Stop uprchlíkům z Československa!
Lukáš SenftEvropa může být pyšná na svou představivost. Můžeme si zkusit představit alternativní dějiny: jak by mohl vypadat článek v některém ze západních médií na konci 60. let?
Evropa může být pyšná na svou představivost. Vznikl zde novověk, příběhy o Donu Quijotovi i moderní věda. Poslední dobou to ale jde s naší imaginací trochu s kopce. Neumíme si představit ani tak prosté výjevy jako mohutné zdanění nadnárodních korporací nebo přijetí imigrantů.
To je smutný vývoj kultury, která dokázala vyplodit i ty nejbizarnější fantazie o objevování cizích planet nebo o cestování časem. Právě hrátky s historií nahradily dřívější výrony fantazie.
Nepřemýšlíme, co změnit v současnosti nebo dokonce v budoucnu. Přemýšlíme, co by se bývalo stalo, pokud by tok dějin ubíhal jiným směrem. Říká se tomu „kontrafaktuální historie“.
Při panickém přešlapování na místě před rozhodnutím o imigrantech se tedy pokusme alespoň o podobnou úvahu ve stylu „co by, kdyby“.
Stop čechizaci!
Představme si článek, který mohl vyjít v některém ze západních médií na konci 60. let v alternativním scénáři dějin:
Přátelé západních hodnot!
Evropa i USA čelí přílivu uprchlíků z Československa. Odborníci odhadují invazi téměř 300 tisíc emigrantů z této malé a veskrze nedůležité kolonie SSSR. Jsme bombardování srdceryvnými fotografiemi a filmovými záběry, na nichž tanky vojsk Varšavské smlouvy vjíždí do Prahy. Ano, na první pohled vidíme děsivou scenérii. Chápu, že situace není lehká. Ale je třeba si uvědomit, že Češi si za situaci mohou sami, přestože nám sluníčkáři tvrdí opak.
Podívejme se na jejich vlastní dějiny: tento národ byl odjakživa náchylný spadnout do područí kdejaké okolní velmoci. Svatý Václav podlézal sousednímu Sasku, katolické panstvo poté s povděkem přijalo nadvládu Habsburků a během druhé světové války si nechali okleštit svou zem na protektorát. Krátce na to pak svou přilnavost k uzurpátorům korunovali vlísáním se do náruče Sovětského svazu. Mají smůlu? Neřekl bych. Vyhovuje jim, že se o ně pečuje a zároveň se mohou permanentně litovat. Nejsem xenofób ani rasista, ale toto mají zkrátka v genech. Fakta hovoří jasně.
Nynější situace je pouze výsledkem jejich dlouhodobého paktování s komunismem a socialismem. I největší místní umělci až příliš koketovali s Marxovými halucinacemi. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Werich, Voskovec, Kundera, Nezval. Zaseli komunismus a sklidili tanky. Co je to za národ, který stále touží po diktatuře proletariátu? Proč bychom se my museli namáhat kvůli jejich zpackané revoluci? Proč se my máme omezovat? Ať si to vyřeší sami ve svém vlastním kolchozu!
Čechizace naší kultury totiž může mít dalekosáhlé dopady. Jejich kultura je primitivní a buranská. Každý Čech jí většinou řízek s chlebem zabalený v zapařeném igelitovém pytlíčku. Vážně chceme takovou úroveň gastronomie? Vážně si necháme nahradit elegantní francouzskou kuchyni jejich barbarskými zabijačkami? Vážně dovolíme zpachtit lehká a nonšalantní italská jídla jejich mastnou a těžkou žranicí? Já jsem hrdý na jídlo západu, a proto říkám: Ne vulgárnímu knedlíku!
A nejde jen o kulturu stravování! Mluvil jsem s mnoha lidmi, kteří se s Čechoslováky znají. Každý vám potvrdí, že jejich nejoblíbenějším rčením je: Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu. Takové etnikum tu chceme? Abychom je přivítali a oni pak jen tyli z naší velkodušnosti? Kdo neokrádá západ, okrádá Čecháčky. Všichni obchodníci z okolních zemí odkývou, že Čechoslováci trpí kleptomanií. Sám jsem viděl fotografie, na nichž prodejci připevňují cedule s varováním pro tento národ: Tady se nekrade! Idealisté se nám samozřejmě snaží namluvit, že jde o předsudky. Ale věříte více vlastním očím nebo prostoduchým humanistům?
A zde se dostáváme k jádru věci: tito uprchlíci se totiž chtějí lacino napakovat na tom, co západ složitě získal. Nejde o politické, ale o ekonomické uprchlíky. Tito slovanští zlatokopové se jen přejedli své vlastní komunistické medicíny a nyní chtějí zadarmo těžit z našich zdrojů. V československých vězeních je minimum politických vězňů. Jedinou represí je dlouhá čekací doba na nového trabanta. Kvůli tomu míří k nám. Ale žádná ústava přece nepředepisuje právo na trabanta pro všechny.
Ano, můžeme jim pomáhat tam u nich. Někdy shodíme balík s várkou hamburgerů, jindy zase pošleme svázaná čísla časopisu Playboy. Ať zakusí svobodu! Ale nesmíme se tvářit, že můžeme spasit svět. Vzpomeňme na Nicholase Wintona, který také na poslední chvíli prozřel: záchranou několika málo židovských capartů přece holokaust nezastaví! Upustil tedy od sluníčkářského nápadu s vlaky a Velká Británie mu jistě poděkovala, že nezatížil Londýn dalším problémem. Jako by německé bombardování nebylo dostatečnou nepříjemností!
I Čechoslováci se mohou stát časovanými bombami na území západu. Jejich cizí a nebezpečná kultura nemůže soužít s tou naší, dospělou a civilizovanou. A tak ve jménu této pokročilé civilizace apeluji: zavřete hranice západu! Sestřelme letadlo s Formanem, torpédujme lodě se Škvoreckým a spusťme závory před Kunderův trabant. Říkám NE násilné čechizaci!
Zpátky do budoucnosti
Co by Evropa měla říci dnes a v nejbližší budoucnosti? Co s nově vyrůstajícími zdmi a lakotně hlídanými hranicemi? Podle Jana Patočky se proud evropské kultury slévá ze tří pramenů: z ideálů antiky, křesťanství a osvícenství.
Antika nám ukázala životaschopnost multikulturního soužití. Z plodů této pestrosti těží dodnes naše umění, filosofie i věda. Křesťanství zavedlo přísný imperativ lásky k bližnímu a důrazem na slabé se vysmálo sobectví a mocenským hierarchiím. A osvícenství přiřklo těmto slabým nezrušitelná práva a svobody.
Příchozí imigranti jsou tak misionáři našich vlastních hodnot. Nekážou je hlasitě a urputně, ale svou bolestnou potřebou nás vyzývají k jejich potvrzení. Uprchlíky musíme přijmout jako bližní. Musíme jim přiřknout status plnohodnotných občanů tohoto světa s právem na život i bezpečí.
Odměnou pak bude oživující mnohost životních perspektiv. Obhájce evropského étosu Milan Kundera psal ve zmíněném roce 1968 o úkolu malých národů: „Starají se o to, aby tato zeměkoule odolala strašlivým uniformním vlivům, aby se skvěla pestrostí tradic a životních způsobů, aby v ní lidská osobitost, zázračnost i zvláštnost mohly být domovem.“
Doufejme, že takový zítřek si Evropa ještě dovede představit. To je totiž krok z mátožné současnosti. Je to krok evropský. Krok do budoucna.
Všechnu moc imaginaci! Všechnu solidaritu uprchlíkům!
Ano, je tomu skutečně tak: jenom po roce 1968 z Československa emigrovalo přes dvě stě tisíc uprchlíků do zemí Západu. To znamená, že z české části tehdejšího státu asi 150 tisíc.
V současné době se odpůrci povinných kvót pro přerozdělování migrantů v rámci EU hrozí toho, že ČR by měla být povinna přijmout zhruba tisícovku uprchlíků ročně. Jenže, když započítáme těch sto padesát tisíc českých emigrantů, pak nám vyjde jednoduchá rovnice, že po těch sto padesáti tisících emigrovavších je zde prázdné místo - a že při kvótě tisíc imigrantů ročně by toto prázdné místo postačilo na celých sto padesát let!
Ovšem, do této rovnice migrace musíme započítat ještě i všechny ty Čechy, kteří i v současné době - navždy nebo přinejmenším dlouhodobě - migrují směrem na Západ; například ty stovky a tisíce lékařů či jiných specialistů, kteří se stěhují do zemí Západu, a to zcela jednoznačně nikoli z politických, nýbrž z ryze ekonomických důvodů. Jdou prostě za lepším.
Ostatně, co se pak těch československých emigrantů týče: bezpochyby, z ryze politických důvodů utíkala na Západ první vlna čs.emigrace, po komunistickém převzetí moci. Stejně tak politické důvody převažovaly v době po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968.
Ovšem, na základě vlastních zkušeností z let osmdesátých mohu prohlásit, že opravdu "politických" byla mezi tehdejšími emigranty mizivá menšina, jednalo se v podstatě jenom o jednotlivce. Drtivá většina tehdejších emigrantů byla emigrací ryze ekonomickou.
A stejně tak mohu potvrdit i to, co - v satirické nadsázce - líčí autor textu: tehdejší emigranti z Východu nebyli v západních zemích naprosto přijímáni jako "civilizačně příbuzní", nýbrž naopak, byli pociťováni nemálo podobně tak, jako v současné době většinová česká populace vnímá příchozí z afrických či blízkovýchodních regionů. Tedy jako někdo, kdo má apriori nižší společenský status, kdo zdaleka nedosáhl pravého stupně civilizační a kulturní vyspělosti.
Par malickosti chce poopravit. V Rakousku i Nemecku, zvlaste v Bavorsku knedlikem, zelim a veprovou urcite nepohrdaji. Nejaka natantana francouzska kuchyne je pro par snobu, zbohatliky a obcas jako zpestreni pro prosty lid.
Dalsi problem je casovy. V dobe kdy jeste setrvacnosti jela povalecna konjuktura a firmy se nestehovaly do Ciny, byli uprchlici bile pleti vitanejsi nez treba Turci, kteri se uz tenkrat leckomu zajidali. Ze to vidi opacne je ideologicky omyl pana Polacka. To ze spousta Nemcu Cechy nevitala s nadsenim souvisi i s tim, ze jich tri miliony jeste nezapomnely na vyhnani. To ze prijeti uprchliku souviselo i s ideologickou propagandou je jasne. Tenhle motiv dnes neexistuje. Ze k nam Somalci chteji, protoze je tady lip, je jasne jim i nam. Jenze v r.68 si lecktery pomyleny zapadni delnik mohl myslet, ze pravo na praci neni tak spatna vec. Takze 200 000 propagandistu kteri mu to vymlouvali nebyla marna investice Socialni stat, ktery byl v r. 68 na vzestupu mizi v minulosti. Firmy ktere davali praci mizi nekde v Asii. Na jejich misto nastoupily financni trhy (ruzumej- financni gangsteri), kteri doluji penize zkrze koupeny stat (viz. miliardari, kteri si kupuji mista ministru) primo od danovych poplatniku. Imigranti kteri prichazeji jsou vyrazne tmave barvy pleti a neztrati se v davu jako Cech v r. 68. Situace je holt ponekud jina nez tehdy. Co s tim ?
Celý náš stát je ekonomickým "migrantem," jak se o tom můžeme přesvědčit od vstupu do EU - přišli jsme do Evropy hlavně kvůli evropským fondům.
Zanesli je tam Italové, kteří kdysi nalezli útočiště u nás.