Od protestů vůči karikaturám proroka Mohameda uplynulo pět let

Právě 1. února 2006 zveřejnily desítky deníků v celé EU sadu proslulých karikatur, jež nechal zhotovit dánský list Jyllands-Posten. Akt vyvolal mohutné protesty, ale i debatu, zda je narušování náboženských dogmat a tradic projevem svobody slova, či nikoliv.

(čtk)

01.02.2011 03:19

A1

V Jyllands-Postenu vyšlo původně dvanáct kreseb. Nejvíce kritizována byla ta s bombou místo turbanu. Repro Internet

Přetištění karikatur islámského proroka Mohameda z dánského listu Jyllands-Posten ze září 2005 několika předními evropskými deníky před pěti lety, 1. února 2006, vyvolalo bouři muslimského světa. Při protestech, kdy v některých muslimských zemích hořely dánské ambasády, zahynulo přes 130 lidí, následoval bojkot dánského zboží a diplomatický konflikt mezi Dánskem a některými muslimskými zeměmi. Zároveň však byla podnícena i diskuse o rozdílech ve vnímání svobody projevu, tisku či umění mezi Západem a muslimskými zeměmi.

Celá kauza začala v září 2005, kdy dánský spisovatel Kare Bluitgen hledal ilustrátora ke své knize pro děti o proroku Mohamedovi. To ale nebylo jednoduché, protože islám zakazuje jakékoli zpodobňování proroka z obavy před uctíváním idolů. Poté, co jej tři výtvarníci odmítli, si Bluitgen postěžoval předsedovi dánských spisovatelů, který o tom napsal dopis do deníku Jyllands-Posten. V něm věc odsoudil jako ohrožování svobody slova. Vedení deníku pak oslovilo několik kreslířů a výtvarníků a z došlých kreseb vybralo dvanáct, které 30. září 2005 otisklo.

Deník zveřejnění dvanácti kreseb od dvanácti autorů (nejznámější z nich od kreslíře Kurta Westergaarda zobrazovala proroka na hlavě s turbanem ve tvaru bomby s hořící roznětkou) zdůvodnil snahou o rozpoutání debaty o přípustnosti kritiky islámu a o vnitřní cenzuře.

Jako první se hlasitě ohradili dánští imámové poté, co se dánský premiér Anders Fogh Rasmussen odmítl v říjnu 2005 sejít s velvyslanci z muslimských zemí s odůvodněním, že vláda nemá žádný vliv na činnost médií.

„Vláda se odmítá omluvit, protože nemá pod kontrolou média a novinový trh; to by bylo zásahem do svobody slova,“ uvedl tehdy doslova.

139 mrtvých
Imámové následně v prosinci 2005 vykonali dvě cesty do muslimských zemí (navštívili například Egypt, Libanon, Sýrii, Turecko či Maroko), kde se snažili na tyto (z jejich pohledu urážlivé karikatury) upozornit. Rasmussen o nich později mluvil jako o fanaticích, kteří „přilévají oleje od ohně a šíří špatný obraz Dánska“, většina dánských poslanců a novinářů byla přesvědčena, že tito imámové byli z velké části odpovědni za následnou revoltu vůči Dánsku v muslimských zemích.

„Ve jménu svobody slova“ pak 1. února 2006 zveřejnilo karikatury několik evropských deníků (včetně českých), což vyvolalo rozsáhlé protesty v řadě muslimských zemí. Vypáleny byly ambasády či konzuláty Dánska v Sýrii, Libanonu a Íránu, v četných muslimských státech se pálily vlajky Dánska i jiných západních zemí, při protestech zahynulo na 139 lidí, zejména v Nigérii, Libyi a Afghánistánu. Většina zemí s převahou muslimského obyvatelstva začala bojkotovat dánské zboží a požadovala po představitelích dánské vlády omluvu.

Za „nepřípustné“ podněcování k náboženské nebo etnické nenávisti označily přetištění karikatur v evropských listech USA, které ale zároveň uznávaly svobodu tisku a projevu. Mluvčí Evropské komise zase uvedl, že svoboda projevu a svoboda tisku patří mezi základní svobody, jejichž obraně je Evropská komise zcela oddána. Evropský tisk zaujal v komentářích rozdílná stanoviska: část hájila svobodu slova pro média, druhá část soudila, že tuto svobodu nelze uplatňovat i za cenu urážení náboženského cítění některých skupin společnosti.

Kritická média rovněž poukazovala na zištný zájem vydavatelů Jyllands-Postenu a odkazovala na četná tematická vyjádření šéfredaktora Mikkelsena.

Omluvy i odmítání
Většinově bylo odmítáno násilí radikálních muslimů jako reakce na karikatury. Například německá expertka na islám Antonia Radosová v listu Bild poznamenala, že protesty organizují islámští fundamentalisté.

„Islám pro ně není náboženství, nýbrž politická ideologie. Západní hodnoty jako rovnoprávnost žen, oddělení státu a náboženství nebo svobodu tisku hluboce nenávidí,“ řekla doslova.

Francouzský filosof Alain Finkelkraut zase prohlásil, že „svoboda projevu není jen právo říkat, co si myslím, ale také povinnost poslouchat i věci, které mě zraňují. ... Normální není, když lidé v Jeruzalémě šlapou po dánské vlajce na protest proti několika obrázkům otištěným v dánských novinách“.

Autor nejznámější karikatury Westergaard reagoval slovy: „Interpretace kreseb jsou nekorektní. Většinové mínění mezi muslimy je takové, že to je o islámu jako celku. Tak to není. Je to o jistých aspektech muslimského fundamentalismu, které jistě nesdílejí všichni muslimové.“

Loni se za urážku, kterou mohly karikatury vyvolat, ne za přetištění, omluvil dánský deník Politiken. „Je to padnutí na kolena před islamisty a výprodej naší svobody názoru,“ okomentoval čin Westergaard. Šéfredaktor listu Jyllands-Posten Jorn Mikkelsen považoval omluvu Politikenu za selhání v boji za svobodu slova a ústup před hrozbami.

V minulých letech bylo v Dánsku zatčeno za přípravu útoků několik lidí. Například v roce 2008 zatkla dánská policie dva muže z Tuniska podezřelé z přípravy vraždy Westergaarda, v roce 2009 zatkla americká policie dva muže v Chicagu, kteří údajně plánovali útok na Westergaarda a redakci Jyllands-Posten, loni v září byl zatčen v Dánsku muž původem z Čečenska, který chtěl do redakce Jyllands-Posten poslat dopisní bombu. V roce 2008 začali islamisté vyhrožovat smrtí i Westergaardovi, který se musel opakovaně stěhovat a byl pod ochranou policie.

Podle loňských údajů prodělaly dánské firmy kvůli bojkotu dánského zboží v některých muslimských zemích za pět let na 350 milionů eur, podle většiny již ale výrazná krize pominula.


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Tomáš Tožička - Duchcov

Hmm, svoboda slova Úterý, 1.Února 2011, 08:58:32

No já nevím, podle mě jsou to jen kecy, které chtějí omlouvat naprosto neodiskutovatelnou urážku jiné kultury. Kolik filmů jsme od té doby v Abendlandu zakázali k veřejné produkci, kolik obrazů muselo být staženo z výstav. Jen si vzpomeňte na naše politiky jak běsnili, když Rakušáci natočili film o naší neschopnosti reagovat na katastrofu Temelína.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.