Pravicové strany v České republice jsou před předčasnými volbami v těžké defenzivě. Za určitých okolností dokonce hrozí, že jejich situace po volbách bude podobná té na Slovensku, kde byla v roce 2012 pravicová část spektra doslova amputována, a levicový SMER Roberta Fica vládne sám s většinou hlasů ve Slovenské národní radě.

Příčin úpadku české pravice je celá řada, přičemž je lze rozdělit na obecnější a konkrétní. Začneme-li tou nejobecnější, lze ústup pravice přičíst generačním změnám v české společnosti.

Generační změny

K postupnému oslabování pravice přispívá bezpochyby rostoucí časový odstup od roku 1989. Éra komunismu způsobila, že levicové ideje byly po roce 1989 vnímány značnou částí populace jako pokračování komunismu jinými prostředky. V nových poměrech začala vyrůstat generace mladších lidí, kteří byli k novým poměrům přirozeně kritičtí, ale k levici byli i kvůli dědictví komunismu ostražití.

Od většího příklonu k levici, zejména k sociální demokracii, je odradila ovšem také skutečnost, že česká demokratická levice byla ve svých projevech po dlouhou dobu ještě více „postkomunistická“ než pravice.

Ačkoliv byli mladí lidé postupně stále více kritičtí k různým selháním pravice, která způsobila, že české reformy nebyly úplně podařené, přece jen pravice ve srovnání s nemoderní postkomunistickou levicí lépe reprezentovala jisté úsilí o modernizaci společnosti. Tento efekt ale postupně mizí s tím, jak se mladším lidem nabízí „modernizující“ projekty v občanské společnosti nebo v některých levicových stranách.

V oslabování pozic ODS pak sehrál důležitou roli zejména pokles mobilizačního účinku antikomunismu. Zatímco v prvních dvou desetiletích po pádu komunismu mohla ODS v okamžicích vnitřní krize nakonec vždy využít k přilákání určité části voličů antikomunistickou rétoriku, v posledních letech se tento mobilizační potenciál antikomunismu prudce snížil.

Nejenom proto, že nové generace mladších lidí nemají s komunismem žádnou zkušenost, ale bohužel také proto, že katastrofální vládnutí pravicových vlád v posledních letech odstrašující účinek možného návratu komunistů k moci značně zrelativizovalo.

Ideje versus antikomunismus

Jak už bylo naznačeno, převažující politická orientace české společnosti byla po roce 1989 ve srovnání se západními zeměmi nepřirozeně vychýlena právě ve směru pravice. Šlo o reakci na 41 let komunistické diktatury, která byla sice zjednodušující, ale pochopitelná. Větší část společnosti měla prostě tendenci házet všechny levicové strany a postoje do jednoho pytle a jako takové je v zájmu budování tržního hospodářství a demokracie odmítat.

Jenže tento příklon k pravici byl zároveň dosti povrchní, protože nebyl nesen hlubším porozuměním konzervativním nebo pravicově liberálním filosofiím, ale především antikomunismem. Jinými slovy, česká občanská pravice, reprezentovaná v prvních letech po pádu komunismu především ODS, nebyla budována primárně na idejích, s nimiž by se pravicový volič ztotožnil, ale na odmítání komunismu a jeho dědictví.