Nežádejme jen toleranci, nýbrž i právo

Petr Uhl

Motivaci různých zákazů a příkazů, omezujících lidskou svobodu, je záhodno zkoumat nejen z hlediska práva, ale i tradice a přiměřenosti. Zákaz zakrývání vlasů z náboženských důvodů neobstojí ani z jednoho hlediska.

Svobodu člověka a rovnost lidí v důstojnosti a právech zaručuje v této zemi asi nejvíce dodržování tří ústavních zásad.

První uvádí, že „stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“. Druhá zásada říká, že „státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to jen způsobem, který zákon stanoví“. A třetí, pro jednotlivce asi nejdůležitější, uvádí, že „každý — tedy nejen český občan — může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“. Tyto zásady zdaleka neplatí ve všech zemích, byť se obecně považují za země demokratické.

V anglosaském prostředí se často neodlišuje zákon od práva. I Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku posuzuje někdy projednávanou věc podle podzákonných právních předpisů. Ve většině států v Evropě není jasná hranice mezi státní mocí na straně jedné a církví či náboženstvím na straně druhé. I ve Spojených státech se přísahá na bibli a nově už i na korán.

Britská královna je hlavou anglikánské církve. Sepětí světské a duchovní moci ve Velké Británii možná nějak souvisí s tamní úctou ke všem náboženstvím. Britské policistky, jsou-li to praktikující muslimky, nosí šátek. Zvyšuje to jejich důvěryhodnost v prostředí, kde žijí muslimové.

Také britští sikhové nosí tradiční turban i v těch školách, kde jsou nařízeny uniformy. Pokud se tam britský sikh či jiná osoba odvolává na ústavní právo, pak odkazuje jen na právo zvykové a ústně tradované. Spojené království Velké Británie a Severního Irska totiž žádnou psanou ústavu nemá a ochrana práv tam není jasně odstupňována jako na evropském kontinentu.

Zato Francie je silně svázána s republikánskou (protifeudální), tedy sekulární, výrazně nenáboženskou ideologií. Od roku 1905 se tam bere odluka církve od státu vážně. V budovách veřejných škol (jichž je velká většina) se nesmí vyučovat náboženství či katechismus a od roku 2004 tam žáci nesmějí nosit žádné „okázalé“ náboženské symboly, ani větší kříže na krku. Ve veřejnoprávním rozhlase tam ovšem nemá pravidelná kázání místní kardinál.

Jiný je francouzský zákon z roku 2010, který se netýká jen škol, nýbrž zakazuje pod hrozbou pokuty zahalovat na veřejnosti (tedy i na ulici) tvář. Podobný mají i v Belgii. Ten dopadá na burku, která ženě umožňuje nejasně vidět přes textilní mřížku, a na nikáb, který zahaluje tvář ponechávaje jen volnou mezeru pro oči. Požadavek vidět tvář každého, kdo se ve veřejném prostoru pohybuje, je ale oprávněný, a někdy i samozřejmý, například při sportovních zápasech či demonstracích, při vystupování u soudu či správního orgánu. Bývá předmětem sporů a změn právní úpravy.

V minulém století se nejvíce sekulární snažilo být Turecko. Můj otec, narozený koncem 19. století, velmi oceňoval vojáka a tureckého nacionalistu Mustafu Kemala pašu, zvaného Atatürk, jenž modernizoval Turecko. Na půl žertem ale říkal — otec byl totiž pacifista a odpůrcem trestu smrti —, že ho na Atatürkovi mrzí jediná věc, a to, že nechal v Turecku za nošení fezu uzákonit trest smrti a vykonávat za to popravy.

Vzorem byla Atatürkovi Francie, a ještě dnes na Francii turečtí politici odvolávají, když zpochybňují existenci etnických menšin či náboženských komunit. „Kurdové?“, ptal se mě s předstíranou nechápavostí v roce 1992 turecký velvyslanec v Praze vybranou francouzštinou, v níž v Cařihradu absolvoval středoškolské vzdělání. „Aha, vy asi myslíte horské Turky?“ Ale už se u toho smál.

Přesto jsou dnes v Evropě jen dva státy, kde nejsou žádné etnické menšiny — Francie a Turecko. Tedy nejsou tam podle jejich ústav a zákonů. Říkávám to žertem, protože právě v těchto dvou zemích jsou početné menšiny, to na rozdíl od České republiky či Německa.

O pár let později mi řekl v Cařihradu na ulici jeden Kurd, který předtím léta pracoval v Německu, že teď se v Turecku už lidé nežalářují za to, že veřejně mluví kurdsky. A pak přišel další průlom. Původní zákaz nošení muslimských šátků, platný už dávno jen pro školy, univerzity a státní službu, byl zrušen. Pak začala manželka dnešního prezidenta Erdoğana, když byl ještě předsedou vlády, na veřejnosti chodit v šátku.

Omezit právo může jen zákon

V každé zemi je to jinak, nejen podle zvyků, pomalu se měnících, nýbrž i z hlediska práva. Když jsem jel v roce 1965 autostopem poprvé přes Bavorsko do Francie a svým francouzským přátelům jsem vyprávěl, že v Bavorsku visí v místnostech poštovních úřadů krucifix, podivovali se tomu a říkali, že politická integrace Evropy (tehdy členských států Rady Evropy) bude zřejmě na dlouhé lokte, přes slibně začínající „usmiřování“ mezi Francouzi a Němci. A to jsme ještě netušili, že k integraci se bude chtít přidat i východní Evropa.

Tehdy byla ve Francii malá revoluce ve školství: Rušily se oddělené školy pro chlapce a dívky, a vznikaly školy koedukované, v českých zemích běžné od dob Marie Terezie.

Výrazná „právní revoluce“ změnila Československo (a i další státy východní Evropy) začátkem 90. let. Podle dvou podobných návrhů obou národních rad, české a slovenské, přijalo v lednu 1991 po několikaměsíční práci Federální shromáždění Listinu základních práv a svobod. Ta je dnes součástí jak českého, tak slovenského ústavního pořádku.

Když jsem o léta později o ní hovořil s jedním českým rabínem, teologicky velmi vzdělaným, podivoval se, že Listina není předpis převzatý z „Evropy“ či ze světa, nýbrž dílo domácí provenience. Rabín byl totiž pod vlivem české pravicové propagandy proti Evropské unii přesvědčen, že vše zásadní, co český stát nově právně upravuje, přijímá ze Západu. A z této Listiny jsou i ony citáty tří ústavních zásad, které různou měrou platí jen v některých evropských zemích.

Určitým vzorem při vzniku čs. Listiny byla evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Přihlíželo se však i k mezinárodním paktům a dalším úmluvám. Roku 1992 bylo Československo vůbec prvním státem východní Evropy, jenž se stal smluvní stranou této Úmluvy.

Poté, kdy Evropa jako celek přinutila Václava Klause ratifikovat Lisabonskou smlouvu a kdy mu nevyšel jeho nedůstojný pokus o výjimku z Listiny základních práv Evropské unie pro ČR, platí tu nově i tato Listina. Připomeňme, že Klausův pokus poškodil pověst českého státu natolik, že je to ještě dnes v Evropské unii znát.

Ratifikace evropské Úmluvy byla v 90. letech i podmínkou pro přijetí státu do Rady Evropy, v níž se sdružují všechny evropské státy, včetně Turecka, Ukrajiny a Ruska (jen Bělorusko tam nebylo přijato) a později i do Evropské unie, založené už nejen jako Rada Evropy na demokracii a ochraně lidských práv, včetně definitivního zrušení trestu smrti, ale i na zásadě postupného politického sjednocování.

Vyjdeme-li z české Listiny, vidíme odstupňování, chcete-li hierarchizaci, ochrany práv a svobod. Ta není v Evropě všeobecná. Nejen do zemí bývalého sovětského bloku, ale i do anglosaského systému se obtížně zavádí teprve v posledních desetiletích. Nejvyšší ochranu skýtá Listina právu na život, právu na tělesnou a duševní integritu, na osobní svobodu a také zákazu mučení a zákazu otroctví a nucených prací. To jsou takzvaná negativní práva, kdy je státní moc povinna zdržet se zásahu.

K ochraně pozitivních (nárokových) práv, tedy práva na spravedlivé soudní a jiné řízení, svobody pohybu a pobytu — včetně podmínek věznění, práva na svobodné projevování náboženství a víry, práva na svobodu projevu a práva vyhledávat a šířit informace, dále k ochraně práva na pokojné shromažďování či na svobodné sdružování obecně a práva na svobodné sdružování na ochranu hospodářských a sociálních zájmů zvláště, například v odborových organizacích, podle Listiny nestačí, aby případná omezení těchto práv a svobod upravoval zákon.

Zákon je nutnou, ne však postačující podmínkou omezení těchto práv. Omezující opatření mohou být u těchto přísněji chráněných práv a svobod podle zákona přijata jen tehdy, jsou-li v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku, zdraví či morálky nebo práv a svobod druhých osob.

Ostatní základní práva a svobody požívají ochrany slabší, například většina práv hospodářských, sociálních a kulturních, i když i tato práva jsou základní. Zužování ochrany lidských práv na ochranu práv občanských je přitom častým nebezpečným bludem dnešní doby. Často je na zákonodárci, jak v daném státě upraví zákonem střet různých práv a svobod.

Pro rozpor s ústavním pořádkem ruší zákony či jejich části Ústavní soud a o jeho zrušení či jinou nápravu může usilovat i Evropský soud pro lidská práva (Rada Evropy, Štrasburk).

„Naše“ zvyky a textilní lobby

Tento text ale píšu na okraj reakcí na aféru, kdy jedné somálské dívce bylo kvůli jejímu šátku zabráněno studovat v Praze střední zdravotní školu. Už česká Listina, tedy ústavní zákon, skýtá svobodnému projevování víry a náboženství větší ochranu než třeba politickému přesvědčení či členství v politické straně, větší než právům spotřebitele nebo vlastnickému právu, tedy ochranu proti vyvlastnění za náhradu.

Ještě menší ochranu poskytuje český zákon právu člověka hezky vypadat, nebo naopak oblečením provokovat či něco demonstrovat, třeba i liberální postoj, cítit se dobře v tradičním oděvu předků, i když i tyto postoje chrání. Před lety jsem bedlivě sledoval věc jednoho studenta pražských práv, který studium začal až po roce 1990.

Tehdy, v atmosféře svobody, zrušila fakulta či škola ustanovení školního řádu, že student musí být při výuce slušně oděn. Autoritářské pojetí života, jímž se po několik desetiletí na rozdíl od evropského Západu česká společnost vyznačovala, ale vedlo k tomu, že pedagogové fakulty, cítíce se jejími správci a tak trochu i jejími vlastníky, požadovali po studentech (mužích), aby zkoušky skládali v obleku s kravatou. A student se u poslední zkoušky před státnicí vzepřel s tím, že ve školním řádu nic takového není.

Až když hrozilo, že student práv bude fakultu či školu žalovat u Ústavního soudu, uvědomil si děkan či rektor komičnost situace a nařídil pedagogům, mimochodem k jejich nelibosti (!), aby studenta vyzkoušeli, i když nebude mít oblek a kravatu. Na promoci si ten absolvent práv už oblek vzal. Dobrovolně.

Právní situace ale nebyla tak jednoduchá jako dnes, kdy od roku 2008 platí antidiskriminační zákon, i když si myslím, že už tehdy by onen student asi svou při u Ústavního soudu nebo u Evropského soudu pro lidská práva vyhrál.

Říkalo se tenkrát zastáncům obleku a kravaty „textilní lobby“. Nejen že spory tohoto typu nemusejí mít náboženskou povahu, ale často se musí prověřovat podezření, že na zakázce či na výrobě něčeho, co se tváří morálně, zvykově nebo bezpečnostně, chce někdo vydělat. To je častý motiv pořizování bezpečnostních kamer a různých uniforem — třeba i školních. Zisk z povinných poplatků v šatnách restaurací byl určitým motivem českého „zvyku“, který spočíval v nařízení, aby hosté kaváren a restaurací odkládali kabáty do šaten. To připadalo lidem ze Západu nepochopitelné.

Motivaci různých zákazů a příkazů, omezujících lidskou svobodu, je záhodno zkoumat nejen z hlediska práva, ale i tradice a přiměřenosti. Před padesáti lety jsem byl autostopem v Monackém knížectví ve společnosti několika mladých Švédů. Chtěli jsme se podívat do kasina v Monte Carlu. Podmínkou možnosti kasino navštívit nebyl přitom poplatek za vstupné, nýbrž — v případě mužských návštěvníků — kravata (nikoliv oblek). Bylo nás pět a kravatu jsme měli jednu, takže jsme si ji půjčovali a čekali na sebe.

V určitém ponížení, jemuž jsme byli vystaveni, jsme diskutovali o motivaci příkazu mít kravatu. V souladu se svým — tehdy obvyklým — levicovým světovým názorem jsme přišli na to, že kasino se snaží povinnou kravatou zastřít svou lupičskou podstatu, ono využívání hráčské vášně pro svlékání boháčů (a pak chudáků) do naha.

Československo se přitom po několik desetiletí kulturně značně lišilo od evropského Západu, kde byli lidé ke způsobu oblékání a k chování na veřejnosti výrazně tolerantnější. I v reakci na tepláky, které si koncem 40. let oblékali návštěvníci pražského Národního divadla, upadla česká společnost do puritánské reglementace. Na tancovačky zvané „čaje“ mohli mladíci chodit jen v obleku s kravatou, dívky v šatech. Bdělí strýcové se proplétali mezi tančícími páry a poklepem na rameno upozorňovali, že „není povoleno“ příliš se k sobě tisknout.

Jsou tedy omezení při oblékání často nenáboženská. Na možnou nenáboženskou motivaci nošení šátku poukázal nyní jeden religionista, počítaje s tím, že poměrně xenofobní česká společnost přijme spíše tradici či pohodlí než projev náboženství, zvláště islámu, i když — a to zřejmě religionista ani nevěděl — výrazně vyšší zákonnou ochranu požívá právě náboženský symbol.

V jednom českobratrském sboru na Vysočině se v 60. letech diskutovalo, zda dva překřížené žluté pruhy na bílé stěně — spíše v rohu oné stěny — místního evangelického kostela jsou opravdu jen ornament a okrasa, jak tvrdí jejich farář, nebo zda jim někdo nechce vpašovat kříž. Tato církev vznikla sloučením sborů episkopálně - luterských tradic a směru synodně - reformního (kalvínského, helvétského), ale daný sám sbor měl tradice výrazně reformní. Farář, který také nebyl žádný luterán, sbor ale přesvědčil, že ta malba není křížem.

Kříž byl pro tyto zbožné křesťany symbolem války proti nim, jejich útisku za habsburské protireformace. Proto je důležité znát rozdíly, a to nejen mezi křesťanskými denominacemi, ale třeba dnes mezi salafisty, jinými sunnity a šíity, pokud trváme na tom, že ve společnosti, která se neváže na žádnou ideologii či náboženství, má být každému zaručena jeho důstojnost a rovnost v právech.

O tom, zda šátek je náboženský symbol, či jen kapric nebo šprajc žačky, jako jsou jím u mladých lidí nepochybně baseballová čepice nebo kapuce v místnosti, rozhoduje ale dívka sama či její rodiče, a v dalším případném řízení správní orgán a soud. Ustálená judikatura Evropského soudu pro lidská práva už dnes pokládá šátek ženy bez dalšího dokazování za muslimský (náboženský) symbol, takže ani v ČR není třeba se zabývat hloubkou víry somálské dívky. U tohoto soudu jistě skončí i některé české spory.

Naše venkovské a katolické babičky či prababičky měly šátek za samozřejmou a „povinnou“ součást oděvu, za přirozenou součást svého života, prostoupeného, podobně jako je tomu dnes v islámu, vírou v Boha a dodržováním jeho příkazů, tlumočených církevními autoritami.

Přiměřenost a nezbytnost omezení

Různý stupeň ochrany práv a zájmů se odrazil i v trestním zákoníku.

Pokud se někdo dopustí násilného trestného činu na někom pro jeho rasu, národnost, politické přesvědčení, pro jeho vyznání nebo proto, že je bez vyznání, a tato okolnost může být jen domnělá či předpokládaná, ukládá mu soud trest ve vyšší trestní sazbě než při trestání toho, kdo tuto motivaci neměl. U vraždy může být horní hranice až doživotí místo 15 let, u jiných trestných činů je dolní i horní hranice trestní sazby více než dvojnásobná než u trestného jednání bez náboženské, etnické či politické motivace.

Odstupňování ochrany různých práv se promítlo i do českého antidiskriminačního zákona z roku 2008. Ten říká, že diskriminace je méně příznivé jednání z důvodu rasy (zase se rozumí i domnělé rasy, český právní řád naštěstí slovo „rasa“ u lidí moc neužívá), etnického původu, národnosti, pohlaví (i těhotenství, mateřství apod.), věku, sexuální orientace, zdravotního postižení, víry, vyznání či světového názoru.

Nepřímou diskriminací, a tou je i případ somálské dívky v šátku, se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe, například školního řádu, je z některého z uvedených důvodů osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací ale není, pokud toto ustanovení, kritérium či praxe jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou v demokratické společnosti přiměřené a nezbytné. Při sporu o tom rozhoduje obecný a pak třeba i ústavní soud.

Vyjadřovat svým oděvem, například kipou neboli jarmulkou u židovských mužů a chlapců, okázalým křížkem na krku nebo hábitem katolické řádové sestry, pokud nezahaluje tvář, svou příslušnost k církvi či vyznání, tu — na rozdíl od Francie — zakázáno zákonem není. Naštěstí.

S ohledem na ústavní zákaz spojování státní moci s nějakou ideologií či náboženstvím, se tu od roku 1918 tradičně ve veřejných školách nevyvěšují veřejně ani náboženské symboly, a nově, od roku 1990, ani politické symboly. Na stěně tříd zůstává jen fotografie prezidenta republiky, podle uvážení ředitele školy. Někde je, někde není. A o to se oprávněně vedou spory. Snad jednou i tyto obrazy a poštovní známky s podobiznou prezidenta zmizí.

Překvapilo mě, kolik lidí, připojivších se k odmítání muslimských šátků v českých školách, je přesvědčeno, že školní řád, schválený radou školy na návrh ředitelky, který zakazuje jakoukoliv pokrývku hlavy, je právním předpisem, že je prostě závazný, a basta. Jako kdyby se vůbec nekonala ona „právní revoluce“ začátku 90. let. Jako kdyby neplatily ony tři ústavní zásady, které jsem citoval. Jako třeba kdyby se tu už před lety nepřijímala pravidla silničního provozu, závazná pro všechny, zákonem místo vyhlášky jako dřív.

Disciplína musí halt bejt. Snad každý zná hrozné obavy dobrého vojáka Švejka, že na každém stromě na Karlově náměstí bude viset jeden voják bez disciplíny.

Dodržuj, cizinče, „naše“ zvyky

Česká xenofobní pravice se však nevzdává. Poslanec Zbyněk Stanjura (ODS) vykázal ošátkované cizinky na stránkách tisku (denik.cz 6. 9.) do patřičných mezí:

„Platí, že kromě svobody se musejí ctít i pravidla. Mluvíme o lidech, kteří přišli do České republiky, postarali jsme se o ně, ačkoliv jsme nemuseli. (…) Máme mít v úctě vyznání všech lidí, kteří žijí v ČR, a každý její obyvatel by zase recipročně měl respektovat naše zákony, tradice, hodnoty a způsob života. Pokud se to dodržuje, soužití je možné, ale když je to jen jednosměrka, druhá strana z takové výhodné pozice těží. Užívají výhody, ale odmítají nevýhody, které znamenají respekt k pravidlům, jež jim osobně nemusejí úplně vyhovovat, ale je nutné se jimi řídit.“

Cizinci se tedy mají přizpůsobit českým zvykům a respektovat české zákony. Jako kdyby tu cizinci požívali nějakou imunitu, těšili se beztrestnosti a výhod, které čeští občané nemají. V praxi je to přece naopak. Stát, jak je vidět, nerespektuje ani zákon ani závazek, který na sebe vzal přijetím mezinárodní úmluvy.

Proti tomuto provinciálnímu a xenofobnímu postoji stojí Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951, k níž Československo přistoupilo až v roce 1991, v platnost vstoupila v roce 1992. Federální shromáždění, čs. prezident a později i ČR k ní přistoupili dobrovolně.

Československo a pak Česká republika měly opravdu svobodu vybrat si a smlouvu nepřijmout. Asi 50 států z 200 států světa, sdružených do OSN, nejsou smluvními stranami této úmluvy, žádné řízení o postavení uprchlíka se v jejich zemích ani nevede, cizinci tam nemají nárok na posouzení, zda jsou ve smyslu úmluvy uprchlíky před národnostní, rasovou, náboženskou či politickou perzekucí. Nemají pak ani nárok na azyl nebo na pobyt v oné zemi. Tím odpadá i jejich právo na vzdělání.

ČR se však smluvně zavázala, že uprchlíkům (a o tom, kdo bude uznán jako uprchlík, rozhodují české správní orgány, ovšem podle českého zákona, vycházejícího z oné úmluvy) poskytne co nejpříznivější zacházení, zejména pokud jde o jiné než základní vzdělání, tedy i příznivější než jiným cizincům. Práva uprchlíků jsou kvůli oné úmluvě a také z ní odvozeného zákona nároková, není to milost od „nás“, a nevyžadují nějakou vděčnost, jak se snaží čtenáře přesvědčit Stanjura a další lidé z ODS.

Kdo byl poškozeným v šátkové aféře? Byla to mladá, avšak plnoletá Somálka. V Somálsku jí zabili v občanské válce, jež tam zuří už dvacet let, oba rodiče. Nechodila tam do školy, jediná kvalifikace, kterou dosáhla, byla znalost angličtiny. Ze Somálska uprchla proto, ji příbuzní nutili provdat se za někoho, koho nechtěla.

Nyní se tu živí, s tou angličtinou a s šátkem na hlavě, jako pomocná učitelka v mateřské škole. Chtěla se ale stát zdravotní sestrou, zdárně absolvovala (s šátkem na hlavě) kurs základního vzdělání, jako pomocná síla v českém zdravotnictví už také pracovala (také v šátku).

Prvního dne loňského školního roku však kvůli šátku zdravotní školu opustila, údajně kvůli zákazu pokrývky hlavy ve školním řádu. Druhá dívka v šátku v oné škole byla z Afghánistánu, školu však opustila až po měsíci, když zjistila, že se bez šátku necítí dobře a nemůže se učit. Afghánka si ale nikde nestěžovala, zřejmě nechtěla nepříznivě ovlivnit své azylové řízení.

Jak by se ředitelka školy zachovala, kdyby ve škole začala studovat jeptiška, třeba novicka, sice s nezahalenou tváří, ale s hábitem zakrývajícím vlasy, který řádové sestry běžně na veřejnosti nosí? Ta by asi problém neměla.

Je ten metr opravdu stejný?

Ano, všem je třeba měřit stejným metrem. Ale ten metr je různý podle různých právních situací. A ty vymezuje ústavní pořádek, závazné mezinárodní smlouvy a zákon, teprve po nich místní zvyky. A zákonu se nemusí přizpůsobit jen ona muslimská dívka, nýbrž i ředitelka školy, která ve školním řádu a v praxi musí navíc respektovat jak Listinu, tak i mezinárodní smlouvu. Školní řád lze snadno změnit, obtížnější je to v případě zákona a ještě více ústavy, nad lidské síly je pak měnit mezinárodní závazky.

Do polemiky nesené na vlně islamofobie vstupovaly často i omyl či záměrně uváděná nepravda, že dívka měla zahalenou tvář nebo že ji chtěla mít zahalenou. Její šátek, zvaný hidžáb, není žádná burka, zahalující celou tvář, ani nikáb, kdy z tváře jsou vidět jen oči. Je to stejný šátek, který ještě před padesáti lety nosila na českém venkově většina katolických vdaných žen. Je to stejný šátek, jako byl šátek babičky Boženy Němcové, stejný jako šátek Anežky České na stažené padesátikorunové bankovce.

Jeden komentátor — mimochodem můj komentátor nejoblíbenější — mluvil v rádiu o tom, že si dvě dívky stěžovaly na zákaz „nošení průsvitných šátků přes tvář“. Zahalení tváře průsvitnými šátky si ale přibájil. Asi se podvědomě vzpíral absurdní myšlence, že by mohlo být zakazováno dívce objevit se na veřejnosti sice s nezahalenou tváří, avšak v šátku.

Poslanec Marek Benda (ODS) přirovnal muslimy přímo k lidojedům, Pavel Čižinský z pražské Multikulturního centra se tomu věnoval v článku „Islamofobní hysterie pokračuje“ (Právo 1.9.)

Zbývá snad zodpovědět Čižinského otázku, proč někteří sociální demokraté, dodávám, že bohužel včetně dvou ministrů, nepodpořili právo dívky v takovém šátku chodit do vyučování. Jde o nepočetnou skupinu liberálů francouzského střihu, kteří jsou mylně přesvědčeni, že dívky jsou k šátku (nebo dokonce k zahalení) nuceny proti své vůli svými příbuznými. U této Somálky to bylo ale naopak. České právo stojí na individuálním posouzení každého případu a na zákoně (antidiskriminačním, na Listině), který stanoví obecné hranice toho, co se může a co je zakázáno.

Zákaz šátku jako osvobození ženy je přitom mýtus. Sledoval jsem veřejnou polemiku ve Francii před vydáním zákona z roku 2004, který tam ve veřejných školách zakázal nosit „okázalé“ náboženské symboly. Vydání zákonu předcházelo zhruba 15 let veřejných diskusí, hlavně okolo soudních sporů se školami. Žádný zákon ještě neexistoval, a proto některé školy šátek zakazovaly, a jiné tolerovaly.

Nátlak muslimských rodin na dcery ve francouzských školách se tam podrobně probíral a dokumentoval. Přesto byli proti zákazu židé, vlivní katolíci, sikhové, ale také téměř všechny muslimské dívky, jimž hrozilo, že je rodina donutí, aby se zákazu nepodrobily a aby opustily školu.

Tím skončila jejich naděje na emancipaci od rodiny, tradic a přísných islámských regulí, od šaríe či vlastně „špatně uplatňované šaríe“, jak říkal můj přítel, generální prokurátor Senegalu, excelentní právník a zbožný muslim Laïti Kama, předseda mezinárodního tribunálu v Arushi, soudícího genocidu ve Rwandě. Přitom perspektiva této emancipace byla v sekulární Francii jejich životní nadějí.

Zákaz šátku ve veřejných školách podporovaly jen některé muslimské studentky, které šátky už nenosily, tedy které rodina nepřinutila je nosit. Moje dcera, která v polovině 90. let chodila ve Francii do posledních dvou tříd gymnázia, si vzpomíná jen na jedinou dívku z Alžírska, která očekávaný zákaz nošení šátků vítala. Té ale v zemi jejího původu zavraždili otce islámští fundamentalisté.

Ladislav Hejdánek, filozof a aktivista Charty 77, který byl už začátkem 70. let za odpor proti normalizaci vězněn, říkával: „Já nepotřebuju, aby mě jako evangelického křesťana někdo toleroval. Chci jen, aby uznal moje právo se v každé věci svobodně vyslovit, a chci, aby moje slova byla pak zvážena.“ Od té doby vím, že tolerance nemusí být součástí svobody, tou je až právo. A v případě nošení šátku jako osobního náboženského symbolu, který vyjadřuje tuto příslušnost, je to základní právo člověka.

    Diskuse
    ??
    September 13, 2014 v 10.54
    Jiny pohled .
    Domnivam se, ze v tomto pripade se Petr Uhl ponekud myli. Petr Uhl je ateista a patrne nevnima onen rozdil mezi vnejsim symbolem a jeho prosazovanim a zivou virou. Krestanstvi, kterym tak radi argumentujeme jako jednim z piliru zapadni civilizace se se symboly snazi vyporadat uz dlouho. Voditkem je Evangelium Mt 6,1-6. Tedy krestane , kteri to s virou mysli opravdu vazne, jiz tisice let bojuji za viru "zitou a ne symbolizovanou". A je paradoxni, ze nohy jim v 21. stoleti v sekularnim state podrazi levicovi aktiviste, kteri se tim nevedomky stavaji spojenci klerofasistu, jako je Joch, ci Semin, jen proto, ze vira je pro ne abstraktni pojem.

    p.s. Stejne mam pocit, ze se stale diskuze toci kolem satku, ale neprobiraji se podstatne veci. Odmitaji tyhle divky ucast v jinych predmetech (napr . telesna vychova) ? Tedy obecne, je prijatelne aby nabozenske presvedceni melo vliv na to, zda zak/student ma pravo odmitnout vyuku, ci jeji cast? Pak bychom se posouvali zpet do minulosti. Bylo by to dobre ?
    Nedavno se v Nemecku vedla diskuze ohledne odmitani vyuky plavani (muslimkami). Kompromisem se staly "burkiny". Jake dusledky to ma, ci bude mit pro ony muslimky i jejich spoluzaky v jejich vyvoji zatim nikdo nezkouma. Jen si pripominam "Pana Much", deti dovedou byt krute.





    September 13, 2014 v 11.16
    Pane Kuchejdo, nemáte tak docela pravdu.
    Pokud jde o zahalování hlavy, tak to mimochodem doporučuje apoštol Pavel (1 K 11) i křesťanským ženám. Ten samý Pavel pak nabádá k vzájemné snášenlivosti, která se týká i náboženských symbolů (např. obřízky a j.) a jiných zvyků. Netvrdí, že náboženské symboly jsou špatné, ale že nejsou důležité.
    Vypořádat se s náboženskými symboly není možné cestou jejich zákazu, ale měli bychom spíš poukázat na jejich zbytečnost. Jejich nositelé to možná časem taky pochopí.
    ??
    September 13, 2014 v 13.01
    Pavel neni Jezis p. Hajkova.
    September 13, 2014 v 13.06
    A Ježíš chtěl něco zakázat?
    PL
    September 13, 2014 v 13.15
    poznačeno1
    V době, kdy se česká armáda pomalu profesionalizovala a s tím se omezovala branná povinnost bylo možné odmítnout odvod na základě víry či přesvědčení. Pokud by brannou povinost stát nezrušil, tak něco takového by a) mělo být možné i tak, b) nemělo podobně jako není možné odmítat platit daně (ač je leckde možné část daní adresovat), ale k víře brance by se přihlédlo při umísťování k plukům?

    Obdobně, i když ne tak vyhroceně jako v otázce bezpečnosti, stojí otázka v případě škol s veřejným zřizovatelem a povinností uložených školním řádem. Ačkoli letos přichází na přetřes otázka pokrytí hlavy, z hlediska musliských dívek by logicky měl být problematičtější tělocvik.
    V měnící se multikulturní společnosti se budou vždy střetávat individuální (skupinové) nároky (lidské právo) s existenciální nutností stability a soudržnosti společnosti jako celku:
    "Musíme počítat s nábožensky pluralitní společností, s mnoha různými názory. Pravidlo svobody pak musí být zase v souladu s těmito názory. Ale pokud bychom ve všem vyhověli, pak by jakákoliv společná výuka byla prakticky nemožná," konstatovala mluvčí federálního soudu Renate Philippová.
    http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/241798-muslimce-vadi-obnazeni-chlapci-na-plavani-musi-rozhodl-nemecky-soud/

    A to se pořád ještě pohybujeme v prostředí, kdy není mnoho škol církevních (mohou a po církevních restitucích asi budou vznikat katolické, muslimské zatím spíše ne) a v hledáčku levicových intelektuálů není příliš mnoho škol soukromých. Historicky se v jednu dobu církevní školy s tělesnými cviky a sportovními radovánkami příliš nekamarádily, ostatně lépe na tom v jiný čas nebyli ani někteří učitelé: http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_tv/modules/low/kurz_text.php?id_kap=19&kod_kurzu=kat_tv_9025

    Co víme o zemích, z kterých budou v budoucnu pocházet děti a studenti/studentky na českých školách?
    Je samozřejmě lákavé s poukazem na extrémní špínu vylévat vaničky i s (nemoderními) kulturními zvyklostmi; jen poněkud zvláštní si pak na pokles kulturnosti stěžovat... http://www.proalt.cz/?p=2820 Ostatně jaké síly způsobily, že dnešní české ženy na svých hlavách již šátky spíše nenosí? Od (pra)babiček to nemají..
    ??
    September 13, 2014 v 16.12
    Ano p. Hajkova.
    Vypraskal kupciky z chramu, tedy byl pro zakazy.
    ??
    September 13, 2014 v 16.26
    Nazor jednoho naturisty.
    Nejsem v zadnem pripade programovym antiislamistou. Presto se mi islam nelibi, prave pro jeho duraz na zahalovani. Znam katolicke kneze navstevujici saunu a evangelickeho kneze navstevujiciho nudistickou plaz. To vse si mohou dovolit take z toho duvodu, ze evropska spolecnost se vyvinula na jakousi uroven. Posilovanim sil, ktere jsou proti tomuto vyvoji, vracime sebe do minulosti a ja nejsem nostalgik. Vzpominam si, jak mi slovensky pritel vypravel, jak v cirkevnim gymnasiu zavedli rozdelene tridy. Moc se to nevydarilo a dnes uz jsou chlapci a divky opet ve spolecnych tridach. Tedy ja nevnim boj za satky (z nabozenskych duvodu) jako boj za svobodu, ale krok zpet do tmy.
    September 13, 2014 v 16.33
    Musím vás zklamat, pane Kuchejdo, ale mně je mírné zahalování naopak sympatické. Doufám, že svobodu si nepředstavujete tak, že bude nahota povinná.
    September 13, 2014 v 16.37
    Protiústavní rozhodnutí střední školy
    V zásadě souhlasím s Petrem Uhlem a dokonce bych to formuloval ještě ostřeji v tom smyslu, že rozhodnutí školy je nejen protizákonné, ale protiústavní. Protože naše Ústava v Listině garantuje náboženskou svobodu, tedy pokud je šátek náboženským symbolem, což nikdo nepopírá, tak ho nemůže zakázat nejen žádný školní řád či ředitel školy, ale ani zákon. Udivuje mě lidová tvořivost a lehkost s jakou řada lidí je ochotna suspendovat nejen zákon, ale i dokonce ústavu, když se jedná o muslimy, kteří jsou jim buď nesymapatičtí či se jich bojí. Je to doklad nízkého právního vědomí a slabého vlastního ústavně demokratického patriotismu. Myslím, že bychom si měli vlastní ústavy a vlastních zákonů více vážit, v první řadě ovšem je vůbec znát.

    Na druhé straně jsou samozřejmě pochopitelná omezení zahalování obličeje např. při veřejné demonstraci, kdy policie, která chrání státní a ústavní pořádek musí mít možnost účastníky demonstrace v případě nutnosti identifikovat.
    ??
    September 13, 2014 v 17.14
    " Doufám, že svobodu si nepředstavujete tak, že bude nahota povinná."
    Zatim by mi stacilo, pokud by na koupalistich a bazenech nebyly povinne plavky. Pomuzete nam to prosadit p. Hajkova ?
    September 13, 2014 v 17.37
    Nemám vůbec nic proti tomu, aby plavky byly nepovinné a aby se na koupališti každý, kdo by chtěl, mohl pohybovat úplně nahý. Ovšem necítím ani potřebu se v této záležitosti angažovat.
    Zdá se mi to totiž nedůležité. Mimo to na koupaliště vůbec nechodím.
    ??
    September 13, 2014 v 18.24
    Takove zamysleni p. Hajkova.
    Znate to rceni "byla to naha pravda". Jen me napadlo, ze nevzniklo uplne nahodou. I ten Jezis, ktery o sobe rekl "ja jsem pravda", nakonec visel na krizi nahy. Takze mi to pripada tak ze vsichni ti priznivci zahalovani se mozna podvedome boji pravdy. Sympatizuji s temi, kteri se snazi neco zakryvat a proto obhajuji islam (podvedome), ktery dava lidem vystrasenym z prilisne svobody moznost znovu se schovat do tmy. Zahalit pravdu.
    September 13, 2014 v 18.43
    Ale kdepak pane Kuchejdo. Já se žádné pravdy nebojím. Dokonce ani vaší nahoty ne.
    Každý má mít totiž právo na vlastní tělo, ať už ho chce zahalovat nebo odhalovat.
    Ostatně pochybuji o tom, že Ježíš visel na kříži nahý dobrovolně. Prostě se podrobil násilí.
    PL
    September 13, 2014 v 19.05
    K distribuci práv a povinností
    Bylo by nošením dříví do lesa pod článkem pana Petra Uhla psát o distribuci práv. Co však povinnosti.

    Povinosti občanům primárně ordinuje stát zákonem. Zákonem se též omezují některá lidská práva. V reálném životě jsou však ve větší či menší míře práva pevně svázána s povinnostmi. Například Ústavou garantované právo oné slečny ze Somálska vypadá sice pěkně na papíře (a troufám si odhadnout, že o papír slečna nestála), ale k naplnění tohoto práva bylo krom iniciativy stěžovatelky nutná celá řada povinností (jejích i institucí) a praktický výsledek nic závratného:
    http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2014/skola-nemuze-zcela-zakazat-noseni-krizku-ani-muslimskeho-satku-nezahalujiciho-tvar-a/ = Úřad Veřejného ochránce připomenul, že by k povinnosti odhalování hlav bylo potřeba přijmout zákon s nějakým dobrým zdůvodněním (dobrá zdůvodnění v Česku umíme..) a ve stejný den přinesl Deník zprávu ze zastupitelstva Teplic s bonusovou anketou pro čtenáře - jak myslíte že smýšlí čtenáři?: http://www.denik.cz/z_domova/teplice-uvazuji-o-vyhlasce-zakazujici-zahalovani-obliceju-20140828-idwr.html

    Jakkoli je mi známo dělení hlavy např. na temeno a tvář, těžko se mi rozhoduje o tom, co je, a co není výrazem náboženského vyznání. V onom zdůvodnění ombudsmanky by krom práva na nošení hidžábu mohlo být stajně tak dobře (a z hlediska rovnosti vlastně mělo) i právo na nošení nikábu ba i onoho cedníku. Asi lze souhlasit s názorem, že cesta stěžovatelky s nikábem či stežovatele s cedníkem (když pominu hypotetickou transsexuální stěžovatelku s nikábem, která by navíc měla problémy i doma..) k domožení se svých práv na projevy svého vyznání byla ještě komplikovanější, ale přitom jde právně (opravte mne pokud se mýlím) o stejnou věc. Naproti tomu právo nošení jiných náboženských symbolů jako tradičnách křížků ba možná i těch netradičnách evangelikánských prstenů čistoty L♡ve wai†s je naplňováno i bez právní - legislativní garance, tedy akceptováno+tolerováno+nevnímáno - každopádně jejich nositele nemá snad vůbec nikdo snahu krátit na svobodě se jimi vyjadřovat. Zajímá mě čím je dán ten rozdíl; jakým způsobem si na veřejnosti vykomunikovat stejnou toleranci i k hidžábu. Nezapoměli stěžovatelé a jejich zastánci na nějakou povinnost vůči společnosti? Něco mi říká, že dosavadní způsob prosazování požadavků jiných kultur není právě úspěšný. Rád bych doufal, že je to jen prozatímní stav, ale co když ne?
    ---

    Z našeho moře:
    "Potřebovala bych aspoń 5 nejznámějších,nejdůležitějších práv (či povinností) občana čr."
    http://www.ontola.com/cs/di/jaka-jsou-nejznamejsi-prava-a-povinnosti
    MP
    September 13, 2014 v 19.52
    Martinovi Šimsovi
    Z toho, že je určité jednání hloupé a arogantní, neplyne, že je protizákonné či protiústavní. A to je podle mého přesvědčení i tento případ.
    September 13, 2014 v 20.32
    Měli bychom bránit svou ombudsmanku.
    Jsem moc rád, že se Petr Uhl ozval a vše podrobně vysvětlil. Dost mně vadí, jak malicherné, za vlasy přitažené a nekorektní námitky se proti nálezu naší ombudsmanky ozývají. Ještě více mi vadí hrubé útoky na její osobu - ty zde v DR naštěstí nebyly, ale jinde jich je plno.

    Definice úlohy ombudsmana uvedená na stránkách jeho úřadu je stručná a jasná: “Chrání osoby před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy nebo jsou úřady nečinné.“ Přesně to Anna Šabatová dělá a nedělá veřejně nic, co by ji od tohoto úkolu odvádělo.

    V diskusi zde v v DR jsem si pochvaloval, že „máme ombudsmanku, která nemlčí, když je třeba mluvit a nemluví, když je třeba mlčet. “. Anna Šabatová nevystupuje politicky a nedělá to velmi korektně ani v tomto případě.

    To, jak v tomto sporu veřejně vystupuje její zástupce Stanislav Křeček je naopak naprosto nehorázné, považuji to za faktickou sabotáž fungování úřadu ombudsmana.


    O to více je potřeba, abychom svou ombudsmanku hájili před nespravedlivými útoky.


    Shodou okolností se téměř denně vyskytuji na dvou místech Prahy, kde se ženy v šátku - většinou matky s dětmi - vyskytují pravidelně. Nezdá se mi, že by to vadilo nějakému velkému množství lidí.

    I ta dřívější šátková aféra učitelky mateřské školky, o které zde v DR psala Kateřina Kňapová, byla vyvolána dost uměle. Dětem, jejich rodičům, ani ředitelce školky šátek paní učitelky nevadil.

    Je li ve školním řádu požadavek, aby si žáci sundávali pokrývku hlavy tak je to jen upřesnění celkem samozřejmého požadavku, aby se žáci chovali slušně, k čemuž v našich končinách patří, že muži nenosí čepici v interiéru. (Moje poměrně nedávno zesnulá matka nosila ke stáru téměř stále klobouček, měla k tomu svoje důvody, nesundávala si ho ani v kostele a nikomu to nevadilo.) O hidžábu naše tradiční etiketa nic neříká a vztahovat na ně toto pravidlo je schválnost, ten řád jistě původně s touto eventualitou nepočítal.

    Zahalení tváře vyjadřuje jistou nevůli ke komunikaci a může vzbuzovat znepokojení s větším oprávněním, takže by škola důvod k zákazu měla. Podobně u tělocviku - výukový program student buď přijímá jako celek nebo ne. I když řada žáků na tělocvik nechodí ze zdravotních důvodů, takže by se to možná i tolerovat dalo.


    ??
    September 13, 2014 v 21.54
    Mily p. Kubicko.
    To ze kladete nabozenske a zdravotni duvody na jednu rovinu je omluvitelne jen tim ze jste psycholog a nikoliv prakticky lekar. S trochou nadsazky se da rict, je pochopitelne, ze beznohy zak se telocviku nezucastni. Ale je neprijatelne, ze nekdo odmitne telocvik, protoze by mu pri kotoulu spadla jarmulka.

    p.s. Nevim kdy a kde jste byl naposledy v kostele, ale v katolickem zeny klobouk ci jinou pokryvku hlavy nosi bezne.
    ??
    September 13, 2014 v 22.26
    Me nahoty se bat nemusite p. Hajkova, ale zivota v bludu ano.
    "Ostatně pochybuji o tom, že Ježíš visel na kříži nahý dobrovolně"

    Protoze jste stejne jako Petr Uhl ateistka, tak v nabozenskych vecech slapete oba svorne jako onen povestny slon v porcelanu. Jezis skoncil na krizi dobrovolne p. Hajkova, aby naplnil vuli sveho otce a prestoze jsme hrisni, otevrel nam cestu k vecnemu zivotu. Dobrovolne p. Hajkova dobrovolne. "Jan 12:27 : „Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel."

    Dobrou noc p. Hajkova a zitra rano zkuste s p. Kubickem zajit na velkou.
    September 13, 2014 v 22.41
    Pane Kuchejdo,
    při troše dobré vůle se dalo odhadnout, že když moje matka chodila do kostela, tak asi vím jak to tam chodí. Ale máte tu dobrou vůli?

    Z toho, že ženy běžně nosí pokrývku hlavy v kostele, je zjevné, že u žen pokrývka hlavy žádnou neslušností není. Škola jistě není více sakrálním prostorem než kostel.
    September 14, 2014 v 4.59
    Pane Kuchejdo,
    já si nemyslím, že někoho pohoršovat je ta správná cesta víry, ale předpokládám, že každý by měl mít v těchto věcech svobodu. A taky se domnívám, že v nepodstatných věcech moudřejší ustoupí.
    Dál už nemíním o tomto problému debatovat.
    September 14, 2014 v 10.00
    Při psaní svého textu jsem vycházel z veřejných zdrojů. Můj postoj nejlépe pochopili Martin Šimsa a Jiří Kubička. Čtenáře, které chtějí diskutovat o něčem jiném a případně přitom i srovnávají pláž s kostelem nebo Ježíše Krista s apoštolem Pavlem, odkazuju na autoritativní - ne však autoritářskou :-) ! - tiskovou zprávu kanceláře veřejné ochránkyně práv, zejména na její závěr:
    http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2014/skola-nemuze-zcela-zakazat-noseni-krizku-ani-muslimskeho-satku-nezahalujiciho-tvar-a/
    ??
    September 14, 2014 v 11.48
    Neobjektivita P. Uhla bije do oci. :-)
    Obavam se, ze hodnoceni vyjadreni ombudsmanky P.Uhlem neni zcela nestranne. Ale take ja miluji domaci pohodu, proto mu jeho postoj nezazlivam.
    PL
    September 14, 2014 v 13.19
    Je logické, že DR není prostor pro vypořádávání připomínek překračujících autory jasně vymezený kontext.
    (Aby taky jo, ve finanční situaci redakce..)
    ??
    September 14, 2014 v 15.33
    Nevidim to tak jednoduse p. Simsa
    Pan Simsa argumentuje tim, ze satek je nabozensky symbol, proto nelze jeho noseni z duvodu nabozenske svobody zakazat.
    Tato argumentace mi pripada zavadejici. Pokud chceme rozumnou spolecnost, meli bychom patrne rozlisit svobodu vyznani od svobody noseni nabozenskych symbolu a nabozensky motivovaneho jednani. Nabozensky motivovana je vyjimka pro muslimy a zidy v ceske republice, k podrezavani zvirat. Podle p. Simsy je to jejich automaticke pravo, bez ohledu na utrpeni zvirat. Ze napr. ve Svedsku toto zakon zakazuje, je snad projevem nabozenske netolerance a nesvobody Svedu ? Bude li muslim u ceskeho soudu vyzadovat aby jeho svedectvi vyvratili dve zeny, ma mu byt vyhoveno, protoze je to nabozensky projev ? Akceptovali bychom taxikare hebrejskeho vyznani, kteri by zastavil a prohlasil ze zacal sabes a on uz nesmi pracovat ?
    Velmi oblibenym zpusobem zneuzivani nabozenske svobody, je svolavani nabozenskych shromazdeni (neni nutno povoleni) pro narusovani akci, s nimiz tito "verici" nesouhlasi. Je to rozumny projev nabozenske svobody ?

    p.s. Pro p. Kubicka

    "při troše dobré vůle se dalo odhadnout, že když moje matka chodila do kostela, tak asi vím jak to tam chodí. Ale máte tu dobrou vůli? "

    "nesundávala si ho ani v kostele a nikomu to nevadilo."

    Pri trose dobre vule se zkuste zachovat jako chlap a priznejte, ze jste se seknul do vlastni nohy. Kdysi byla pokryvka hlavy pro zeny v kostele povinna viz. sv. Pavel. Samozrejme ze to nikomu nevadi.
    Druha moznost je, ze se zachovate jako zena (p. Hajkova) a kdyz vam nekdo vyvrati nejaky vami receny nesmysl (Jezisova nedobrovolna smrt na krizi -p. Hajkova ), prestanete diskutovat.











    PL
    September 14, 2014 v 16.34
    Echo z Podluží k tradičním pokrývkám hlavy
    Dívčím
    http://www.slovacekbrno.cz/inpage/popis-kroju/

    Ženy
    http://www.czech.cz/cz/66600-kroje

    Dívky versus vdané ženy
    http://www.folkloratradice.cz/cs/lidovy-kroj-podluzi/zensky-kroj

    Zájemci vidí, že tradice v českých zemích připisuje šátky spíše vdaným ženám než dívkám a neprovdaným a autorovo srovnávání tedy v něčem nepřiléhá (pokud se nechcem šťourat v soukromí té Somálky, tak jsou dvě možnosti v čem).
    Podobný důraz na tradiční šátek u vdaných žen kladl ve svém článku (tuším v Právu) zástupce českých muslimů.

    U mužů - Židů se vyskytuje podobná zdůvodnění jako u židovských žen:
    "Nosit pokrytou hlavu není přímo uloženo Písmem, i když Talmud tento zvyk židovských mužů z Písma vyvozuje. Prostovlasost je židovskou tradicí považována za druh nahoty, odsouzeníhodné porušení základních etických norem neslučitelné s "jirat šamajim" - bázní před Bohem. Hebrejské slovo "erva" překládané jako "nahota", má ve skutečnosti širší význam: je synonymem hanebného odhalování se, neslušnosti, nevhodného chování obecně."
    a
    "Podle židovské tradice mají pokrytou hlavu nosit i ženy - ovšem až po svatbě. Talmud stanovuje, že vlasy vdané ženy musí být přikryté, když jde na veřejnost. Odráží se v tom představa, že vlasy jsou okrasou ženy a vdaná žena by svou krásou neměla vyvolávat pokušení cizích mužů. Věřící židovské ženy tak v minulosti nosily především šátky, ale nyní dávají spíše přednost kloboukům. "
    http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/jarmulka-kapele-kipa-zidovska-pokryvka-hlavy--1293347

    September 14, 2014 v 20.27
    ale k meritu věci je spíše to, že není žádná věrohodná česká tradice, která by považovala za neslušné, aby ženy, ať provdané či neprovdané, nosily pokrývku hlavy v interiéru ať už je to školní třída nebo kostel. Nikdo nemá žádný důvod se nad hidžábem pohoršovat. Petr Uhl neprosazuje, aby všechny české dívky nosily ve škole něco na hlavě.

    Z náboženských (liturgických) důvodů nosí pokrývku hlavy v inteiéru i muži katolíci, například papež. Papež František většinou jen malou čepičku (solideo).
    PL
    September 14, 2014 v 20.51
    Děkuji vám za doplnění.
    Řekněme, že jsem si dovolil poznámku k tomu, jaký je z hlediska tradice zahalování / zdobení rozdíl mezi pokrývkou hlavy u žen a dívek, a které z nich se tradičně vzdělávaly a vztahoval se na ně školní řád. Přiznávám se ale, že jsem na žádné "své" škole školní řád snad ani neviděl, natož četl, takže ani nevím, jestli se vztahuje na všechny (děti/studenty, pedagogy, školníky, návštěvy, rodiče a přátele školy..:-)

    Když už k meritu věci nelze nic podnětně podotýkat...
    September 14, 2014 v 21.02
    Pane Kuchejdo,
    neurazila jsem se, ale celý den jsem byla na cestách. Kromě toho se zdá, že svou diskusí někoho pohoršujeme, a tak to dál nehodlám rozvíjet.
    September 14, 2014 v 21.18
    Školní řády
    Pane Litschmane, já si na žádné školní řády taky nepamatuji.

    To, že na Karlově unversitě bylo předepsáno, aby studenti chodili k zkouškám v obleku, jsem nevěděl.

    Já si myslel, že to studenti dělají z podlézavosti a z taktických důvodů - když už neprojevili snahu se ke zkoušce naučit, tak aspoň snahu se důstojně obléci. Na Filosofické fakultě se za mých časů nosilo kvádro jen ke zkouškám před komisí, nebo když v tom člověk opravdu hodně plaval.
    MP
    September 15, 2014 v 13.34
    Petru Litschmannovi a Jiřímu Kubíčkovi -- školní řády
    Ona se od dob, kdy jste chodili do školy, situace trochu změnila. Současná školská legislativa pracuje se školními řády jako s poměrně závaznou normou. Souvisí to s obecným principem, který zmiňuje ve svém článku -- ve zcela jiné souvislosti -- Petr Uhl; totiž se zmocněním zákonem.
    V praxi to znamená, že žáci samozřejmě dál školní řád neznají, navzdory rozšířenému obyčeji podpisování, že se s ním seznámili (asi jako když my, starší, podepisujeme, že jsme četli oběžník o bezpečnosti práce), ale mohou mít z jeho porušení větší malér.
    Kontrola, aby ve školních řádech nebylo nic, co by odporovola zákonům a ústavním principům, leží na MŠMT, resp. na České školní inspekci. A má do toho co mluvit zřizovatel, tedy v dané kauze Praha.
    Nechci hájit paní ředitelku, ta jednala hloupě a arogantně -- ale co se reakce na výrok ombudsmanky týče, míč je spíše u výše jmenovaných hráčů. A speciálně na MŠMT je, aby tu reakci zobecnilo jako zásadu.

    P.s. Na civilizovaných vysokých školách se výstrojní kázeň (dnes dress code) vyžadovala jen na vojenské katedře.
    PL
    September 15, 2014 v 14.14
    Panu Profantovi
    dík za úvod do problematiky školních řádů, zdá se, že ve své (pracovní) zkušenosti pár školních řádů minimálně viděl.
    Prosím pane Profante, nevíte tedy na koho se školní řád vztahuje, zda je úkolem školního řádu vychovávat děti či studenty (pak by se měl vztahovat na ně a lépe i na pedagogy, kteří s nimi pravidelně přicházejí do styku) a nebo se vztahuje na celý školní objekt a všechny přítomné včetně návštěv? V tom prvním případě by byl školní řád mohl být z principu nepřímo diskriminační, nebo se mýlím?
    ??
    September 15, 2014 v 16.28
    Neni tady podstata naseho problemu ?
    "Meli bychom patrne rozlisit svobodu vyznani od svobody noseni nabozenskych symbolu a nabozensky motivovaneho jednani."
    MP
    September 15, 2014 v 19.10
    Petrovi Litschmannovi
    I když má upravovat obecně provoz školy a např. komunikaci pedagogů a rodičů, týká se školní řád jaksi z podstaty v prvé řadě žactva. Jen tam je totiž vybaven uplatnitelnými sankcemi.
    Školní řády odráží často asymetrii pozic žák/učitel -- žaci jsou povinni se přezouvat, od učitelů se to nechce apod.
    To ustanovení zakazující žákům při výuce mít něco na hlavě bývá ve školních řádech docela často -- a je pochopitelně pitomé a z podstaty nepedagogické. Proč by dívka nemohla nosit šátek? Společenské konvence to nezakazují a jestli k tomu má estetické, zdravotní či jiné důvody, to by snad měla být její věc.

    Pavlovi Kuchejdovi

    On ten šátek kupodivu náboženský symbol v plném smyslu není. Jen se bez něj může ta dívka cítit jako náhá. Podobně by u nás před sto lety nevyšla na vesnici na veřejnost vdaná žena bez pokrytí hlavy.
    PL
    September 15, 2014 v 19.51
    Je-li tedy školní řád vytvořen primárně pro (výchovu - teddy pro) dobrou a úspěšnou životní dráhu žactva, bylo by tedy zajímavé zjistit, jak by se na jejich budoucnosti podepsalo, kdyby:

    ☝ a) byli postaveni před povinnost dodržovat školní řád, který je bere jako sobě rovné bez ohledu na jejich náboženská, kulturní a individuální specifika a potřeby

    ☝ b) byli postaveni před povinnost dodržovat školní řád, který mezi jejich potřebami rozlišuje a přiznává jim různá práva

    ☝ c) byli postaveni před povinnost dodržovat školní řád, který ovšem nikdo nezná a až na výjimečné případy nikdo nevymáhá..

    Taktéž se lze samozřejmě ptát na vliv různých výchovných stylů v rodině, pokud už ovšem není ptaní se zbytné..
    September 15, 2014 v 23.04
    Diskriminace či nedostatek kázně?
    Děkuji Petru Uhlovi za vynikající článek. Nejsem právník ani odborník na lidská práva a lecčemu tedy nerozumím, co je odborníkům zřejmé, takže se omlouvám. Přesto bych jako obyčejná občanka ráda dospěla k odpovědi na otázku, zda byla dívka ze Somálska diskriminována, či byla spíš jen neukázněná.

    Oproti vstupům pod předchozími články jsem změnila názor a neodmítám nošení šátků ve vyučování. Stalo se tak po diskusi s mým synem učitelem. Ten říká, že čisté a pevně uvázané šátky mu vadí méně než mnohé rozkořípané účesy a vlasy padající do očí jeho žáků, s kterými si musí poradit. Dále jsme dospěli k názoru, že zákaz nošení pokrývek hlavy do školního řádu nepatří, byť i s výjimkou pro náboženské či z jiného hlediska přípustné pokrývky. Školní řád má být formulován OBECNĚ, například takto:
    „Děti budou chodit do školy řádně a slušně oblečeny. Oblečení bude přiměřené společenským, pracovním a sportovním příležitostem a povětrnostním podmínkám. Žáci se budou řádně a slušně chovat a budou dbát pokynů členů učitelského sboru a personálu školy.“
    Pokud totiž nebude školní řád dostatečně obecně formulován, za čas přibude vedle zákazu pokrývek hlavy třeba zákaz nosit rozvázané tkaničky od bot atd. Neobecné dodatky jsou jakési přílepky, které nahrazují chybějící autoritu vedení školy. Je to podobné jako s mnohými účelovými přílepky ve sněmovně. Dělá to jen neplechu.
    Děvčata v šátcích mohou klidně ve škole sedět, pokud bude učitel mít dostatečnou autoritu, která bude vycházet z autority školy, pak si s dětmi poradí. Dívky samy po čase šátky odloží, protože jim připadnou zbytečné a omezující. Řekla jsem synovi, že dnešní pokleslá autorita školy má neblahé důsledky na autoritu učitele a že proto mám určité pochyby. A pak, že dívky v šátku jsou určitou reklamou pro islám. Upozornil mne, že to se dá dobře řešit – zesměšněním té reklamy – přišli na to pastafariáni s tím cedníkem na hlavě. Vtipné! A tak vlastně proč ne, dávám proto za pravdu i svým dřívějším oponentům pánům Profantovi a Kubíčkovi. Takže tohle mám vyřešené.

    Ale pokud jde o otázku případné diskriminace dívky ze Somálska, tak to jsem na rozpacích a vidím spíš kázeňský problém. - Vlastně mne k tomu přivedl zase syn učitel. Nesmím se chlubit cizím peřím. - Těžko to ale můžeme tvrdit s jistotou bez vyslechnutí druhé strany. Na netu jsem našla pouze vyjádření Ivanky Kohoutové, ředitelky Střední zdravotnické školy, Ruská, Praha ze 14.11.2013 . Ta tvrdí, že Somálka nebyla ze školy vyloučena. Byla víc než měsíc před započetím vyučování seznámena se školním řádem. Cituji: Obě žadatelky přišly do školy k jednání bez pokrývky na hlavě. Šátky měly na ramenou a ptaly se nás, zda šátky mohou takto nosit. Oběma jsme sdělily, že vše je v pořádku. Obě dívky s námi komunikovaly v češtině, i když s chybami. Nakonec ředitelka uzavírá: Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považuji jednání obou našich bývalých studentek za velice nekorektní, nátlakovou a účelovou akci s cílem vyvolání konfliktu. Podrobnosti viz:
    http://pravyprostor.cz/vyjadreni-k-odchodu-studentek-ze-stredni-zdravotnicke-skoly-v-praze/
    Je známo, že školní inspekce, která případ posuzovala právě z kázeňského hlediska, nenašla pochybení v postupu školy, ale v chování dívek. Takže proč to vlastně nebrat jako kázeňský posudek?

    Uvědomila jsem si najednou, že k přijetí šátku ve škole jsem nepotřebovala vědět, že by děvčata mohla být diskriminována z náboženských důvodů. Stačilo si uvědomit, že žijeme v demokracii a co přímo nikoho dalšího neohrožuje, nemělo by být zakazováno. Ani islám jim to striktně nepřikazuje, cítili by se zkrátka jako my bez plavek na plovárně, že pane Profante?. (I když ty dvě dívky asi ne, když klidně přišly s šátky na ramenou.)
    A když jsem začala přemýšlet o tom, na co mne přivedl svým článkem Petr Uhl, že v naší Listině je vlastně zakotvena jistá preference náboženského vyznání před jakýmkoli jiným přesvědčením, tedy jestli jsem to ovšem dobře pochopila, - přišlo mi to docela divné, ale o tom snad až v dalším vstupu.
    PL
    September 16, 2014 v 0.39
    Některé vtípky je lepší nepřenášet, paní Švandová
    Pastafariánství vzniklo jako reakce na povolení v amerických školách vyučovat kreacionismus, který je pokud se nemýlím plně založen v a na západní kultuře. Ironii lidé západní kultury zvláště od lidí západní kultury celkem berou.
    Jak je to ale s přijímáním ironie z jiných kultur do jiných kultur? O tom je dobré se předem přesvědčit: http://denikreferendum.cz/clanek/8748-od-protestu-vuci-karikaturam-proroka-mohameda-uplynulo-pet-let

    V této souvislosti je zřejmé, že nejen "výchova dívek v Čechách" může být ještě běh na dlouhou trať..
    ??
    September 16, 2014 v 8.24
    Panu Profantovi.
    Vidim, ze zde neni ani shoda, zda satek nabozenskym symbolem je ci neni. O te nahote to hezky komentovala p. Svandova a ja jen dodavam, pokud ty divky chodily do skoly mesic "nahe" spolu s ostatnimi "nahymi" studentkami a nezvykli si, pak je tu otazka jejich dusevniho zdravi. Zkusenost ma a ostatnich naturistu nas uci, ze novacek si na kolektivni nahotu zvyka prumerne jednu hodinu. Ale to je spise otazka pro psychologa p. Kubicka. Ma ale psychicky labilni jedinec osetrovat nemocne, bude toho schopen ?
    September 16, 2014 v 9.28
    Jsem dost zvědavá, tak poruším své rozhodnutí dál nevstupovat do této diskuse
    Nejeví se vám, pane Kuchejdo, nahota jako odhalení nespravedlnosti? Vždyť jedni jsou mladí, druzí staří, jedni jsou krásní, druzí oškliví... Jakápak je v tom rovnost?
    Pokud pominu možnosti kosmetiky a plastické chirurgie, které musíte jistě tím spíše odmítat, neboť taky zakrývají přirozenost (!), pak předpokládám, že se domníváte, že nazí jsme prostě takoví, jací jsme. Ano, nahota je koneckonců odhalení pravdy o nás, ale pouze pravdy o našich tělech. Zdá se vám tahle pravda tak důležitá?
    Omlouvám se panu Uhlovi za tento neorganický vstup, ale pan Kuchejda neuvádí e-mail, takže tu otázku nemůžu řešit jinou cestou.
    MP
    September 16, 2014 v 15.30
    Pavlovi Kuchejdovi
    Nechci se vyjadřovat ke konkrétní kauze, vyjádření pani ředitelky Kohoutkové v mediích jsou rozporná a odporují si. To nemusí jít na vrub paní ředitelce, ale mediálnímu zkreslení, nicméně to neumožňuje diskusi. Část dost důležitých informací vůbec chybí, paní ředitelka mluvila o problémech s reakcí pacientů (dovozuji, že potenciální) -- ale zakrytí hlavy je přece u zdravotní sestry běžné, ostatně jako relikt odění řádových sester? Předpokládala tedy ředitelka problém, anebo došlo k odmítnutí sesterské uniformy a dotyčná trvala na konkrétní, z pohledu nemocnice nestandartní fomě zahalení? To by posouvalo celou kauzu do jiné roviny
    Nemohu tedy dost dobře reagovat ani na tvrzení, že dívky nejprve chodily bez šátku -- nicméně obecně, když už budeme hnát metaforu nahoty do důsledků, sféru intimity si každý určuje sám a nelze pro ni stanovit obecné kriterium.
    Asi bych nedokončil gymnasium, kdyby moji učitelé trvali na tom, že při akutním zánětu nesmím mít na očích černé brýle. A oni by někteří možná tehdy trvali, nebýt lékařského doporučení. Jenže mně nešlo o lékařsky doporučenou ochranu očí, vadila mi -- v zásadě iracionálně -- představa, že druzí při řeči se mnou musí koukat na mé krvavé bělmo.
    MK
    September 16, 2014 v 16.42
    Pan Kuchejda reaguje na metaforu nahoty tím, že zdravý člověk si na nějaké podmínky zvykne. Jistě si v mnoha případech zvykne, ale nezvykne si úplně na všechno. Některé věci totiž nejsou motivovány momentálními, ba ani dlouhodobými rozhodnutími, ale vychází z postojů, které přímo formují identitu jedince. Takové jednání si logicky zaslouží větší právní ochrany. Dejme příklad. Mne osobně by příliš nepotěšilo, kdybych potkal na ulici nahého pana Kuchejdu, a stejnětak by mi bylo nepříjemné, kdyby si na ulici nějaký opilec stáhl kalhoty a odhalil kolemjdoucím své hyždě. Ale zatímco u pana Kuchejdy mám pocit, že jeho naturismus je součástí jeho identity, a nutit ho zahalit se by ho zasáhlo mnohem více, než mne jeho nezahalení, (a tedy bych ho k zahalení nenutil, a už vůbec bych ho nesankcionoval), v případě opilce se jedná o vrtoch jedince se sníženou schopností reflexe, kdy je naprosto v pořádku, je li dotyčný patřičnými správními orgány donucen své hyždě zakrýt, a případně i přiměřeně potrestán (pokutován).
    Co mě ale dost nemile překvapilo, je podle mne závadná diferenciace této kategorie, o které mluví i paní Švandová. Proč by mělo být přesvědčení náboženské nadřazeno třeba přesvědčení politickému, nebo i jinému, nebo národní, zemské či regionální příslušnosti? Vždyť pořadí těchto hodnot je u každého jiné. Pokud je pro někoho důležité nosit emblém své církve nebo mu jeho víra ukládá nosit nějaký specifický oděv, tak by se mu mělo vyjít v rámci okolností co nejvíce vstříc. To samé ale platí i vůči tomu, kdo chce nosit symbol své strany nebo kroj.
    Zdůrazňuji, v rámci okolností, člověk musí ustoupit i ze zásadních hodnot, je li to nutné v zájmu fungování společnosti.
    ??
    September 16, 2014 v 21.33
    " Mne osobně by příliš nepotěšilo, kdybych potkal na ulici nahého pana Kuchejdu,

    Budte bez obav p. Kolarik. Vite proc ? My (naturiste) se v evropskem prostredi pohybujeme dost dlouho, abychom se naucili respektovat sve hranice. Privedl jste mne vsak na zajimavou myslenku. Protoze jsme komunita se svymi nepsanymi, ale respektovanymi pravidly stejne jako ostatni spolecnost, nemame radi, pokud se v nasi komunite pohybuje nekdo obleceny (vyjimky existuji, napr : cisnik nebo zacatecnik se spalenym pozadim). Tedy pokud se nekdo chce dobrovolne stat clenem nasi komunity, musi akceptovat nasi nahotu a sam se stat nahym. Pokud ta devcata dobrovolne vstoupila do nasi komunity prostovlasych (nahych) pak by mela prijmout nase pravidla (nahotu). Mozna by stalo za uvahu premyslet i o tom, jake budou realne dopady na mysleni jejich i jejich spoluzaku. Ty divky mohou mit pocit, ze ony jsou ty mravne a ctnostne a kolem nich mravne zkazeny svet. Tedy prvni mozny krucek na ceste k dzihadu. Jejich spoluzaci a spoluzacky zase mohou litovat ty chudinky s vymytym mozkem a to mohou byt prvni krucky na ceste k opovrhovani "spinavymi araby".
    ??
    September 16, 2014 v 21.49
    Mila p. Hajkova.
    Vzhledem k tomu, ze nahotou se argumentuje i v pripade "satkove afery" povazuji vas i muj vstup za organicky.

    Jen vas pripevek prokazuje, ze jako vetsina lidi, kteri nikdy nevstoupili do spolecne sauny, nebo na nudaplaz nechapete jeji atmosferu. Mi zadnou spravedlnost neresime. Jsme jaci jsme. Vite co nas nejvice prekvapilo na nudisticke plazi, kdyz jsme na ni poprve vstoupili ? To mnozstvi postizenych lidi, ktere jsme na textilackych plazich nevideli. Lide bez nohou, bez rukou, zeny bez prsu (rakovina). Ti lide se tam citili svobodnejsi nez mezi textilaky.
    Mozna i ty divky by potrebovali pocitit svobodu prostovlasosti (nahoty), jinak nikdy svobodne nebudou.







    PL
    September 17, 2014 v 1.38
    Docela bych pochyboval, že snem jakýchkoli dívek je zůstat svobodné, natož pak muslimských..
    ..i když tak to pan Kuchejda nemyslel, pardon; otázka představ mladých lidí o svobodě a o boji za svobodu plus jeho romantizující lákavosti je dost možná klíčová ať už jde o svobodu se ne/vdát nebo bojovat za jinou "svou" víru/přesvědčení.

    V rozhovoru s nějakým průkopníkem českého nudismu či naturalismu jsem četl něco o schopnosti akceptovat stav věcí - v tomto případě ponejvíce své tělesné schránky. Jestli vono se to s bojem za jiný stav věcí trošku netluče? Přesto si nudapláže místo na slunci vydobyly, ale to už je let..
    September 17, 2014 v 9.04
    I když nechodím na nuda pláž (pane Kuchejdo) a i když jsem vdaná (pane Litschmanne), tak si připadám celkem svobodná.
    September 17, 2014 v 9.31
    Kompletní a autentická vyjádření paní ředitelky Kohoutové
    jsou na webu Střední zdravotnické. školy, Ruská, Praha
    http://www.szs-ruska.cz/
    Zde kliknete na nabídku "aktuality" a najdete celkem 9 vyjádření v chronologickém pořadí (první je z podzimu loňského roku a je třeba ještě rozkliknou předchozí období) s nadpisem "Vyjádření ředitelky SZŠ".

    Z prvního vyjádření vyjádření z 10.11.2013 vyjímám:
    Dne 4. 7. 2013 se obě žadatelky dostavily do školy k jednání. Ještě jednou jsme hovořily o nejvhodnější volbě oboru. Obě žadatelky přišly do školy k jednání bez pokrývky na hlavě. Šátky měly na ramenou a ptaly se nás, zda šátky mohou takto nosit. Oběma jsme sdělily, že vše je v pořádku. Obě dívky s námi komunikovaly v češtině, i když s chybami.

    V souvislosti s nástupem do školy, tj. 2. září 2013, mne obě žákyně navštívily v ředitelně školy. Obě měly pokrývky na hlavě (šátek). Ptala jsem se, proč nedodržují předpisy školy a jednají v rozporu s naší oboustrannou dohodou. Jedna ze studentek mi obratem sdělila, že nebude ve SZŠ Ruská 2200/91, Praha 10
    studovat a ukončuje studium na vlastní žádost. Vyplnila žádost o zanechání studia. Její rozhodnutí jsem vzala na vědomí. Na můj dotaz mi vůbec neodpověděla. Za této situace jsem došla k závěru, že její původní intenzivní zájem o studium na naší škole již pravděpodobně pominul."

    Paní ředitelka napsala svoje vyjádření až v listopadu po odchodu té druhé dívky a kvůli bombardování dotazy, mediální mele také asi vyvolané tou stížnosti dívky ze Somálska. Celý seriál paní ředitelky stojí za přečtení. Myslím, že vede školu dobře a skoro bych řekla, že dojem uměle vyvolané provokace nebude tak úplně nepodložený.

    PL
    September 17, 2014 v 14.32
    Dekandentně provokativní svobodomyslnost ve službách práva na tradici
    .. shrnul bych být ..
    svobodně vdanou dívkou z Rakouska (a v budoucnu možná bez rakouského občanstí) nebo svobodnou manželkou v Sýrii (a v budoucnu mladou vdovou).

    Ale mám dojem, že to už k tématu tak úplně nepatří, byť je odsud Vídeň blíž než Praha, Ruská.

    September 17, 2014 v 15.54
    Pane Kubíčku,
    jsem ráda, že jste si povšimnul mojí poznámky, že náboženská vyznání mají patrně vyšší preferenci než nenáboženské světonázory a v praxi asi také než náboženská vyznání nezaštítěná autoritou nějaké náboženské instituce. A skutečně mají! Je to zakotveno v naší Listině práv a svobod, přesně jak píše Petr Uhl. To pak ovšem zásadně mění situaci: Petr Uhl má stoprocentní pravdu: protože svobodné projevování náboženství nebo víry má vyšší ochranu než projevování jiných přesvědčení, byla dívka ze Somálska skutečně diskriminována! Šátek na její hlavě je posvátný symbol, který jako svobodný projev náboženství a víry je podle práva chráněný jako máloco v tomto státě.
    Otázkou ovšem je, jak si s tímto faktem poradí obyčejní občané, pro které bude toto odhalení patrně stejně překvapivé jako pro mne. Jako občané sice většinou jednáme intuitivně, ale máme cit pro demokratické hodnoty. Troufám si tvrdit, že nás náše intuice nezklamala. Stát, který chrání některá přesvědčení před jinými se nechová v tomto bodě demokraticky. To hodlám obhájit v příštím vstupu.
    September 17, 2014 v 16.35
    Ono je to asi tím, že (ústavou?) je každé náboženství apriori pokládáno za dobré.
    September 17, 2014 v 17.17
    Upřednostňuje naše Listina náboženské projevy před nenáboženskými a k čemu to vede?
    Petr Uhl říká, že česká Listina
    „skýtá svobodnému projevování víry a náboženství větší ochranu než třeba politickému přesvědčení, ...“, takže práva jsou co do ochrany státem odstupňována či roztříděna na ty, které jsou hierarchicky nad nebo pod jinými. Na druhé straně první ústavní zásada naší Listiny (cituji opět podle článku Petra Uhla, viz výše) říká: „stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání“. Pokud ono „nesmí se vázat“ lze chápat ve smyslu že některá z ideologií nesmí být státem hierarchicky nadřazena jiné ideologii nebo vyznání, pak je to nepochybně v rozporu s tím, co říká Petr Uhl o hierarchicky nadřazeném projevování víry a náboženství před projevy nenáboženskými, neboť „skýtá svobodnému projevování víry a náboženství větší ochranu než třeba politickému přesvědčení,...“.

    Smyslem první ústavní zásady naší Listiny je obecná charakteristika demokracie, jako zřízení založeného na demokratických hodnotách a nábožensko - ideologické neutralitě státu. Demokracie ze své podstaty ideologií není, je to způsob, jak přijímat pravidla (řád, zákony) tak, aby se na procesu přijímání podíleli občané v maximální míře, v jaké je to technicky proveditelné. Ian Buruma v knize Krocení bohů říká, že demokracii, která by měla být ze své podstaty nábožensko-ideologicky neutrální, záleží čistě na pravidlech. Ideologie zastávají či náboženství vyznávají pouze jednotliví občané, nikoli však stát. Z toho ale plyne, že stát by neměl nadřazovat žádný druh občanských práv týkajících se přesvědčení (ideologie, vyznání) před jiným. Všechna přesvědčení včetně náboženských jsou přece základními lidskými právy v jedné rovině se svobodou myšlení, svědomí, světonázorového přesvědčení (slovo přesvědčení mi v Listině citelně chybí ačkoli v Deklaraci lidských práv se vyskytuje) a náboženského vyznání, pokud jsou stvrzována osobností věřícího či přesvědčeného, pokud si za vyznáním či přesvědčením člověk stojí.

    Proč v naší Listině nejsou jmenována vedle náboženského vyznání i jiná přesvědčení, za kterými si lidé také stojí svým svědomím a životem? Proč jsou náboženská práva chráněna lépe? Proč mají vyšší ochranu i projevy náboženství (§16, odd. 1, Hlava 2 Listiny)? Z toho pak plyne dle mého soudu jistá nekonzistence naší Listiny.
    Větší ochrana garantovaná státem koliduje s první ústavní zásadou, která jak jsme viděli požaduje, aby stát nebyl navázaný na žádnou výlučnou ideologii či náboženské vyznání. Jenže když má právo na svobodný projev nějakého náboženství a víry hierarchicky vyšší ochranu než svobodný projev nějakého nenáboženské přesvědčení, neznamená to pak, že je náboženské přesvědčení více navázáno na stát než nenáboženské? Jenže to by v demokracii nemělo být , aspoň ne apriori, v jedné zakládající ústavní Listině. Stát budovaný na demokratických hodnotách by měl být zcela ideologicky neutrální, v demokracii jde jen a jen o nastavování pravidel. Nositelé náboženských i nenáboženských přesvědčení v demokracii jsou lidé, nikoli stát, ten by žádnou ideologii ani vyznání neměl ochraňovat víc než jinou či jiné, což taky máme přece zakotveno jako první ústavní zásadu.

    V demokracii by měly být šátky pro nás nemuslimy nábožensky posvátným symbolem jen do té míry, do jaké se chceme sami stát muslimy. Jinak ne. A tak to taky většina z nás bere. Pokud muslimskou vírou nežijeme, jsou šátky jen šátky, kterými naznačují muslimské ženy svoji příslušnost ke komunitě, nic víc než třeba skautský šátek, židovská jarmulka, chodský kroj pro naše předky apod. „Můžeš si ten šátek sundat, my už víme, že jsi muslimka. Ale klidně si ho nech, když se v něm cítíš dobře.“ K tomu, abychom jako demokraté dívky nediskriminovali (nezakazovali jim jejich šátky) k tomu v demokracii nepotřebujeme šátky uznat za symbolické v náboženském smyslu. Stačí ctít demokratické hodnoty a jim příslušná práva. Nechat svobodu, kde to nikomu nepřekáží. Jenže k tomu bychom potřebovali příslušně změnit naši Listinu! Pokud dnes stát chrání muslimské šátky víc než jiné symboly odkazující ke „svědomí“, pak nás nemuslimy nepřímo nutí přijmout šátky za posvátné, čili fakticky konvertovat k islámu. A chce to tady někdo?

    Na závěr bych chtěla opět poděkovat Petru Uhlovi, jednak že srozumitelně vyložil podstatu problému, jednak upozornil na český přínos, formulaci tří základních zásad v naší Listině, které uvozují ostatní a tím umožnil poukázat na jistou nekonzistenci Listiny. Bohužel se nepodařilo promítnout první zásadu do dalších částí textu naší Listiny. Větší ochranou náboženských projevů před jinými světonázorovými projevy je Listina v rozporu s tím, jak demokracii chápe většina občanů a jak je to zakotveno v první zásadě Listiny. Veřejné mínění, které se staví proti šátkům, tentokrát není ani protimuslimské ani nesnášenlivé. Jen intuitivně odsuzuje v tomto případě příliš velkou, rozumem neospravedlnitelnou a nedemokratickou ochranu.
    MP
    September 17, 2014 v 17.23
    Blaženě Švandové - Lisitnu není třeba měnit
    Ona vlastně náboženská vyznání žádnou vyšší preferenci v Ústave nemají. A dobře že tak. Jen jsou pro nás vedle národní identifikace (výslovně ústavně chráněné půvabnou formulí o "zákazu odnárodňování") nejobvyklejším a nejčitelnějším projevem identity.
    Neváháme ostatně potlačovat projevy náboženského přesvědčení ve prospěch řádného občanského soužití. A nejen ve škole. Úředník, který by paní Opršálkové zapsal nové trvalé bydliště jako paní Vomáčkové podle jména jejího prvního manžela, protože by v souladu se svoji vírou a církvi odmítal možnost rozvodu a platnost druhého, občanského sňatku, by nejspíš přišel o místo; žáka, který by nechodil na hodiny biologie, protože se tam učí podle Darwina, by se tu v diskusi sotva někdo zastával a rodiče, kteří by ze stejného důvodu bránili dítěti v plnění povinné školní docházky by pravděpodobně nakonec postihla nějaká forma trestu atd.
    Ale podobné omezení lze strpět jen případě konfliktní volby mezi různými svobodami a právy -- a jen v míře nezbytně nutné ( potíž s toleranci je v tom, že tu míru musíme vždycky znovu dohadovat, nejde ji jednou provždy určit zákonem).
    September 17, 2014 v 17.28
    Pane Kubičku,
    promiňte to dlouhé i v předešlém oslovení. Omlouvám se ua nepozornost.
    September 17, 2014 v 17.37
    Tohle přesně je můj postoj: noste si na sobě co chcete, nám je jedno, z jakých důvodů to nosíte.
    September 17, 2014 v 17.40
    Pane Profante,
    to si protiřečíte s panem Uhlem. Dívky byly podle §16 Listiny diskriminované. Ne proto, že jsme demokraté, ale protože musíme uznat posvátnost šátku podle práva zakotveného v Listině.
    September 17, 2014 v 17.52
    Paní Švandové
    To nic, já jsem zvyklý, moje jméno málokdo trefí správně. Pátý pád od "Kubička" je ostatně "Kubičko" -:)
    September 17, 2014 v 18.01
    A ještě, pane Profante,
    když si přečtete vyjádření paní ředitelky Kohoutové ze SZŠ, tak už školní řád změnili podle doporučení kanceláře ombudsmanky zřejmě v tom smyslu, že jsou pokrývky zakázané vyjma těch náboženských. Náboženské symboly mají v našem státě ochranu větší než jiné. Zákony se dodržovat musí, zvláště ty ústavní.
    To víte, že bych se ráda mýlila! Na příkladech, které uvádíte je vidět, že se tady normálně chápe demokracie jako ideologico nábožensky neutrální. Jenže to nemá oporu v Listině.
    Ale, napadá mne, dá se brát vážně dokument, který je vnitřně sporný?
    MP
    September 17, 2014 v 19.28
    Blažené Švandové
    Ovšemže nejsem v souladu s Petrem Uhlem, nicméně jsem přesvědčen, že jsem v souladu s Ústavou. A nemyslím, že by byla právě v této věci rozporná. Stanovuje obecné principy a na nás je, abychom je konkretizovali. A dost často se také o tu konkretizaci přeli.
    Ten nesoulad s Petrem Uhlem jde u mě dál, nežádám jen právo, ale také toleranci.
    September 17, 2014 v 20.45
    Pane Profante,
    nekonzistence, o které mluvím se nenachází v Ústavě, ale v Listině práv a svobod, která je k Ústavě přidaná a je co do respektu na téže úrovni. Na jedné straně se v Obecných ustanoveních Hlavy 1, §2 Listiny praví
    (1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

    Na druhé straně ale v Hlavě 2, která pojednává o Lidských právech a základních svobodách a která se dělí na dva oddíly, kde se pojednávají Základní lidská práva a svobody a Politická práva, čili tato Hlava 2 už je konkrétnější, ale pořád velice obecná, tak tam v Oddíle 1 jako poslední §16 Základních lidských práv a hodnot se říká
    (1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
    Atd. a §16 končí
    (4) Výkon těchto práv může být omezen pouze zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

    Čili pro zákaz projevů náboženství je nutný zákon, ale není postačující, může být platný jen když se nejedná o případy ad (4). Přečtěte si prosím znovu tu pasáž v článku Petra Uhla.
    No a projevy jiných přesvědčení netýkající se náboženství jsou chráněny méně, když vůbec.
    Tohle se mi jeví být v rozporu s tou ústavní zásadou (1) Hlavy 1. protože když podle toho, co říká Hlava 2, stát ochraňuje náboženské projevy více než jiné projevy, pak je více vázán na náboženská vyznání více než na jiná, což by podle Hlavy 1 neměl. Měl by být nábožensko-ideologicky neutrální.

    Přiznávám, je to asi taky otázka výkladu toho §16 v kontextu celé Listiny. Ale já nemám důvod nevěřit Petru Uhlovi, konec konců s jeho výkladem Listiny souhlasí i Martin Šimsa.

    Náš stát nepreferuje jednu výlučnou ideologii nebo náboženské vyznání, ale preferuje a to velmi silně náboženské projevy před ostatvími.
    MP
    September 17, 2014 v 21.49
    Blaženě Švandové
    Před kterými projevy jsou ty náboženské preferovány? Článek 17 téže Listiny ustanovuje a omezuje svobodu projevu shodnou formulací jako čl. 16 svobodu náboženství, čl. 15 svobodu bádání a svědomí, čl. 20 právo shromažďovací a v čl. 25 je zakotvena až pozoruhodná záruka podpory národní identity. V čem se tedy můžete projevovat méně než v náboženské oblasti?
    Samozřejmě, určitá asymetrie -- nezáměrná -- existuje už tím, že se vyjmenovávají ty oblasti, které se už zapsaly do naší kolektivní zkušenosti. Zkuste navrhnout třeba rozšíření Listiny o výslovně právo na projevy sexuální identity.Jedni se urazí a druzí se Vám vysmějí. Ale asi s tím někdo za pár let přijde.
    September 17, 2014 v 22.15
    Martinu Profantovi
    Petr Uhl píše, viz výše:
    "Už česká Listina, tedy ústavní zákon, skýtá svobodnému projevování víry a náboženství větší ochranu než třeba politickému přesvědčení či členství v politické straně, větší než právům spotřebitele nebo vlastnickému právu, tedy ochranu proti vyvlastnění za náhradu.

    Ještě menší ochranu poskytuje český zákon právu člověka hezky vypadat, nebo naopak oblečením provokovat či něco demonstrovat, třeba i liberální postoj, cítit se dobře v tradičním oděvu předků, i když i tyto postoje chrání."

    A já dodávám, že Listina se vůbec nezmiňuje například o světonázorových přesvědčeních, které jsou přece taky na té úrovni jako svoboda myšlení, svědomí a náboženská vyznání. V §15 se mluví pouze o svobodě vědeckého bádání a umělecké tvorby.

    Když se tak nad tím člověk zamyslí, tak provokovat šátky je dovoleno, protože jsou náboženské a tudíž chráněné, a dokonce kdyby mi to vadilo, tak mne stát obviní, že ty ošátkované diskriminuji, zatímco provokovat čepicí to člověku může celkem kdokoli zakázat s odvoláním na dobré mravy a nic se neděje.
    September 17, 2014 v 22.31
    Pane Kolaříku,
    jsem já to popleta. To Vy jste se pozastavil nad tím, proč by mělo být přesvědčení náboženské nadřazeno třeba přesvědčení politickému.
    Omlouvám se Vám i panu Kubičkovi.
    A jsem ráda, že jste tu poznámku napsal.


    September 17, 2014 v 22.32
    Když identifikace, tak férově
    V lehčím tónu reaguji na poznámku M. Šimsy, že policie "musí mít možnost účastníky demonstrace v případě nutnosti identifikovat". Na identifikaci by mělo stačit libovolné unikátní číslo, které by jakkoliv zahalený (!) účastník demonstrace nebo prostě osoba na veřejnosti musel/-a nosit v obdobném provedení jako policisté. Volil by si ho každý sám a policii ho jen oznamoval (i kvůli předcházení duplicitám) a samozřejmě by patřilo mezi citlivé osobní údaje.
    MP
    September 18, 2014 v 8.30
    Světonázorová přesvědčení
    Zkuste vymyslet projevy "světonázorového přesvědčení", které by nechránilo některé právo či svoboda v Listině uvedené. A máte u mě láhev dobrého vína, když se Vám to povede.
    September 18, 2014 v 11.13
    Martinu Profantovi
    to je snadné. Třeba dívčí šátek na hlavě nemuslimky. Odhodlání nosit šátek sice v tom případě nemusí být výrazem bůhvíjakého světonázorového přesvědčení té dívky, stačí když na tom budou z nějakého důvodu lpět její rodiče, podobně jako je tomu u muslimských dívek. Nosit šátek na hlavě může u nás muslimce zakázat jen zákon a ještě jen v určitých případech, zatímco k zákazu šátku na hlavě nemuslimky stačí autorita školy, psaný či nepsaný školní řád.

    Hierarchie práv v Listině je taková, že jakmile se někdo začne ohánět svým náboženstvím, tak je prostě státem chráněn víc. A nám ostatním nezbyde než se třást obavou, abychom náhodou třeba někoho nediskriminovali.

    Líbí se mi, co Zdeněk Muller v doslovu knihy Iana Burumy Krocení bohů píše:

    "Často se zapomíná, že boj proti církvi v Evropě byl spojen s fanatickým sektářstvím a s nevídanými násilnostmi na obou stranách. Ohněm se ničily katedrály, kněží, biskupové a mniši byli věšeni a stínáni. Majetek církve byl konfiskován. Leč tento krvavý boj nás osvobodil a zbavil poručnictví kněžské sutany. Radikálně omezil snahy katolicismu a různých reformních církví určovat společenský pořádek a ovládat nejen lidská nitra, ale i lidská těla. Není důvod, aby se islám, vstupující do demokratického prostředí Západu, vyhnul sekularismu a byly mu přiznávány výjimky, které ostatní vyznání nemají."
    Konec citátu.

    A ještě mne napadlo, co vlastně symbolizuje šátek?
    Křížek symbolizuje základ křesťanství, ukřižování Pána Ježíše Krista,
    ryba symbolizuje povolání apoštolů, rybářů lidí a a řecké slovo Ichthyus je zkratkou pro jméno Ježíše Krista.
    Islámský symbol hvězda a půlměsíc byl původně znakem staroegyptského božstva.
    A muslimský šátek? Že je žena podřízena muži?
    Ani Wiki neuvádí šátek mezi náboženskými symboly. Ani jarmulku, ale o té říká, že člověk jí vyjadřuje úctu Bohu, nemá pře ním stát nahý. Proto ji mít na hlavě při modlitbě a studiu Tóry. Později se stalo nošení znakem příslušnosti k náboženství.
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Kipa

    Dále mne napadlo, jestli je správné považovat symbolické oblečení za projevy náboženství, o kterých mluví §16 Úmluvy. O tomhle interpretačním problému se Petr Uhl v článku nikde nezmiňuje. Protože projevem se obvykle rozumí mluvený projev, možná proto jsou zvlášť jmenovány vedle projevů náboženství a víry takové projevy jako bohoslužba, vyučování, náboženské úkony a zachovávání obřadu. Není výklad projevů zahrnující symboly a zvláště symboly oděvního druhu příliš široký? To je ale spíš dotaz na Petra Uhla.
    MP
    September 18, 2014 v 14.48
    Znáte nějaký případ?
    Vy znáte nějaký případ, kdy vyloučily děvče ze školy, protože nosilo šátek motivováno vkusem či konformitou? Já ne, ale rád se poučím. Znám spory o čepice, ale ani ty nekončili vyloučením ze studia.
    A naopak, on té slečně v Ruské stát za pravdu nedal, ČŠI jako autoritativní organ neshledala pochybení. Ombudsmanka má svoji interpretaci a má na ni právo, ale to neznamená, že stát rozhodl ve prospěch slečny Zelmy.

    September 18, 2014 v 19.31
    Martinu Profantovi
    Ne, neznám, naše děvčata jsou ukázněná.
    Pane Profante, Vy asi nevíte, že ty dvě děvčata, jedna ze Somálska a jedna z Alžírska vyloučené ze školy nebyly. Dívka ze Somálska, Zelma, ukončila sama studium hned první den 2. září 2013 a druhá po dvou měsících. Přečtěte si, co o tom píše paní řediteka Střední zdravotní školy
    http://www.szs-ruska.cz/
    Zde kliknete na nabídku "aktuality" a najdete v archivu 2013/14 Vyjádření ředitelky první a s číslem 2,3,6. V tomto šk. období vyjádření 7,8,9. Nově jsem také objevila :
    "Ve věci dotazů k této kauze se prosím obracejte na
    Advokátní kancelář JUDr. PhDr. Oldřich Choděra
    Jugoslávská 12
    120 00 Praha 2
    Telefon: 224 215 350, 224 211 604, 777 444 368
    e-mail: dr.chodera@chodera.cz

    Vím o rozhodnutí ČŠI a že postup školy byl shledán správným. A nijak ani nezpochybňuji právo ombudsmanky na vlastní interpretaci. Svým transparentním postupem veřejnost nepřímo vyzvala k diskusi! To je přece výborné! K diskusi patří i článek Petra Uhla.
    Podívejte, mně třeba není jasné, co by znamenalo rozhodnutí ombudsmanky, že dívka byla diskriminována
    http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2014/skola-nemuze-zcela-zakazat-noseni-krizku-ani-muslimskeho-satku-nezahalujiciho-tvar-a/

    Jaké to bude mít další dopady? Jestliže byla Zelma diskriminována, byl tu někdo, kdo diskriminoval. Jaký to bude mít dopad na SZŠ Ruská a její ředitelku? A jaký to bude mít dopad na veřejnost a její postoje do budoucna?

    Já se nijak nebráním změnit názor, když jsem k jinému názoru přivedena argumenty a novými skutečnostmi.

    A tak jsem znovu pročetla článek a nalistovala antidiskriminační zákon č. 198/2009 Sb., kde se v §2 píše:
    "(3) Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru."

    No vidíte a tady je zmíněn i SVĚTOVÝ NÁZOR. Takže ten můj příklad s nemuslimskou dívkou v šátku musím vzít zpět.

    Příčí se mi ale, aby verdikt naší ombudsmanky zněl: Zelma byla diskriminována.
    Jako občan poslušný zákonů své země to musím přijmout, ale jako demokrat se s tím mohu jen těžko smířit.

    Dodatečně jsem si uvědomila, že církevní restituce vlastně nebyly přehnané, jak se často říká, vždyť náboženství včetně výuky a projevů má v naší Listině garantována mimořádná práva. Ach jo.
    + Další komentáře