KSČM, postkomunismus a radikální odlišnost

Jaroslav Bican

KSČM se výborně adaptovala na postkomunismus, v němž sehrávala roli zásadní alternativy. Je ovšem otázkou, zda postkomunismus už nekončí, a zda roli zásadní alternativy dnes nesehrávají jiné subjekty, na prvním místě Okamura a jeho Úsvit.

Masarykova demokratická akademie ve spolupráci s nadací Friedrich-Ebert-Stiftung a think tankem CESTA uspořádala 2. května panelovou diskusi s názvem Možnosti transformace KSČM a role antikomunismu. Diskuse se konala při příležitosti vydání knihy Martina Poláška, Viléma Novotného, Michela Perottina a kolektivu spoluautorů: Mezi masovou a kartelovou stranou: možnosti teorie při výkladu vývoje ČSSD a KSČM v letech 2000—2010. Debaty se zúčastnil Michel Perottino, Jiří Dolejš, Ondřej Slačálek a Jiří Dienstbier.

Místopředseda KSČM Jiří Dolejš ve svém příspěvku zdůraznil programovou přeměnu KSČM, ke které došlo po roce 1989. Tato strana se zřekla přístupu elitní avantgardy, také odmítla usilovat o mocenský a ideologický monopol. Podle Jiřího Dolejše komunistická strana prošla radikální ale demokratickou modernizací, rozhodla se nebýt sociální demokracií. Proces transformace v jejím případě není sociáldemokratizace. Radikální vize zároveň staví jako otevřené a demokraticky prosazované. Místopředseda KČSM vyzdvihl, že se nejedná o stranu antisystémovou, nýbrž stranu systémové demokratické radikální alternativy. V tom je podle Jiřího Dolejše podstatná programová přeměna, která je kontinuální posledních dvacet let.

Ondřej Slačálek upozornil na to, že KSČM se skvěle adaptovala na polistopadový postkomunismus. Komunistická strana dokázala kapitalizovat situaci, kdy byla něco radikálně odlišného od postkomunismu. Všechny ostatní strany mohly být vnímané jako establishmentové a KSČM jako něco jiného. Podle Ondřeje Slačálka ale otázka zní, zda postkomunismus nekončí. Zda nepřichází nová témata, na která bude třeba reagovat. Už dnes, pokud by se nová témata omezila na to nejpovrchnější z nich — korupci, je KSČM sice stále něco jiného, ale na řadě úrovní je vidět, že ne zas až tolik. Slačálek zmínil, že téma korupce dokázaly mnohem věrohodněji a lépe uchopit úplně jiné síly, které představovaly i to něco radikálně odlišného. Podle Slačálka lze i mnohým pravicovým kritikům komunistické strany vzkázat, že jednou se jim bude po komunistech stýskat.

KSČM - stejná jako ostatní?

Komunistická strana, jak ji prezentoval Jiří Dolejš, se jeví minimálně nadějně. V jeho pojetí je KSČM stranou, která vytváří dlouhodobé strategie, ve svých materiálech má zpracováno řadu alternativních návrhů a která usiluje o větší spolupráci s občanskou společností. Zkrátka radikální ale demokratická alternativa, jak má být. Problém je, jak bylo v diskusi několikrát řečeno, že ve skutečnosti je tato strana v mnoha ohledech stejná jako ostatní politické strany. Navíc, jak zdůraznil Ondřej Slačálek, se jedná o jedinou stranu u nás, která je autenticky konzervativní, což může být pro liberálně či progresivně uvažující voliče problém.

×