Člověk by mohl mít z včerejšího jednání Poslanecké sněmovny pocit, že na Evropu míří ze všech stran ozbrojená armáda uprchlíků, která si chce podmanit nejen český národ. Uprchlíkům proto je třeba se bránit, tvrdí naši stateční politici, kteří se ocitli v čele záchrany evropské kulturní pevnosti. Na tom se shodli přítomní poslanci i ministři.

Asi nemá valný smysl citovat ze všech diskusních příspěvků, nářky poslanců nad ohrožením České republiky se táhly napříč stranami, snad kromě Karla Schwarzenberga a Martina Stropnického, kteří kritizovali hysterii s tématem uprchlictví spjatou. Věnujme se jen některým z těch šťavnatějších. Níže uvádím citáty z vystoupení poslanců kurzívou, a mezitím své reakce, normálním písmem.

Miroslava Němcová (ODS)

„Buďto ty peníze budeme investovat do těch táborů, které, pokud se to podaří, to je ta optimální varianta, vzniknou v zemích původu těch migrantů, a budeme se snažit je tam udržet s onou mírou humanitární pomoci, na které se domluvíme, a bude nás to něco stát, nebo přijdou na naše území a náklady budou zvýšeny o to, že bude pozvolna rozvracena také naše společnost…“

Tábory v zemích původu jsou skvělá věc, to věděli už Hitler a Stalin. Která strana právě vyhrává v místní válce, prostě koncentruje své nepřátele do táborů a my je za odměnu, že je nepouští do Evropy, pomůžeme financovat. Možná by se u nás mohla rozšířit i výroba ostnatého drátu, který je nejen dobrým vývozním artiklem, ale mohl by být i skvělou obranou před rozvracením naší společnosti. (Teď si honem nemůžu vzpomenout, kde jsem s tím slovem „rozvracení společnosti“ naposledy setkal. Že by během čtení o politických procesech během komunistického režimu?)

Druhý citát Miroslavy Němcové:

„Často slyším argument o tom, že Česká republika má co vracet, neboť během dvou totalitních režimů, které nás postihly, odtud odešla řada lidí, kteří byli přijati. Já chci upozornit, že nelze tyto dvě skupiny, ty, kteří utíkali z Československa před komunismem nebo nacismem, dávat rovnítkem k lidem, kteří nyní opouštějí Afriku, Sýrii apod. Odtud odcházela elita země, která v zemích, kam přicházela, nikdy nepůsobila žádný problém. Začlenila se do systému a práce, jako např. letci RAF, kteří odtud odešli a okamžitě byli nápomocni v zemi, kam přicházeli, aby čelili tomu zlu, před nímž utekli odtud. Myslím si, že proto není možné dávat do jednoho pytle ty, kteří odcházeli odtud, protože skutečně nepředstavovali vůbec žádné riziko pro společnosti, kam přicházeli.“

Jistě, zatímco Afriku či Sýrii opouští společenská spodina, která se spřáhla s tzv. Islámským státem a chce nás tu povraždit a zničit náš sociální systém - to přeci ví každý, od nás odcházela jen a pouze elita, která v nových domovech zařezávala. Jako třeba ten řezník ze Žižkova, kterého jsem znával - toho za rozkrádání zavřeli tady i v Německu, kam utekl z politických důvodů, protože mu hrozilo další věznění. Paní Němcová má pravdu, elita je elita, té se nemůže žádná africká verbež rovnat.

Třetí citát Miroslavy Němcové:

„Vždycky trpím tím, když se ozve jako reakce na naše výhrady proti přijímání uprchlíků věta: No ale to je nehumánní postoj, vždyť přece my jsme povinni pomoci těm, kteří jsou ve velké nouzi a kteří si zasluhují naši pomoc. A já se dívám na ty konvoje lodí, které připlouvají k břehům Evropy, a sama jsem se zajela podívat soukromě do severní Itálie, abych viděla, jaká je tam situace, a vidím dominantně mladé muže, kteří připlouvají a kteří se snaží, aby byli spaseni uprostřed Evropské unie. Pro mě humanitární pomoc, zejména v místech, která jsou ve válečném stavu nebo v těžké situaci neúrody, hladomoru apod., spočívá v tom, že se staráme o ty nejbezbrannější - děti, ženy, staré lidi. Ale najednou je tady otázka, že humanitní postoj je ten, když my se o tyto lidi, kteří zůstávají v Africe, v Sýrii, ti staří, nemocní, děti a ženy, když se o ně postará evropská populace, zatímco jejich synové, místo aby se tam všemi silami starali o své rodiny a bránili nějaké snesitelné poměry uvnitř své země, tak odcházejí do Evropy.“

Obdobný názor napsal i předseda lidovců a místopředseda vlády Pavel Bělobrádek v Hospodářských novinách: