Sociální demokracie má problém. Jednoho z jejích nejvýřečnějších poslanců zatkla policie s podezřením na korupci. Rathovi se musí přičíst k dobru, že rezignoval na své funkce. Na druhou stranu vyjádření ve stanovisku hejtmana, že se domníval, že jde jen o krabici s vínem, lze věřit jen stěží.

Otázkou je, jak je možné, že se vrcholný představitel sociální demokracie dostane do situace, kdy je u něj osobně nalezeno sedm milionů korun a podle informací z médií dalších třicet milionů doma. Není to samo o sobě důvod pro diskvalifikaci levicového politika? Je a pádný.

Sociální demokracie není jediná, která by v systému dnešní politiky měla ve svých řadách lidi, kteří se obohacují na státních zakázkách nebo evropských fondech. ODS v tom nebyla na krajské úrovni jiná a na několika místech spolu s ČSSD vládne. Je to dobré partnerství: jednou vy, podruhé my.

Problém sociální demokracie je právě v přílišném zapuštěním do systému. Přijmout politickou realitu takovou, jaká je a podle toho se řídit, je krédem mnoha sociálně demokratických politiků.

Jenže na důvěryhodné politice jsou nejdůležitější vize, které ukazují, v jaké společnosti chceme žít. Nejde o to či ono opatření, ale o představu světa. Sociální imaginace se ale u našich současných politiků levice pohybuje často na bodu nula - tedy alespoň v jejich praxi. Co je nám platné, že na mítincích a osobních setkáních souhlasí s tím, co lidé říkají; tedy změnu systému od moci bank a korporací k posílení moci občanů. V praxi je to stále politika „realismu“.

Pravice vyhrála volby s heslem změny a radikální proměny současného stavu. Změna je možná „víc než si myslíte“, mělo by být heslem skutečné levice. Jenže to je problém, protože dosud není subjekt, který by tyto požadavky splňoval.

A do toho je platforma STOP VLÁDĚ, která vrhla do ulic na protivládní demonstraci více jak 120 000 lidí, nejvíce od rok 1989. Zde i v jiných prostorech politické, ale nestranické opozice to začíná být zajímavé. Už dlouho nejde jen o tu či onu vládu, ale o celý systém. ProAlt to definoval jasně jako odpor proti logice neoliberálních reforem. Stejně tak se vymezují další iniciativy i odbory. Pokud nebude sociální demokracie schopna politicky i personálně naplnit program proti neoliberálním reformám současné vlády, dopadne jako její řečtí soudruzi. Ti se za protilidová opatření v zájmu bank a korporací propadli o třicet procent ve volbách. Mimo jiné to byl důsledek dlouhých stávek a demonstrací, které se v Řecku konaly. Pokud sociální demokracie selže, bude nejlepší, aby ji na levici vystřídal někdo jiny. Nebudou to konzervativní komunisté. Ti jsou rádi za své a nemají ani ambici, ani kapacity oslovit někoho mimo své ghetto.

Nový subjekt na levic je realistická alternativa, jejíž program ale musí být součástí širší diskuse a hlavně široké aktivistické a občanské základny.

Nenechme se ošálit případem Davida Ratha. Je to jen jeden z mnoha případů. Stejně tak bychom se neměli nechat odradit od aktivity a vytrvalého přesvědčení, že jiný svět je možný! Nejsme tu kvůli sociální demokracii, nejsme tu kvůli komunistům, ani kvůli zeleným či jiným. Jsme tu kvůli sobě. Když padala berlínská zeď, tak lidé volali „my jsme lid, zeď musí padnout“. To se také stalo a to co bylo po celá desetiletí nemyslitelné, se zrealizovalo. V podobné situaci jsme i my, jen se nenechat uvěznit v „realitě“ dnešní situace. Svět se totiž dá změnit víc, než si myslíte.