ČSSD by se jako vítěz voleb do Poslanecké sněmovny, které navzdory oslabení potvrdily její pozici nejsilnější české politické strany, měla soustředit na vyjednávání o sestavení vlády tak, aby v ní prosadila co nejvíce ze svého volebního programu. Místo toho čelí bezprecedentnímu útoku na změnu poměrů ve vedení strany, které dostávají ČSSD do vážné vnitřní krize právě v okamžiku, kdy by měla projevit odpovědnost vůči voličům, jednat seriozně a státotvorně. Místo toho páchá v přímém přenosu pokus o politickou sebevraždu a hazarduje s důvěrou více než jednoho milionu svých voličů.

Jsem přesvědčen, že pokus o mocenské převzetí vedení ČSSD by se ze strany Michala Haška a Jeronýma Tejce odehrál v případě jakéhokoliv volebního výsledku sociální demokracie. Nejde totiž o vyvození odpovědnosti za volební výsledek, ta by musela být objektivně vyvozena vůči celému vedení strany, včetně Tejce, Haška a Škromacha, kteří v něm sedí již dlouhou řadu let. Volební výsledek je jen záminka.

Ve skutečnosti jde o snahu o popření výsledků sjezdu a usnesení ÚVV ČSSD, které v tajném hlasování rozhodly o tom, kdo ČSSD povede do voleb a kdo za ni má být pověřen sestavením vlády v okamžiku, kdy volby vyhraje. Stejní lidé, kteří připravili probíhající vnitrostranický puč, stáli za snahou odstranit předsedu ČSSD na jednání ÚVV ČSSD, kde se uprostřed horké fáze volební kampaně hlasovalo o pověření k sestavení vlády. Už tehdy jim bylo jedno, co projevená vnitřní nejednota udělá s podporou veřejnosti v klíčových volbách do Poslanecké sněmovny. Už tehdy nad tímto hlasováním mnozí občané kroutili hlavou a média ho označovala za velkou chybu ve volební kampani ČSSD.

Pokládám za pohrdání voliči, pokud je předseda strany, který vedl několik měsíců volební kampaň, objel celou republiku, vystupoval na stovkách veřejných shromáždění, a dosáhl nakonec volebního vítězství, odstaven bez jakéhokoliv odůvodnění od povolebního jednání o sestavení vlády. V minulosti strany se to nikdy nestalo. Právě vnitřní nejednota ČSSD byla hlavní příčinou toho, že volební výsledek ČSSD zůstal za očekáváním jak našich členů, tak voličů. Podle všech dostupných analýz nám lidé ze všeho nejvíce vyčítali rozhádanost a spory uvnitř ČSSD. Každý, kdo sledoval dění ve straně v uplynulých letech ví, že klíčový podíl na existenci dvouhlavé ČSSD má právě její místopředseda Michal Hašek, který dlouhodobě není schopen respektovat fakt, že nebyl zvolen předsedou ČSSD. Tuto dvouhlavost ČSSD před volbami zneužívali i naši političtí konkurenti, včetně strany Zemanovců.

Jsem přesvědčen, že prezident Miloš Zeman by neměl zasahovat do vnitřních poměrů ČSSD. Je skandální, že k pokusu o puč došlo na půdě ČSSD krátce poté, kdy se s ním Michal Hašek a Jeroným Tejc sešli. Miloš Zeman nemá právo radit ČSSD zejména poté, kdy projekt jeho osobní strany SPOZ už podruhé ve volbách nedokázal překročit hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny a skončil s 1,5 procenty hlasů naprostým volebním debaklem. Pokud z těchto voleb vzešla levice oslabena, pak na tom nese svůj podíl také levicový prezident Zeman a chování jeho prezidentské vlády. Zvolení Miloše Zemana prezidentem a Rusnokova vláda bohužel levici k lepšímu volebnímu výsledku nepomohly.

ČSSD nesmí skončit jako SPOZ. Naprosté a nekritické podřízení ČSSD vůli a rozmarům prezidenta republiky, které prosazuje Michal Hašek, učiní stranu dlouhodobě nevolitelnou pro velkou část jejích voličů, zejména z řad střední a mladší generace a také vzdělanější skupiny voličů. Stejně tak učiní ČSSD nevolitelnou a nepřitažlivou přenášení zákulisních nedemokratických praktik, které jsmevidělive SPOZ před volbami, na půdu ČSSD. Sociální demokracie musí zůstat autonomní, otevřenou a demokratickou stranou s moderním levicovým programem. Je rovněž nepřijatelné, aby prostřednictvím Michala Haška významně ovlivňovali vnitřní poměry v ČSSD lidé jako Nejedlý, Mynář a Tvrdík.

ČSSD tu zůstala po volbách jako poslední velká tradiční politická strana. Nesmí se stát obětí hrátek několika funkcionářů, kteří vidí jen své ambice a vládní posty. Nesmí skončit vnitřně rozbitá jako ODS. Obávám se toho, že takto oslabená strana nebude schopna vyjednat důstojné podmínky pro účast ve vládě a bude možným partnerům pro smích. Voliči nepochopí, proč se hádáme v situaci, kdybychom měli prosazovat naše sliby, dané ve volbách.

Děkuji členům ČSSD, sociálně demokratickým voličům i dalším občanům za četná vyjádření podpory a solidarity, která jsem obdržel v uplynulých hodinách. Nikdy v životě jsem během jedné noci nedostal tolik zpráv SMS. Z několika stovek SMS a e-mailů byl jen jeden jediný negativní, podporující stanovisko Michala Haška. 

Za všechny reakce cituji jedinou: „Jako dlouholetý volič ČSSD jsem zděšen a zhnusen zradou některých vedoucích činitelů. Vrazili nůž do zad svého předsedy. Chopili se záminky o neúspěchu ve volbách, přitom zosnovatelé útoku mají za výsledky voleb stejnou zodpovědnost. Věrně posloužili Zemanovi v pomstě proti Sobotkovi. Jsou to kariéristi, jde jim jen o svoje koryta. Víckrát už volit ČSSD nebudu.“ 

Jsem připraven vyvodit kdykoliv politickou odpovědnost na sjezdu ČSSD, který mne do funkce předsedy dvakrát zvolil. Domnívám se, že volební sjezd ČSSD by se měl uskutečnit ještě před volbami do Evropského parlamentu, v březnu roku 2014, a že by tam mělo dát k dispozici své funkce celé současné vedení strany. Budu rovněž respektovat fakt, pokud budu z funkce předsedy ČSSD odvolán tajným hlasováním ÚVV v souladu se stanovami strany.

Nebudu ustupovat nátlaku, špinavé kampani a nedemokratickým praktikám, které připomínají metody, jež uplatňoval Zdeněk Fierlinger na půdě ČSSD v roce 1948. Pokud bych se takovým metodám nyní podřídil, popřel bych všechny hodnoty, které v politice léta prosazuji. I proto jsem se rozhodl na funkci předsedy ČSSD nerezignovat.