Necelé dva měsíce před sněmovními volbami lze jejich výsledek předpovědět obtížně. Dlouhodobý trend výstupů ze sociologických šetření v každém případě naznačuje, že především napravo od středu přinesou volby největší změny od roku 1992. Občanští demokraté totiž ztrácejí své výsadní postavení hegemona české pravice. 

Redakce Deníku Referendum se proto rozhodla oslovit několik osobností spojovaných s pravicovou politikou se dvěma otázkami: 1. Proč se to děje?; 2. Co musí pravice udělat, aby mohla být českým zemím užitečná? 

1. K první otázce nejprve trochu provokativní kontraotázka: byla tu nějaká pravice s ODS? Či přesněji: Byla ODS pravicovou stranou? Původním programem a rétorikou jistě ano, s reálnou politikou a v toku času to bylo s pravicovostí stále horší a horší. 

Nechci se vracet do devadesátých let a ke Klausově nechuti naslouchat skutečně „pravicovým“ ekonomům ze zahraničí, k jeho vůli zhasínat světlo při každé druhé privatizaci a nechuti k zásadě „nejprve právní prostředí, pak transformace“. 

Spíš mám na mysli postupné uvadnutí a vyvanutí pravicových idejí z politiky ODS výměnou za moc, pozice a osobní či skupinové benefity. ODS si svou historickou šanci prohrála sama, i dnes po jedenácti letech říkám bez uspokojení — bohužel. Netěší mne, že se naplnily chmurné předpovědi nás, kteří ji opustili poté, co jsme pochopili marnost svých snah o změnu ODS zevnitř. 

Po dvaadvaceti letech tedy ODS vyklízí pozice a je docela pravděpodobné, že skončí na okraji politické scény. Potápějící se loď zřejmě opustí ti nejprohnanější mazáci i národovečtí eurofobní členové, takže ODS neskončí jako extrémní pravice, ale jako menší strana regionálního významu. 

Vždyť ani dnes v ní nejsou jen šejdíři a psychopati (pronášející nejerotičtější projevy ve Sněmovně...), ale pro mnohé překvapivě — i slušní starostové či řadoví členové mimo centrum, kteří prostě stále věří/věřili, že má smysl se o něco pokoušet. 

ODS ale pravicová již dávno není a bohužel sama napomohla k devalvaci pravicové politiky. Šancí ODS na jakýsi úspěch v mimořádných volbách budou hlasy PROTI levici, ne tolik PRO ODS.

Chce ale český volič skutečnou pravicovou politiku? V České republice skoro jistě dnes není ani významná menšina voličů typu americké Republikánské strany či britské Konzervativní strany, ale přes výše vyřčené si myslím, že spíše liberální než tvrdě konzervativní pravice tu má — navzdory 2,5 milionu voličů Miloše Zemana a navzdory českému rovnostářství, sklonům závidět a tendenci k provincionalismu — stále své příznivce. Ti jsou ovšem dlouhodobě frustrovaní z konkrétních představitelů tak zvaně pravicových stran, TOP 09 nevyjímaje. 

Koho budete volit? To je otázka, kterou slyším denně. Inteligentní, minimálně středoškolsky vzdělaný, většinou městský a liberálně uvažující volič, příslušník tzv. české střední třídy (která ale tak zcela není střední třídou evropského typu), nemá koho volit. 

ODS už volit nemůže ani se skřípáním zubů, TOP 09 pouze tam, kde ji reprezentují věrohodné osobnosti, opakovat experiment s Věcmi veřejnými či s LIDEM by mohl jen člověk, který tu nežil tři roky a nesledoval média, xenofobní Suverenita Jany Bobošíkové nebo Svobodní jsou pravicí jen pro výjimečně zvláštní jedince... 

Je jí ANO Andreje Babiše? Možná, pro mne možná ano. Je jí nově ustavený LES? Nikoli, myslím, že bude jen únikem z nouze pro ty, kteří dříve z nouze volili zelené. ÚSVIT to není. Někdo další? 

2. Jak se může česká pravice obhájit v očích potenciálních voličů? Především důvěryhodnými zástupci, těmi, kdo ji reprezentují, kdo chtějí být politiky a přitom sloužit voličům, ne osobnímu prospěchu. Těmi, kteří nebudou „kázat vodu a pít víno“, nebudou pragmatiky v zásadních politických otázkách, ale budou věrni idejím, i když jim to nepřinese konkrétní požitky. 

A samozřejmě programem, který bude přiměřeně „po česku“ pravicový — tedy nebude zbytečně zvyšovat regulaci státem, dá prostor iniciativě jedinců, vytvoří stabilní ekonomické a právní prostředí státu, kde platí zákony a smlouvy... 

Je tohle v současnosti vůbec reálné? 

1. ODS byla od roku 1991 hlavní politickou stranou na pravici, nicméně se domnívám, že se ztrácela postupně, jak se uzavírala sama do sebe a nebyla ochotna přijímat kritiku zvnějšku. Největší podíl na jejím propadu mají však poslední roky ve vládě a pád vlády Petra Nečase.  

V roce 1991 byla ODS založena jako široká platforma pro občany, ne náhodou převzala velkou část struktury Občanského fóra. Ideové směřování bylo dosti široké — liberální a konzervativní, takže nepředstavovala ve všech bodech programu unifikovaný názor. Vešly se do ODS rozdílné názorové proudy a to vytvářelo prostor pro to, aby šlo o stranu, která může oslovit třicet a více procent voličů. 

ODS se zejména po pádu Klausovy vlády v roce 1997 začala uzavírat, což souviselo s tím, že nebyla schopna reflektovat chyby vlády Václava Klause, privatizace, pád bank, obrovské ztráty, které se projevily jako dluh, který skončil v Konsolidační agentuře v řádech stovek miliard korun, odkládání nutných reforem (státní služba, nepřehledná legislativa, reforma státního zastupitelství, deregulace provázená sociální podporou atd.).  

ODS také nevyřešila svůj vztah s Václavem Klausem, takže na jejím propadu se určitě podílí i to, že její zakladatel soustavně zpochybňuje ODS a její vedení.  Je to podobné jako vztah Miloše Zemana a ČSSD. 

Největší chyby vlády Petra Nečase spočívaly v tom, že se nesnažil pro politiku vlády a pro reformy, které prosazoval, získat občany a že ignoroval protesty proti těmto reformám. ODS bylo v podstatě jedno, jestli to, co prosazuje, má podporu lidí, hlavně když to projde v Parlamentu (třeba i za cenu „nakoupených“ hlasů). 

Domnívám se, že i kdyby byl politik stokrát přesvědčen, že je jeho návrh pro lidi prospěšný, nemůže ignorovat, když občané jsou proti. Buď je musí přesvědčit, nebo své návrhy musí přizpůsobit názorům lidí. Pokud je ale ignoruje, postupně narůstá ve společnosti nespokojenost a logicky na to takový politik nakonec při volbách doplatí.  

2. Co musí pravice udělat, aby mohla být českým zemím užitečná? Pokud by pravice měla získat výraznou podporu a mohla prosadit svůj program, měla by jej přiblížit lidem, měla by být celkově vstřícnější a otevřenější k různým názorovým proudům i ke světu a k Evropě. 

Neřešit abstraktní ideové floskule, ale měla by nabídnout bez předpojatosti řešení problémů většiny občanů, ne jen těch bohatých a podnikavých. Pravice by měla prosazovat svůj program sociálně ohleduplně, protože bezohledná politika k sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům a dalším potřebným osobám jen zvyšuje napětí ve společnosti. 

Rezervy ve státním rozpočtu by pravice měla hledat ne v úsporách u těchto lidí, ale v zastavení obrovského plýtvání a rozkrádání při zadávání veřejných zakázek. Základem pro takovou změnu je však to, aby pravice byla schopna analyzovat chyby svého vládnutí, vyvodit z nich závěry. 

Nejsem si však jista, jestli je toho schopna, protože se to týká těch, kteří dnes pravici reprezentují. Obrovskou překážkou je také zřejmě personální složení různých regionální organizací, a to zejména v ODS, kde jsou často zastoupeni lidé sledující svůj byznysový zájem, a nikoli zájem veřejný. 

Ti pak zřejmě brání tomu, aby ODS změnila svou politiku. Za takové situace je zde vedle ODS čím dál větší prostor pro stranu, která by byla schopna toto očekávání naplnit. Musela by to však být strana, která má celorepublikové pokrytí, má síť podporovatelů, nemůže jít o izolované skupinky několika lidí v některé z malých stran.