Kdo všechno dělal ramena u Třech ocásků
Petr BittnerBrněnská kavárna Tři ocásci se stala v pátek a v sobotu terčem agrese krajně pravicových chuligánů. Šlo o dozvuk internetové šikany, kterou ocáskovský profil zahltili „slušní Češi“. Neonacisté se toho dne stali jejich prodlouženou rukou.
Solidární kavárnu Tři ocásci navštívila v sobotu horda agresivních mužů (s jedinou ženou) z brněnských fotbalových ultras. V řadách českých nácků bojují především muži — žena, jako něco nebojeschopného a podřadného, drží basu v kuchyni.
Solidární kurdskou komunitu v Kobane navštívila ve stejný den horda bojovníků ISIS. V řadách Islámského státu bojují především muži — žena, jako něco nebojeschopného a podřadného, drží basu v kuchyni.
Principiálních podobností mezi agresivními muži celého světa najdeme nesčetně. Fašistům, teroristům, náboženských fanatikům, násilníkům a šovinistům jde vždycky hlavně o to, dělat ramena a vyvolat strach. To aby nikdo nepoznal, jak strašně se sami bojí světa, ve kterém neuspěli. Jejich činy nemají jiný motiv než strach a nenávist. Proto všechny tyhle machistické skupiny nakonec prohrají.
To ale neznamená, že na své pouti k sebezničení nemůžou napáchat škody — historie jich je bohužel plná.
Pro jejich strach musíme mít pochopení, neboť je tak trochu i strachem naším: v tomhle divném světě z nás totiž neuspěl skoro nikdo. A přesto se z jeho průšvihů máme zodpovídat.
Čím méně moci máme ve svých rukou, tím více zodpovědnosti musíme nést za její excesy. Na vině nejsou migranti — s nimi tuhle oběť přeci sdílíme. S výčitkou musíme začít společně hledět k těm, kterým se ta moc v rukou naopak kupí, že pro zodpovědnost nezbývá místa.
Teror českých chlapáků
Když jde o něco tak vážného, jako je boj s nácky, je třeba přinést oběti a vzdát se i části své ideologie (alespoň naoko). No uznejte, to přece nejde, abychom se jim v čemkoliv podobali.
Například v Britských listech se vícekrát objevilo popření faktu, že muži tvoří většinu uprchlíků. Lidé, kteří tuto skutečnost říkají, jsou tam dosti nevybíravě napadáni. Když jsem je tedy upozornil, že podle Eurostatu tomu tak skutečně je a že muži v roce 2014 představovali 70% žadatelů o azyl ze zemí mimo EU, odpověděli mi z Britských listů, že mají prostě jiné statistiky, patrně lepší.
Možná se Vám, pane Bittnere, nakonec opravdu podaří udělat ze mě ve Vašich očích fašistu. Pokud to tedy máte zapotřebí, tak jen račte. Já se toho nebojím. Rozumu se kvůli tomu vzdávat nebudu. Označovat za nácky a fašisty všechny, kteří nesouhlasí s určitým (Vaším) názorem, to je docela účinný typ demagogie a manipulace. Používá ho třeba putinovské Rusko.
Už to tu prostě máme zase zpátky. "Kdo nejde s námi, jde proti nám!" Skutečnost se některým lidem zúžila na DVA možné názory či postoje. Jeden (ten náš) je správný, ten druhý je špatný. Kdo nezastává náš názor, je automaticky špatný. Už zase stavíme barikády, a ty přece mají dvě strany. Na té jedné stojíme my, dobří, solidární, otevření a mírumilovní, na té druhé straně barikády jsou ti hloupí, nebezpeční a agresivní spolu s nácky a teroristy, prostě zlo.
("Na které straně barikády vlastně stojíte a na které chcete stát? Na té hloupé, nebezpečné a agresivní spolu s nácky a teroristy, nebo na té solidární, otevřené a mírumilovné spolu s ostatními, kteří nechtějí padnout jejich zlu za oběť?")
Na nějaké otázky a přemýšlení teď v zápalu boje není čas! "Skutečnost je vždy složitější", ale dnes to bohužel nikoho nezajímá.
Multikulturalismus není ničím jiným, než nepsanou dohodou:
"My vás necháme mlátit vaše ženy a vy nám nebudete nadávat do rasistů."
Ani s jednou ze stran si nepomohu.
Takže zastávám stanovisko: Nechť hrom uhodí do obou vašich domů (A plague on both your houses)
Mimochodem - co se týče vztahu k ženám, není velmi často skoro žádný rozdíl mezi islamisty a zbytkem muslimů.
(Pippa Norris, Ronald Inglehart: Podstatou našeho problem s islámem není demos, ale eros)