Sociální demokracie a výzva uprchlických kvót
Oto NovotnýOtázka imigrantských kvót je pro EU zatěžkávající zkouškou. Pokud ji neustojí sociální demokraté, neustojí ji EU jako celek. Komentář Oto Novotného.
Kvóty, resp. závazky, jak by se jednotlivé země měly početně podílet na přijetí uprchlíků, jsou věcí politické dohody. Ostatně jako vše, co tzv. „přichází z Bruselu“. Či jinak. Když se zamyslíme hlouběji nad otázkou imigrantských kvót a přihlédneme-li k deklarované ochotě naprosté většiny členských zemí EU ve větší či menší míře nějaký počet uprchlíků přijmout, pak tato ochota musí být stejně projednána a stvrzena ve formě závazků na jejich společných jednáních v institucionálním rámci EU, čímž tyto závazky dostanou stejně podobu kvót.
Eurounijní rozhodnutí o imigrantských kvótách je primárně důkazem, že EU stojí na principu společně sdílené zodpovědnosti a solidarity uvnitř i navenek. Říkat, že tato zodpovědnost a solidarita je suverénní věcí každé členské země, je popřením důvodu a smyslu Evropské unie.
Zbloudilé duše sociálních demokratů
V současných diskusích o imigrantských kvótách zaznívají tradiční proti-eurounijní argumenty. Ovšem překvapivě poprvé i z úst politiků, kteří je doposud nepoužívali. Teď mám na mysli některé sociálnědemokratické politiky. Otázka imigrantských kvót je pro EU zatěžkávající zkouškou, možná vůbec největší v její dosavadní historii. Obávám se, že pokud ji neustojí právě sociální demokraté, neustojí ji EU jako celek.
Mluvit v případě imigrantských kvót o „diktátu Bruselu“, resp. že pomoc imigrantům je suverénní věcí každé členské země, znamená mluvit jazykem odpůrců EU. Kdyby tomu tak mělo být, pak proč neříkat, že daňové ráje, minimální sociální standardy, ekologická odpovědnost, rovnoprávnost mužů a žen, ochrana spotřebitelů nebo zajištění vlastní bezpečnosti a míru je suverénní věcí každé země?
A máme tady zpět koncepci suverénních států, která v minulosti způsobila děsivé katastrofy v podobě světových válečných konfliktů a ekonomicko-sociálních krizí. Suverenita států byla ostatně vždy pouhý fantóm a dnes patří do muzea spolu s politiky, kteří ji vzývají. Na suverenitě nemohou stavět sociální demokraté, resp. demokratická levice, která právě proto, aby se zmíněné katastrofy nikdy neopakovaly, usiluje o co nejhlubší integraci Evropy.
Proč takto hovoří sociálnědemokratické vlády Česka a Slovenska? Nejsou snad řeči o „diktátu Bruselu“ ve věci imigrantských kvót ze strany etnicky vysoce homogenního Česka maskováním politicko-kulturní zaostalosti a podprahové xenofobie vůči všemu „cizímu“ u části zdejšího „původního etnika“? (Češi se zbavili nebo byli okolnostmi zbaveni soužití s velkým počtem Němců, Slováků, Rusínů, Židů; v podstatě si hoví v etnicky velmi homogenním státě.) Anebo nejde v kontextu výbojů teroristického Islámského státu o projev účelově přiživovaného strachu z islámu či jiných „cizích“ kultur?
Ale Češi mají v posledních desetiletích i vcelku pozitivní zkušenosti s přijímáním „cizích“ etnik — blízkých (Ukrajinců), i vzdálených (Vietnamců). Tato etnika se většinou úspěšně integrovala do české společnosti. Proč by se zde nemohla úspěšně integrovat jiná etnika jako příspěvek k řešení současné imigrantské vlny? Zažívá ji snad Evropa ve své historii poprvé?
Čeho se bojíme
Obavy z naší neschopnosti integrovat uprchlíky vyplývají z faktu již existujících imigrantských ghett v řadě evropských zemí. Ale jaká je hlavní příčina jejich vzniku? Jde pouze o jeden z extrémních projevů sociální dezintegrace západních společností v posledních desetiletích v důsledku nadvlády neoliberální ideologie. V důsledku politiky mnohých evropských vlád tolerujících rizika sociální nerovnosti a sociálního vylučování.
Má nám, sociálním demokratům, fakt existence ghett bránit přijímat uprchlíky, a tím hlavní příčinu tohoto faktu de facto petrifikovat? Anebo je tento fakt výzvou, abychom dali neoliberální politice definitivně sbohem a vrátili se k sociálnědemokratické politice sociální koheze a integrace, která zkultivovala euroatlantické demokracie v průběhu dvacátého století? Není to právě příležitost k hlubší sociální a politické integraci a semknutosti EU na sociálně demokratických a sociálně liberálních základech?
Ano, jsou tady vážné protiargumenty. Např. že je lepší primárně poskytovat účinnou rozvojovou pomoc zemím, odkud imigranti pochází. Jistě, tohle je dluh bohatých demokracií třetímu světu, a i kdyby jej začaly okamžitě splácet, tak je to práce na celá desetiletí.
Dnes ovšem v řadě těchto zemí zuří války a občanské nepokoje, a už jen jejich ukončení, což je vůbec elementární předpoklad účinnosti jakékoli rozvojové pomoci, si vyžádá dlouhý čas. Na jejich rychlé ukončení navíc neexistuje žádný spolehlivý recept, zvláště když masivní vojenské zásahy západních zemí (tzv. vývozy demokracie) v těchto oblastech se ukázaly jako krajně neúčinné.
Hovoří se také o tom, že imigrantskou vlnu mají zastavit země jižního křídla EU, a že situaci nezvládají. Možná ano, ale ani tyto země nemohou nést hlavní tíži imigračních vln jen proto, že jsou v geograficky „nevýhodné“ pozici hraničních států. A navíc, co mají vlastně dělat? Lépe chránit hranice před vstupem uprchlíků na území EU, anebo ve větší míře než ostatní země EU budovat uprchlické tábory a nést největší náklady na postupnou integraci imigrantů do jejich společností? Mají právě tyto státy nést hlavní zodpovědnost za to, že jiné se zdráhají uprchlíky ve větším množství přijímat?
Jiným argumentem je, že je třeba napřed selektovat politické a ekonomické uprchlíky, ty první eventuálně přijmout, ty druhé vracet do zemí jejich původu. Možná, že tento postup lze do určité míry uplatnit v případě uprchlíků ze zemí, kde zrovna nezuří války a kde se lidé nemusí bezprostředně strachovat o své životy. Ale jak selektovat ekonomické a politické uprchlíky z válkami rozvrácených zemí?
Není také možné slibovat si příliš od účinnějšího boje proti mafiánským převaděčským organizacím, které na této humanitární katastrofě vydělávají a emigrantské vlny pomáhají vytvářet. Jakkoli je boj proti těmto organizacím nutný, neřešíme tím hlavní, ale vedlejší příčinu imigrantských vln.
A konečně, zaznívá protiargument, že uprchlíci nezůstanou v zemích, které je podle nějakých kvót přijmou, ale budou se hrnout za lepším do nejbohatších zemí EU. Ale jsou to právě tyto země (Německo, Švédsko, Francie), které přijímají nejvíce uprchlíků, a které kvóty podporují. Jistěže proto, že další větší nápor imigrantů je už nad jejich síly, ale také proto, že vznášejí oprávněný požadavek, aby se více solidárně, samozřejmě, dle svých možností, začaly chovat i ostatní členské státy.
Argumenty salónní, a pragmatické
Argument o riziku hromadění uprchlíků v nejbohatších zemích EU má dokonce jakousi salónní variantu: Pokud by tomu chtěly členské země EU bránit, tak by tím porušovaly závazný princip svobody pohybu (Schengen). Ale nežádá si nutnost předejít děsivé humanitární katastrofě přijmout některá mimořádná, ale relativně snesitelná omezení volného pohybu imigrantů v EU? Není to v tomto případě více technický než politický problém?
Lze pochopit jistý „pragmatický“ ohled české a slovenské sociální demokracie na veřejné mínění, které není, zvláště v případě konzervativních a nacionálně orientovaných voličů, na přijetí většího počtu uprchlíků mentálně připraveno. Tito voliči patří ve značné míře k té části populace, která je sociálně dezintegračními kroky neoliberální politiky vlád v posledních desetiletích nejvíce postižena, takže čekat od nich nějakou větší míru solidarity s těmi, kteří jsou na tom ještě mnohem hůře, je asi málo představitelné.
Ovšem nadbíhat této konzervativní mentalitě je s ohledem na hodnoty, ke kterým se sociální demokracie hlásí, krajně nezodpovědné a pro sociální demokracii nebezpečné.
Na jižních hranicích Evropy se hromadí statisíce zoufalých lidí, které nemají v dohledné době šanci vrátit se do svých původních domovů a brzy jich mohou být milióny.
K bohaté Evropě, k nejbohatší části světa vzhlížejí s nadějí, že jim ulehčí jejich osud. Těmto lidem hrozí těžká nesnesitelná strádání a mnohým z nich jistá smrt. A Evropa zleva doprava mudruje o opatřeních, která, i kdyby se začala důsledně uskutečňovat (jako např. že je třeba předcházet vlnám imigrace větší rozvojovou podporou zaostalých zemí), v této nejpotřebnější chvíli sotva pomohou.
Který z argumentů, vznášený proti kvótám, je natolik pádný, že může ospravedlnit naší nečinnost či naše váhání rozhodněji čelit obrovské humanitární katastrofě? Těm zoufalým lidem utíkajícím z rozvrácených zemí Blízkého Východu a Afriky je třeba pomoci v co nejkratší době. Faktor času tu hraje nejpodstatnější roli. Jistě, předpokládá to rychlou změnu pohledu na situaci, mobilizaci obrovského množství prostředků a zdrojů.
Tohle by ale nejbohatší země světa, včetně naší země, měly zvládnout. Mají peníze, vyspělou techniku, fungující instituce, obrovské historické zkušenosti i nezanedbatelný potenciál dobré vůle pomáhat jiným. Pokud tyto své přednosti, které ve srovnatelné míře nenalézáme v jiných částech světa, nedokážou zmobilizovat, tak je to předzvěst jejich úpadku.
Byl by to přibližně dvojnásobek navrhovaných kvót a zároveň by se zatížení uprchlických zařízení atd. pohybovalo na úrovni zlomu tisíciletí: tudíž něco, u čeho už víme, že to umíme bez jakýchkoli problémů zvládnout.
Kdyby teprve po tomto aktu svobodné solidarity vedla ČR diskusi o kvótách, zaznívaly by ty věcné argumenty proti evropsky organizované solidaritě mnohem přesvědčivěji.
Takže, ze všeho nejlepší by byl asi kombinovaný model: za prvé, bezvýhradně a bezpodmínečně akceptovat kvóty Evropské unie pro přerozdělování uprchlíků; a za druhé, jestliže Česká republika svým vlastním svobodným rozhodnutím ty kvóty imigrantů pro sebe zvýší, docela jistě jí v tom nikdo nebude bránit.
To je také důležité vědět.
Neboť tato skutečnost staví do jiného světla řeči o tom, že když v 68 Západ pomohl našim emigrantům, tak my musíme pomoc vrátit teď přijetím arabských emigrantů.
Také je nutné, abychom nevycházeli z nějakých pofiderních představ, že musíme, neboť čerpáme. To je naivní povrchní představa, vycházející z naprosté neznalosti ekonomických souvislostí a neměla by hrát žádnou roli v rozhodování. Lze proti ní postavit velkou řadu argumentů, které budou fundované. Tahle naivní vychází z představy, že EU se nad námi slitovala a vzala nás z dobročinnosti pod svá křídla. Taková havlovina.
I nápad Martina Profanta je dobrý, snad by ho mohl Ota Novotný tlumočit v ČSSD někde výše.
To jen ten hloupý smysl pro realitu. Zbavit se jej, mohl bych zde být za svatého.
Svatým by zde mohl být i Tomáš Prouza, kdyby dnes v Právu nepsal, že "V okolí Evropy jsou desítky milionů osob vyhnaných válkou či hladem. Není představitelné, aby jako zásadní řešení migračního problému bylo prezentováno jejich přesunutí směrem do Evropy a vytváření iluzi, že starý kontinent je zemí zaslíbenou. To je zcela v rozporu s realitou".
Zase ta zatracená realita!
Vždyť bych si zde jinak mohl notovat i s humornými názory o tom, že bychom mohli přijímat uprchlíky dle kvanta exportu našich zbraní. Super nápad! Lidé, kteří nemají žádný profit na výrobě a exportu zbraní, by byli zatížení tím, že musí bydlet v sousedství lidí s absolutně jinou kulturou a museli by se podílet na jejich životní úrovni. Nebo snad autor myslel, že se o migranty budou starat vlastníci zbrojovek? To se pak omlouvám, ale v textu nic takového nebylo. Ale už dost ironie. Pane Uhle, mohl bych prosím někde získat charakteristiku sociálního demokrata? Mě zatím, dle zdejších příspěvků, vychází sociální demokrat jako člověk, který nechce změnit kapitalistický systém, ale chce po něm, aby zajistil slušnou životní úroveň exkluzivním skupinám, které tvoří nepřizpůsobiví a migranti. Zbytek národa nepatří k jeho zájmu. Pletu se snad? Byl bych rád uveden na pravou míru konkrétními příklady.
Jinak mimo tu realitu, v jakémsi spisku se uvádí, že veškerá moc pochází od lidu, a ta je v daném případě reprezentována MZV, které uděluje hlavní razítko na vývoz zbraní.
I když se nemohu opřít o relevantní data, nedělám si iluze o tom, že většina lidí v ČR s tím souhlasí. A i kdyby ne, tak by bylo záhodné s tím něco udělat. A protože tak či onak na to všichni dlabou, tak za nimi nějaká ta realita musí přijít osobně, maskovaná do černých bubáků z Afriky.
I mnozí, kteří v současné době otevřeně sympatizují s aktivní nápomocí masakrované mase uprchlíků, budou raději volit partaj se zamítavým, nebo licoměrným programem řešení....řekl bych jak znám svoje..........
Druhá možnost je vidět situaci reálně. Zde musím jt trochu do detailu, aby pan Trampota pochopil, co to dle mě realita je.
Situace v arabském světě není dobrá a to i vinou nečinnosti levicových evropských stran. Pasivita, spočívající v nekladení odporu hamižnosti neooliberálů, má za následek zničení struktůr, které držely pod palcem náboženský fanatismus a zajišťovaly slušnou životní úroveň jejich místním občanům.
Na tomto stavu mají svůj podíl tedy i etablované a často na vládních pozicích usazené evropské levicové strany.
Když je teď zle, tak najednou tyto strany, jejich politikové, chtějí po svém obyvatelstvu, aby si naložilo na svá bedra zátěž, která i jejich podstatnou vinou vznikla.
Chtějí tuto zátěž hodit na krk zase městům a obcím, jejich střední a nižší vrstvě, neboť oni sami samozřejmě nemají žádné ubytovací kapacity. Jejich ohromné dobrodiní je jen předem prokalkulovanou licoměrností, neboť nikdo z těch politiků si žádného z migrantů domů nevezme. Ba co víc, ve čtvrtích, kde tito politikové žijí, se migranti nebudou ani zdržovat, neboť tam se žádné ubytovny nevyskytují. A protože se tito levicoví politikové nepostarali o spravedlivý výběr daní, zůstanou náklady na ubytování migrantů opět na krku těm dole, protože ti nejsou tak bohatí, aby mohli mít daňové domicium v Monaku.
Podtrženo sečteno: Politikové vpravo vlevo budou předvádět svou humanitu, ale platit ji budou jiní.
Na takovou "humanitu" já zvysoka kašlu!
To zaprvé. Za druhé je naivní oslovina, jak jinak slušně píše Prouza, vytvářet v desítkách milionů lidí z arabských zemí představu, že Evropa je rájem, kam se stačí jen dostat a tím budou mít vše vyřešeno. Pak, místo toho, aby se snažili úvést své země, své domovy do lepšího, pro ně alespoň přijatelného stavu, utíkají za touto chimerou a tímto exodem smetou i nás. A "pomoc" nabízená současnými politiky tedy bude jen cestou do močálu, kde pak skončíme všichni.
Ale nebyli jsme to i my, kteří nezabránili tomuto aktu neoliberální komedie......bych připomněl.
Kašel v jevišti chápu, ale nepochopil jsem, které možnosti se nám nabízí...........tedy mimo kuckání v bažinách.
"A máme tady zpět koncepci suverénních států, která v minulosti způsobila děsivé katastrofy v podobě světových válečných konfliktů a ekonomicko-sociálních krizí."
V dějinách jistě najdeme i dost děsivých etnických a náboženských konfliktů.
"Ale jaká je hlavní příčina jejich vzniku? (pozn: imigrantských ghet) Jde pouze o jeden z extrémních projevů sociální dezintegrace západních společností v posledních desetiletích v důsledku nadvlády neoliberální ideologie."
Myslím, že ten problém by si zasloužil důkladnější rozbor. Čekal bych třeba nějaké kritické zhodnocení koncepce multikulturalismu.
Stručně psáno: je to asi tak, že nuceně dostanete nové sousedy, kteří vám ze života budou dělat peklo a za odměnu dostanete méně peněz, aby vaši noví sousedé měli z čeho žít.
Přitom na situaci, která vaším sousedům nastala, nenesete žádnou vinu. A když se vám to nelíbí, tak politikové, kteří žádnou zátěž nenesou, vás označí za xenofoby. Stejný postup jako s nepřizpůsobivými.
Páni šli na led a my si budeme lámat nohy. Vyčítame obyčejným lidem jejich xenofobii. Místo toho, abychom tlačili na ty, kteří situaci zavinili. Jak dnes píše v Právu Mocek - proč nenechat migranty na krku VB a Francii, jejichž politikové nesou hlavní míru zodpovědnosti za nynější stav?
Ale tohle všechno vyplývá z naprosté nekoncepčnosti levicových stran. Z jejich neschopnosti dělat levicovou politiku, z neschopnosti spojit se skutečně v jejím prosazování se svými evropskými souputníky.
Musíme počítat s tím, že levice, která staví vzdušné zámky o multikulturalismu, pochopitelně neuspěje, neboť se utnula v čase a systému. Navíc tím připraví pozici sekáčům, kteří se nezakecávají.
Hamty hamty hamty, ať mám víc než tamty.
Když používáte pojmy jako "realita" a "multikulturalismus", zkuste prosím mrknout aspoň na Wikipedii, není dobré používat obecné pojmy a dávat jim vlastní obsah.
Brusel by udělal lépe, kdyby si připustil bezzubost svých plánů a začal zvažovat opatření, jež podváže samu poptávku ze strany běženců. Nemusel by se pak v záležitostech migrace ohánět lží solidarity, jejichž podvodnost odhaluje i sama Komise.
Upchlíky přece vnucuje jen těm, kdo nepočítali s kvótovými podrazy evropských byrokratů a nepojistili se formou vyjímek, jimiž si dnes pomáhá třeba Británie - jeden z hlavních viníků nyněnjší migrační katastrofy."
Doufám, že se diskutující pokusí nad tímto argumentem zamyslet. Záležet bude jen na nich. Na tom, jak rychle si dokáží přiznat, že se stali hejly bruselské fikce. Že, díky zvýšenému altruismu, opoměli základní pravidlo - že všechno je jinak. Obzvláště tehdy, když to tvrdí pánové nahoře.
Doufám, že po tomto příspěvku už nebudu označován za hamťáka, který by chtěl, aby se "kluci" nechali někde doma postřílet. I když to byl extremní případ nepochopení toho, o co se vlastně hraje.
No vždyť už jdu!