1. V řečtině znamená dluh totéž co hřích (jedno slovo má oba významy). Takže ve známé modlitbě by se česky taky mohlo říkat
"odpusť nám naše dluhy,
jakož i my odpouštíme našim dlužníkům"
V tomto kontextu pak to, že stát oddlužil banky lze chápat jako že je zbavil hříchu, on je vlastně spasil.
Tak jako hříšník čas od času potřebuje při zpovědi odpuštění hříchů, tak i náš systém čas od času potřebuje odpuštění dluhů, což je jakási pozitivní nespravedlnost, ale nedá se s tím nic dělat. - Tohle není z mojí hlavy, ale volně cituji z přednášky Tomáše Sedláčka, analytika jedné z našich bank a komentátora Hospodářských novin, kterou pronesl letos v srpnu pro účastníky Ekumenického setkání s Biblí a uměním v Třebíči. Teprve teď mi došlo, že Tomáš Sedláček udělal z bank dlužníky, zatímco ony hrají z principu roli věřitele.
2. Zaujal mne konec druhého odstavce sloupku. Totiž že úrok jsou peníze, které nejsou kryté reálnou hodnotou. Připomnělo mi to úmysl pochopit lépe, jak se vlastně zakládají banky, co je to run na banku, apod. Mám dojem, že kdybychom byli v tomto směru jako občané poučenější, mohli bychom si vymoci jako případní dlužníci větší práva. - Ale někam tam asi směřuje Váš celý sloupek, pane Štampachu?
3. Přála bych si, abyste více rozvedl poslední odstavec svého sloupku. Těmi věřiteli míníte asi nejen banky ale i jiné subjekty, např. ČEZ? Dále - právo přirozené - co si pod tím v tomto případě představujete?

Děkuji za zájem o článek. Měl jsem na mysli všechny mocné věřitele, kteří si umí došlápnout na dlužníka a pro které je výhodné, že jsme dlužníky, protože z nás dostanou víc peněz. Tedy klidně třeba i ČEZ.

Přirozené právo je protějškem práva pozitivního.Pozitivním právem se rozumí zákony skutečně přijaté,ať jsou spravedlivé nebo nespravedlivé.I tyranské a despotické režimy vydávají zákony. Přirozené právo, to je etický základ práva. To je to, co můžeme víceméně ve shodě pokládat za spravedlivé (či nespravedlivé). Je to pramen, s nímž porovnáváme pozitivní právo. Činí např.i Ústavní soud.

Ale jaké je přirozené právo vztahu věřitel-dlužník? Jaká práva (neboli - podle Hegela - svobody) jsou spravedlivá pro dlužníka a jaká pro věřitele?

Na otázku Boženy Švandové není jistě jednoduchá hotová odpověď. Etika se tím musí zabývat. Především musí odpovědět na otázku, je-li etický úrok a pokud ano, je-li možné oddělit náklady na správu dluhu a pokrytí věřitelova rizika jasně kvantifikovat. To, co je nad to je sporné. A naopak nesporné je, že nemilosrdné šroubování platební kázně a enormní nárůst přidaných plateb při každém zpoždění, je lichva a že by to zákon měl značně omezovat a měl by chránit dlužníky, kteří jsou na půjčené prostředky odkázáni. Je možné, že při takovém omezení by se některým subjektům nevyplatilo půjčovat. Pak jistě půjčovat nemusí a musí zvážit vyplatí-li se jim víc nepůjčovat a nezískat nic nebo půjčovat s větším rizikem než dosud a pravděpodobně získat aspoň něco.

Několik inspirativních úvah na téma úrok a jeho oprávněná velikost
:
http://en.wikipedia.org/wiki/Interest

http://www.penize.cz/investice/18490-slozene-uroceni-aneb-deset-milionu-stribrnych-zemekouli-ii

http://en.wikipedia.org/wiki/Information_asymmetry

Už Čuba za nadvlády KSČ učil, že zadlužování je nejjistějším motorem ekonomického růstu. Dlužník totiž musí vždycky vytvořit víc hodnot, než kolik si původně půjčil, i když díky inflaci ne úplně tolik, kolik tvoří úrok. Půjčování bankami je navíc trochu složitější, než je běžná představa laiků. Banky si totiž samy prostředky vypůjčují a to od cedulové banky. V ekonomikách, kde centrální banky jsou nezávislé na moci státu, čili vlády, jsou pak skutečným motorem celé národohospodářské sféry cedulové banky a ne vlády.
Kdyby se instituce a soukromé osoby nezadlužovaly, ztratil by se velice silný zdroj hospodářského růstu.

To, že banky nepůjčují to, co je u nich uloženo, ale nekonečně více, to už lidé už běžně vědí.

Banky peníze hlavně vytvářejí - a z toho, co je skutečně uloženo, se formuje rezerva určující hranici kolik dluhových (out of air) peněz může banka vytvořit.

Emisní banka je bankou poslední záchrany a tím, kdo drží ostatní banky v mezích tvoření dluhových peněz skrze povinnost rezerv - dnes už bezesporu v řádu setin rozpůjčených peněz, které banka "vyrobila" ...

Děkuji panu Davidu Lobpreisovi z Brna za internetové odkazy. Doklikala jsem se z nich až na portál České daňové správy, kde jsem žasla nad spoustou zákonů, které by měl mít v malíčku člověk, který by se vyznal v naší "houštině" daní a poplatků. Snažila jsem se tam najít zákon pro sankce za zpoždění splátek dluhu nebo úroku, ale zatím bezvýsledně. Je možné, že zatím takový zákon (o lichvě) ani neexistuje a výšku sankce stanovují věřitelé v úvěrových nebo hypotečních
smlouvách. Svědčí o tom i moje zkušenost s firmou Bohemia Telekom, která po mně v roce 2007 místo (údajně ) dlužných 500.-Kč po čtyřech letech (ticha po pěšině) žádala zaplatit 3500.- . Dneska už bych to nezaplatila, ale nechala bych věc dojít k soudu, kterým mi bylo vyhrožováno, a pokusila se u soudu prokázat, že jde o lichvu. (Nemusila bych to vyhrát, ale mělo by to smysl pro budoucí jednání o zákonu o lichvě.)
Panu Ivanu Štampachovi na tomto místě děkuji za to prozření, a že se pokusil, a myslím že zdařile, odpovědět na moji obtížnou otázku, jaká práva stojí na straně dlužníka a na straně věřitele.
Dovolím si ještě připojit další nalezené důvody, které ospravedlňují existenci úroku (etiku úročení) vedle dvou důvodů, které pan Štampach uvádí, totiž vedle rizikové prémie (někteří dlužníci peníze nevrátí) a nákladů na administraci vedení úvěru. Tři další důvody jsou následující:
1. Očekávání inflace. Kdykoli lze předpokládat, že kupní síla v uvažovaném období klesne, kompenzuje se to výší úroku.
2. Vliv úrokové míry cedulové (centrální, emisní?) banky. Jak správně upozorňuje pan Stanislav Hošek, banky si půjčují od cedulové banky (u nás Česká národní banka - je u nás i emisní bankou pane Miroslave Tejkle? A v USA je emisní bankou FED?) na určitý úrok. Čili tento úrok se musí nějak promítnout do úroku, který chtějí tyto banky od svých dlužníků.
3. Vliv časové preference. Úrok je projevem časové preference. Lidé obvykle preferují spotřebu dříve před později. (považujeme-li budoucí statek totožný se současným). Proto mají-li se spotřebou počkat, musí být k takovému odkladu něčím motivováni. Touto motivací může být úrok.
Pokud se jedná o práva dlužníků, zaujala mne zejména tato Vaše věta pane Ivane Štampachu:
"... nesporné je, že nemilosrdné šroubování platební kázně a enormní nárůst přidaných plateb při každém zpoždění, je lichva a že by to zákon měl značně omezovat a měl by chránit dlužníky, kteří jsou na půjčené prostředky odkázáni."
Domnívám se, že nedávno v platnost uvedený zákon o osobní bankrotu (oddlužení) nestačí a léčí jen některé následky nedostatečně ošetřených práv dlužníků. Je třeba ještě zákon, který definuje, co je lichva, který ji odsoudí jako nemorální a stanoví za ni trest.

Za lichvu je u nás považován úrok třikrát či čtyřikrát přesahující obvyklou výši bankovních úroků a lichva je řešena v rámci práva trestního a občanského.

Základní informace například zde:
http://zpravodaj.podnety.cz/clanek-76-stanovisko-uradu-vlady-cr.html
nebo zde:
http://www.halonoviny.cz/articles/view/209073
a zde:
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=635137&sym-ok=4650#anketa-4650

Dobré ranko,

ono těch odkazů k lichvě je skutečně hodně (a to co mi vyhodil google bychom četli celé dny). Zkusil bych tedy diskusi posunout poukazem na pojem, který s touto problematikou (podle mne) souvisí: spekulace.

http://en.wikipedia.org/wiki/Speculation

Jde o to, že v případě většiny obchodů (a tedy i půjček) by obě strany měly mít jasnou (úplnou) představu o podmínkách obchodu a jeho následcích (což mimochodem podporují odkazy na trestní postižitelnost lichvy v odkazech pana Molnára).
Dost často ale minimálně jedna strana neví přesně. Případně ví, ale věří či doufá v nějakou změnu. Třeba, že vyhraje ve sportce, bohatě se ožení, případně zbankrotuje.
Což nás zase vede k míře rizika a přiměřenému výnosu.
Jinak děkuji za příležitost osvěžit si opět něco z ekonomie. :-)

(My to ještě za socialismu na škole neprobírali, ale http://www.bankovnipoplatky.com/mezinarodni-konferenci-k-financni-gramotnosti-9644.html )