Česká strana sociálně demokratická má historicky těžký osud. Po vzniku Československa se z ní odštěpila komunistická strana, která ji v roce 1948 nakonec, i kvůli oportunistům ve straně, pozřela. Po roce 1989 se znovu konstituovala, ale až do nástupu Miloše Zemana do jejího čela měla problémy se prosadit.

Když už se zdálo, že bude hrát roli autonomní demokratické levice, vyměnil Zeman levicové principy za pohodlné vládnutí s opoziční smlouvou v zádech, a strana, dělící si prebendy s ODS, rychle prorostla nejrůznějšími klintelistickými zájmy.

Vladimír Špidla, bytostný sociální demokrat, se snažil s tímto dědictvím vypořádat i tím, že nepodpořil Zemana v prezidentské volbě v roce 2003. Toto rozhodnutí je také jednou z příčin současné krize ČSSD.

Uražený Zeman využíval svoje spojence ve straně po celých deset let, až do svého zvolení prezidentem v přímé volbě, k podvracení své bývalé strany. Založil dokonce stranu vlastní, jejímž jediným úkolem bylo sebrat co největší počet hlasů ČSSD, tak aby nemohla vládnout. Když volby v roce 2006 dopadly patem, pomohli přeběhlíci netající se úzkými vazbami na Zemana vytvořit pravicovou vládu Mirka Topolánka.

Všem rozumným sociálním demokratům mělo být jasné, že v přímé volbě nesmí zvolení pomstychtivého Zemana připustit. Vždyť ve svých knihách mluvil otevřeně o potřebě deratizace „krys“, které ho při prezidentské volbě v roce 2003 zradily.

Zeman měl svoji pátou kolonu v ČSSD už v době volby, ale k jeho zvolení prezidentem přispěla také bohužel špatná taktika sobotkovského vedení, které prezidentskou volbu podcenilo.