Ombudsmanka Anna Šabatová otevřela kauzu nošení muslimských šátků v českých školách na základě případu somálské dívky ze  Střední zdravotnické školy Praha 10. V souladu se svým školním řádem jí totiž zakázali nosit ve škole hidžáb (muslimkám zahaluje vlasy a krk), což pro tu dívku je důležitým projevem jejího náboženského vyznání. Údajně z tohoto důvodu školu opustila.

Tím, že ombudsmanka upozornila na možnou diskriminaci, vyvolala vlnu nenávistných reakcí, panikářského antiislamismu a dokonce i řadu výzev na svou rezignaci. To, že případ v rámci svého úřadu otevřela, bylo označeno za „antidiskriminační tažení“, které údajně jen rozeštvává národ.

Místo věcné diskuse o přiměřenosti zmíněného školního řádu tedy přišly útoky na antidiskriminační legislativu a islám jako takový. Pomalu jakoby nošení takové pokrývky hlavy bylo něco jako ženská obřízka a povolení hidžábu bylo bůhvíjaké majoritu pokořující privilegium a prvním krokem k nadvládě islámského chalífátu.

V ČR existuje ústavní garance práva na náboženské vyznání. Projevy náboženského přesvědčení lze omezit jen v případě ochrany veřejného pořádku či zdraví. Islám nepochybně patří mezi ve světě zcela běžné i když v ČR jen málo zastoupené náboženství. V tomto případě navíc nejde o nošení tzv. burky, tedy zahalování i obličeje, nýbrž jen o pokrývku hlavy.

↗

Tím, že ombudsmanka upozornila na možnou diskriminaci, vyvolala vlnu nenávistných reakcí, panikářského antiislamismu a dokonce i řadu výzev na svou rezignaci. Foto Saša Uhlová

Jaké tedy nebezpečí by se mělo skrývat v tom, že někdo veřejně nosí hidžáb? Ani ministr školství Marcel Chládek nevidí v nošení této pokrývky hlavy ve škole praktický problém. Tak proč najednou takové křížové tažení? Koho ta nebohá somálská studentka ohrožovala?

Mám za zjevné, že kritikům Anny Šabatové nejde o problém jako takový, ale pochopili jej jako vhodnou záminku k podpásové a xenofobní kampani. Udělat z každého muslima veřejného nepřítele, jehož práva jsou nicotná, ale je třeba ho preventivně zpražit.

Tito lidé nejsou schopni rozlišit mezi prostým věřícím respektujícím určité tradice a fanatickým džihádistou. Označují islám apriori za nenávistnou a nepřátelskou ideologii. A bohužel nacházejí pochopení i u ústavních činitelů a politiků napříč celým politickým spektrem. Někteří dokonce byli schopni jedním dechem mluvit o hidžábu a o podřezávání krků.

Jestli je postoj příslušné školy diskriminační, je otevřené. Nepochybně je možné diskutovat, co je bezpečné např. při specielních cvičeních jako třeba v laboratořích či během zdravotní praxe. Nemusím ani vnitřně souhlasit s tradicemi muslimů a jejich přístupem k ženám. Ovšem svou představu o emancipaci muslimských žen přeci nemohu této kultuře vnucovat. To je na nich, jak se s touto otázkou vypořádají (řada žen muslimského světa zahalování odvážně sama odmítá).

Koexistence islámské a evropské kultury je složitá věc. Intolerance jí ale nepomáhá. A k evropským hodnotám snad respekt k druhým také patří. Nebo příště zakážeme někomu jeho účes či křížek na krku?

Pokud někdo rozeštvává národ, tak to není ombudsmanka, která má naopak povinnost se jednotlivým případům možné diskriminace věnovat. Těžko se ohánět i rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva. Ten pouze potvrdil, že je vnitřní věcí každé členské země EU, jak konkrétně tyto otázky upraví.

Národ rozeštvávají šiřitelé agresivního a zpátečnického antiislamismu, kteří zneužili i této zástupné kauzy ke svým útokům. Tím tato kauza získala symbolický význam. Stanou se v české společnosti omezující a netolerantní opatření vůči jakýmkoliv muslimům standardem i když u nás tato menšina není nijak významná? Myslím, že by česká společnost touto cestou jít neměla.