Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek možná jen testoval jak své stranické kolegy, tak ČSSD, když prohlásil, že si umí představit po příštích volbách koalici TOP 09 a ČSSD.

Jako jedinou podmínku, která by takový projekt znemožnila, uvedl, že pokud by obě strany byly schopny dát dohromady většinovou koalici, nesměla by zároveň ČSSD mít většinu i spolu s komunisty, protože by jinak mohla být v pokušení protlačit některé zákony společně s KSČM přes hlavu koaličního partnera, tak jak to dělal svého času premiér Jiří Paroubek.

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka Kalouskův nápad ihned odmítnul a pro jistotu přidal na seznam stran, s nimiž by ČSSD do koalice nešla, i ODS. Otázkou je, zda vyhlašovat to předem je ta nejlepší taktika.

ČSSD by si možná měla nechat udělat důkladný sociologický průzkum, který by ji ukázal, zda získává potenciální voliče spíše rázným odmítáním koaliční spolupráce přes politický střed, nebo zda by jich naopak víc získala, kdyby byla k takové spolupráci, alespoň rétoricky, otevřena.

Jak známo, možná největším problémem ČSSD je, že po vyhraných volbách má problémy sestavit většinovou koalici, protože jí tzv. bohumínské usnesení zakazuje koaliční spolupráci s KSČM. Může tedy v nejlepším případě mluvit o menšinové vládě s podporou KSČM, přičemž i tato možnost stále působí na část české veřejnosti jako červený hadr. Toho využívají před každými volbami pravicové strany, když straší spojenectvím ČSSD s komunisty.

Otevřenost ČSSD Kalouskově nabídce by takové strašení před příštími volbami do značné míry neutralizovala, což by mohlo k ČSSD přilákat ty středové voliče, kteří zůstávají zároveň ukotveni ve svých předsudcích vůči KSČM.