Podle jednoho rozšířeného pojetí je politika druhem války, jen je vedena nekrvavými, víceméně nenásilnými prostředky. Jde v ní o moc a z ní plynoucí výhody. Ekonomická moc znamená zároveň bohatství. Politická moc pak podporuje a zajišťuje moc jednotlivců a skupin nad produkčními prostředky, nad ekonomickými procesy a především nad lidmi, kteří musí vyrábět a směňovat, chtějí-li přežít a případně chtějí-li se v práci lidsky realizovat.

Ekonomická moc je reálnou tváří politické moci. Politická moc má v tomto pojetí funkci zabezpečovat reálnou ekonomickou moc pomocí zákonů, které jsou za příznivých okolností zvnitřněny a dobrovolně dodržovány a za méně příznivých okolností vynucovány represivním aparátem.

Někteří se ale hlásíme k humanismu, i když to v obavě z vnucené dekonstrukce tak nezdůrazňujeme. Rozumím tím pojetí, které bere vážně člověka, které lidský život chrání, podporuje a rozvíjí. Humanismem míním to, co se jako humanismus na křesťanské bázi zformovalo v 15. století a co se později uskutečnilo i na podkladu jiných duchovních směrů a škol lidstva.

Mohli bychom mluvit o společném biblickém dědictví křesťanů se Židy a možná i o společném abrahámovském dědictví rovněž s muslimy, které takto vážně pojímá člověka. Mohli bychom do humanistického spojenectví přibrat i kulturu založenou na buddhismu, v němž být člověkem je jedinečná a z hlediska výhledů na Probuzení nejnadějnější situace mezi všemi šesti regiony bytostí. Zvlášť je nutno zdůraznit, že být člověkem je v něm nadějnější než být bohem.

Humanismus není jen krásný sen. Humanistickým směrem jde prorocká služba dosvědčená biblickou tradicí, prorocký zápas o člověka, zejména o člověka slabého proti nelidské moci. Na to navazuje křesťanství. Kromě niterného prožívání je v něm vždy ve hře rovněž způsob organizace veřejného života.

V židovsko-křesťanské linii být humanistou znamená občansky jednat. Vystihuje to jedna z vůdčích intelektuálních postav současného křesťanství Hans Küng, když mluví (v názvu jedné ze svých knih přeložených rovněž do češtiny) o světovém étosu pro politiku a hospodářství. Podobně se vedle základního meditativního úsilí humanismus uskutečňuje jako takřečený angažovaný buddhismus reprezentovaný postavami jako Sulak Sivaraksa nebo Thich Nhat Hanh.

Realizací křesťanského nebo jinak duchovně zakotveného humanismu je politické úsilí o emancipaci, rovnost a sociální solidaritu. Tak to prakticky formuluje obvyklá křesťanská sociální etika. Přihodilo se však bohužel, že humanismus formulovaný v křesťanském prostředí, u katolických a reformačních myslitelů od renesance dodnes se nakonec musel realizovat mimo křesťanský rámec.