Solidární kavárnu Tři ocásci navštívila v sobotu horda agresivních mužů (s jedinou ženou) z brněnských fotbalových ultras. V řadách českých nácků bojují především muži — žena, jako něco nebojeschopného a podřadného, drží basu v kuchyni.

Solidární kurdskou komunitu v Kobane navštívila ve stejný den horda bojovníků ISIS. V řadách Islámského státu bojují především muži — žena, jako něco nebojeschopného a podřadného, drží basu v kuchyni.

Principiálních podobností mezi agresivními muži celého světa najdeme nesčetně. Fašistům, teroristům, náboženských fanatikům, násilníkům a šovinistům jde vždycky hlavně o to, dělat ramena a vyvolat strach. To aby nikdo nepoznal, jak strašně se sami bojí světa, ve kterém neuspěli. Jejich činy nemají jiný motiv než strach a nenávist. Proto všechny tyhle machistické skupiny nakonec prohrají.

To ale neznamená, že na své pouti k sebezničení nemůžou napáchat škody — historie jich je bohužel plná.

Pro jejich strach musíme mít pochopení, neboť je tak trochu i strachem naším: v tomhle divném světě z nás totiž neuspěl skoro nikdo. A přesto se z jeho průšvihů máme zodpovídat.

Čím méně moci máme ve svých rukou, tím více zodpovědnosti musíme nést za její excesy. Na vině nejsou migranti — s nimi tuhle oběť přeci sdílíme. S výčitkou musíme začít společně hledět k těm, kterým se ta moc v rukou naopak kupí, že pro zodpovědnost nezbývá místa.

Teror českých chlapáků

Agresivní návštěva přišla varovat ženskou obsluhu kavárny Tři ocásci před chováním muslimských teroristů tak, že jim ho názorně předvedla. U ocásků sedávám pravidelně. Říkám si, jak bych se asi zachoval, kdybych tam seděl i při sobotním incidentu…

Měl bych strach. S nácky diskutovat nechci, nemá to smysl. Nechci se s nimi ani prát, dostal bych na budku. Chci ale diskutovat s tou většinou, která v posledních týdnech mluví úplně stejně jako oni. Ta většina dnes dodává agresorům klíčovou odvahu — legitimizuje totiž jejich jazyk i jejich chování.

Apeluju na vás, vy „slušní Češi“, co se bojíte o budoucnost svých dětí, co máte starost o práva svých žen: Až budete zase někoho nazývat „sluníčkářem“, „dobroserem“ nebo „pseudohumanistou“, uvědomte si, že se stáváte součástí něčeho většího — širšího trendu společenské nenávisti.

Uvědomte si, že se vaší prodlouženou rukou a vaším hlasem ve skutečném světě mimo diskusní vlákna stávají nebezpeční agresoři. Kdykoli budete někde rozepisovat detailní rozbor teroristických činů ve snaze zdiskreditovat celé skupiny věřících či uprchlíků, uvědomte si, že vaším zhmotnělým předvojem je banda nevychovaných tupců, kterým je osud žen stejně lhostejný jako poslednímu teroristovi z ISIS.

Uvědomte si, že jste to vy, kdo v sobotu nezaplatil útratu, vyhrožoval dívkám za pultem, kdo rozbíjel cizí majetek, a kdo fyzicky napadl hosta, který se dívek zastal.

Na které straně barikády vlastně stojíte a na které chcete stát? Na té hloupé, nebezpečné a agresivní spolu s nácky a teroristy, nebo na té solidární, otevřené a mírumilovné spolu s ostatními, kteří nechtějí padnout jejich zlu za oběť?

↗

Víkendový incident v kavárně Tři ocásci je výzvou pro všechny hrdinné diskutéry: na které straně barikády vlastně chcete stát? Foto Facebook Tři ocásci

Když „slušný Čech“ diskutuje

Slušný Čech se v diskusi projevuje od rána do večera neslušně: je neslušný, když varuje svůj „národ“ před islamistickými zvěrstvy tak podrobně, jako by mu ty živé představy působily potěšení; je neslušný, když si pomáhá vlastními dětmi, aby dodal svým generalizujícím obviněním na efektu; je odporný, když oponuje diskutérkám vykreslováním hrůzných výjevů jejich násilného ponížení (jak často, jak živě a detailně si je sám představuje?); je hnusný, když svým oponentům „přeje“ drastickou smrt rukou teroristů.

„Slušný Čech“ je jen internetovým avatárem neslušného blba.

Je to vskutku rytíř. Chce bojovat proti Islámskému státu nejhrdinštější strategií v dějinách — ukazuje záda rodinám, které prchají před jeho bojovníky. „Česká hrdost“ se v éře globalizace očividně smrskla na tichý duet vepřového s pivem.

Slušný Čech sází vabank na svoje pevné ruce: levačka otevírá lahváče, pravačka popohání manželku (ale běda pomyslet, jak by ji utiskoval chalífát!).

Slušný Čech je agentem ztraceného bezčasí, ve kterém uvízla nejedna domácnost: má strach z pádícího světa za dvorkem, a má otravnou, těžkou a špatně oceňovanou práci.

Jenže tu kůži, milí slušní Češi, z vás nedřou uprchlíci, ale váš zaměstnavatel. A ani on to většinou nemá lehké, jede totiž sám nadoraz, a před nějakými uprchlíky pravděpodobně obviňuje z první ruky vás, že jste to vy, kdo dřete kůži z něj, že za svou námahu chcete až moc, a on přitom nemá, z čeho brát.

Až tu začnou migranti pracovat (a oni už tu dávno pracují, a vy je nevidíte, protože to jsou lidi jako vy), bude celý tenhle moloch stejně dřít kůži i z nich.

Dokud si budeme vytvářet fiktivní nepřátele, budeme do zblbnutí prohrávat s těmi skutečnými. Dokud necháme nenávist, aby rozdělovala nás všechny, kteří jsme na tom v zásadě stejně, budou nás vždy přehrávat ti, kteří umí svoje síly zkonsolidovat.