Zdánlivě se po březnovém sjezdu sociálních demokratů v české politice nic podstatného neodehrává. Nečasova vláda je sice již prakticky menšinová, přesto prosadila vše podstatné. Miloš Zeman se zabydluje na Hradě a pomalu testuje ostatní politické aktéry svými návrhy, proslovy, kritikami. Opozice se těší na volby, podle všeho je vyhraje.

Podle relevantních sociologických šetření je rozložení podpory mezi jednotlivé strany více méně stabilní a něco málo přes rok před termínem řádných sněmovních voleb je pravděpodobné, že po osmi letech pravicových vlád se česká veřejnost dočká změny vlády.

Pokud volby dopadnou tak, jak dlouhodobě naznačují předvolební šetření, bude příští vládu sestavovat ČSSD. Například podle minulý týden publikovaných výstupů agentury STEM by sociální demokraté nyní ve volbách do Poslanecké sněmovny získali jedenadevadesát mandátů. Druhá by skončila KSČM se ziskem pětatřiceti. Do Sněmovny by se dostaly ještě tyto subjekty: TOP 09 (34), ODS (24), KDU-ČSL (10) a SPOZ (6 mandátů).

Podle ve středu zveřejněného šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) by se do Sněmovny dostalo čtyři až pět stran. Podle volebního modelu CVVM by volby v dubnu vyhrála s vysokým náskokem ČSSD. Svůj hlas by sociálním demokratům dalo 40 % voličů. Druhá TOP 09 by získala 17 %, třetí komunisté 16,5 % a až čtvrtou ODS by volilo pouhých 12 % voličů. Podle CVVM by SPOZ obdržela 5 % hlasů, lidovci 3,5 % a Strana zelených 2 %.

V zásadě by za takové konstelace sociální demokraté stáli před třemi koaličními variantami: 1. levicová (programová) vláda, 2. středolevá vláda s SPOZ a případně lidovci, 3. nějaká podoba velké koalice. Předpokladem druhé varianty přitom je, že se malým stranám situovaným okolo středu stranické soustavy podaří překročit pětiprocentní práh nutný pro vstup do Poslanecké sněmovny.

Nejpozději od poloviny devadesátých let minulého století bylo pro český stranický systém charakteristické, že byl tvořen dvěma hlavními póly, na pravici občanskými demokraty, na levici sociálními demokraty. Zároveň se stabilizovala pozice KSČM jako vedlejšího pólu na levé straně stranického spektra, na pravé straně se vedle ODS vždy uplatňovaly dva menší subjekty (ODA, KDU-ČSL, Unie svobody, Strana zelených, TOP 09, Věci veřejné) více čí méně pravostředové povahy.

Zatímco na levici rozložení sil zůstává stabilní, situace na pravici se proměňuje: doposud neotřesitelná pozice ODS jako hegemona napravo od středu je minulostí. Pokud bedlivě zkoumáme politické kroky TOP 09, nelze je interpretovat jinak, než jako pokus vystřídat ODS v pozici dominantního subjektu na pravici.

I aktuální spor o jmenování českého velvyslance na Slovensku lze nahlížet mimo jiné optikou sporu na pravici, tedy mezi TOP 09 a ODS. Zároveň jsme svědky lehké či mírné — leč stále zjevnější — změny tónu politiků TOP 09 směrem k sociálním demokratům.

Zatím lze tuto proměnu strategie ilustrovat spíše na drobných a v mediálním prostoru prakticky nereflektovaných momentech, nicméně se zdá být stále zjevnější, že Miroslav Kalousek již začíná jednat s ohledem na blížící se sněmovní volby a především s ohledem na povolební konstelaci.

ČSSD mezi KSČM a TOP 09

Do Sněmovny se pravděpodobně dostane čtyři až šest subjektů. V této souvislosti připomeňme, že od předčasných voleb v roce 1998 se do Poslanecké sněmovny dostalo vždy pět subjektů. Bez oheldu na to, zda do Sněmovny proklouznou zemanovci, lidovci či třeba ještě někdo jiný, volební výsledky patrně způsobí, že ČSSD bude stát před dilematem nějaké podoby spolupráce s KSČM, anebo vládnutí přes střed v podobě koalice s TOP 09.

Pracovně si můžeme tyto dvě varianty označit jako vládu levice, kterou by pravděpodobně politici hájili s ohledem na široký programový průnik ČSSD a KSČM, anebo jako politický kartel. Ten by samozřejmě politici nepřiznali, avšak v ČSSD je dostatek sil, které odmítají spolupráci s komunisty a i TOP 09 by nepochybně tuto variantu hájila s tím, že brání nástupu komunistů k moci.

Pokud se druhá varianta jeví Miroslavu Kalouskovi jako reálná, a upřímně řečeno, žádnou jinou realistickou šanci udržet se u moci nemá, musí pro její realizaci splnit nejméně dva předpoklady: porazit ve volbách ODS a učinit ze své strany dominantní subjekt na pravici. A za druhé se musí maximálně snažit o sblížení s ČSSD a připravit členy a voliče TOP 09 na možnost takovéto aliance.