Logicky promyšlená analýza, chybí jí však dva důležité parametry: 1) charakter politiků - zda se nebojí a nekradou a 2) procesy kompetentního řízení státu, zakotvené do zákonů, institucí a zvyklostí demokracie.
To druhé se pokusila vyjmenovat iniciativa Rekonstrukce státu a velice důležitý článek Petra Pitharta v pátečních Hospodářských novinách "Dům a kyvadlo" (http://hn.ihned.cz/c1-61071690-dum-a-kyvadlo). Pithart v něm varuje, že náš demokratický dům se zachvívá v základech a může zhroutit protože nám chybí "nestranná a na odbornosti vystavěná státní správa" a dobrá pravidla tvorby zákonů, která by ztížila schvalování zákonů ve prospěch dílčích zájmů (kmotrů a podobně).
Tyto parametry nepatří mezi něco, o co by se tradiční levice zajímala, zdá se, že jsou (byly?) mimo její myšlenkový obzor. Jsou to ty nebezpečné věci, o nichž nevíme, že je nevíme.
Ve volební kampani je zdůrazňovali Zelení a Hnutí změna, ale ty skutečně jsou (jak píše Radovanovič) na voliče náročné. Ale Babiš se k Rekonstrukci státu vehementně přihlásil a odvolával se na ni v povolebních TV debatách. Voličům se nelze divit a situace je otevřená. Na KSČM bych se nespoléhal, nemyslím, že by dokázali řídit demokratický stát zakotvený v EU a NATO - a mimo tyto struktury se vezeme do civilizačního prostoru ruského samoděržaví.

Tedy já nevím, ale nebyla to ČSSD, která podala zatím jediný ucelený a standardizovaný návrh služebního zákona? A nebyly to pravicové koalice, které jeho účinnost neustále oddalovaly, až navrhly svou vlastní klientelistickou podobu zákona?

Myslím, že obviňovat pouze levici (kde vlastně je?) ze ztráty zmíněných parametrů, se zcela míjí s realitou.