Občanská blokáda, která v létě 2011 bránila kácení vzácného horského lesa na Ptačím potoce v Národním parku Šumava, byla pokojná, oprávněná a naprosto v souladu se zákonem, zatímco policejní zásah proti ní byl protiprávní, stejně jako samotné kácení. Tak zní závěr přelomového rozsudku Krajského soudu v Plzni, jenž rehabilitoval občany, kteří vlastními těly bránili po tři týdny nezákonné těžbě.

Soudní rozsudek legitimizující nenásilnou akci občanské neposlušnosti jako oprávněný krajní prostředek obrany veřejného zájmu dosud nemá v České republice obdoby. „Občanská sdružení na ochranu přírody byla zcela zbaven[a] možnosti chránit zájmy ochrany a přírody v době před přistoupením k těžbě dřeva. Za této situace se nelze vůbec divit tomu, že jako poslední možnost, jak zabránit zvůli správních orgánů, bylo zvoleno vyhlášení blokády nezákonné těžby,“ píše se totiž v rozsudku.

Soud také znovu potvrdil, že kácení stromů v divokých horských lesích u Ptačího potoka bylo nezákonné. Navíc rozsudek říká, že policie dokonce nezákonnou těžbu kryla: „Odpůrce [policie] musel nebo alespoň měl vědět, že svým zákrokem poskytuje ochranu nezákonné těžbě na území národního parku, a to v demokratickém právním státě tím nejhorším možným způsobem, násilným zásahem proti demonstrantům.“

Soud také zdůvodňuje, proč bylo kácení nelegální: „Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava přistoupila k těžbě dřeva, aniž by disponovala jakýmkoli shora uvedeným souhlasem, výjimkou či hodnocením. Těžba dřeva prováděná Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava tak byla nezákonná.“

„Soud konstatoval, že kácení bylo ilegální. Sám jsem na policii podával několik oznámení na nezákonnost kácení — marně. Výsledkem je přes třicet hektarů holin v unikátních porostech podmáčených smrčin u Ptačího potoka v srdci národního parku. Škody způsobené pachatelem jsou veliké, ale bez blokády by byly pravděpodobně mnohem větší,“ uvedl k rozhodnutí soudu mluvčí blokády a předkladatel žaloby Mojmír Vlašín ze sdružení Veronica.

Podle Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv se dá rozsudek vyložit jako poskytnutí soudní ochrany nejen shromáždění občanů, ale i vyjádření občanské neposlušnosti. Blokáda totiž byla poslední a opodstatněnou možností, jak zabránit poškozování právem chráněné hodnoty, kterou je životní prostředí.

„Velmi si vážím soudců, kteří se nejen po právu zastali občanů proti svévoli státní moci, ale zpracovali i velmi kvalitní a dobře odůvodněný rozsudek. Takový přístup soudů je bohužel stále spíše výjimkou. Rozsudek bude použitelný pro policii pro podobné budoucí případy," doplnila Candigliota.

Jaromír Bláha z Hnutí DUHA pak připomněl, že rozhodnutí soudu je obrovským zadostiučiněním jak pro Hnutí DUHA, tak pro stovky lidí z celé republiky, kteří na blokádu přijeli a postavili se velmi odvážně nejen za přírodu, ale za zdravé fungování společnosti, proti korupci a mafiánským praktikám.

„Ředitel parku Jiří Mánek z ODS, který tehdy z pozice prvního náměstka nezákonnou těžbu naplánoval, a krajský policejní ředitel Jaromír Kníže, jenž na základě politické objednávky zásahy proti blokádě řídil, by měli sami rezignovat,“ zdůraznil Bláha.

Po ombudsmanovi, České inspekci životního prostředí a ministerstvu životního prostředí nezákonnost kácení nyní potvrdil i soud. Ředitel Národního parku Jiří Mánek (ODS) za stejný verdikt ministerstva životního prostředí podal na své nadřízené na podzim žalobu. Dříve navíc spolu se svým mluvčím lhal novinářům, že soud naopak potvrdil zákonnost těžby.

Soud v rozsudku navíc silně kritizuje policii za to, že nezákonnost kácení organizovaného správou Národního parku ignorovala: „s ohledem na konkrétně formulované výhrady aktivistů … nebylo posouzení zákonnosti prováděné těžby nic složitého. Postačovalo k tomu nahlédnutí do zákona o ochraně přírody a krajiny a dotaz na Správu Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, zda disponuje příslušným souhlasem, výjimkami či hodnocením.“

Hnutí DUHA přitom už před zahájením těžby správu parku před poškozením vzácné přírody několikrát varovalo a upozorňovalo na její nezákonnost. Vedení parku si bylo protizákonnosti vědomo.

Legitimitu blokády soud potvrzuje a obsáhle dokládá s odkazy na české i mezinárodní právo: „Podle čl. 35 Listiny základních práv a svobod má každý právo na příznivé životní prostředí… Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody…Ochrana přírody…se [podle platného zákona] uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení…Skutečnost, že ochrana životního prostředí je věcí veřejnou, vyplývá i z preambule Ústavy České republiky…Účast občanů bude díky jejich významu mnohem intenzivnější na území národních parků než kdekoli jinde. Cíl blokády tak byl zcela v souladu s cílem sledovaným zákonem o právu shromažďovacím."

Blokáda měla za cíl ochránit 280 hektarů přirozených horských a podmáčených smrčin v bezzásahovém území v oblasti Modravských slatí, kde žijí vzácné druhy zvířat jako rysi, tetřevi či horské sovy a turisté tu obdivují prastarý, divoký les. Vedení parku se kvůli násilným policejním zásahům proti ochráncům přírody podařilo vykácet dvaatřicet hektarů lesa za cenu velkých ekologických i ekonomických škod.

Rozsudek k tomu uvádí: „Z odpůrcem [policií] předložených map …vyplývá, že těžba dřeva probíhala na celkem devíti těžebních lokalitách o různé velikosti v rozmezí odhadem více než jednoho až méně než pěti fotbalových hřišť…, nalézajících se v oblasti o rozloze cca 3,37 km2.“

Ekologové připomínají, že bez blokády by škoda na pralese byla daleko větší.