Miluj své nepřátele aneb o spiritualitě pro naši dobu

Adam Borzič

Nenávist ve společnosti roste. Nejsou vůči ní imunní ani ti, kdo usilují o změnu tohoto nespravedlivého společenského a ekonomického systému. O to krásnější je, když se dialog mezi zastánci různých pohledů na svět podaří.

Dokážu pochopit, že ministrovi Kalouskovi „ujely“ nervy. To je lidské. Potíž je v tom, že „jeho facky“ jsou symbolem i projevem stále násilnější atmosféry v naší zemi. Na Šluknovsku jsme viděli tričko s nápisem křísícím Adolfa Hitlera. Pochodující davy skandující nenávistně „Cikáni do plynu…do práce“ a snažící se prodrat přes policejní kordony k romským ubytovnám, všudypřítomný rasismus, šovinismus, islamofobie, homofobie, antisemitismus a konečně nacionalismus diktovaný z nejvyšších míst - to všechno jsou projevy stoupající společenské frustrace, rostoucího hněvu a nebezpečné nevědomosti. Zdá se, že všichni staří démoni se vrátili a z jejich žhavého reje může vyšlehnout katastrofa celonárodních rozměrů.

Optice nepřátel není těžké podlehnout. Na vlastní kůži jsem si to před časem uvědomil, když jsem byl označen jedním publicisticky činným bratrem ve víře za „největšího nepřítele křesťanství“, zatímco další pán, přívrženec vládnoucí koalice, o mně napsal, že jsem „levicový třasořitka“. Měl jsem chuť ostře reagovat, ale nakonec mě jakýsi tichý instinkt zadržel.

×
Diskuse
September 23, 2011 v 14.48
Bude to asi znít prostoduše nebo zbytečně provokativně, ale přiznám se, že vlastně nevím, co je to ta "spiritualita"...
PM
September 23, 2011 v 15.06
Spiritualita, bych řekl
je dána prostorem který - příkladně pro křesťana- sdílí duch svatý. Křesťanská spiritualita vzniká nutností návazu na metafyzické dimenze. Řekl bych.
A o to bylo opřeno celé poselství, které včera přinesl papež do své otčiny.
PM
September 23, 2011 v 15.16
Agnostická spiritualita je k mání v mnoha podobenstvích
Takhle se to příkladně povedlo A.P.Čechovovi:
K důstojnému lidskému úděu patří bezpodmínečná nutnost pokorné víry v jiný svět, než je ten ve kterém se nacházíme.
A když člověk není schopen věřit v boha, tak jej nesmí nahradit žádnou atrakcí, ale celoživotně hledat a hledat, sám se sebou a svým svědomým.
September 23, 2011 v 16.54
Já myslím, že docela chápu spirituální pojetí humanismu, protože mám jistý vztah k humanistickému hnutí, ač se osobně hlásím k marxismu. Příčiny rostoucího násilí a nenávisti vidím v systémové krizi, která mimo jiné destabilizuje lidskou psychiku. Nikoho to však neomlouvá, protože každý je za své činy odpovědný. Trpělivost je určitě na místě a víra v jiný svět (tady na zemi) je přímo žádoucí. K autorově větě, že „z lidského přijetí nesmějí být vyňati ani ti, kteří konají zlo“ mám jen poznámku, že pro tento případ existují i jiné formy humanismu, které jsou mnohem materialističtější. Před časem tady paní Švihlíková v jednom článku připomněla sympatickou postavu Martina Kabáta z pohádky Hrátky s čertem. Vzpomínáte, jak Martin Kabát naložil se Sarka-Farkou, když mu byla nebeskými mocnostmi svěřena nad loupežníkem výkonná moc? A to se rozhodně o Martinu Kabátovi nedá říct, že by humanista nebyl. Vždyť on měl toho lumpa docela rád. A ještě ke všemu ho zachránil před peklem.
September 23, 2011 v 18.32
Trochu mimo téma
Borzičův článek je velmi pěkný - ostatně vždycky ho rád čtu. Jeho texty jsou plné otevřenosti a vstřícnosti; a doufám, že ani po té pochvale autor nezpychne:)

Tou poznámkou o spiritualitě jsem mířil za hranice článku: ono se někdy mluví o spiritualitě, ale často je to slovní mlhovina, nebo v horším případě určitá ideologizace. Ale to samozřejmě naprosto není případ tohoto článku.

Když jsme u té spirituality, vzpomněl jsem si na povídky Jana Balabána, jehož kniha "Možná, že odcházíme" byla nyní oceněna jako kniha desetiletí. V těch textech je obsažena evangelická duchovnost a je to v kontextu české literatury možná trošku zvláštnost - což říkám, jsa deformován výukou i studiem literatury, kde se o spiritualitě hovoří (v jistém období) zejména v souvislosti s autory katolickými. Magnesia Litera dopadla dobře, ale slova Pavla Mandyse mi vyrazila dech: ta ideologická frazeologie o neúspěšných atd. dokonale znásilnila dílo. Chápu, že byla pravděpodobně pronesena v chvatu televizního natáčení, ale i tak - byla to docela síla...

Omlouvám se za tento poněkud "tematicky asociativní" příspěvek.
SH
October 24, 2011 v 17.04
REALITA
„Miluj svého nepřítele“, či „moudřejší ustoupí“, jsou krásně znějící maxima, která ale, jako všechna zjednodušená tvrzení, nelze v opravdovém životě uplatňovat. Platí totiž, jako všechno, s podstatnými výjimkami, které bohužel, je nepotvrzují. Jsou nepřátelské aktivity, za které jejich aktéry už nelze milovat. A ustupovat jim už vůbec ne. Víc jak dva tisíce let velcí duchové učí lidstvo těmto velepravdám, a za tu dobu zemřelo násilně víc lidí, než kolik jich teď momentálně žije na Zeměkouli.