Přetištění karikatur islámského proroka Mohameda z dánského listu Jyllands-Posten ze září 2005 několika předními evropskými deníky před pěti lety, 1. února 2006, vyvolalo bouři muslimského světa. Při protestech, kdy v některých muslimských zemích hořely dánské ambasády, zahynulo přes 130 lidí, následoval bojkot dánského zboží a diplomatický konflikt mezi Dánskem a některými muslimskými zeměmi. Zároveň však byla podnícena i diskuse o rozdílech ve vnímání svobody projevu, tisku či umění mezi Západem a muslimskými zeměmi.

Celá kauza začala v září 2005, kdy dánský spisovatel Kare Bluitgen hledal ilustrátora ke své knize pro děti o proroku Mohamedovi. To ale nebylo jednoduché, protože islám zakazuje jakékoli zpodobňování proroka z obavy před uctíváním idolů. Poté, co jej tři výtvarníci odmítli, si Bluitgen postěžoval předsedovi dánských spisovatelů, který o tom napsal dopis do deníku Jyllands-Posten. V něm věc odsoudil jako ohrožování svobody slova. Vedení deníku pak oslovilo několik kreslířů a výtvarníků a z došlých kreseb vybralo dvanáct, které 30. září 2005 otisklo.

Deník zveřejnění dvanácti kreseb od dvanácti autorů (nejznámější z nich od kreslíře Kurta Westergaarda zobrazovala proroka na hlavě s turbanem ve tvaru bomby s hořící roznětkou) zdůvodnil snahou o rozpoutání debaty o přípustnosti kritiky islámu a o vnitřní cenzuře.

Jako první se hlasitě ohradili dánští imámové poté, co se dánský premiér Anders Fogh Rasmussen odmítl v říjnu 2005 sejít s velvyslanci z muslimských zemí s odůvodněním, že vláda nemá žádný vliv na činnost médií.

„Vláda se odmítá omluvit, protože nemá pod kontrolou média a novinový trh; to by bylo zásahem do svobody slova,“ uvedl tehdy doslova.

139 mrtvých

Imámové následně v prosinci 2005 vykonali dvě cesty do muslimských zemí (navštívili například Egypt, Libanon, Sýrii, Turecko či Maroko), kde se snažili na tyto (z jejich pohledu urážlivé karikatury) upozornit. Rasmussen o nich později mluvil jako o fanaticích, kteří „přilévají oleje od ohně a šíří špatný obraz Dánska“, většina dánských poslanců a novinářů byla přesvědčena, že tito imámové byli z velké části odpovědni za následnou revoltu vůči Dánsku v muslimských zemích.

„Ve jménu svobody slova“ pak 1. února 2006 zveřejnilo karikatury několik evropských deníků (včetně českých), což vyvolalo rozsáhlé protesty v řadě muslimských zemí. Vypáleny byly ambasády či konzuláty Dánska v Sýrii, Libanonu a Íránu, v četných muslimských státech se pálily vlajky Dánska i jiných západních zemí, při protestech zahynulo na 139 lidí, zejména v Nigérii, Libyi a Afghánistánu. Většina zemí s převahou muslimského obyvatelstva začala bojkotovat dánské zboží a požadovala po představitelích dánské vlády omluvu.

Za „nepřípustné“ podněcování k náboženské nebo etnické nenávisti označily přetištění karikatur v evropských listech USA, které ale zároveň uznávaly svobodu tisku a projevu. Mluvčí Evropské komise zase uvedl, že svoboda projevu a svoboda tisku patří mezi základní svobody, jejichž obraně je Evropská komise zcela oddána. Evropský tisk zaujal v komentářích rozdílná stanoviska: část hájila svobodu slova pro média, druhá část soudila, že tuto svobodu nelze uplatňovat i za cenu urážení náboženského cítění některých skupin společnosti.

Kritická média rovněž poukazovala na zištný zájem vydavatelů Jyllands-Postenu a odkazovala na četná tematická vyjádření šéfredaktora Mikkelsena.

Omluvy i odmítání

Většinově bylo odmítáno násilí radikálních muslimů jako reakce na karikatury. Například německá expertka na islám Antonia Radosová v listu Bild poznamenala, že protesty organizují islámští fundamentalisté.