němž za dvě a půl minuty stačil schůzku v Lánech popřít hned jedenáctkrát.

Skoro by to vyvolávalo obyčejnou lidskou lítost. To by ale Hašek nesměl mluvit o „atmosféře čarodějnických procesů či 50. let.“ Chystá se ho někdo popravit, nebo na léta zavřít a znemožnit jeho dětem studovat? Kam se poděly poslední zbytky Haškovy soudnosti? Ostatně byl to jeho spojenec Zdeněk Škromach, který vyhrožoval Jiřímu Dienstbierovi, že ho přejde smích.

Škromach také ve středečním rozhovoru pro Radiožurnál řekl, že někteří účastníci sobotní schůzky u prezidenta Miloše Zemana si přáli, aby zůstala utajena proto, že měli obavu, jak by na ni reagoval předseda strany Bohuslav Sobotka. Asi mu chtěli dopřát klid, aby se nerušeně vyspal na převrat, který jej čekal na předsednictvu o den později…

Ovšem pozor, lži pokračují! „Respektoval jsem to, že si pan prezident chce se mnou sednout a pohovořit,“ tvrdí další účastník sobotní hradní sešlosti Jiří Zimola. Jenže verze pánů Haška, Škromacha, Zimoly, Tejce a Chovance o pozvání na Hrad naráží na verzi hradní. Podle prezidentovy pravé ruky, Vratislava Mynáře, Zeman tuto schůzku neinicioval, naopak se na Hrad nahlásili uvedení sociální demokraté.

Podivné. Buď prezident skandálně zasahuje do dění v jedné politické straně, nebo členové nejužšího vedení slizce donášejí na svého předsedu Zemanovi. Co z toho je pravda? Že by snad obě verze najednou?

Přítel příteli vlkem, mohli by si říkat sociální demokraté. Jak dlouho trvá stav, kdy si neříkají pravdu do očí? Sobotní dýchánek nebyl první ani poslední svého druhu. Vzpomeňme na schůzku Michala Haška, Jeronýma Tejce, Jaroslava Tvrdíka a prezidentova poradce Martina Nejedlého, hybatele SPOZ, v kavárně luxusního pražského hotelu Augustin.

Příznačný byl též srpnový výběr kandidáta na premiéra. Když se na předsednictvu hlasovalo veřejně, nikdo neměl odvahu se Sobotkovi postavit. Jakmile ale tato skupina prosadila tajné hlasování na ústředním výkonném výboru, s hlasy proti předsedovi se roztrhl pytel.

Přes Haškovy nářky na návrat 50.let přišel šéf Senátu Milan Štěch se vstřícným návrhem, aby spiklenci odešli jen ze stranických funkcí, dál se věnovali své práci, za níž jsou placeni, a třeba se zase časem po obnovení důvěry vrátili. Jak se k této výzvě Zemanovi věrní postaví?

Zatím se zdá, že poženou konflikt dál na ostří nože: My zůstaneme, Sobotka ať po výzvě předsednictva ČSSD zmizí! Podobný přístup jen navazuje na snahu oslabit sociální demokracii před volbami — aby byla co nejslabší a vystavená atakům SPOZ (se kterou však voliči zametli) a Miloše Zemana.

Nyní je ohrožována vyjednávací pozice ČSSD o příští vládě. Než se v Lidovém domě vyjasní, mohou se koaliční partneři rozutéct. Nebo může dojít k dohodě ANO a KDU-ČSL na společném postupu, aby vůči oslabené ČSSD s lehkostí vyjednaly to, na co by silná ČSSD za normálních okolností nekývla.

Příští rok také přijdou komunální volby. Předvolební mydlení schodů Sobotkovi stálo ČSSD cenné poslanecké mandáty. V roce 2014 může v návaznosti na dnešní situaci ztratit pozice v městech a obcích. Kdo by chtěl volit stranu usvědčených lhářů? Nebo je libo mix poctivců a křiváků držících se s falešnými úsměvy kolem ramen?

Naopak Sobotkova popularita patrně poroste — ano, i mezi dosavadními nevoliči ČSSD, těmi, co jsou připraveni vnímat oranžovou až nyní. Teprve ve vzrušené atmosféře začal Bohuslav Sobotka vystupovat emocionálně, se zápalem a nezvyklou jiskrou v oku. Probudil se v něm lídr. Není na to ale pozdě? Vždyť dvacetiprocentní výsledek je skutečně slabý a svůj podíl na něm nemají jen Sobotkovi oponenti, ale i on sám.

Smutné i dobré zároveň je, že aktuální spor se netýká programu, ale „jen“ mocenských pozic. Ty bude muset přerozdělit mimořádný sjezd, který by měl zažehnat nástup ČSSD na trajektorii, která konkurenční ODS dovedla k sedmiprocentní porážce.

Ovšem i přesto může dojít též na program, metody a styl práce sociálních demokratů se sympatizanty. Zásluhou posledních událostí začíná sociální demokracie připomínat živé hnutí, elektrizující veřejnost. V tom je také šance na záchranu ČSSD i tradičního systému demokratických politických stran.