Lidé nemají rádi zrádce
Jakub PatočkaPuč v ČSSD, o nějž se pokouší křídlo Michala Haška, se nutně obrátí proti jeho organizátorům, i kdyby nakonec měli uspět: ČSSD odsoudí k okrajové politické roli. Je s podivem, že to sami nevidí. Hašek nedomýšlí, že lidé nemají rádi zrádce.
Konaly se volby. Sociální demokracie získala největší počet hlasů i mandátů, i když podstatně méně, nežli očekávala a v něž mohla oprávněně doufat.
Z výsledku voleb je jasné, že sociální demokracii neopustili voliči sympatizující s Milošem Zemanem, ba právě naopak debakl Zemanovců ukazuje, že si jejich potenciální voliči řekli, proč by chodili za kováříčkem, když mohou rovnou za kovářem.
Argumentace, podle níž je ČSSD stranou v rukou Miloše Zemana, ovšem působila i na druhou stranu: odlákala sociální demokracii většinu voličů, kteří se tohoto vývoje obávali. Až deset procent možného volebního zisku tak skončilo porůznu: u Babiše, u lidovců, u komunistů, u zelených či pirátů, někteří se k volbám ani nevypravili.
Výsledek voleb není dobrý, protože nedává možnost sestavit politicky jasně vyprofilovanou vládu: bude nutné tvořit dohodu přes politický střed. Sociální demokracie navzdory svým problémům zůstává stranou se ziskem přes dvacet procent hlasů a čtvrtinou mandátů ve Sněmovně: na české poměry je to lidová strana a vůči společnosti má závazek.
Ten nyní především spočívá v odpovědnosti pokusit se vyjednat co nejlepší vládu s KDU-ČSL a nevyzpytatelným Babišovým uskupením ANO. Jiná realistická možnost se pro ni nerýsovala. A přesně ve chvíli, kdy politická veřejnost má právo od ČSSD očekávat odpovědné počínání ve veřejném zájmu, skupina mocibažných kumpánů vrtošivého hradního pána organizuje ve straně puč.
Hanebnost jejich počínání umocňuje fakt, že vyzývají Bohuslava Sobotku k rezignaci za nepříznivý volební výsledek, který sami svým počínáním zapříčinili. To jim přece nemůže vyjít... Nebo může?
I. Appeasement k ničemu nevede
Česká strana sociálně demokratická se včerejšími událostmi ocitla na hraně propasti. Ve svých stopětatřicetiletých, po většinu času veskrze obdivuhodných, dějinách nebyla tak blízko svému úpadku do bezvýznamnosti nikdy kromě roku 1948, kdy ji Zdeněk Fierlinger vrhl do chřtánu Gottwaldovy KSČ. Povězme bez obalu, že dnešním Fierlingerem, mužem, který v osobním zájmu prodá bratra, natožpak svou stranu, je Michal Hašek.
Včerejší usnesení říká: „Předsednictvo ČSSD vyzývá předsedu Bohuslava Sobotku, aby přijal přímou osobní a politickou odpovědnost za historicky nejhorší výsledek ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR a rezignoval neprodleně na funkci předsedy ČSSD.“
O výzvě se díky politické kompetenci a duchapřítomnosti někoho z přítomných hlasovalo po jménech, takže je známe jedno po druhém. Pro hlasovalo celkem dvacet, proti třináct členů předsednictva ČSSD. Jmenný seznam, jak kdo hlasoval, následuje:
Vlasta Bohdalová ANO
Karel Březina NE
Richard Dolejš NE
Petr Dolínek ANO
Jaroslav Drozd ANO
Richard Falbr NE
Lenka Fojtíková ANO
Alena Gajdůšková NE
Mkichal Hašek ANO
Petr Hulinský ANO
Milan Chovanec ANO
Lenka Kadlecová ANO
Petr Krčál NE
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/matej-hollan.php?itemid=21477
Já již tak učinil a mám obratem kladnou odezvu od S. Humla.
Žádná koalice sestavená Sobotkou nemůže důvěřovat pučistům a opírat se o její podporu, jejich hlasy je nutno při plánování takové koalice odečíst a nahradit hlasy koaličních partnerů. Stejně tak předpokládám, že poslanci věrní Sobotkovi nebudou podporovat vládu sestavenou Haškem; aby mohli v případě vítězství pučistů obětovat vlastní kariéru, hrdost i svědomí a jít poslušně za Haškem nebo se aspoň vzdát mandátu a pustit do parlamentu někoho, kdo poslušně za Haškem půjde, muselo by být proč to všechno obětovat, musela by být šance, že Haškovi pučisté budou po svém vítězství prosazovat program ČSSD, a ne jen budovat korupční sítě, schvalovat zákony na objednávku lobbistů a blokovat zákony, které by hrozily vysávání státu a podnikání na úkor druhých omezit. Snad by to mohlo mít smysl, kdyby byla šance i po sestavení Haškovy vlády prosadit některé potřebné zákony ve spolupráci s koaličními partnery, bez ohledu na Haškovu bandu, jenže to by přinejmenším museli ti koaliční partneři mít trpělivost jednat separátně se dvěma znepřátelenými frakcemi ČSSD.
Takže možnost účasti ČSSD na budoucí vládě pravděpodobně závisí na tom, jak početná skupina sociálně demokratických poslanců je pro takovou vládu k dispozici, zda se sociálně demokratický klub rozštěpí na bolševiky a menševiky, anebo půl na půl.
Trochu se obávám, že Sobotku, a s ním patrně celou ČSSD, by mohla zachránit jedině rozsáhlá policejní akce, která by dostala za mříže Vaňhovou, Hulinského, Zimolu, Onderku, a snad i některé další vlivné sociální demokrady.
Myslím, že podrobný jmenný seznam není potřeba, protože v okamžiku, kdy bude puč rozprášen, zmizí také většina haškovců. Jinak ta rozsáhlá policejní akce by nebyla marná a to nejen s ohledem na současný puč - jistě by sociální demokracii výrazně pomohla v očištění, možná že sama sociální demokracie by se na vlastní očištění mohla zaměřit po porážce puče.
Budiž to Jakubovi Patočkovi přáno, že by o každém z těch třiatřiceti jmen dokázal napsat esej. Já ne, na to znám většinu hlasujících příliš osobně. Tak osobně, že nedokážu některým z těch, co hlasovali pro Sobotkovo odvolání podsouvat prospěchářství či naprostou ztrátu soudnosti -- a naopak, od některých jmen, u kterých čtu NE, odečíst bezcharakternost nositele. Do schématu sporu rozumné a odpovědné politiky se zaprodanci by se mi ještě tak vešlo NE Martina Starce a Luboše Zaorálka, už nikoli to Karla Březiny. A právě tak se mi tam na druhé straně -- tedy jako projev bezcharakternosti -- nevejde ANO Zdenka Škromacha nebo Vlasty Bohdalové.
Je škoda, že si ČSSD nevyřešila nazrálý spor tehdy, když na to byl čas, někdy v roce 2011, nejvýše 2012 -- podle mého přesvědčení bylo jeho neřešení hlavní důvodem "hubeného vítězství" (vyhublého k politické porážce) ve víkendových volbách. Ale změnit ho na boj dobra se zlem ... nevkusné.
Honzovi Macháčkovi
To o té policejní akci, to byl, doufám, jen drsný vtip?
To vše píši přesto, že bych jako šéfa ČSSD viděl mnohem raději člověka typu Sobotky, než Haška.
Ale, jak píše jinde pan Jedlička, je škoda neusilovat o nadhled. Ten se tu však nadobro ztratil. U lidí, kteří se politijkou zabývají více než běžní smrtelníci, je to s podivem.
Dost let jsem se Zdenkem Škromachem nestál v žádném sporu uvnitř ČSSD na stejné straně, ale nenapadlo mi mě nikdy, že by byl či víc sociáln demokrat než Luboš Zaorálek, se kterým jsme parkrát na jedné straně stál.
Pitomost, jistě; zrada ne.
Potíž s tou současnou předvolební rozpolceností byl, že jsem nevěděl, co od ČSSD můžu čekat. Tedy kromě toho, co teď udělala. Vy byste uměl např. vysvětlit, v čem se liší programové postoje Sobotky a Haška? Já ne, a to pořád ještě ty programové diskuse uvnitř ČSSD sleduji.
Druhý, který mi příjde pravděpodobnější, je, že se právě pro takový široký rozsah od ní levicovější i pravicovější proto odvrátí. Pravicovější kvůli Sobotkovi, levicovější kvůli Haškovi. Neboť "budiž vaše řeč ano, ano - ne, ne".
ani kus stříbra není ryzejší,
co bylo pecí devětkráte hnané,
poctivou pecí, žárem největším
Potíž je v tom, že na takové ryzosti postavíte nové náboženství anebo ideologii revoluce, ale trvalou politiku ne. Ta je totiž korumpována už třeba takovou banalitou jako je pouhých šestapadesát poslanců ČSSD (doufám, že jsem ji žádného neupřel :-). Pokud by se to mělo rozpadnout na 30 a 16 (hlasování o Tejcovi), máme u dvě malé strany bez valné perspektivy. A bez schopnosti zastavit pravici, když si tak vzpomínám na heslo, pod kterým ČSSD dobyla své hubené vítězství.
A abych udělal tu šlichtu ještě nestravitelnější: nepodezírám po zkušenosti Haška z toho, že by měl jakékoli -- ať už levicové či pravicové -- názory. Mocenský pragmatik bez fantazie; fauna, která se vyskytuje ve vedení každé strany starší deseti let (ostatně docela mě potěšilo, že v té odvolávací kauze vylezlo ze své nory a za Sobotku se postavilo i zvíře vzácné a neobvyklé, ČSSD zdobící -- mocenský pragmatik s ideály a fantazií, Martin Starec). Nějaký Hašek bude vždycky, permanentní čístky to nevyřeší, spíše výskyt jemu podobných posílí. I když mají ty permanetní čístky svoji funkci -- sanují potřeby davu: ustanovit viníky a vidět krev. Ale ani zkrvavený písek arény není dobré podloží trvalé politiky.
Podle mého nejsou dva předpoklady, jak říkáte Vy, jsou dvě (nejméně dvě) otevřené možnosti. ČSSD se může pokusit hrát vysokou hru a stát se zase politickou stranou, ve které to sice jiskřilo spory občas až na dřeň, ale dalo se na ní spolehnout, že má program a cítí se jm zavázaná; anebo může být sektou, která se drží zbytečků moci a vlivu nahromaděných v lepších časech lepšími politiky. A je jedno, jestli to bude sekta Sobotkovců, Haškovců či jiných -ovců (správně česky "-ovcí")
Nicméně toto není pouze standardní spor uvnitř strany ale zvláštní situace ovlivněná Milošem Zemanem.
To nejhorší, co se událo, bylo odvolání B. Sobotky z vyjednávacího týmu. A to po schůzce se Zemanem. To znamená pokus odstranit předsedu nestandardním způsobem tzn. pučem.
Zde se M. Hašek projevil především jako naprosto neschopný politik. Samozřejmě mu nevidím do hlavy ale zdá se mi, že vůbec nepočítal se situací, že B. Sobotka nekapituluje. A to je na tak zkušeného matadora chyba kardinální. Navíc to navozuje pocit, že prostě jen bezmyšlenkově realizoval prezidentův příkaz.
Velmi bych preferoval aby ČSSD neskončila rozpadem na dvě sekty. Byla by jí škoda. Ale s Milošem Zemanem v prezidentském křesel to bude problém.
Puč je příliš milosrdný, pak to vypadá, jakoby se Hašek et consortes nezesměšnili jako malí hloupí kluci, ale udělali něco dějinotvorného. Jenomže i přesto bude potřeba pokračovat spolu ... , třeba jen k předání odpovědnosti někomu jinému, ale společnému předání.