Policie selhala, je důvod trestat
František KostlánCo bylo dříve absurdní, jeví se dnes běžné. Naopak třeba takový požadavek na potrestání policistů za evidentní porušování zákona se dnes zdá být pošetilostí.
Dospělí muži sedí za stolem a tváří se, že věří tomu, co říkají na kamery a mikrofony. Ministr vnitra i policejní prezident opakují, co říkali již před časem, s vědomím, že většina médií bude ochotně vydávat jejich kabaretní skeče za pravdu. Že je nikdo nebude hnát k odpovědnosti. „Policie neselhala, není důvod trestat,“ sdělují poté titulky médií obecenstvu.
Co měli novináři zkoumat
Co měli novináři ohledně policejního zásahu během nedávných demonstrací zkoumat, ale neudělali to, většina z nich ví. Nikdo se neoptal ani na věci, které jsou zřejmé již z běžného pročítání zpráv, natož na dění veřejnosti méně známé. Mohli například podřízení ministra vnitra či policejního prezidenta zjistit něco jiného, než že policie postupovala správně, když ministr vnitra i policejní prezident totéž tvrdili nedlouho po zásahu, aniž by počkali na závěry vyšetřování?
Anebo záležitost, na niž upozornil ministr spravedlnosti Robert Pelikán: Jak je možné, že před zraky policistů porušuje skupina pravicových extremistů zákon, aniž by ochránci zákona zasáhli? Útočníci byli ozbrojení, maskovaní a jejich provokace byly násilnické. Stačí k obhajobě tohoto protizákonného jednání policie floskule, že šlo v prvé řadě o „ochranu majetku a zdraví“ občanů? Nebo snad ještě absurdnější výmluva, že nešlo o ohlášené shromáždění a proto mohli být agresivní útočníci ozbrojení a maskovaní?
Nepadla zásadní otázka: Proč v místě u Hradčanského náměstí, které bylo jedním z neuralgických bodů zásahu, bylo přítomno jen několik lehce oděných policistů? Kde konkrétně byly v tu chvíli zálohy těžkooděnců? Na vlastní oči jsem viděl nedlouho před tím několik plných dodávek v Loretánské ulici, pár kroků od Hradčanského náměstí. Proč policie nemonitorovala další pohyb této agresivní skupiny? Pořád je tu reálné podezření, že právě tito slávističtí fotbaloví chuligáni o něco později napadli dobrovolníky na Hlavním nádraží a večer provedli žhářský útok na Autonomní sociální centrum Klinika.
A proč policie napřed popírala, že muž v hnědé bundě, který zklidňoval pravicové extremisty, je policistou? Proč to přiznala až pod tlakem, tedy až poté, kdy byla (neprávem) obviněna, že maskovaní útočníci byli převlečení policisté? Skrývala snad něco, co mělo zůstat před zraky veřejnosti skryto? Nemohli být někteří policisté s fotbalovými chuligány předem domluveni, kvůli čemuž jich na místě bylo málo?
Motivem mohla být snaha ukázat zastánce uprchlíků jako násilníky. Však také vždy ochotná média v čele se zpravodajstvím České televize snaživě referovala, že došlo „ke vzájemné potyčce“, aniž by zmínila, že potyčku úmyslně vyprovokovali pravicoví extremisté a že jim to umožnila policie.
Policie se prý nyní zabývá tím, zda se zmiňovaní násilníci dopustili výtržnictví, či porušili shromažďovací zákon. Kolik týdnů či měsíců ještě bude policie potřebovat k vyšetřování toho, co je zřejmé na první pohled? Vyšetřovatelé se zatím pyšní tím, že útočníky již identifikovali. K tomu Pelikán vtipně dodal: „To, že policie většinu výtržníků identifikovala, není žádný veliký úspěch. To už druhý den udělal nějaký anarchistický server a stačilo si to tam přečíst.“
I podle Pelikána zůstává nezodpovězenou otázkou, „proč s jedním z hlavních proudů demonstrantů šlo pouze osm policistů v běžných uniformách a proč proti maskovaným a ozbrojeným výtržníkům nezasáhli“…
Policie, která nechala ozbrojené a maskované pravicové extremisty, aby provokovali druhou skupinu, vtrhla o chvíli později mezi lidi shromážděné na podporu uprchlíků a zadržela několik maskovaných, leč neozbrojených lidí. Proč chvíli před tím jim maskovaní demonstranti nevadili? Že by snad policie stála na straně pravicových extremistů? Tomu se nechce věřit, když sám ministr Chovanec mluví o policistech jako o nestranných profesionálech.
Policisté sice zadrželi muže, který střílel z poplašné pistole, ale to byl jen zástupný moment na odvedení pozornosti. Policie, ani média se vůbec nezabývala otevřeně rasistickým a násilnickým projevem Adama B. Bartoše. Výstřely z pistole tento projev pouze podtrhly a dodaly mu divadelní efekt.
Policisté se tu dopustili dalšího protizákonného jednání, když nechali Bartoše domluvit do konce, aniž ho zadrželi. Kam se poděli hlídací psi demokracie, kteří by se na tento moment optali policejního prezidenta a ministra vnitra?
Jediným hmatatelným výsledkem demonstrací je, že radnice chce po žhářském útoku zrušit Autonomní centrum Klinika. Nešlo nakonec právě o tohle? Nečinnost či laxnost policie, která evidentně nesnáší levicové nadšence, by tomu odpovídala.
Co je absurdita
Shrňme alespoň ve zkratce přístup policie k demonstracím a demonstrujícím z poslední doby. Na Albertově zastavila předem ohlášený průvod zastánců uprchlíků, protože cestu jim zahradili „lžinenávistníci“. Vždy předtím policie ohlášené akci razila cestu, blokády rozrážela. To ovšem čistila cestu neonacistům a rozháněla jejich odpůrce (například v Novém Bydžově či v Krupce, kde dokonce rozehnala bohoslužbu). Výjimkou byla blokáda neonacistického pochodu v Brně, 1. května 2011, kde bylo blokujících ke dvěma tisícům.
Policie čistila cestu i pochodu lžinenávistníků na Václavském náměstí loni v červenci, v němž účastníci nesli dvě makety šibenic s tím, že „vlastizrádci“ (zastánci uprchlíků) patří pověsit. Policisté se cítili povinni odstranit z cesty pět blokujících, přestože „nočníkáři“ je mohli pohodlně obejít z obou stran. Vyhrožování oběšením shledala policie v pořádku, porušení zákona to prý není, protože šlo o makety šibenic, nikoli o skutečné šibenice.
Před soud ovšem dostala dívku, která bránila před zásahem policisty svého přítele. Dvaapadesátikilová žena měla devadesátikilovému policistovi pohmoždit rameno. Jak informoval Deník Referendum, byla za to, zatím nepravomocně, odsouzena k podmínečnému trestu. Že policie naprosto selhala během demonstrací 6. února, jsme již popsali.
Ještě před několika lety bych v titulku vyzval Chovance a Tuhého k odstoupení. Dnes by to bylo jen zoufalé gesto. Už dávno nejde o absurdní drama, protože absurditu dnes a denně prožíváme. Stala se normou a měřítkem každodenního života.
Absurdní je dnes naopak to, co bylo dříve běžné. Třeba požadavek na potrestání policistů za evidentní porušování zákona.
To víte, není se čemu divit, když člověk poslouchá ty názory drtivé většiny občanů na téma uprchlíků. Je to šílenství, jak správně řekl Tomáš Halík minulý týden v "Jak to vidí" na ČRO2.
A šílenství to opravdu je. Proč by to u policie mělo být jiné, než je to u té šílené většiny? Zejména, když mají v čele pana Chovance, který také není jiný, není-li ještě horší.
Máme v širší rodině dva policisty a názory na uprchlíky mají úplně tytéž, jako ona šílená většina.
Takže se opravdu není čemu divit, viďte, pane Kostláne. Bohužel, bohužel, bohužel ...
Váš Jiří Vyleťal
Těžkooděnce policie zjevně soustředila kolem Hradčanského a Loretánského náměstí; nevím, kolik jich měla na Václavském náměstí a zda nějací zaujali hned dopoledne obranné postavení před úřadem vlády. Ukazuje to na v zásadě správnou úvahu, kde lze očekávat největší střety a kdo představuje největší nebezpečí. Byla nicméně hloupost nepočítat s tím, že násilničtí národovci budou na své demonstrace někudy přicházet a mohou na opoziční demonstraci narazit cestou. Jestliže neměla dost těžkooděnců, měla aspoň lépe vyzbrojit některé z lehce vystrojených policistů, kteří anarchistický průvod doprovázeli, dát jim něco z toho, s čím se kolem Hradu předváděli těžkooděnci, třeba velkokapacitní pepřové spreje nebo jednu z těch úžasných pušek, které střílejí něco jako barevné koule nebo plastové míčky.
Měli bychom zdůraznit a v budoucnu opakovaně připomínat, že policie dala rozmístěním sil jasně najevo, že demonstraci anarchistů nepovažuje za nebezpečnou. Připomínejme to každému, kdo začne někde něco vykládat o nebezpečí levicového extremismu. Mohl by to být dokonce důkaz, že slavná Síť revolučních buněk je policejní provokace: vážně by policie přidělila k ostraze anarchistického pochodu jen hrstku lehce vystrojených policistů, kdyby skutečně věřila, že se mezi anarchisty pohybuje skupina násilníků, kteří zapalují auta, vyhrožují zlým kapitalistům smrtí a chlubí se, že chodí ozbrojeni?
Policie, která svým jednáním dokázala, že v anarchistech nevidí žádnou hrozbu, by se měla omluvit za to, že u Hradčanského náměstí těžkooděnci několik anarchistů napadli, srazili k zemi a zatkli, prý za to, že měli šátky přes obličej. Rozmístění sil, vyjadřující, za jak nebezpečné policie které shromáždění považovala, podtrhuje kontrast tvrdého zásahu proti anarchistům s člověkem v kostýmu křižáka, který si vesele demonstroval s kbelíkem na hlavě a obouručákem v ruce, a samozřejmě s maskovanými nacistickými chuligány, které policisté nechali volně odejít.
Výmluva, že nacističtí chuligáni maskováním vlastně ani neporušili zákon, protože se v těch maskách neúčastnili veřejného shromáždění, jen na ně házeli petardy a kamení, je zcela absurdní a směšná. Ještě tak kdyby nacisté zůstali u toho, že v maskách pokřikovali, hrozili a někteří výhrůžně mávali plastovými tyčemi, nejspíše žerděmi od vlajek, dalo by se s přimhouřením obou očí a patřičnou dávkou drzosti tvrdit, že v maskách a se zbraněmi nebyli doopravdy účastníky veřejného shromáždění, a tak se nedopustili přestupku. Ve chvíli, kdy začali házet do davu petardy, se ovšem útočníci zjevně dopustili přímo trestného činu obecného ohrožení; protože nejméně jedna vybuchla u policejních motocyklů, je tu i podezření na útok na veřejného činitele. Když jim zřejmě došly petardy, začali házet svými tyčemi a nějakými rohožkami. Že přitom několikrát vnikli do sousedního domu, to možná nebylo narušení domovní svobody, jestliže dveře byly odemčené, ale že si odtamtud brali rohožky k házení, to byla jasná krádež — ledaže by samozřejmě byli v tom domě doma, jak tvrdí konspirační teorie, a ty rohožky jim patřily.
Co házeli nacisté na anarchisty, to jim někteří anarchisté vraceli, samozřejmě kromě petard, ty výbuchem zanikly a nikdo z anarchistů si žádnou pyrotechniku s sebou nepřinesl. Zatímco nacisté se ve chvíli, kdy došlo až na kamení, zjevně dopustili úmyslného ublížení na zdraví, byť naštěstí snad jen ve stadiu pokusu, jak se, tuším, říká po právnicku, anarchisté se při pasivitě policie mohou dovolávat oprávněné obrany — zahnáním nacistů na útěk odvrátili útok, který trval. A protože policisté přece jen průvod aspoň částečně chránili a v nejméně jednom případě zachytil jeden z nich kámen letící jeho směrem, je na straně nacistů opět důvod i pro podezření z útoku na veřejného činitele.
Maskovaní nacističtí chuligáni jsou tedy přinejmenším podezřelí ne z pouhých přestupků, ale hned z několika trestných činů, navíc spáchaných jako členové organizované skupiny. Bylo povinností policistů tyto trestné činy překazit a pachatele zadržet. Když už to nedokázali udělat málo početní a špatně vyzbrojení policisté na místě činu — a když jim velkoryse promineme, že se o to ani nepokusili, přestože chránit zákon i za cenu vlastního ohrožení mají v popisu práce — měla policie využít všech možností koordinace hlídek v okolí, kamerových systémů v ulicích (v okolí parlamentu!) a vrtulníku nad Prahou, aby podezřelé sledovala a zadržela dodatečně.
Policie by měla přiznat svá selhání a omluvit se za ně. Snad za ně ani nemusí nikoho trestat, pokud dokáže zjednat do budoucna nápravu jinak než postihem zodpovědných velitelů. S patřičnými omluvami by také měla policie přestat lhát o nebezpečnosti anarchistů.