Sílící imigrační vlna, které nyní Evropa čelí, je podle mnohých ve skutečnosti vojenskou invazí. Tím, co mění esenci běžence a dělá z něj vojáka, je jeho genderová identita, kterou mu přisuzujeme. Tato transcendentální transformace je spojena s jediným: být mladým mužem.

Nechme za všechny promluvit slušnou premiérku Mirku (Němcovou): „…A já se dívám na ty konvoje lodí, které připlouvají k břehům Evropy, a sama jsem se zajela podívat soukromě do severní Itálie, abych viděla, jaká je tam situace, a vidím dominantně mladé muže, kteří připlouvají a kteří se snaží, aby byli spaseni uprostřed Evropské unie.“

Mladí muži už jen svou přítomností mezi uprchlíky mění samotnou podstatu masy, ve které se vyskytují. Čím více mladých mužů, tím je takový kolektiv méně uprchlický, a více invaznický, vojácký. Ať tedy chcete nebo ne, jste-li mladým mužem, jste zkrátka předurčen k tomu být vojákem.

Možná to bude někoho šokovat, ale i já jsem mladým mužem. V hodnotovém světě Němcové jsem tedy určitým způsobem predestinován k tomu být také vojákem. Jinak řečeno, součástí toho být mladým mužem je zřejmě nutnost nechat se transformovat do objektu jakýchsi vyšších zájmů, v jejichž jménu a pro jejichž dějinnou slávu budu páchat na jiných „objektech“ činy, které za všech jiných okolností hodnotíme jako krajně neetické a veskrze hnusné.

Je-li třeba konat nelidsky, musíte přestat být člověkem, musíte se nechat dehumanizovat. A zabíjení lidí je bezesporu akt vrcholné dehumanizace. Být mladým mužem tak v našem světě znamená být vytlačen na samou hranu svého lidství a v případě, že o tom nějaký „velký druhý“ rozhodne, tuto hranu překročit.

Protože se všemi ostatními mladými muži cítím jistou solidaritu, pokusím se vystopovat původ a příčiny této magické transformace mladých mužů.

Esence mládí a mužnosti

V jednom ze svých dřívějších textů jsem nakousl téma esencialismu a ve vztahu k jeho aplikaci na různé sociální skupiny jsem ho podrobil kritice. Kdybychom ovšem esencialismus, tedy představu, že existuje nějaká unikátní podstata nějaké entity, opustili již nyní, mohli bychom zde skončit. Ve světě, který není založen na esencích, jsou to bohužel pouze vaše činy, co o vás skutečně vypovídá.

Příslušnost k nějaké skupině tak o vás nic kategoricky nevypovídá. Takový svět je ale nepřehledný a zmatený. Neexistují v něm kladní hrdinové a padouši, špatně se v něm hledají světci a i vyložených zlosynů v něm najdete málo. Budovat politický program s předpokladem, že nemůžete ukázat na padouchy a hrdiny, je krajně problematické. Proto chápu, že se Mirka premiérka rozhodla pro esencialistický přístup.