Šibenice na pražské protiislámské demonstraci minulou středu vyhrožující zrádcům národa ochotným přijmout uprchlíky a oprátka v rukou organizátora demonstrace Adama B. Bartoše jsou obzvlášť odporným způsobem vyvolávání nenávisti. Je ovšem otázka, zda bude možné toto jednání nějak právně postihnout. A pak je ještě další, obecnější otázka: dá se vůbec veřejně projevovaná nenávist trestat?

Kolik lidí bylo dosud v České republice odsouzeno za projevy na protiromských pochodech a demonstracích v posledních letech? Je vůbec vůle ze strany policie tyto případy prošetřit a dovést je až k soudnímu procesu? Nebo je to skutečně tak, jak se říká i v souvislosti s poslední protiislámskou demonstrací, že totiž policisté většinou s názory těmito akcemi vyjadřovanými souhlasí a mají proto jen malou motivaci vést jejich organizátory k odpovědnosti?

Tomu by se kromě tolerance k nositelům rasistických či xenofobních názorů zdála nasvědčovat i brutalita, s níž policisté v Praze zakročili proti odpůrcům šibeničního shromáždění. Bylo by zřejmě ukvapené soudit, že je česká policie jako celek na straně rasistů a šiřitelů nenávisti, ale jejímu postupu by měli politici, a zvláště ti sociálnědemokratičtí v čele s ministrem vnitra, věnovat velkou pozornost.

Nejpravděpodobnější možností nicméně je, že v případě policistů nemusí jít vždy o názorové souznění, svou roli může hrát i obtížná uchopitelnost činů tohoto druhu, stejně jako to, že v podstatě neexistují precedenty, podle kterých se dá postupovat. To platí jak pro štvavé a nenávistné projevy na různých demonstracích, tak i pro stejně závažné, svým dosahem zřejmě ještě nebezpečnější projevy na sociálních sítích.

Šibenice, popravy, seznamy