Sobotní demonstrace očima redakce DR: Nenávist a hulákání
Redakce DRRedaktoři a spolupracovníci Deníku Referendum popisují své dojmy a pocity ze sobotních demonstrací týkajících se migrace a uprchlíků na Václavském náměstí v Praze. Výsledkem je docela znepokojivá koláž.
Na sobotní demonstraci přišla vyjádřit solidaritu s uprchlíky i velká část pražské redakce Deníku Referendum. Lidé, kteří se naopak rozhodli protestovat proti islámu, muslimům a přijímání uprchlíků, se sešli pod sochou sv. Václava. Později se vydali na pochod Vodičkovou ulici.
Svůj odpor proti teroristům vyjádřili už u vchodu do pasáže Světozor, když někteří z nich začali křičet a nadávat dvěma muslimkám. Jedna z nich před sebou tlačila kočárek. „Pojď rychle, nebo dostaneme přes držku!“ řekla směrem ke své kamarádce. Nestačili ale rychle zabočit a tak na ně kolemjdoucí muži křičeli a hrozili pěstí. Nakonec musel ženy chránit antikonfliktní tým.
Fotograf Deníku Referendum Ondřej Mazura byl svědkem situace, kdy se demonstranti proti uprchlíkům rozhodli vypořádat se slepým prodejcem novin.
„U tramvajové zastávky Národní třída začal muž s malou holčičkou na ramenou sprostě urážet slepého pána, prodejce Nového prostoru. Ten totiž reagoval na hlasité projevy pochodujících, kteří požadovali Čechy Čechům. Prodejce oponoval: ‚Normální lidé pomáhají, nedělají ze sebe komedianty.' Tatínek, který to zaslechl, mu odpověděl otázkou: ‚Ty tady chceš ty všechny černý?' Jeho malá dcerka se zeleným hadem nakresleným na zápěstí ho zatím hladila po vlasech a očividně se styděla a klopila hlavu dolů,“ popisoval Ondřej Mazura.
Rozhovor ale pokračoval: „‚To budou imigranti,' snažil se začít argumentem prodejce. Byl však utnut mužem s dcerkou: ‚Imigranti? Ty vole, víš, kolik je v Africe lidí? Všechno se to sem nasere.' Načež nevybíravým způsobem pokračoval: ‚My je budeme živit, vole!' Pan prodejce reagoval již pouhým: ‚Že se nestydíte!' Na to se mu dostalo reakce: ‚Ty se styď, ty seš zrádce!' A pán s dcerkou se dali opět do pohybu,“ uzavřel Ondřej Mazura.
Policista: Nenávist není závadná
Redaktor DR Lukáš Senft se o pár metrů dále snažil přemluvit velitele policistů, aby zakročil proti jedincům křičícím zlostná hesla. „Řekl jsem mu, že demonstrující řvou ‚Islám tady nechceme' a že tak vyzývají k nenávisti vůči náboženství. Policista nicméně odvětil, že na tom nic závadného nevidí,“ popisuje Senft.
„Potom jsem viděl ve dveřích kostela stát starou paní, jeptišku. Šel jsem za ní a ptal se jí, co říká na to, že celý ten dav nechce v republice žádné muslimy. Potřeboval jsem slyšet nějaká rozumná slova. Odvětila ale, že ti lidé se asi jen bojí, aby jim vyznavači islámu nevzali jejich práva, jak už se to jinde ve světě děje. Po jejích větách jsem se už cítil značně zoufale.“
Od pěti hodin začínala ve spodní části Václavského náměstí další demonstrace: měla stejný cíl (tedy vyjádřit nevraživost k muslimům), jen jiné pořadatele. Národní demokracie a její přívrženci byli ovšem z jedné strany zablokováni zastánci uprchlíků.
Oba tábory střídavě provolávaly svá hesla, která létala vzduchem přes řady policistů, které oddělovaly obě skupiny od sebe. Policisté se snažili situaci uklidňovat, ale všechny účastníky přece jen nepohlídali. Redaktor DR Jaroslav Bican popsal, co se stalo na okraji zástupu, který naslouchal slovům Tomia Okamury a Adama B. Bartoše a zároveň skandoval „Multi-kulti nechceme“.
Napadení zezadu
„Chystali jsme se s kamarádem obejít prostor, kde byli účastníci demonstrace Národní demokracie, a projít kolem nich. Fatima Rahimi nám ještě říkala, že by se tam bála jít. O chvíli později jsme tam potkali fotografa Deníku Referendum Ondru Mazuru, kterého napadl jeden z účastníků této demonstrace. To byl asi nejsilnější okamžik z celé soboty. Ondřej byl v šoku, měl nateklou ruku. Kolem bylo spoustu policistů, pachatel s pouty u policejního vozu, najednou se tam objevil nějaký muž z kriminálky, který Ondřeje odvedl k sepsání protokolu,“ vybavuje si Jaroslav Bican.
„Už jen to, že se něco takového mohlo stát, ukazuje, jak protimigrantské protesty přitahují lidi, kteří nemají pro ránu daleko. Nezáleží na tom, zda se jednalo o náhodného přítomného nebo skalního přívržence Tomia Okamury či Adama B. Bartoše. Skutečnost, že Ondřej dostal ránu zezadu a byl svržen k zemi, svědčí o tom, že protiimigrantské demonstrace jsou podhoubím násilí,“ uvažoval Jaroslav Bican
Šibenice v pořádku, penis přes čáru
Když odpůrci migrace chtěli projít kolem Můstku a zahájit svůj pochod, sedli si účastníci protidemonstrace na zem. Konec náměstí byl zablokován. Mezi příznivci Národní demokracie postupně stoupala nervozita i obsah alkoholu v krvi — mezi řady blokujících začali házet kelímky a po chvíli i dýmovnice. Poté hulákali i výhrůžky oběšením.
„Znepokojuje mě otázka legitimnosti obou protiuprchlických akcí a také to, jak se k nim staví policie. Šibenice jsou v pořádku, výkřiky ‚Budete viset!' jsou v pořádku, házení dýmovnic do davu je v pořádku, vyhrožování větou ‚Chcípni!' ženě v šátku a s kočárkem — to je také v pořádku. Ale slovo penis na transparentu je přes čáru. Takový transparent byl zastáncům uprchlíků zabaven,“ vyjádřila své znepokojení sloupkařka Deníku Referendum Thuy Truong.
Barmský novinář Linn Thant, v současnosti sloupkař DR, její rozhořčení sdílí. On sám byl za účast na demokratických povstáních v Barmě odsouzen na dvacet let vězení.
„Pletou si svobodu slova s projevy nenávisti. Toho dne jsem potkal jednu ženu z Iráku, muslimku. Ona a její rodina nesouhlasili s islámským terorismem a postavili se na odpor. Proto museli utéct. Zde ji překvapilo, že někteří Češi nemají rádi islám a muslimy. Řekla mi, že vojáci z ISIS a další extremističtí fanatici, přece nejsou muslimové. Neznají Korán a zneužívají jej. ‚Korán zakazuje zabít druhého člověka,' zdůraznila,“ uvedl Linn Thant.
Tolik mozaika pohledů na sobotní demonstrace na Václavském náměstí očima redaktorů a spolupracovníků Deníku Referendum.
Přestože ta druhá varianta zatěžuje sociální systém méně, je mnohem snazší, navíc plně podpořena ze strany elit a médií. Takže já tomu rozumím. Diskuse v takových podmínkách je nesmírně obtížná.
"Mají dvě možnosti." - Ne! Nemají JEN DVĚ možnosti. Rozhodování se často redukuje jen na dvě možnosti. Toto redukování reality však brání rozumnému uvažování.
Spolu s Lukášem Senftem "potřebuji slyšet nějaká rozumná slova". Když však konfrontuji údaje z jeho článku "Sluníčkář píše obyčejným lidem" s údaji Eurostatu, nedostanu žádnou odpověď. Když to samé udělám s větami Jana Čulíka na Britských listech, Jan Čulík mi odpoví, že má jiné statistiky, patrně pravdivější než Eurostat. Když se pod článkem Saši Uhlové "Strach z ulice, strach z diskuze" pokusím poukázat na nesmyslnost tvrzení Milana Kohouta v rozhovoru na blistech.cz a na jeho, podle mě jiné motivace, nedostanu žádnou odpověď. Když zmiňuji možné souvislosti mezi tím, co označujeme jako xenofobii a mezi fylogeneticky podmíněnými vzorci chování nebo prostě poznatky etologie, nedostanu žádnou odpověď.
Domnívám se, že jsem otevřený jakékoliv argumentaci. Tu však nikde neslyším. Jen zarputilé trvání na svých jednoduchých stanoviscích, zamlčování či nepřemýšlení o tom, co vlastně prosazuji, mlčení jako odpověď na otázky. Zoufalá názorová uzavřenost dokonce i před vlastními myšlenkami, které by mohly narušit přesvědčení o tom, co je "správné". Uzavřenost na všech stranách. Strach z diskuze. (Domníval jsem se, že se obracím na tu stranu, která je diskuzi přístupná a otevřená.)
Zoufale "potřebuji slyšet nějaká rozumná slova". Pochopit neznamená souhlasit. Na slovech té jeptišky nic nerozumného není.
Děkuji Vám za odpověď. Příliš optimisticky to Vaše konstatování o nemožnosti diskuse nezní. Přesto bych se pokusil pokračovat.
Snad chápu pocity Lukáše Senfta na té demonstraci, chápu jeho beznaděj tváří v tvář agresivitě davu odpůrců imigrantů a nečinnosti policie. Myslím si, že mu vlastně nešlo o to, "slyšet něco rozumného", on od té jeptišky nejspíš chtěl slyšet potvrzení vlastního názoru, který samozřejmě považuje za rozumný, možná za jediný rozumný ze dvou možných názorů na tuto věc. To by byl ovšem dosti problematický postoj. Pokud totiž své partnery v diskusi nebereme vážně, pokud nejsme ochotni jejich názor ve své mysli přezkoumat a alespoň na vteřinu zapochybovat nad tím svým, žádná diskuse není možná.
Pak je tedy na místě otázka, zda vůbec nějakou diskusi chceme, zda se jen tak vstřícně netváříme a ve skutečnosti se té diskuse vlastně bojíme, protože by mohla ohrozit naše jistoty. Jistoty jak funguje svět, co je dobré a co špatné, za koho sami sebe považujeme...
Může být vlastně docela příjemné zastávat názor, který se jeví na první pohled velmi humanistický, jeden z pouze dvou :-) "možných" názorů, přičemž ten "zbývající" zastávají jen samí nesympatičtí, hloupí a agresivní lidé. Svoji hodnotu pak mohu snadno odvodit od záporné hodnoty těch nesympatických agresivních hlupáků. Ó, jak snadné rozhodování! Nemusím být ani intelektuál.
A kterému se nabízí morálka globálního financkapitalismu s projevy chaosu, které jsou mnohdy neslučitelné s navyklými normami se kterými zdejší občan buduje svůj pevný světonázor.
Z přiložených fotek účastníků a z výpovědí vesměs čiší bezedná touha po "chci někam patřit"........bych řekl.
Žel se stalo to, co se stát muselo. Jeho vystoupení bylo pro ultrapravici vodou na mlýn a z Kohouta se stal modelový sluníčkář se vším všudy. Nerealistický, agresivní, skákající do řeči atd.
V kombinaci s "tekutým" strachem znejistěné veřejnosti je třeba si přiznat, že autentická levice zatím moc argumentů nenabídla. Já tvrdím stále totéž - tlačit na změnu současného systémového nastavení. Protože v rámci neoliberálního kapitalismu lze solidaritu budovat velmi obtížně, zvláště pak s uprchlíky.
Vaši poznámku k vystoupení Milana Kohouta považuji za vynikající. Trefně jste použil nástroj, jaký používá Jan Čulík na Britských listech, a myslím, že to dobře odhaluje podstatu podobných vystoupení, pro něž se hodí spíše označení národní flagelanství než tolerance. Dokonce jsem si říkal, že bych vás rád ocitoval, kdybych ještě psal nějaký článek na podobné téma, jen nevím, kde by mi ho uveřejnili.
Skeptičtější pohled na problém imigrace jsem již DR jednou nabízel. Na Britských listech jsem se již dříve přesvědčil, že texty podobného druhu zde nemají šanci. Možná kdybych napsal nějaký vulgární mail s pravopisnými chybami, tak by to Jan Čulík otiskl, aby ukázal svou velkorysost v kontrastu s ubohostí svých oponentů, ale když se někdo snaží poctivě argumentovat proti jeho českému sebemrskačství (nevím, jak jinak ve zkratce nazvat ten druh psaní, který mám na mysli), tak to na veřejnost nepustí.
Mám pocit, že někteří diskutující už to na DR nejspíš vzdali, když zjistili, že se nevejdnou do zdejšího multikulturalistického diskurzu.
Také bych si přál, aby byla možná argumentačně poctivá veřejná diskuze, která by umožňovala různé úhly pohledu.
Saša Uhlová píše: "Je to debata, kterou nemá příliš smysl vést v jednotlivých partičkách, ale měli by se na ni podílet všichni ti, kteří se hlásí k nexenofobní části společnosti... Dále nás spojuje pohrdání těmi, kdo mají strach a veřejně ho deklarují. Označujeme je jako xenofoby, nebo si to o nich aspoň myslíme, a domníváme se, že také s nimi není diskuze možná."
Na jedné straně tedy volání po vystoupení z názorových ghett a po už konečně otevřené diskuzi, na druhé straně však opět vyloučení a cejchování potenciálního diskuzního partnera. On ten cejch xenofoba nemusí příjemný a může to být také důvod, proč někteří diskutující už to na DR vzdali, jak píšete.
Navrhoval bych tedy, aby tito "neposlušní" diskutující, kteří se nechtějí zařadit ani do jednoho ze dvou táborů, byli propříště označováni jako "nepřizpůsobiví". Tím by byla diskuze alespoň s táborem nekritických příznivců imigrace opět umožněna.
Počty lidí na útěku - kteří překračují hranice - dlouhodobě klesá - naopak stoupá počet vnitřních běženců. Roste také počet lidí vyhnaných válkami. Je dobře si uvědomit, že za těmi největšími konflikty dneška stojí NATO a koalice ochotných, která napáchala více škody, než užitku.
Počty obětí, které mají dnes následné boje na svědomí, denně přesahují počty obětí diktátorů Husajna a Kaddáfího za mnoho let.
Jde mi ale o to, že se zde o imigraci žádná diskuze nevede. Poměrně složitý problém byl zredukován na dvě protichůdná stanoviska, takže články na toto téma, kopírující ten jeden na DR povolený názor, připomínají spíše bojový pokřik směrem k táboru nepřátel. "Nepřátelé" však DR nečtou, takže je to vlastně jen celkem zbytečné utvrzování se ve vlastním názoru. Kdo by se od této "stranické linie" odchýlil riskuje, že bude označen za xenofoba, což je však přesně praxe, kterou lidskoprávní aktivisté v jiných případech kritizují. Pokud je cílem skutečně situaci změnit k lepšímu a omezit míru panující xenofobie, pak se domnívám, že ty články jsou spíše kontraproduktivní a bylo by dobré, kdyby si to jejich autoři uvědomili. Pokud totiž má člověk mít dobrý vztah k ostatním lidem, a tedy i k imigrantům a obecně k příslušníkům cizích etnik, musí mít nejprve "vyřešen" vztah k sobě samému a ke svému češství, musí tedy mít rád sám sebe. Tím, že neustále budete lidem tlouci do hlavy, že jsou xenofobové, tím je tedy té xenofobie rozhodně nezbavíte. Na tuto skutečnost poukazuje článek Adama Votruby "Xenofobii lze překonat posilováním lásky k vlasti" na Britských listech.
K přemýšlení o možných alternativách dalšího vývoje nebo o konkrétních způsobech pokud možno co nejvhodnějšího způsobu integrace imigrantů a zamezení "ghettoizace" je bohužel tato diskuze nezpůsobilá.
Myslím že není tak důležité označit viníka, jako spíše pochopit příčiny. To není to samé. Ukázání na viníka (ať již pravého, či nepravého) sice může poskytnout emoční satisfakci, může i nasměrovat hněv davu "žádaným" směrem, ale to všechno působí pouze destruktivně, nemůže to tedy pomoci nalézt vyhovující řešení. Za příklad takovéhoto omylu považuji postup navrhovaný v článku "Aktivismus, nebo reaktivismus?" Jiřího Karena.
Uvítal bych, pokud by se diskuzi o imigraci podařilo z polohy "bojového pokřiku" zkultivovat na skutečně argumentačně poctivou diskuzi. Této kultivaci, podle mého soudu, brání ideologizace problému. Ideologický pohled se totiž vůbec nezabývá reálnými (omezujícími) podmínkami, za kterých lze problém řešit, nezabývá se ani pravděpodobnými dopady různých řešení a širšími souvislostmi, nezabývá se tedy vlastně tím, zda skutečně ve výsledku volíme humanistické řešení. Aby mohl nekriticky prosazovat své "jedině správné řešení", nemůže ani dodržovat formální pravidla poctivé diskuze. Ideologický pohled prostě jen prvoplánově bezhlavě prosazuje vlastní řešení, které, ano, na první pohled humanisticky vypadá a které prohlašuje za jediné správné.
Při čtení článku Saši Uhlové "Strach z ulice, strach z diskuze" jsem měl pocit, že autorka tato možná úskalí věcné diskuze vidí dosti podobně a těšil jsem se, že se diskuze tímto směrem posune. Zatím se však tak nestalo.
Mám na starosti 17 lidí, vesměs mužů a mladistvých ze Syrie, Čečenska, Afganistan, kteří ovládají angličtinu i hůře než já, Vzal jsem to na sebe jenom proto, že všichni jazykově a jinak kompetentní to odmítli. Na zadání - integračním procesu - se tak podílíme já a další dva penzisté - značně postarší učitelé němčiny základní školy.
Výchozí situace je dána patnáctiprocentní nezaměstnaností.
Stěžejním zadání "integračního procesu" spočívá v přípravě k vyčkávání návratu po uklidnění situace, za současného zdůrazňování problémů nezaměstnanosti.
V podstatě jde o celkem úspěšnou strategii ověřenou v dobách rozpadu Jugoslávie.
Má integrační činnost tak spočívá v podněcování vůle po návratu, důrazným seznamováním imigrantů s jejich nepotřebností zde.....sdělil nejen mezi řádky.