Každá emigrace s člověkem pořádně zatočí a je to vždy zcela individuální prožitek. Někoho zlomí, někdo se dokáže zregenerovat. Cizincům se často v nové zemi změní jejich společenský status. Zjišťují, že jsou v prostředí, které nelze zvládat skrze automatické a naučené způsoby, které bezpečně obstály v domácím prostředí. U uprchlíků se můžou vyskytnout emigrantské sny anebo táborový syndrom.

Příchozí mají pochopitelně spoustu očekávání a představ a svou budoucnost vidí v růžových brýlích. Od potenciálního zaměstnavatele očekávají práci, která je bude bavit, od společnosti, že je přijme a bude je akceptovat. Česká společnost předpokládá od migrantů otevřenost, spolupráci, adaptaci, přijetí majoritních zvyků a kultury. Nebudou přeci nám, Čechům, na obtíž a pokud možno splynou s davem…

Česká republika formulovala politický dokument Zásady koncepce integrace cizinců na území ČR, který je přílohou Usnesení vlády číslo 689 ze 7. 7. 1999. Jedná se o soubor patnácti zásad, jimiž deklarujeme svůj aktivní přístup v oblasti integrace cizinců.

Tato politika má směřovat k zajištění ochrany a přístupu cizinců k základním lidským právům a svobodám (Zásada č. 4) a má být charakterizovaná pozitivním přístupem a převzetím odpovědnosti státu za vytváření podmínek, které umožní spravedlivou účast cizinců na životě společnosti (Zásada č. 6).

Samotná integrace imigrantů je v Zásadě č. 5 formulována jako: proces postupného začleňování imigrantů do struktur a vazeb společnosti domácího obyvatelstva. Integrace imigrantů je komplexním jevem, který má své podmínky a politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické a náboženské aspekty.