Kdo u nás hájí lidská práva?
Tomáš JungwirthLidskoprávní nevládní organizace se podle Tomáše Jungwirtha vezou na vlně strachu z islámu a zapomínají při tom na své skutečné poslání.
Nevládní organizace jsou základem každé aktivní občanské společnosti. V ČR jich v posledních dvaceti pěti letech stovky kopaly za hodnoty, jako jsou otevřenost, rovné příležitosti, účast veřejnosti na politickém dění, nebo vystupovaly proti zločinům z nenávisti.
Ve zkratce lze říci, že prosazovaly lidskoprávní přístup, a to často v ostrém kontrastu proti převažujícímu veřejnému mínění i politickému mainstreamu. Některé z nich si lidská práva dokonce daly do svého názvu. Je však zjevné, že dosavadní aktivistický konsensus na základních společenských hodnotách se rozpadá. A přední zástupci občanského sektoru se začínají posouvat ke konzervativnímu smýšlení a dále od důsledně lidskoprávního přístupu.
Lze to snad do jisté míry přičítat jejich přibývajícímu věku nebo možná tyto problematiky ještě před několika lety jen vůbec nebyly tematizované. Skutečností nicméně zůstává, že někteří představitelé boje za lidská práva v názorech na otázky imigrace, zahalování žen či obecněji definování „českých a evropských hodnot“ ujíždí dost daleko z dosavadní trasy.
Směřují ke vševědoucímu europocentrismu a v důsledku k obhajobě stavění zdí a bariér. Společenskou roli, kterou tito lidé nyní opouštějí, bude nesmírně obtížné nahradit. Příčinou toho všeho přitom není nic jiného, než neurčitý a rozum zaslepující strach z islámu.
http://www.amnesty.cz/z900/migracni-politika-eu-ohrozuje-zivoty-i-lidska-prava
V České republice, která díky tzv. Dublinskému systému žádání o azyl dostává pouze stovky žádostí o azyl a vyhovuje řádově desítkám, se AI snaží o změny přístupu českých úřadů, které od vypuknutí syrské krize neplánovaly aktivně přijímat uprchlíky ze Sýrie: http://www.amnesty.cz/z875/nevladni-organizace-vyzyvaji-cr-prijmete-uprchliky-ze-syrie.
Amnesty a Organizace pro pomoc uprchlíkům se shodly, že požadavek přijetí tisícovky uprchlíků je pro ČR únosný jako pro zemi, do které ročně dorazí jen několik stovek žadatelů o azyl. ČR totiž disponuje potřebným zázemím pro přijetí uprchlíků a její azylový systém by tento počet dokázal zpracovat.
Česká republika tím, že aktivně nepřijímá syrské uprchlíky, neporušuje žádné mezinárodní dohody – Amnesty tímto českou vládu žádala o solidární gesto, reálnou pomoc nad rámec svých plánů a závazků – o pomoc hraničním evropským států, jako je Bulharsko, Itálie nebo Řecko, které hostí tisíce uprchlíků v nevyhovujících podmínkách. Představitelé státu, novináři i veřejnost dostali k této žádosti vždy dostatek informací mapujících celkovou situaci a upozornění na porušování lidských práv migrantů na hranicích Evropy. Vedle výše zmíněných článků např. zde:
http://amnesty.cz/z883/recko-zastavte-protipravni-a-ostudne-vyhaneni-uprchliku-a-migrantu.
V roce 2012 také Amnesty realizovala rozsáhlý výzkum k otázce diskriminace muslimů v Evropě: http://www.amnesty.org/en/library/asset/EUR01/001/2012/en/85bd6054-5273-4765-9385-59e58078678e/eur010012012en.pdf
Citované výňatky z webu www.lidskaprava.cz, které autor uvádí, pocházejí z průvodního článku k anketě ve studentské sekci webu. Tato stránka je tvořena studenty a dobrovolníky a všude se na ní jasně uvádí, že „Názory uveřejněné na www.lidskaprava.cz nemusí vyjadřovat stanovisko Amnesty International.“ Autor by je tudíž neměl ze své podstaty brát jako jasná stanoviska Amnesty – veřejně dostupné je totiž vyjádření Amnesty International, že „Ochranu na území ČR by měli najít především rodiny s dětmi a staří lidé. Zhruba 10% Syřanů tvoří křesťané, další významná menšina Alavitů se rovněž nehlásí ke klasickému islámu. Sýrie je země založená na náboženské toleranci, kde se muslimové a křesťané vzájemně respektovali a žili spolu pokojně. Navíc syrský režim propagoval sekularismus, syrští muslimové jsou tedy velice umírnění, tolerantní a nemají problém přizpůsobit se podmínkám panujícím v Evropě.“ Informaci, která by mohla vést i další čtenáře článku k podobné dezinterpretaci, ale samozřejmě opravíme. Děkujeme.
Lidská práva studentek chráněná ústavou nelze obětovat jakémusi politickému zájmu. I kdyby ty studentky byly jen dvě.
Dovoluji si ocitovat Jezise . "Nebyl stvoren clovek pro sobotu, ale sobota pro cloveka". Tedy, nabozensky predpis, ci symbol nema absolutni prednost v lidskem zivote. Tam se dopracovalo krestanstvi a spolecnost v 21. stoleti. Ta devcata se snazi vratit pred rok nula (pred Krista) a neni nasi povinnosti jim to umoznit. Asi by to nebylo ani dobre. Nejen my, ale i ony se museji ucit toleranci. Neni nasi povinnosti klesat na jejich uroven, ale je nasi povinnosti je pozvednout na nasi uroven.