Volební program České strany sociální demokratické se čte stejně krásně jako seznam dárků, které si malé dítě přeje od ježíška. Podíváme-li se na cokoliv podstatnějšího, na co si stěžovali lidé v posledních letech během vlád pravice, skoro nic v programu nechybí. Sociální demokracie hodlá vše razantně „vyřešit“.

Problémem takto ambiciózně napsaného programu je, že se mnoho, dokonce i levicových voličů bude ptát, kde na to ta sociální demokracie hodlá vzít peníze.

Jelikož program také neříká, co by strana udělala jako úplně první, a co jako až druhé nebo třetí, budou se do myslí mnohých z nás vkrádat pochybnosti, zda má už tradičně nekompetentní český stát vůbec kapacitu, a to i s ČSSD v čele, řadu z nabízených reforem uskutečnit, pokud nezačne ČSSD v prvé řadě se zásadní reformou státu.

Jelikož je v programu ČSSD obecně vyjmenováno skoro všechno, co si člověk kritický k minulým vládám může přát zavést nebo změnit, je o to symboličtější, co v programu vůbec není, anebo je to zmíněno jen tezovitě, ač by tomu moderní levicová strana měla věnovat pozornost.

Buďme konkrétní. ČSSD zveřejnila svůj program před volbami, jimž předchází série výhrůžných pochodů pravicových radikálů do lokalit obývaných romskou menšinou. Radikálové byli podporováni ekonomicky frustrovaným nebo (falešnými internetovými zvěstmi o promyšleném zneužívání sociálních dávek Romy) zmanipulovaným místním obyvatelstvem.

Ponecháme-li stranou, že většina politiků největší levicové strany k ostudným pogromistickým snahám mlčí jako zařezaná, co se vlastně v programu ČSSD dočteme o řešení situace, v nichž se radikální skupiny a část občanů chovají způsobem, v němž by bez přítomnosti policejních těžkooděnců nejspíš už dávno k pogromům opravdu došlo?

A co se tam dočteme konkrétně o plánech ČSSD řešit otřesnou situaci romské menšiny, včetně třeba segregovaného vzdělávání, na níž Českou republiku opakovaně upozorňují mezinárodní organizace?

Nedočteme se nic než pár obecných frází. Ostatně i na obecnější rovině je fascinující, že v programu rádoby moderní levicové strany není téměř nic o lidských a občanských právech.

Nedočteme se tak nic o práci a vzdělávání na poli tolerance vůči menšinám, od těch sexuálních, až po etnické, jako je ta romská. Nedozvíme se nic podstatného ani o širších plánech strany na další zrovnoprávňování žen s muži, včetně většího zapojení žen do politiky.

Dozvídáme se, že ČSSD posílí sociální práci v obcích a terénní práci v sociálně vyloučených lokalitách a rozvine spolupráci s neziskovým sektorem. V sociálně vyloučených lokalitách prý zamezí komerčnímu provozování hazardních her. Bude též občany nekompromisně chránit proti lichvářům i zvůli exekutorů a zamezí odebírání dětí do ústavní péče pouze z ekonomických důvodů.

To jsou jistě pěkná, všech sociálně slabších „občanů“ se týkající předsevzetí, jenže všichni víme, na koho se v novodobém českém politickém slovníku vztahují pojmy, jako je „sociálně vyloučená lokalita“. Je to obvykle stejně ohavný eufemismus pro romská ghetta, jako je pojem „sociálně nepřizpůsobivý“ pro Romy obecně.

Bohužel údajně moderní levicová strana, za jakou by se ČSSD ráda považovala, neplánujeve svém programu nic tak adresného, jako je řešení katastrofální situace romské menšiny. Neslíbí ani, že její vláda zatočí se skupinami, které se pokoušejí pořádat pogromy. Nepostaví se adresně ani za jiné menšiny, na něž pro změnu organizují názorové pogromy čeští neofašisté.

Slíbí nám jen, že posílí počet policistů v místech s vysokou kriminalitou a sociálním napětím. Jakkoliv celá řada výše zmíněných opatření jistě lidem v „sociálně vyloučených lokalitách“ pomůže, co hodlá největší levicová strana udělat, aby takové „lokality“ zmizely? Anebo aby nevznikala ghetta nová?

Dozvíme se, bez pojmenování těch, koho se formulace týká, jen toto: „Zamezíme obchodu s chudobou pronajímáním předražených ubytoven hrazených ze sociálních dávek na bydlení a s využitím evropských prostředků zahájíme výstavbu malometrážních sociálních bytů.“

Nelze se bohužel zbavit dojmu, že ČSSD jistá slova, jako je romská menšina, ve svém programu raději ani nevysloví proto, že si spočítala, že mnozí z těch, kteří pochodují s holohlavci do romských komunit, jsou jejími potenciálními voliči. Moderní levicová strana by se ale měla takové potenciální voliče buď pokusit vzdělávat anebo říct otevřeně, že o rasisty a zbabělce, kteří chodí vyhrožovat pod okna příslušníků sociálně hendikepované menšiny, nestojí.

V programu ČSSD také nelze nalézt skoro nic o cizincích a přistěhovalectví. Je to zajímavé a symbolické hned z několika důvodů.

Kupříkladu proto, že téměř každý den slyšíme sociologické a politické stesky na to, jak se Češi málo rozmnožují, což, mimo jiné, nepochybně znamená, že budeme-li chtít udržet určitou úroveň ekonomického i sociálního rozvoje, budeme muset více otevřít zemi přistěhovalcům.

Jak se u nás ve skutečnosti s přistěhovalci zachází? Pokud pocházejí z „východu“ či „jihu“, dost často tak, že by se i na ně dal aplikovat pojem „sociálně vyloučená komunita“.

Ale nejen pro ty, kdo přicházejí do Česka vykonávat práci, kterou většina Čechů nechce dělat, ale i pro ty, kdo přicházejí ze Západu, aby u nás pracovali ve vysoce kvalifikovaných pozicích nebo studovali, jsou české imigrační a cizinecké zákony byrokratickou džunglí, jejímž hlavním smyslem se zdá být znepříjemnit život každému, kdo by se chtěl v naší zemi usadit.

Moderní levicová strana by se neměla ve svém programu tvářit, že tenhle provinční smrádeček a latentní xenofobii vůči cizincům nevnímá.

Je samozřejmě možné, že se ČSSD pod náporem pragmatiků ve svých řadách, které posílil nástup Miloše Zemana na Hrad, prostě rozhodla vzdát voličů, kterým na výše zmíněných tématech zaleží. Na to má svaté právo, ale zadělává si tak jen na problémy s mladšími voliči v budoucnosti. A ač je to strana levicová, zadělává, pokud bude její vláda k výše zmíněným problémům přistupovat stejně laxně jako její program, i na nové problémy sociální.