Podaná ruka ČSSD by neměla minout ani komunisty
Lukáš JelínekPřestože nejprospěšnější jsou koalice vedoucí přes politický střed, protože tlumí konflikty, hledají konsensus a působí na soudržnost společnosti, není třeba se bát ani levicové kolaice ČSSD s KSČM.
Mediálním světem hýbe populární (ba bulvární) téma: možná spolupráce a názorová blízkost mezi ČSSD a KSČM. Jakkoliv se špičkám obou stran nemusí líbit, je zde, navíc přiživováno průzkumy volebních preferencí. Čerstvě i šetření STEM prozradilo, že kdyby se volby konaly koncem dubna 2012, za ČSSD s 26,1% hlasů by druhá skončila KSČM se 14% a až třetí pak ODS s necelými dvanácti procenty.
Co hovoří pro a proti spolupráci obou subjektů pokládajících se za levici?
Z hlediska programu je KSČM standardní politická strana, s ČSSD kompatibilní. Proto by neměla být ostrakizována.
Je zde ale samozřejmě i hledisko neprogramové. Mnozí vytýkají komunistům minulost a vzývání radikální (až násilné) ideologie. Problém není jen v nevábných projevech poslanců tzv. stalinistického křídla, Marty Semelové a Stanislava Grospiče. Analýzy předních znalců v oboru extremismu, které si vláda vyžádala jako podklad pro rozhodnutí, jestli požadovat u Nejvyššího správního soudu rozpuštění KSČM, nebo nepožadovat, se shodují, že zákonné předpoklady pro zákaz komunistů neexistují. Jedním dechem ale upozorňují na obsah některých okrajových komunistických tiskovin a na veřejná vystoupení jistých reprezentantů KSČM na nižší úrovni, které se pohybují přinejmenším na hraně zákona. Proto také zaznělo, že by se fungováním komunistické strany měla zabývat česká kontrarozvědka…
Když se ale vrátíme k programu KSČM, je umírněný a silně humanistický. Program ČSSD zato působí — ze zcela logických důvodů, daných odlišnou politickou pozicí, ale i zodpovědností — o poznání pragmatičtěji.
Srovnával jsem volební programy obou partají pro sněmovní volby 2010 a k tomu přidal programové materiály Sociální demokracie pro 21.století (z jara 2011) a Protikrizová opatření předkládaná KSČM (z jara 2009). Až na zahraničně-politickou kapitolu vykazovaly nadstandardní míru shody.
V oblasti „demokracie a lidská práva“ se dá v případě KSČM hovořit o „rudozeleném“ programu. Komunisté se hlásí ke strategii trvale udržitelného života, k mezím těžby nerostných surovin, k nesnižování práv občanů na informace o ekologických dopadech staveb (včetně práva účastnit se správních řízení). Z dalších sympatických bodů: zachování demokratických principů společnosti, udržení hodnot humanity a demokracie, potírání projevů extremismu, stanovit pravidla pro lobbing, zachovat poměrný volební systém, nesnižovat pluralitu volebním zákonem omezujícím malé strany, nedotknutelnost svobody slova, postoj proti tzv. náhubkovému zákonu, prosazování rovných příležitostí, podpora ženského hnutí, vystupování proti intoleranci k občanům jiných národností, důstojné odměňování imigrantů, řešení situace cizinců, které postihla krize, snížení obtěžování občanů úřady, zavedení elektronické komunikace, prosazení systému financování platů v obecně prospěšných neziskových organizacích z veřejných prostředků, uveřejňování zápisů z jednání zastupitelských orgánů a orgánů veřejné správy na internetu, restrukturalizace výdajů na přebujelý státní aparát.
U ČSSD by za jistých okolností mohly narazit tyto požadavky: snížení přehnaných platů manažerů ve státních podnicích a vysokých státních úředníků, umožnění soudních rozhodnutí o ztrátě mandátu poslance, pokud se odchýlí od volebního programu, financování veřejných médií ze státního rozpočtu.
Z programu ČSSD by komunisté mohli ocenit respektování základních lidských a občanských práv, vystupování proti genocidě, rasismu, extremnímu nacionalismu, xenofobii a všem formám terorismu (včetně státního), podporu participativní demokracie a plurality zájmů, postojů a vlastnických forem nebo výzvu vrátit politice význam ve střetu s globálním kapitálem.
V některých bodech se mi popisované postoje ČSSD dokonce zdají poněkud podezřelé. Co mají sociální demokraté proti tomu, aby zaměstnanci převzali firmu, která krachuje, protože se o ni šéfové a majitelé řádně nestarají? Kolik státních podniků nám ještě zbývá a které by ČSSD chtěla ještě privatizovat? Odmítá ČSSD právo na práci a nechce podporovat sociální bydlení?
Největší problém vidím ve 3% HDP na výzkum. Ne že bych o tak vysokou podporu nestál, jenže to číslo je z Lisabonské strategie, v níž si státy Evropské unie vytyčily program dosáhnout zvýšení celkových výdajů na výzkum na ona tři procenta, přičemž stát by měl vynakládat 1% a soukromé firmy další dvě. Vlády ČSSD poctivě zvyšovaly státní výdaje směrem k onomu jednomu procentu, rozdíl oproti vládám Václava Klause byl u nás v ústavu velmi dobře znát, ale stále jsme se tak daleko nedostali. Přimět soukromníky, aby investovali do výzkumu dvakrát tolik, co stát, už se tolik nevedlo, firmy spíše čerpají tu státní podporu na financování vlastního vývoje, než by daly do výzkumu nějakou větší sumu vlastních peněz. V tomto směru má ČSSD trochu másla na hlavě, průnik průmyslové lobby do Rady pro výzkum a vývoj (dnes pro výzkum, vývoj a inovace) začal s příchodem Martina Jahna, chráněnce Stanislava Grosse, ovšem pravicoví politici jdou samozřejmě mnohem dál a rázněji. Rád bych viděl levicovou vládu, která tunelování výzkumného rozpočtu do skrytých průmyslových dotací (přímé by odporovaly pravidlům EU i WTO, proto ten zájem průmyslu o vývoj a inovace) zatrhne, líbilo by se mi, kdyby státní výdaje na výzkum (a vědu; o té dnešní vrcholní politici nemluví prý proto, že narozdíl od výzkumu není v rámci EU řádně formálně definována) zvýšila, ale ona 3% slibovaná KSČM jsou naprosto nereálná.
Mám nepříjemné podezření, že KSČM prostě opsala číslo 3 z Lisabonské strategie, že nikdo se v ní vážně nezabýval tím, kde a jak ta 3% HDP na výzkum opravdu získat, a že to nejspíš znamená, že KSČM podporu vědy nemyslí zas tak vážně, že ta 3% jen tak plácla. To ve mně budí podezření, co ze svého programu KSČM vážně myslí, jakou politiku bude dělat doopravdy, nakolik je skutečně komunistická a nakolik vůbec levicová.
Programem to u mne ČSSD nad KSČM asi nevyhraje, ale mohl bych ji volit, kdyby mě přesvědčila, že svůj program skutečně myslí vážně. Některé kroky některých sociálně demokratických politiků jsou ovšem varovnější než to jedno podezřelé číslo v krásném programu KSČM.
Také přístupy KSČM k vědě a výzkumu (VaV) mají podrobnější rozpracování - ano, posílení financování vědy a výzkumu na 3% HDP je referenční hodnota ambicí EU (být pod ní určitě nechceme, chytrá ekonomika je hlavní šancí pro ČR),
Ale snad je zjevné, že to zahrnuje dlouhodobý cíl a jak veřejnou tak privátní podporu V a V dohromady - ze státního rozpočtu jde nyní kolem 05% a pokdu by mělo být zvýšeno (např. na 1%) tak to předpokldá i racionalizaci finačních toků. Motivace větší účasti privátního sektoru (průmyslový výzkum) je samozřejmě také důležitá.
Ovšem v současné fázi škrtů jde bohužl už o holou existenci (absolutní redukce výdajů je už likvidační) - za A je třeba tomuto předejít a racionalizace systému financování z veřejných peněz (účelovost a návratnost) je to B. Jestli se zajímáte o tyto otázky, asi znáte peripetie debat o systému ukazatelů financování, mechanismus Grantové agentury a technologické agentury.
To by bylo na delší debatu než je tento stručný exkurs - jen že jsme se tomu s lidmi z výzkumu (spolupracuje s námi o.s. Sružení podpory vědy a výzkumu, lidé z různých VŠ, z Asociace pro inovativní podnikaní a další) opradu věnovali. bylo to i mojí osobní ambicí - ze sféry výzkumu původně pocházím.
A to, co píše pan Macháček - samozřejmě přebírání podniků vlastněných zaměstnanci dekretem je nesmysl, ale o tom KSČM přece nehovoří - není důvod to uměle podporovat, ale není žádný důvod tomu bránit, pokud nastane stav věcí, kdy to nastupuje jako logické řešení vyplývající ze situace ...
Zásadně ale to není nejdůležitější problém budoucna této země. Ten je minimálně v EU, ba v globálním vývoji. Pokud se pod tlakem veřejnosti třída profesionálních politiků nedokáže emancipovat od padoušských globálních financiérů, tak stejně jakákoliv vláda, kteréhokoliv státu, může provádět pouze kosmetické úpravy neoliberální diktatury.