Puč a lekce z demokracie

Adam Borzič

Bohuslav Sobotka je zárukou, že by vláda vzniklá z podivného spletence, který předurčily volby, nemusela být katastrofou. Pokud puč ustojí, může se stát dobrým premiérem.

V těchto magicky teplých dnech zažíváme pozoruhodné lekce z demokracie. Povolební dění v naší nesilnější straně je poučné z mnoha důvodů. Hubené vítězství sociální demokracie a následný pokus o puč ukázaly, v jakých rozporech bytuje česká levice. Po několika letech katastrofálního vládnutí pravice, sociální demokracie nejen nezvítězila přesvědčivě, ale hrozí jí rozklad vyvolaný jejím „mafiánským“ křídlem.

Sociální demokracie, která se mohla jevit jako poslední, sic problematická, leč rozumná představitelka tradiční stranické politiky, se jednou svojí částí ukázala v dosti nechutných barvách. Spřízněnci kmotrů, odchovanci plzeňských práv, ambiciozní funkcionáři kumulující desítky funkcí, lobisti koncernů a především poskoci hradního pána se pokoušejí v přímém přenosu zmocnit nejstarší demokratické strany a svrhnout jejího legitimního předsedu přesně v době, kdy začínají povolebí jednání o nové vládě. Tak destabilizují zemi a poškozují demokracii - a to v době vleklé politické krize.

Proti tomu se přirozeně zvedá odpor. Dříve pasivní voliči ČSSD zaplavují sociální sítě, píší svým politikům a shromažďují se na ulicích, aby podpořili Bohuslava Sobotku. Už to je první pozitivní plod téhle situace. Podporu Sobotkovi a jeho voličům ovšem vyjadřují i lidé, kteří se hlásí k středovému či pravicovému smýšlení. Z jejich strany se jedná o autentický občanský postoj, který je třeba zvláště ocenit. Na demonstraci před pražským hradem jsem potkal voliče Zelených, TOP09 (a zřejmě i dalších stran). To není projev pragmatického spojenectví protizemanovských sil. Aby člověk navštívil akci jiného politického tábora a vyjádřil mu svojí účastí podporu (a de facto tak podpořil Sobotku jako budoucího premiéra), musí být občansky zralý. A v tom je závan naděje.

Poslední roky se totiž zdálo, že žijeme ve světě neslyšících — v zákopech. Levice měla oprávněně dojem, že není slyšet. Že není respektovaná jako plnohodnotný partner. Že její argumety, postoje a vize jsou automaticky podezírány ze spiknutí za zády lidstva a sociální otázka, pro levici klíčová, byla pokládána bezmála za společenskou nezdvořilost. (Obrazem toho byla téměř nulová komunikace pravicové vlády s levicovou opozicí.) Není-li nám nasloucháno, sami přestaneme naslouchat.

A tak větší část demokratické levice víceméně přeslechla i oprávněné obavy nelevicových občanů z působení Miloše Zemana. Respektive své vlastní rozpaky potlačila. Slovy jednoho milého sociologa: neuvědomovali jsme si, jak moc velký je to průšvih. Jistě, Miloš Zeman nespadl z kosmu - je spíše symptomem naší politické a společenské krize nežli její příčinou a bylo to právě ono přehlížení a pohrdání velkou částí obyvatelstva ze strany pravice, které mu umožnilo vyhrát v prezidentských volbách, protože neprivilegované přesvědčil, že bude hájit jejich zájmy. Připočteme-li k tomu ještě nesympatické estetizující kampaně a antikomunistické jančení, pochopíme, proč část levicových demokratů toto nebezpečí podcenila.

A přece při pohledu na počínání Miloše Zemana v delším horizontu se jasně vyjevuje, že odpor liberálů k prezidentovi byl oprávněný. Jeho odpůrci z pravé, středové (a částečně i levé části) politického spektra se nespletli. Miloš Zeman škodí demokracii v této zemi a to prakticky hned od svého nástupu do prezidentského úřadu. Ty tam jsou časy, kdy jsme při pohledu na jeho „šibalství“ mohli sami sebe přesvědčovat, že přes opojení mocí zůstává racionálně myslícím politikem. Byla to chiméra. Jeho kroky nejsou jen nestandartní, především mohou být pro tuto zemi nebezpečné.

Jak jinak interpretovat fakt, že politik, jehož obskurní fan klub získá 1,5 procent hlasů ve volbách, čímž mu občané dají najevo, že o jeho přímé zásahy do politiky nestojí, upeče s partou zrádců puč, který může rozbít sociální demokracii, ohrozit vznik nové vlády a destabilzovat celou zemi (zemi, která se nachází v úděsném stavu už delší dobu). Tajné schůzky v Lánech, zlověstné náznaky v rozhovoru s Moravcem — připomíná to špatný thriller. A nejděsivější na tom je, že vedle bažení po moci může být motivem i čirá msta.

Bohuslav Sobotka stojí Zemanovi v cestě. Je to paradoxní postava. Po slabším volebním výsledku bylo zřejmé, že se haškovci pokusí Sobotku z čela sociální demokracie odstranit (ostatně půl roku bylo patrné, že radši projedou volby než by podpořili svého předsedu a jeho snahy). Nikdo ale neočekával, že to půjde tak rychle a tak odpornou cestou. Míra této zrady a její načasování ovšem možná zradí nakonec pučisty i jejich kmotra v pozadí. Evidentně ani ve snu nepočítali s tak výraznou reakcí občanů.

To je plod pohrdání voliči a pojetí politiky jako jednostranně mocenského mechanismu. Sobotka, autentický sociální demokrat, který možná postrádá jiskřivé charizma, má totiž jednu zvláštní vlastnost: Nejsilnější je v okamžiku, kdy je neslabší. (Tajemná vlastnost.) Podpora, které se Sobotkovi nyní od občanů napříč politickým spektrem dostává, je nejen projevem odporu k haškovsko-škromachovsko-tejcovské prasárně, ale také oceněním politika, který možná není rozeným vůdcem, ale působí slušně, charakterně a konzistentně — je sociální demokrat. (Při vědomí, že je pouze člověkem a politikem — což je vždy situace morálně nejednoznačná.) Sobotka je zárukou, že by vláda vzniklá z  podivného spletence, který předurčily volby, nemusela být katastrofou a pokud puč ustojí, může se stát dobrým premiérem. Jeho klid a smířlivost vyvažované odvahou a neústupností jsou pro rozbouřenou dobu vhodnou charakterovou směsicí. Konečně to, že na sebe nestrhává veškerou pozornost, může být pro demokracii v této zemi hojivé. Možná, že v otřesené době je ideálním leadrem ten, kdo zná důvěrně otřesy sám. Politik, který přežije svůj odstřel, se protáhne skulinou nebytí a získá nečekanou sílu.

Volby, které puči předcházely, přinesly ne-výhru levice, porážku klasické pravice a úspěch nových, politicky spíše nečitelných subjektů. Jejich výsledek přesto nemusí být zoufalý. Nepřítomnost dominantního subjektu a rozdrobenost může symbolizovat skutečnost, že je čas spolu opět mluvit. Vyjednávat. Vést rozhovor. Vzájemně se podpořit. V sociálně a politicky rozdělené společnosti je dialog těch, kteří neabdikovali na prospěch celku nezbytný pro přežití (chce-li zůstat demokratickou). To, že někteří pravicově a středově orientovaní voliči podpořili Sobotku a především jeho rozlobené voliče, je důkazem, že takový dialog možný je. Pochopili, že budoucí podoba sociální demokracie ovlivní osud demokracie jako takové. Solidarizovali se s jinými voliči a nepřímo dali najevo, že demokraté z jiné části spektra, je zastupují. To je nadějné.

Politický boj, který v těchto dnech začíná, není primárně bojem s pučisty nebo se Zemanem. A nejde v něm jen o politický osud Bohuslava Sobotky nebo sociální demokracie. Je to především zápas o společnost, v níž nevítězí brutální intriky a mocenské kartely odcizených elit, nýbrž občané — jejich volby a schopnost se dohodnout.

(Věnováno Mirjam Kubíčkové)

    Diskuse (36 příspěvků)
    JK
    October 29, 2013 v 10.22
    Skvělý text
    děkuji.
    October 29, 2013 v 14.13
    ambiciózní funkcionáři a ti druzí
    Souhlasím, když se píše, že tu jde momentálně o víc než o boj dvou frakcí, že ČSSD okovaná Zemanem bude jen prohlubovat českou variantu krize demokracie - byl bych ale opatrný tam, kde se začne horovat pro "dobré" křídlo a zadupávat to opačné, "zlé". Například na Vysočině k tomu "dobrému" údajně patří např. Petr Zgarba, regionální politik, jejž předchází velmi špatná pověst. Dejme si pozor, ať pak nejsme překvapeni, že jsme někomu posloužili za užitečné idioty.
    October 30, 2013 v 17.49
    Přesně tak, pane Vaníčku.
    Užiteční idioti, je ten správný příměr. Už to, že za Sobotku demonstrují příznivci TOP09, je varující. Řešení krize v ČSSD bych viděl v tom, že by mělo po špatně dopadlých volbách abdikovat celé vedení, ne jen Sobotka. Ale takto se bojuje za chudáka Sobotku, jehož napadli zlí zemanovci, a šmahem je zapomenuto, že dvakrát ostudně dopadl ve volbách a nedokázal udělat v ČSSD pořádek. Mimochodem, ve volbách ho přece Hašek porazil, i když kandidoval ze druhého místa.
    BT
    October 30, 2013 v 18.53
    Pane Ševčíku,
    bez ohledu na to jestli jsou lepší Sobotkovci nebo Haškovci v ČSSD, je pro přežití této strany nutné aby se odřízla od prezidenta Zemana, jinak dopadne jako ODS. ČSSD byla voliči volena jako NEZÁVISLÁ strana, nikoliv jako obslužná strana prezidenta.

    A to odříznutí reprezentují Sobotkovci, nikoliv Haškovci. Proto je nutná kapitulace Haškovců. Buď budou KONEČNĚ na 100% respektovat řádně zvoleného předsedu nebo ať si založí SPOZ číslo 2.

    Jsou to oni, kteří odmítají respektovat "pravidla hry". Nemohou se smířit s tím, že stranu nevede Hašek, který se projevuje jako prezidentova loutka. Ale to je jejich problém, nemají právo do toho zatahovat celou zemi.

    Kdyby zvítězil v předsednických volbách Hašek, přirozeně by ho museli respektovat Sobotkovci. A pokud ne, tak by opět bylo namístě založit si jinou stranu.

    Tady jde o elementární pravidla hry. Nemohu současně využívat zázemí strany ke svému mocenskému postupu a současně ji rozkládat nerespektováním pravidel.

    To nemá nic společného s tím jestli jsou lepší Haškovci nebo Sobotkovci.
    October 31, 2013 v 10.18
    Pane Trávníčku,
    souhlasím s vámi, že jde o elementární pravidla hry. Ovšem je nutno k tomu dodat, že zároveň jde o základní poltiická pravidla.
    Většina lidí přejala retoriku pravicových médií o zlých pučistech a čistém Sobotkovi. Zkusme se od ní odpojit a zopakovat si fakta.
    Předvším je naprosto nepochybné, že ČSSD pod Sobotkovým vedením, dosáhla po dvě volební období mizerného volebního výsledku, který byl hluboko pod očekáváním. To je fakt, který se nedá okecat. Dále je zřejmé, že Sobotka se jako předseda neosvědčil, nedokázal mít ve straně rozhodující slovo. Další zjevný fakt. Zatímco Paroubek odstoupil po volbách, v nichž dosáhl 30 % hlasů, Sobotka odmítá odstoupit po daleko nižším volebním výsledku. Další fakt. Navíc se odmítá podrobit rozhodnutí předsednictva a odmítá odstoupit. K udržení se v pozici používá metod demonstrací a v tisku napadá své odpůrce. Rozumný člověk by jeho chování nazval pučem proti vedení strany, přesto jsou pučisty nazýváni ti, kteří jej odvolali. Další fakt.
    Zveřejněním vnistrostranického boje Sobotka znevěrohodňuje ČSSD. Svůj boj o svůj post vydává za boj o lepší ČSSD. Ztěžuje tím povolební vyjednávání, neboť strana je takto silně oslabena.
    O Haškovi jsem iluze neztratil, neměl jsem je před tím totiž žádné. Zato jsem je ztratil o Sobotkovi. ČSSD potřebuje ve svém čele lídra. Člověk, který neumí vyhrát, ani prohrát, to nemůže být. Proto opakuji: včichni členové /se Sobotkou v čele/ vedení podat okamžitě demisi a nový sjezd určí nové vedení. To je jediná cesta. Ne haškovci, ale určitě ne také sobotkovci.
    October 31, 2013 v 11.43
    Smím jako diskusní příspěvek JEN zopakovat autorův poslední odstavec a říct k němu "Amen - Ano, budiž tak"?

    Politický boj, který v těchto dnech začíná, není primárně bojem s pučisty nebo se Zemanem. A nejde v něm jen o politický osud Bohuslava Sobotky nebo sociální demokracie. Je to především zápas o společnost, v níž nevítězí brutální intriky a mocenské kartely odcizených elit, nýbrž občané – jejich volby a schopnost se dohodnout.
    October 31, 2013 v 12.59
    Pro pana Ševčíka
    Paroubek odstoupil po výsledku 22%, ne 30 %. To samozřejmě neznamená, že by současný výsledek ČSSD nebyl neúspěch.
    Nicméně váš pohled nesdílím. Píšete, že Sobotka nerespektoval rozhodnutí předsednictva aby odstoupil. K tomu je třeba říci, že předsednictvo ho k dostoupení jistě mohlo vyzvat ale to je tak všechno. Tato výzva pro něj nebyla nijak závazná a odvolat ho může jedině ÚVV.
    Pokud by předsednictvo udělalo jen toto nešlo by o nic světoborného. Ale ono navíc vyřadilo předsedu strany z vyjednávacího týmu. A tady už jde o jednání, které lze označit jako pučistické.
    Navíc v sobotním vyjádření Hašek, že chce aby B: Sobotka vedl vyjednávání o vládě a v neděli otáčí o 180 stupňů. Mezitím se setkává/nesetkává s M. Zemanem.
    Já myslím, že tady platí, že pokud něco vypadá jako kachna, kváká to jako kachna a chodí to jako kachna tak to kachna asi bude.
    BT
    October 31, 2013 v 15.7
    Pane Ševčíku,
    nějak Vám bohužel docházejí relevantní argumenty, tak začínáte lhát (30% pro Paroubka) už jako ten Hašek. Navíc evidentně neznáte stanovy ČSSD nebo je znáte, ale zkoušíte zde zase lhát. Je opravdu paranoidní nazývat někoho, kdo se drží stanov strany, pučistou.

    Za obskurní argument považuji i Vaše neustálé zdůrazňování, že se Sobotky zastala i část pravice. No a co? Prozradím Vám jedno sladké tajemství: i názorový oponent může mít někdy pravdu. To jen Vy a bývalá pravicová trojkoalice si myslela, že máte patent na rozum a podle toho se k opozici i chovala.

    Souhlasím, že ČSSD potřebuje v čele lídra. Ale současně se potřebuje zbavit všech těch komických pučistů, kterým bažení po moci tak zatemnilo mozek, že ze sebe udělali před celým národem breptavé hlupáky. Jinak bude ta strana všem pro smích. Pokud to Sobotka dokáže, tak je podle mne lídr na správném místě a podaří se mu stranu konečně stabilizovat.
    October 31, 2013 v 16.5
    Pane Trávníčku,
    Paroubek 32 % dosáhl, jen jsem přehlédl rok voleb. Nicméně po špatném výsledku /lepším než Sobotka/ odstoupil. Sám.
    Debata s vámi ztrácí smysl. Jste na barikádě, všichni oponenti jsou lháři, nevidíte, neslyšíte.
    Dáváte je /tedy i mě/ dohromady se všemi ďábly, klidně i s bývalou trojkoalicí. Máte teď svého vůdce a za tím jdete beze všech pochybností. Vůdce je svatý, nebaží po moci a tak se stane lídrem /proč to neudělal dříve nemá cenu se ptát, vůdce se neptáme/. Stabilizuje stranu a oproštěnou od pučistů ji přivede k vítězství!
    Napište si, kromě mne a dalších, kteří s vámi nezpíváme bojové protipučové písně, ještě dalšího lháře, třeba autora tohoto článku: http://www.blisty.cz/art/70804.html. Ať nás, paranidní lháře, máte všechny pohromadě a můžete s námi pak zatočit. A nezapomeňte - kdo říká něco jiného, než chcete slyšet, je lhář! Není důležité že se spletl při nepodstatné věci. Tak se dá nejlépe vyrovnat se svědomím. I když Homer je vypínal pivem. Nebo mozek? Ono je to někdy jedno.
    BT
    October 31, 2013 v 20.4
    Pane Ševčíku,
    jako PODSOUVAČ ideologické zaťatosti svých oponentů jste skvělý, to musím uznat. Ale to je tak všechno.
    Je to škoda, protože kdybyste dovedl argumentovat, mohla to být užitečná debata. Citelně zde chybí někdo kdo dovede vnímat argumenty a klást protiargumenty místo povídaček o barikádách. Je mi jasné, že lidé, kteří chodí vyjádřit svůj názor veřejně jsou pro některé pozorovatele křiklouni, pro jiné zase lůza. To co říkají, je přirozeně nezajímá.
    + Další komentáře