Bělá pod Bezdězem, malá obec ležící ve Středočeském kraji, stála až donedávna stranou pozornosti médií i obyvatel České republiky. Kromě početně omezených skupin turistů hodlajících navštívit blízký hrad, zavítal do jejího katastru pouze málokdo. V posledních dnech se však situace dramaticky změnila.

Důvodem je soustava budov nacházejících se v blízkosti obce, do kterých jsou po desítkách a dnes už spíše stovkách umisťováni cizinci usilující o získání azylu v některém z evropských států. Jde o jediné zařízení svého druhu na území České republiky, byť zřejmě ne na dlouho.

O jaké zařízení se ale jedná a proč jsou do něj cizinci umisťováni? A co jsou vůbec tito cizinci zač a co u nás hledají?

Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, jak zní přesný název instituce, je oku běžného obyvatele nepřístupné. Objekt se nachází v lesích přibližně pět kilometrů od obce Bělá, poblíž bývalého vojenského prostoru Ralsko.

Vstup do zařízení je přísně střežen, možný je pouze na základě povolení vydávaného orgánem zodpovědným za jeho provoz, tj. Správou uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. V minulosti byl objekt používán k různým účelům: sloužil jako kasárna pro příslušníky sovětské armády, jako pobytové středisko pro uprchlíky, jejichž žádost o azyl byla posuzována Českou republikou, a dnes plní účel zařízení, do kterého jsou internováni cizinci za účelem jejich vyhoštění či předání do jiného státu.

Maďarský azylový systém kolabuje a migranty tam vracet nemůžeme

Zásadní a systémové nedostatky spojené s umisťováním cizincům do zařízení začaly vyplouvat na povrch teprve v momentě, kdy do České republiky doputovala větší vlna imigrantů ze Sýrie, Iráku či Afghánistánu opouštějící své země z důvodu obavy o bezpečnost a hledající ochranu v prostoru států Evropské unie. Jejich tradiční cesta míří přes Turecko, Řecko, Makedonii, Srbsko a Maďarsko.

Zde, aby zabránili deportaci zpět do Srbska, většina z nich požádala o azyl. Následně se přes Slovenskou a Českou republiku vydávají do dalších států, zejména do Německa, ale též do Švédska, Francie, Velké Británie...

Oproti cizincům zajištěným za účelem vyhoštění z České republiky zpět do země původu, o kterých byla zmínka výše, platí pro uvedenou vlnu cizinců zvláštní režim. Ten je pro státy Evropské unie jednotně stanoven nařízením, pro které se zpravidla používá označení Dublinské nařízení.

Plyne z něj, že žádost o azyl podanou cizincem kdekoliv v Evropské unii posuzuje vždy jen jeden stát. Pro většinu cizinců to znamená, že státem odpovědným za posouzení jejich žádosti o azyl je první členský stát Evropské unie, do kterého vstoupili a v němž také zpravidla o azyl požádali. V tomto státě by měl cizinec setrvat po celou dobu azylového řízení, vstup do jiného státu, například do České republiky, je považován za neoprávněný.

Neutěšená situace ve většině hraničních států Evropské unie, ať už se jedná o Maďarsko, Řecko, Itálii či Bulharsko, absence perspektivy vyřízení žádosti o azyl v jakékoliv dohledné době a neúnosné hygienické a sociální podmínky ve zdejších azylových zařízeních však vedou cizince k tomu, že navzdory povinnosti stanovené Dublinským nařízení první zemi opouštějí a migrují dále do Evropy ve snaze najít stát s příznivějšími podmínkami pro život.