Vždycky mě mrzelo, že nemůžu číst nějaký kvalitní bulvár, který by obsahoval co nejvíce pikantních informací o lidech, kteří mě zajímají. Český bulvární tisk se bohužel vyznačuje tím, že obsahuje informací minimum, zato nešetří těmi nejneuvěřitelnějšími spekulacemi. Letmý pohled na obrovské fotografie, tučné titulky a perexy, kde se píše vše, co je v článku, jakoukoli chuť pobavit se na účet druhých spolehlivě zažene.

V létě jsem učinila výjimku. Zaujala mě zpráva, kterou jsem si přečetla na bannerech v metru: Smrtící okurky v obchodech zdravé výživy Country Life. Zakoupila jsem si Blesk a zjistila jsem, že od nebezpečných okurek je nebezpečně blízko k nebezpečným adventistům. V článku se o okurkách moc nepsalo, popisoval nechuť obyvatel Nenačovic nedaleko Berouna k obchodu Country life a celkově působil jako propaganda proti Církvi adventistů sedmého dne. Zpravodajský výkon korunovala citace anonymního místního občana: „Nemůžeme je tady vystát. Zaměstnávají takové pochybné existence, na první pohled je zaručeně poznáte. Slyšel jsem, že uvnitř areálu mají i dřevěný kostel, kam se chodí modlit.“

Mechanismus je to starý, ale pořád funguje dobře. V České republice se zdá být zášť vůči nejrůznějším skupinám (namátkou: Romům, Židům, Němcům, Vietnamcům, Ukrajincům, muslimům, chudým, bohatým, podnikatelům, politikům, pravičákům, levičákům, bezdomovcům, novinářům, Pražákům, intelektuálům, policistům, úředníkům, věřícím křesťanům, důchodcům, mladým, atd...) skutečně oblíbenou národní zábavou. S tím pak někteří novináři, možná i nevědomě, pracují: Je-li nedostatek informací, je třeba zaujmout něčím jiným. Třeba právě přiživováním těchto vášní.

Vzpomínku na „zlé adventisty“ ve mně probudil antisemitský blábol, který vyšel na Bílou sobotu na politickém bulvárním serveru Parlamentní listy. Po rozhořčených reakcích byl redakcí odstraněn, jeho znění zůstalo zachováno v reakci Karla Dolejšího. Text byl tak neuvěřitelně hloupý a nenávistný, že se jen těžko dá omlouvat tím, že se jedná o bulvár.

Tentýž den se však ukázalo, že i etablované levicové noviny mohou místo kritiky vlády a analýzy současných problémů produkovat zprávy založené na manipulacích, polopravdách a legendách. Deník Právo zveřejnil na titulní straně článek Sociální dávky zneužívají i majetné romské rodiny. V pondělí pak text vyšel i v elektronické podobě na serveru Novinky.cz.

Vysvětlení titulku bylo učiněno zadost v prvním odstavci článku, kde se naznačuje existence závažného fenomému — lichvy. To je jistě téma, o kterém by bylo dobré psát, protože lichváři sužují život mnoha obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Nejedná se o nějaký „romský fenomén“, jde o mechanismus, který můžeme pozorovat všude tam, kde žijí lidé v nouzi. U vědomí, jaké lidské tragédie lichva ve vyloučených lokalitách působí, vypadá stýskání, že lichváři pobírají dávky, jako špatný vtip. Společnost by měla urychleně nalézt způsob, jak lichvě bránit kvůli jejím obětem, a ne se pohoršovat nad tím, že lichváři údajně zneužívají sociální systém.

Následuje vágní konstatování, že se rodiny rozrůstají o příbuzné z dalších východoevropských zemí. Těmi „dalšími východoevropskými zeměmi“ je patrně míněno Slovensko a časté pohyby spřízněných Romů mezi oběma bývalými republikami téhož státu. Romové ale kdysi společný stát nerozdělili.

Hlavním tématem zpravodajského útvaru je zneužívání doplatku na bydlení. Peníze z tohoto zneužívání ovšem ani podle autora neplynou do kapes Romů, nýbrž je dostávají majitelé ubytoven, kteří inkasují předražené nájemné. Stejným způsobem zneužívají státní systém také samosprávy, například v obecní ubytovně ve Varnsdorfu, na ulici Jana Masaryka. V článku to ale jasně řečeno není, protože vše je zde formulováno tak, aby to vypadalo, že právě Romové zneužívají sociální systém. Informace v textu jsou podepřeny citacemi neznámých Ústečanů, kteří se „bojí promluvit“. To je zajímavá zpravodajská technika, kterou lze jistě ve výjimečných případech použít, ale zašťitovat těmito citacemi legendy, jež se mezi lidmi tradují, je opravdu hrubě neprofesionální.

Také bych mohla v nějaké veselé zprávě odcitovat řadu obyvatel Šluknovska, kteří mi opakovaně tvrdili, že mezi obcí a majiteli ubytoven existuje spojení a že se o peníze za nájemné dělí s úředníky, kteří doplatek na bydlení vyplácejí. Pokud by se tyto informace zakládaly na pravdě, znamenalo by to, že existuje dohoda mezi provozovateli ubytoven, kteří poskytují nehorázně předražené služby, a radnicemi, respektive dnes už úřady práce, které jsou ochotné toto jednání vůči sociálně slabým klientům tolerovat, či dokonce podporovat. Jediný, kdo na tom vydělává, jsou zmínění „podnikavci“ a popř. podplacení úředníci. Obětí jsou sociálně slabí a zaplatí to daňoví poplatníci.

Doplatek na bydlení je dávka v hmotné nouzi. A všechny dávky v hmotné nouzi podléhají šetření majetkových poměrů, což má vykonávat ten, kdo dávky vyplácí: Dříve obce, od 1. 1. 2012 úřady práce.

Pokud příslušný úřad vyplácí peníze i tomu, o kom si myslí, že nárok na dávky nemá, špatně spravuje veřejné finance a neplní svou roli. Když si navíc úředníci stěžují, že je problém v systému, pouze zakrývají svou vlastní neschopnost vykonávat práci, za kterou jsou placení. Nechceme-li žít v silně autoritářském zřízení, nemůžeme vymyslet systém, který by stoprocentně zabránil zneužívání dávek. Proto musí šetření majetkových poměrů vykonávat ten co možná nejnižší článek. Nemůže docházet k nějaké soustavné kontrole z centra. Dotyční úředníci by tedy místo anonymních výkřiků do novin, že se bojí, prostě a jednoduše měli dělat to, co mají. Nečiní-li tak, bylo by dobré, aby zde příslušný úřad provedl kontrolu.

Na závěr článku přidal autor k dobru několik báchorek, které se šíří mezi lidmi. Ta o vysokých zálohách na energie byla několikrát vyvrácena. Jedná se o tzv. hoax, tedy o poplašnou, nebezpečnou nebo zbytečnou řetězovou zprávu, která se šíří po internetu, a jak vidíme, může sloužit hoax i jako zaručený zdroj deníku Právo. Podobně působí i informace o „incestu na oko“ a fiktivních smlouvách. Přestože je možné, že se něco takového skutečně stalo, není příliš pravděpodobné, že se jedná o masový fenomén. Když však informace ve zprávě nemají žádný věrohodný zdroj, který by šlo ověřit, je obtížné je vyvracet.

Namísto dohadů a internetových fám, kterými jsou sociální sítě beztak zahlceny, by bylo příjemné přečíst si závěry skutečné studie, jako byla před časem zveřejněná na Slovensku. Vyplynulo z ní, že vícečetné rodiny nejsou hlavními příjemci dávek v hmotné nouzi.

Celkově to působí, jakože zprávu autor napsal na základě rozhovoru s nespokojenými lidmi, kteří mu zopakovali všechny legendy, které o Romech kdy slyšeli. Zapomněli na tu nejdůležitější: A to, že Romové, na rozdíl od ostatních, nemusejí platit v lékarně. No slyšeli jste to? To je přece skandál!