Vzhledem k tomu, že jsem se na jedné z volebních kalkulaček částečně podílela, chtělo by se říct, že mi (sebe)kritika nepřísluší. Poznámka Jana Černého o tom, že volební kalkulačka KohoVolit.eu vypadá jako soutěž o největšího městského liberála, mě ale přiměla se trochu zamyslet nad fenoménem, který si mimo jiné osvojila vedle neziskových organizací i leckterá média nebo dokonce politické strany.

Poněkud v pozadí záměrně nechávám konkrétní formulace otázek, která je mnohdy problematická, protože se chci soustředit zejména na obsahové okruhy dvou dotazníků, které se v tomto týdnu objevily na internetu. Jednou je právě kalkulačka od občanského sdružení KohoVolit.eu, druhou je „volební automat“ zpravodajského portálu Aktuálně.cz. 

Malé a velké otázky

Jan Černý se ve své poznámce rozčiloval nad tím, že v případě volební kalkulačky od KohoVolit.eu jsou ve prospěch „menšinových a hipsterských“ témat upozaděna témata tzv. velká. A v komentářích pod statusy kamarádů a známých na Facebooku to nebyla výtka jediná.

Je nepochybně pravda, že kalkulačka KohoVolit.eu se přibližně ze třetiny zaměřila na témata, která se vztahují k institucionálnímu uspořádání České republiky a otázkám transparentnosti a informací, o kterých budu psát ještě později. Daně a vůbec aspekty sociálních nerovností v různých politikách pak akcentuje v poměrně malém počtu (přibližně pětinou) otázek z celkových 35.

Naopak kalkulačka Aktuálně.cz se zaměřuje, i když často prostřednictvím nevhodně položené otázky, na témata jako příspěvek na bydlení, DPH na léky, jídlo a knihy, školné, minimální daň z příjmu živnostníků, případně opětovné zavedení kontroverzní veřejné služby pro nezaměstnané. Z celkového počtu osmnácti otázek tvoří tento tematický okruh přibližně polovinu.

Obě kalkulačky, i když ta od Aktuálně.cz má otázek o téměř polovinu méně, se pak shodují jen ve čtyřech okruzích — přijetí eura, církevních restitucích (jejich omezení nebo zrušení), výše minimální mzdy i otázka na povinnost prokázání původu majetku.

V obecné rovině by se dalo říct, že kalkulačka KohoVolit.eu se zaměřuje na témata ve veřejném diskurzu rámovaná jako liberální — adopce dětí lidmi s gay-lesbickou sexuální orientací, kouření v restauracích, dobrovolnost očkování nebo třeba legalizaci marihuany.

Aktuálně.cz více cílí na témata, která už ve veřejném prostoru rezonují. Příkladem je kontrola soukromých exekutorů, dostavba Temelína nebo způsob, kterým jmenuje prezident premiéra.

Kde naopak obě kalkulačky poněkud selhávají, je otázka symbolických nerovností — KohoVolit.eu akcentuje problematiku kvót pro ženy a existenci romských asistentů jako prevenci kriminality (sama formulace otázky je bohužel poněkud stigmatizující, pokud spojuje toto etnikum primárně s kriminalitou).

Aktuálně.cz zdůrazňuje otázku nároku na školku pro děti od tří do šesti let nebo výši příspěvku na bydlení, případně posílení kamerových systémů na veřejných místech, což může být opět v kontextu vzrůstajících nálad proti „nepřizpůsobivým“ chápáno jako stigmatizující, případně takovým náladám nijak neodporující.

Transparentnost základ státu?

Jak už jsem uvedla v začátku svého článku, volební kalkulačka KohoVolit.eu se z celé třetiny zabývá otázkami transparentnosti státní správy a vůbec způsobu vládnutí. Mezi ně patří možnosti využití celostátního referenda na základě petice, případně možnosti podání návrhu zákona prostřednictvím petice, dále reflexe přímé volby prezidenta nebo existence Senátu.

Mezi otázkami zaměřující se na informace a transparentnost státní správy pak nechybí požadavek výběrových řízení na místa v dozorčích radách, na internetu dohledatelné vlastnické struktury firem, bezplatný přístup ke strojově čitelným datům ze státní správy nebo garance přístupu k internetu.

Na jednu stranu chápu, že KohoVolit.eu je jako jeden z klíčových subjektů v projektu Rekonstrukce stát povinován klást otázky podobného typu, na druhou stranu ale poměrně zřetelnou nevyvážeností vzhledem k tématům zaměřeným na poněkud více bezprostřední nebo spíše na první pohled více zřejmý aspekt ekonomiky může nechtěně přispět k určitému typu štěpení společnosti, respektive absenci dialogu mezi jejími různými skupinami. Registr smluv je sice hezká věc, nicméně DPH na potraviny nebo léky může být pro leckoho tématem o poznání důležitějším.

Komu škodí a komu pomůžou?

Logickou odpovědí autorů finálních otázek do kalkulaček na moje a podobné výtky by byla, zejména v tématech tzv. velkých nebo právě těch socio-ekonomických, jejich všeobecná známost. Z tohoto úhlu pohledu dává smysl se zeptat na otázky poněkud „zákeřnější“, na které musí strany dlouho hledat odpověď, pokud ji vůbec naleznou.

Volební kalkulačka pak v případě takových témat funguje jako agenda-setter, což nemusí být vůbec na škodu, ba naopak. U nových nebo neznámých subjektů, jakými jsou například Úsvit přímé demokracie nebo ANO, by ale osvědčené nebo „velké“ otázky poukazující na přibližnou ideologickou orientaci mohly přispět k jasnější profilaci nebo čitelnosti (a tedy tak oblíbené transparentnosti) těchto subjektů.

Pochopitelně by to ale mohlo poukázat i na absenci této profilace, v opačném extrému pak na další prostředek uplatňování populistické strategie, již zřejmě využil ve volební kalkulačce pro prezidentskou volbu Miloš Zeman.

Jak už jsem nastínila výše, zřetelná nevyváženost tematických okruhů, například na štěpící linii materiálních-postmateriálních témat, může nahrát stranám, které se na tyto otázky více zaměřily.

Přístup k informacím je například výsostným tématem České pirátské strany (ovšem působící dojmem, že je to téma jediné), které tak může jedna z kalkulaček poměrně nahrát, naopak z odpovědí je evidentní, že aktuální favorit na vítězství, Česká strana sociálně demokratická, nemá v mnoha otázkách jasné nebo jednotné stanovisko, což jí dost možná může uškodit.

Volební kalkulačky představují zajímavý nástroj umožňující lidem relativně přístupnou formou přiblížit programová východiska zavedených stran i nových subjektů.

Pokud se kalkulačky zaměří jen na aktuální témata, hrozí ale riziko, že se stanou jen dalším nástrojem předvolebního marketingového boje. Pokud zvolí opačný extrém a zaměří se spíše na témata neznámá, mohou implicitně zvýhodnit ty subjekty, jejichž program je právě na tato témata zaměřený.