Šátky našich babiček, zahalování v Teplicích a co říká zákon o maskování
Jan PotměšilJan Potměšil se ve svém textu v návaznosti na nedávno probíranou kauzu muslimských šátků věnuje obecně závazným vyhláškám obce zakazujícím zahalování. Takové vyhlášky jsou podle autora protiústavní. Plošný zákaz na úrovni zákona je pak velmi sporný.
V posledních dnech končící okurkové sezóny zabouřila v českých médiích „aféra šátku“ po česku. Odstartoval ji případ studentek střední zdravotnické školy, jimž školní řád neumožňoval nosit hidžáb (šátek zakrývající vlasy, krk a ramena). „Aféra“ vygradovala poté, co se jich zastala Veřejná ochránkyně práv.
Paralelně se staly předmětem zájmu médií Teplice, kdy vyvstal problém s lázeňskou klientelou z muslimských zemí chovající se „jako doma“, tzn. nepořádně (v Teplicích po nich však na rozdíl od „doma“ nikdo neuklízí). Přitěžující okolností bylo, že některé muslimské ženy zde nosí nikáb (závoj zahalující celý obličej krom očí), což se rozhodla řešit teplická radnice.
Nezávisle na uvedeném se zároveň diskutuje o možnosti modifikace zákazu maskování dle zákona o právu shromažďovacím a o zpřísnění zákazu maskování fotbalových fanoušků. V následujícím textu bych se rád stručně věnoval především tomu, zda obec vůbec může zahalování na veřejnosti regulovat obecně závaznou vyhláškou.
Jde-li o samotné zahalování, má tato tradice kořeny v blízkovýchodních zvycích, z nichž je zřejmě převzal i islám. Zahalování žen má tradici v ortodoxním judaismu (požaduje se zakrytí vlasů nebo alespoň paruka), stejně jako v křesťanství (minimálně u vdaných žen); srovnejme např. s vyobrazeními a sochami Panny Marie v našich kostelích.
V křesťanském milieu má zakrývání (pokrývka) hlavy u žen oporu především v Pavlově 1. Listu Korintským (12 : 2 — 15), v islámu je opora zahalování obsažená v Koránu poněkud nejasná, o to pestřejšími způsoby, od běžného střízlivého oblečení až po zahalení celé postavy, se pak zahalování v muslimských zemích projevuje.
Nejde však o zvyk obvyklý nutně jen v rámci „abrahamovských“ náboženstvích, se zahalenými ženami se můžeme setkat i u buddhistů v Tibetu nebo u hinduistů v Indii, kde mohou být normy odívání rovněž velmi různorodé. Nemusí být proto vždy jednoznačné, co je „české“, „evropské“, muslimské či „tradiční“. Nemluvě o tom, že např. v potravinářských provozech je pokrývka hlavy povinná a za podzimních plískanic či v zimě venku nezbytná.
Přesto na ochranu „našich“ hodnot a zvyklostí vytáhla radnice severočeského města Teplice. Impulsem měl být problém s nepořádkem působeným muslimskými hosty, jedním z řešení problému s cizími návštěvníky se pak měla stát regulace zákazu zahalování obecně závaznou vyhláškou. Vyhláška prý nemá být kolektivním trestem pro nezvedené návštěvníky (a nepořádek zřejmě jen stěží vyřeší), to spíš vymáháním platného zákona o přestupcích, přesto se o ní vážně uvažuje. Zamysleme se ale nad tím, zda lze vyhláškou podobnou problematiku vůbec upravovat.
Obecně závaznou vyhláškou obce může obec regulovat otázky samostatné působnosti, v zájmu obce a občanů obce (podrobněji viz § 35 obecního zřízení), konkrétně pak v limitech § 10 obecního zřízení.
Dle § 10 písm. a) obecního zřízení může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku („zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranství v obci jsou takové činnosti zakázány“).
Dle písm. b) podmínky pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, dle písm. c) povinnosti k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí a zeleně a dle písm. d) stanoví-li tak zvláštní zákon.
A zároveň - zákon u nás platí stejně pro všechny, cizince i našince. Pokud by byla nějaká forma odívání či chování výsledkem nátlaku, násilí apod., je to dle našich zákonů postižitelné. A jde-li naopak o svobodnou volbu, pak platí ústavní maxima, že co není zakázáno, je dovoleno, tzn. mohu na hlavě nosit třeba květák.
1) se posuzuje pravomoc obce k vydání obecně závazné vyhlášky, počítaje v to i zákonem předepsaný proces k přijetí vyhlášky,
2) zda obec nepřekročila svou věcnou působnost, tzn. nejednala ultra vires,
3) zda obec nezneužila svoji působnost (to znamená, zda výkon moci v oblasti, kterou obec smí upravovat, nesleduje nezákonný účel),
4) zda obsah vyhlášky projde kritériem rozumnosti (posuzení, zda rozhodnutí není absurdní);
krom toho ÚS zkoumá, zda vyhláška je dostatečně určitá v pojmech a svém vymezení, a nerozporná, stejně jako se posuzuje přiměřenost a zda je adekvátně určena (výběrově a odůvodněně, nikoliv plošně) její územní působnost.
A nechám-li stranou předepsaný proces schválení vyhlášky, pravomoc a věcnou působnost k jejímu vydání a otázku (ne)rozumnosti vyhlášky, bylo by jistě zajímavé posouzení na základě vyhlášky umísťovaných piktogramů (místo přeškrtnutého psa) zakazujících vstup zahaleným ženám, v porovnání se zákazy vstupu na určitá místa pro určité rasové či etnické skupiny, jak je známe z minulosti.
(Snad jsem to špatně pochopil či snad mám šumem zkreslené představy o velitelích zásahů...)
Autor nenavrhuje, spíš popisuje nyní diskutované návrhy. A z těch vyplývá, že zákaz působící plošně na cokoliv a kohokoliv není ideální, ale že by se zákaz vydal dle situace - tzn. když velitel bezpečnostního opatření uvidí náměstí plné hooligans, kteří se připravují na bitku, vyzval by k odmaskování. Pokud by viděl pokojné recesisty, tak nikoliv.
Samozřejmě lze policii nedůvěřovat a myslet si, že neumí situaci posoudit, nepozná recesistu či muslimku, nepozná chulgána či extremistu chystajícího se zapalovat světlice a házet lahve na policii či protidemonstraci. Pro případ excesu je pak možnost dát např. žalobu na nezákonný zásah či požadovat satisfakci za nesprávný, resp. nezákonný, úřední postup.
Ale není to jediná pravomoc, kde policie může faktickým úkonem něco přikázat či zakázat, aniž by s tím byly nějaké problémy.
http://denikreferendum.cz/clanek/17307-blokada-kaceni-byla-posledni-moznosti-jak-zabranit-uredni-zvuli-rozhodl-soud
Mimochodem celkem dnešní zpráva http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/nemocnice-v-prazskem-motole-nechce-aby-zdravotni-sestry-nosily-hidzab--1402940 dokazuje, že v jistém smyslu jde o šátky vpravdě kontroverzní.
Pokud jde o blokádu, řeknu asi tolik, že jsem proti kácení a motivy blokádníků naprosto chápu. Na druhé straně jejich akci účelově označenou za shromáždění, jak učinili před soudem, za toto nepovažuji. Vyčkejme především rozsudku Nejvyššího správního soudu, kde leží kasační stížnost - mohu se zde vsadit o basu piv, že rozsudek KS v Plzni NSS zruší (už jednou tak učinil a argumentaci KS v Plzni odmítl).
Pokud jde o Motol, je to kontroverzní jen u nás. V Malajsii nebo Indonésii by to nikdo neřešil, jde o (ne)zvyk.
Podstatné je, co sestra dělá, nikoliv, co má na hlavě
Já bych se zase vsadil, že čeští lékaři si na hygienu potrpí natolik, že si prosadí nejméně to, že zdravotnický personál příchylný k šátkům si ten šátek po příchodu do nemocnice minimálně převleče (za nějaký sterilnější). Nejde však spíše o obranu místní kultury? Nejen české lékařky se místní kultuře přizpůsobit dovedou: https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=OQf9LzYSrcI
Otázkou je, jaká je naše kultura. Ve středověku by muslimky nikdo z šátku nesvlékal, nedělali to ani křižáci v Jeruzalémě. A k dnešku - co třeba sestry Boromejky v nemocnicích?
Stran přizpůsobování se místní kultuře pak myslím, že si nemusíme brát vzor z nesvobodných či méně tolerantních zemí, nebo "na just" někomu něco "vracet".
Spíš je tu myslím stále zažité to, co známe ještě ze školy - každá odlišnost se trestá a vynucuje se konformita a nevyčnívání. Ještě pamatuji, jak bratrův kamarád musel za komančů na kobereček do ředitelny, protože měl mikinu s "americkým" nápisem.
Nevím proč Motol to vyjádření vydává, možná preventivně. Sestry nosí uniformu a kdyby z ní byly nějaké výjimky, tak by se muselo řešit třeba, jak to nestardandní oblečení prát v nemocniční prádelně, a to by byla komplikace. Nošení civilního oděvu například na psychoterapeutických odděleních se dá výjimkou vyřešit snadno, ale v běžném provozu ne.
Hygienická pravidla jsou na jedné straně někdy byrokratická, na druhé straně ale nosokomiální nákazy jsou skutečný vážný problém, to není nějaká iracionální obsese českých lékařů. S muslimskýmí šátky ve školách to nijak nesouvisí, tam se přece stejně nikdo nepřevléká.
Oni byli ve stredoveku velice taktni. Jenom je obcas vysvlekli do naha, znasilnili a pak zamordovali. Proste dobiti Jeruzalema byla idylka proti dnesnim pogromum na muslimy v Cechach. Co to je par desitek tisic mrtvych a znasilnenych o proti nemoznosti nenosit satek behem vyucovani. Obavam se, ze pokud by si ty dve muslimky museli vybrat mezi Jeruzalemem 1099 prazskou skolou 2014, nevybrali by si Jeruzalem.