Vozová hradba českých nacionalistů
Jiří PeheOd novodobých nacionalistů se dozvídáme pouze to, co se jim na současném stavu nelíbí, ale nikdo z nich přesně nedokáže vysvětlit, jak by renacionalizovaná Česká republika v současném globálním kontextu fungovala.
Když si v románu Umberta Eca Pražský hřbitov objednává agent tajných služeb carského Ruska Račkovskij od falsifikátora dokumentů a policejního agenta Simone Simoniniho falešný dokument, který později vstoupí ve známost jako Protokoly sionských mudrců, pronese následující úvahu:
„Někdo řekl, že vlastenectví je poslední útočiště chátry: kdo nemá mravní zásady, obvykle se zahalí do praporu, a parchanti se vždycky dovolávají čistoty své rasy. Národní totožnost je poslední zbraň vyděděnců. A smysl pro ni se zakládá na nenávisti k těm, kdo totožní nejsou. Musíme pěstovat nenávist jako občanskou vášeň. Nepřítel je přítel národů.“
Tento druh instrumentálního nacionalismu, který Eco v několika větách brilantně definuje, vedl ve 20. století ke dvěma světovým válkám a několika dalším kalamitám, například v bývalé Jugoslávii. Tím, že výše citovaná slova vkládá do úst cynickému agentovi ruských tajných služeb, také ukazuje na mechanismus, jakým se z „tekutého“ militantního nacionalismu stává úderná politická ideologie.
Nestačí totiž jen „nenávist chátry“ k těm, kdo „nejsou totožní“, vždy také musí existovat nějaký Hitler nebo Miloševič, kteří takovým emocím dají politický tvar, a pro které pracují amorální individua bez skrupulí, jako je agent Račkovskij.
Trochu se však v celé té šlamastyce obávám poddajného, lokajského rysu v sobě, v mnohých z nás. Jednak proto, že v narcisticky rozpolceném sebevědomí vede k absurdní kompenzaci (autorem v článku zmiňované) ničím nepodložené lokální namyšleností. A tedy k produkci nacionalistických projevů. A vedle toho také proto, že lokajům postačí projev monarchovy blahovůle a hle - obratem se změní politická realita! Neboť jak známo, k šikanování jsou třeba dva - šikanující a šikanovaný. A obě strany vykazují velmi podobné osobnostní meze: z šikanovaného tak nejednou roste šikanující. Idealismus stejně jako materialismus pro sebe pěstují lidé, kteří svá ideová východiska berou velmi vážně. Koneckonců slovo antifašismus v sobě obsahuje celý fašismus. Zlo se neobejde bez dobra, jemuž se tak snadno škodí, dobro zase bez zla, které může vášnivě pranýřovat.
Přestaňme na sebe z obou stran házet špínu a řekněme si raději spolu místo toho, co je na chování a myšlenkách té náprotivné strany užitečného, čím se můžeme nechat inspirovat. Ostatně ti nejméně lokajští mezi námi, ti s přirozenou autoritou už to dávno a samozřejmě dělají.
V Norsku se nám celkem nedávno snažil přesně podobný samozvaný masový "fašista" odbourat půl století demokracie a klidného občanského soužití. Prý jsme jako společnost totiž "slepá ulička"....říkal a dnes sedí v kriminále a nenávidí ho celý demokratický multikulturní národ. Václav Klaus záměrně klestí trhům cestu rozkládáním multilateralismu, Václav Klaus žene Evropu do války. Zásadně tím ohrožuje životy spoluobčanů, svobodu a národní suverenitu.
Rádoby morální a duchovní kritkika současnosti, která je nejen "naprosto prázdná a falešná" (co jsme se dověděli, co nám říká?), ale hlavně zcela zatemňuje příčinu dnešních problémů a odvrací lidi od hledání skutečné - tedy sociálněekonomické alternativy. Máloco je tak nebezpečné jako tyto rádobyduchovní žvásty.
V jednom mu ale, coby umírněný socioekonomicky přetížený ateista musím dát za pravdu. - Kapitalistickou fůrii je možné při hledáni alternativ lépe držet v šachu, ve společnosti s vyšší péčí o stávající etické normy vycházející z ústavy.
Za opsání několika odstavců do disertační práce se v DE ministr odebral do vyhnanství. Za krádež na veřejnosti sklidil CZprezident ovace většiny.
Vydávání národní totožnosti pouze za poslední zbraň vyděděnců patří do stejného souboru stupidit. Národní totožnost v globálním světě by měla naopak být pěstována v co možná nejširší sféře tradic, národního duchovního, tvůrčího ba až rukodělného dědictví atd.
Je ale vcelku půvabné, jak nelogické a nekonzistentní (už skoro na první zběžný pohled) Kalusovy názory jsou. Jak může někdo horovat prot trh bez přívlastků a zároveň v podmínkách globálního kapitalismu pro národní stát? (Což článek dobře vystihuje.) Je to tak do očí bijící, že se opravdu divím, že na tohle Klausovi veřejně vystupující odpůrci více nepoukazují.
Takže paradoxně jen co nejtěsnější spojení evropských států a národů v EU jim dnes zaručuje relativně jakous takous největší naději na uchování národní svébytbosti. Ovšem pouze za předpokladu, že EU nebude neoliberální, ale opět sociálně ohleduplná. Nezbytné však bude zničit jednu z výchozích premis integrace, totiž mantru o volném pohybu kapitálu a volném obchodu.
Naší předkové se přece vlastenectvím zaklínali, ale zároveň ...
Nebyli rozložení nenávistí, nebyli zalezlí, takový Klement se jel poučit do Paříže o motorkách,
"Sie sind halt besser" ... popřál mechanik Projsa Němcům, když vyhráli nad Čechy jakousi soutěž v Rusku ... však příště ...
... ale hned začal vyzvídat u mechanika od Mercedesek, protože se tradovalo, že Němci maj nejlepší zapalování.
Ano, je to "Dědeček automobil", Adolf Hoffmeister ... knížku, kterou mám hrozně rád, protože TO vlastenectví, které je v ní vykresleno se mi velice zamlouvá ...
... kapitola končí (samozřejmě poněkud nadneseně s ohledem na běžný Hoff. styl) slovy:
"Jeden se neptal druhého odkud je a jedn ctil druhého pro jeho práci. A ptal-li se Rus Čecha a Němec Rusa odkud je a co dělá, tedy jen proto, aby mu iudělal radost, pochválil jeho vlast a jeho řemeslo ..."
Copak nemůžeme být realisticky, zdravě vlastenečtí, opření o vlastní komunitu a současně otevření a nexenofobní atd.?
Je třeba Nor v průměru xenofób?
Ty severské národy přece tím vším, co je najednou všem vlastencům vytýkáno, netrpí.
Neříkám, že nemá v něčem Pehe pravdu, ale začínám mít pocit, že tady někdo pracuje na tom, aby se jaksi vlastenectví stalo něčím, co je jakoby vyloučeno ze slušné společnosti - jako to byla kdysi dávno móda a slečinky v salónech vlastenčili a opičili se jedna po druhé ... teď jakoby se z toho mělo stát něco, na co by si slušný člověk měl jakoby dát pozor ...
dont know
Méně: Politice postavené na tak špatně definovaném programu jako je národ či jeho zájem, které jsou v této souvislosti nenaplnitelné. Kromě xenofóbie nenabízejí jasné nabídky, co dělat. Evropa je v pohybu. Hospodářství neroste, měny kolísají, řešení se těžko hledá. Ekonomiku změníme ekonomickými kroky, nikoli samotným národovectvím. D.O.S.T., Dobeš, Hájek, Václav Klaus...
Eva Hájková :
".. pokud jde třeba o někdejší Rakousko-Uhersko - to se nerozpadlo kvůli tomu, že bylo mnohodárodnostní, přičemž národy mezi sebou soupeřily, ale kvůli tomu, že některé národy byly silně zvýhodněny oproti jiným národům."
Taky si myslím.
Mám doma noviny z doby krátce před 28. 10. 1918, kde císař Karel slibuje rovnoprávný spolkový stát.
Nikoli příliš pozdě a příliš málo ...
... spíš jen příliš pozdě nebo ještě jinak :
příliš málo takto příliš pozdě - když by nebylo příliš pozdě, nemuselo to být příliš málo, ale naopak optimum
Vozová hradba není žádné opevnění, za kterým by se mohli izolacionisté schovat před zbytkem světa, vozová hradba je, řečeno dnes módními výrazy, mobilní a flexibilní, s trochou nadsázky ji lze označit za předchůdkyni tankového vojska. Není to způsob jak se někde zakopat a zůstat tam zalezlý, ale způsob jak na pochodu kdykoliv a kdekoliv sestavit rychle účinné opevnění, které se po bitvě rozebere a jede se s ním dál.
Multikulturalismus možná husitům moc blízký nebyl, byli to křesťané, přímo křesťanští fanatici, a v tom jediném by si snad mohli porozumět s klerofašisty. Národovectví jim ovšem bylo cizí naprosto, stejně jako Klausovo tažení proti solidaritě, podporované Dominikem Dukou. Jejich víra byla založena na Bibli, jejich konflikt s evropskými vládci vycházel z nadřazení Písma jakékoliv světské autoritě, byť by jí byl i papež.
Možná husité také nebojovali zrovna za svobodu, jak ji chápeme od Francouzské revoluce, to je možná kulturní novinka, ale rozhodně byly jejich zásadami rovnost a bratrství. Nejen starozákonní bratrství příslušníků vyvoleného národa, následujících poslušně své krále a kněží vyhnat nevyvolené národy ze Svaté země, dokonce ani rovnost a bratrství podle Ježíše, který odmítl jít kázat do domu kananejské ženy, ale úplné, univerzální rovnost a bratrství, ke kterým Ježíšovo učení dovedl svatý Pavel.
Že husitské Spanilé jízdy neměly valného úspěchu, nemění nic na tom, že husité se snažili rozšířit své hnutí za zemské hranice, že jejich cílem nebylo oddělit se od Evropy, ale vybudovat lepší Evropu. Při troše dobré vůle můžeme snad započítat k husitské tradici i „husitského krále‟ Jiříka z Poděbrat a jeho poselstvo, jehož cílem bylo spojit Evropu.
Za obzvlášť inspirativní pro současnost pokládám z husitské tradice příchod Romů do zemí koruny české a původ slova Bohém. Feudálové, kteří považovali lidi za svůj majetek, pochopitelně neviděli rádi kočovníky, „majetek‟, který si přijde a odejde, jak se mu zlíbí. V celé Evropě byli proto kočovní Romové krutě pronásledováni, jen husité, kteří zbavili feudály moci, je nechávali na pokoji. Proto se v době husitství soustředili Romové z celé Evropy právě v českých zemích, a jméno Bohémové si později jinde po Evropě vysloužili podle toho, že přicházeli z Bohemie.
Jádro této husitské tradice netkví ve vstřícnosti vůči Romům, ale ve vstřícnosti vůči každému, kdo přichází v míru, aby mezi námi žil. Rovnost a bratrství. Tuto otevřenost vůči přistěhovalcům přitom husité spojovali s nesmiřitelným odporem vůči dobyvatelům, vůči každému, kdo přichází s vojskem nebo jinou silou, aby nám vládl.
Hlasme se k husitským tradicím. Hlasme se k sebevědomému vlastenectví, které si nemusí dokazovat samo sebe šikanováním slabých, protože se nehrbí před silnými. Vydejme se na cestu ke spojené Evropě rovnosti a bratrství, a neváhejme stavět vozovou hradbu a svádět bitvy, kdykoliv bude třeba, proti všem Vandasům, Kohoutům, Landům, Klausům, Hájkům, Dukům, Nečasům či Kalouskům, kteří nás chtějí ovládat a rozeštvávají nás s našimi bratry, aby si mohli být rovnější.
A protože jsem neúnavný hledač historických paralel, tak říkám, že před 600 lety byla v krizi církev, která nebyla schopna bránit se postupující komercionalizaci, zatímco dnes je v podobné krizi sociální stát.