Rasismus, xenofobie a nenávist jsou součástí mainstreamového diskursu již několik let. Začalo to na internetu a potom se volně přelévalo do mainstreamových médií, protože internet postupně získal vliv stojící za pozornost. Mohli by to změnit k lepšímu ti novináři, kteří si jsou vědomi toho, co je demokratický právní stát a co potřebuje ke svému udržení, ale takoví patří k výjimkám. Bohužel.

Domněnky redakcí, že co na internetu převažuje, za tím stojí většina (což nikdo neví, může jít o křiklounskou menšinu), s sebou přinesly zhoubné počínání tradičních médií v podobě přizpůsobení se „většinovému názoru“. Zášť a její projevy — výzvy k násilí, rasismus či xenofobie — se tak staly běžnou součástí veřejné debaty. A lidé, kteří se jich dopouštějí, již delší dobu nejsou bráni jako extremisté či „lidé na okraji“, ale jako přijatelní diskutéři, kteří v rámci svobody slova vyjadřují své názory. A téměř nikomu nevadí, že jde o protizákonný způsob vyjadřování a šíření informací, který do společnosti vnáší nesnášenlivost a nenávist.

Příkladů jsem již popsal mnoho. Česká televize během Hyde parku nechává na liště kolovat příspěvky diváků, z nichž mnohé jsou násilnické, xenofobní, lživé či pomlouvačné, zve do svých pořadů extremisty, přičemž moderátoři na ně nejsou vůbec připraveni (čímž je tato veřejnoprávní instituce de facto legitimizuje). Příkladem je Martin Konvička z iniciativy Islám v ČR nechceme v Hyde parku, v němž mimo jiné vůbec nepřišla řeč na to, že Konvička chce pro muslimy otevřít koncentráky či je rozemlít na masokostní moučku, jak řekl v jednom ze svých projevů.

Soukromé televizní stanice jsou ještě horší, mnohdy se neštítí vysílat zmanipulované zpravodajství, aby mohly šířit nenávist proti Romům (dnes častěji proti uprchlíkům). Totéž se týká i tištěných a internetových médií. A v diskusích pod články na internetu se děje totéž, aniž by se nad tím vydavatelé či redakce výrazněji pozastavovali (až na výjimky). Policie, státní zastupitelství a soudy se často tváří jako by výzvy k násilí a nenávistné štvaní nebylo porušováním zákona. A, co je nejhorší, poměrně dost lidí se tomuto stavu přizpůsobuje, jako by byl normální a přijatelný.

Halónovinový Ovčáček

Z takového mainstreamu, jehož posun směrem k pravicovému extremismu je zřetelný, vychází zmrzačené uvažování, které krom jiného vydává dobro za zlo a naopak. Posledním odstrašujícím příkladem budiž názor Zemanova mluvčího Jiřího Ovčáčka. Ten napadl vědce a akademiky, kteří zveřejnili výzvu proti xenofobii, že prohlubují příkop ve společnosti. Nechme pro tentokrát stranou mnohokrát prokázané poznání, že příkop mezi částmi společnosti neustále prohlubuje Miloš Zeman, a věnujme se Ovčáčkovi.

Zemanův mluvčí dodává, že vědci se projevují netolerantně, sedí na obláčku a z té výšky ostatní elitářsky poučují, že pohrdají společností, která má jiný názor než oni. Vědci přitom ve své výzvě pouze pojmenovávají realitu, vyzývají politiky a média, aby se chovali demokraticky, a prosí veřejnost (doslova) o kritický pohled na svět. Výzva začíná těmito slovy:

My, zde podepsaní vědci a vědkyně, pracovníci akademických a výzkumných institucí, jsme velmi znepokojeni prudkým nárůstem xenofobie ve společnosti. Mnozí politici i média užívají rétoriku strachu z cizinců a lhostejnosti k jejich utrpení, dříve považovanou za extrémní a nepřijatelnou. O imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali. Cizinci žijící v Evropě jsou vykreslováni jako pátá kolona, podvodníci a zločinci.

Muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy, bez ohledu na jejich skutečné názory či nepřebernou rozmanitost náboženských směrů, které vyznávají. Dennodenně se z našeho údajně holubičího národa ozývají hlasy přející té či oné skupině cizinců smrt. Nic z toho neodpovídá realitě a neodráží ani tak skutečnou migrační krizi, jako nemoc naší vlastní společnosti, která ztrácí lidskost a zdravý rozum.

Svým elitářským pohledem dává Ovčáček najevo, že vědci a další lidé, kteří pojmenovávají věci pravým jménem, nejsou součástí naší společnosti, protože ta si myslí totéž, co Zeman se svým dvorním šaškem. Ovčáček dříve působil i v Haló novinách, kde je nenávist coby způsob třídního boje vnímána pozitivně. Je to znát.

Štváči a demokracie

S mravním relativismem hradního typu a s pozvolným hnědnutím mainstreamu je třeba skoncovat. A nejlepší způsob, jak s tím začít, je nazývat věci pravými jmény — to vyžaduje zaujatost pro věc a lhostejnost nahradit vědomím, že demokracii je třeba bránit.

Lekci v tomto směru dala ostatním novinářům Anja Reschke, šéfredaktorka pořadu Panorama německé veřejnoprávní televize ARD. Ve svém komentáři se nerozpakovala zařadit rasisty a xenofoby tam, kam patří. Odvážně, pravdivě a výstižně:

„Když teď veřejně prohlásím, že si myslím, že Německo má přijmout i ekonomické uprchlíky, co myslíte, že by následovalo? Je to jen názor, který přeci smíte vyslovit. Bylo by tedy hezké, kdybychom o něm mohli diskutovat. Ale to se nestane. Obdržela bych záplavu nenávistných komentářů: „Zasraní přistěhovalci, kolik jich ještě chceme přijmout… ať vypadnou, nejlepší by bylo je upálit“… Ještě nedávno se tito autoři schovávali za pseudonymy, ale mezitím se nebojí psát ani pod svými jmény. Zřejmě to už ani není trapné. Naopak. Věty jako „ať se utopí v moři, špíny“ obdrží ještě masivní souhlas a mnoho lajků. Pokud byl někdo do té doby jen malým rasistickým nýmandem, připadá si nyní samozřejmě velkolepě. Můžeme říci: No dobře, idioti tu byli vždycky, nejlepší bude je ignorovat. Ale nejsou to přeci jen slova. Už tu jsou žhářské útoky na domovy uprchlíků. Projevy nenávisti na internetu už dávno vyvolaly společensko-dynamické procesy. Počet extrémně-pravicových násilností stoupl… Štváči musí pochopit, že je naše společnost nebude tolerovat. Pokud tedy nejste názoru, že jsou všichni uprchlíci vyžírky, kteří by měli být vyhnáni, upáleni či zplynováni, měli byste to dát jasně najevo… Poslední „povstání slušných lidí“ je patnáct let za námi. Věřím, že opět uzrál čas.“

(Text přeložil Jan Martínek, s jehož svolením jsem ho převzal. Video s celým komentářem Anji Reschke s českými titulky je k dispozici na jeho blogu.)

Kdo vyvolává nenávist?

Oproti tomu u nás vychází množství komentářů, které stojí tu na jedné, tu na druhé straně. O tom nejpodstatnějším — kde se vzala ona nenávist a kdo ji v diskusi používá — ovšem mlčí, nebo se zmiňují jalově, jakoby vlastně o nic nešlo. Dobrým příkladem pro mé tvrzení je komentář Jana Kužvarta na webu ČT. Kužvart tvrdí, že debata o uprchlících je nezvládnutá. Má pravdu. Jeho článek ovšem k této nezvládnuté debatě výrazně přispívá.

„Jedním z největších nešvarů české veřejné debaty na ožehavé téma je nálepkování a vzájemné obviňování. Na jedné straně jsou tak odpůrci přijímání migrantů označováni za rasisty, sadisty či bestie, případně „jen“ xenofoby, na druhé straně se zase vytahují již legendární šibenice a vyzývá se k tomu, aby byli takzvaní sluníčkáři za své vlastizrádné postoje a jednání zbaveni občanských práv. Individuální názory a motivace konkrétního člověka pak pod nánosem nálepek zaniknou,“ píše Kužvart.

Tak jak to je? Jsou mezi odpůrci přijímání migrantů a uprchlíků rasisti, xenofobové a sadisti nebo nejsou? Kdo nosí po náměstích šibenice a kdo chce zastánce uprchlíků pověsit pro jejich odlišný názor (tedy nikoli pouze zbavit občanských práv)? A kdo se v debatách na internetu okamžitě vrhne na druhé jako krvelačná smečka a vyzývá k jejich likvidaci? „Sluníčkáři“?

Viděl jsem v demonstrujícím davu odpůrců uprchlíků mnoho profláklých neonacistů, českých fašistů a dalších extremistů, o jejichž rasismu a sklonu k násilí nemůže být pochyb. Máme o těchto lidech mlčet jen proto, aby debata o uprchlících „byla zvládnutá“? K tomu se váží další podstatné otázky, například: Proč demokraté, kteří jsou proti přijímání uprchlíků, s nácky a dalšími extremisty (Konvička a spol.) společně demonstrují? Proč jim nevadí jejich propaganda a výzvy k násilí? Proč nejsou ochotni pojmenovat, kdo konkrétně do debaty vlévá nenávist (včetně Jana Kužvarta)?

Kužvart přitom sám na závěr článku píše:

„Vedle radikalizace společnosti se tématu populisticky chytají i některé politické strany, například ODS; neziskové organizace starající se o migranty čelí nebývalé vlně výhružek a nenávisti, podobně jako někteří „sluníčkáři“, kteří si za své humanistické postoje vysloužili asi rekordní porci kyberšikany či rovnou výhružek fyzickou likvidací. V neposlední řadě pak v České republice citelně roste antisemitismus, a to zejména v kyberprostoru. Téma uprchlíků tak začíná v české kotlině pomalu semílat i menšiny a osoby, které by jinak ohroženy nebyly. Zkusme se proto o uprchlících bavit co nejvíce věcně a nepřilévat olej do ohně. Nenávist totiž zdraví demokracie škodí. Vždy a všude.“

Kdo konkrétně tedy vnáší do veřejného prostoru nenávist vůči neziskovým organizacím, kdo kyberšikanu či výhrůžky fyzickou likvidací? Kdo hlásá antisemitismus? Odpověď je nasnadě: násilí a nenávist do debaty vnáší pouze jedna strana: někteří odpůrci přijímání uprchlíků. Z druhé strany nevane nenávist, ale pravdivé pojmenování podstatné části odpůrců migrace (té nedemokratické): jsou to jen idioti, kterým by měla společnost dát najevo, že je nebude tolerovat.

K tomu, abychom se posunuli k podstatě věci, nestačí věcná debata (vedu ji s některými svými přáteli, kteří mají odlišné názory). Je třeba zřetelně pojmenovat situaci, nikoli si něco nalhávat a doufat, že tím se debata stane „zvládnutou“. Nejen „pravdoláskaři“ a „sluníčkáři“, ale i demokraté, kteří jsou sami proti přijímání uprchlíků, se musejí distancovat od těch, kteří do debat vnášejí nenávist, kteří vyhrožují lidem s opačným názorem smrtí.

Pokud nedáme nenávistníkům společně najevo, že v demokratické společnosti nemají šanci uspět, nemůže se stát debata o přijímání uprchlíků „zvládnutou“, protože nenávist a násilí k věcnosti nepatří. Jak prosté.