V rubrice Xman na serveru iDNES.cz se objevil článek „Domina v nikábu. Porno osvobodí ženy Středního východu, věří producentka“, který pojednává o Kelly Madison, americké pornoherečce, režisérce a vlastnici společnosti 413 Productions. Ta se rozhodla osvobodit blízko a středovýchodní ženy skrze pornoprodukci, ve které nechybí poloodhalené ženy v nikábu, které mají od manželů zakázáno řídit automobil, a pokud se to provalí, hrozí jim ukamenováním.

Není to první případ ani využití blízkovýchodních prvků v pornografii, ani sexualizace Blízkého východu v umění. V prvním případě vzpomeňme na Miu Khalifu, americkou pornoherečku libanonského původu, která kvůli tomu obdržela několik výhružek se strany Libanonců, na což reagovala slovy, že Hollywood zobrazuje muslimy mnohem hůř než její produkční společnost — nutno podotknout, že Mia Khalifa je katolička, nikoliv muslimka. V druhém případě si stačí vzpomenout na českou brakovou literaturu devatenáctého století, která pojednávala o zajatých ženách a jejich osvoboditelích na území Osmanské říše.

Utlačované ženy nahradily v dnešní době v islámských stereotypech harémové tanečnice. Jak je nicméně vidět, sexualizace muslimek ani Blízkovýchodňanek neskončila. Mezi Miou Khalifou a Kelly Madison je však zásadní rozdíl — Madison není nijak spřízněna s Blízkým východem. Zároveň o ní není známo, že by byla muslimkou. Mia Khalifa arabské kořeny má a zároveň na svých stránkách deklaruje, že se svojí tvorbou snaží emancipovat ženy — což Kelly Madison také může provádět, ale těžko ze své pozice bílé nemuslimské Američanky vyvine apel na arabské muslimky.

Je to podobné, jako kdyby se nějaká Íránka rozhodla osvobodit a emancipovat Češky. Vždyť jsou to chudinky, když si drtivá většina z nich po svatbě vezme manželovo příjmení (v Íránu si ho žena ponechává). A český jazyk navíc rozlišuje rodovou příslušnost, zatímco perština je bezrodá. Tato Íránka by se rozhodla vojensky napadnout Českou republiku, zrušit možnost změny příjmení u sňatku a zakázat češtinu. Jaké by byly reakce Češek? Určitě by to všechny nesly nelibě a navíc by si stěžovaly: „Proč nás tady někdo z Íránu bude poučovat, jak to máme dělat, když u nich genderová rovnost v mnoha ohledech stejně nefunguje, a ještě ke všemu neví nic o české kultuře?“

Samotná stereotypizace zahalování působí v kontextu západního světa stejně paradoxně. Na jednu stranu jsou (nejen ze strany feministických spasitelů) dávány na odiv odhalené a nadstandardně upravené ženy jako vzor emancipace, na druhou stranu jsou příklady západních feministek spojovány s ošklivým vzhledem a odmítáním módního průmyslu. Emancipace přitom nestojí na konkrétním módním stylu, nýbrž na vlastních preferencích.

Zahalování muslimek, které se navíc praktikuje na veřejnosti, navíc nemusí mít vypovídající hodnotu o sexuálním životě té které muslimky. Vyjdeme-li ze samotného Koránu, islám se staví k sexu pozitivně, a to nejen jako k rozmnožovacímu nástroji, byť účastníci pohlavního styku musejí dodržovat několik omezení (musejí být v manželském svazku, nesmějí provádět anální sex ani si zavádět do pohlavních orgánů cizí předměty apod.). Jeden z hadísů (vyprávění o životě a činech proroka Mohameda) také pojednává o tom, jak si šla Mohamedovi stěžovat žena o svatební noci, protože se její novopečený manžel věnoval modlitbám, ale už ne milostným hrátkám. Prorok následně zašel za mužem a řekl mu, aby se víc věnoval sexuálním potřebám své manželky.

V Turecku byl dokonce otevřen v roce 2013 první halál (vyhovující islámským pravidlům) sexshop a další se rozšířily do Nizozemí a Německa. A ačkoliv se pornografie těší v některých majoritně muslimských zemích vysoké oblibě, je podle islámského učení nepřípustná.

Je tedy otázka, jaký přínos bude mít sexuální misie Kelly Madison, pokud budou konzumenti její produkce vystaveni tabuizaci a zároveň se budou muset potýkat se zesměšňováním vlastní víry a kultury. Spíš přinese rozkoš západnímu než východnímu publiku. A přesvědčené utvrdí ve vlastních stereotypních představách.