Uplynuly tři roky od chvíle, kdy světová média obletěla fotka dívky v rudých šatech, která se otáčí před zásahem slzného plynu. Tehdejší symbol násilného potlačení protestů za záchranu istanbulského parku Gezi není pro turecké aktivistky jen vzpomínkou. Na hrozbu policejních násilností si zvykly.

Přestože se tamější společnost v mnohém proměnila — pro ženy k výrazně horšímu —, dvě skutečnosti přetrvaly: vzít si na demonstraci ochrannou masku není špatný vtip, ale dobře míněná rada, a pokud snímek zpětně působí jako mediálně vděčná ilustrace ženské bezbrannosti, zdání klame. Ženy stály během protestů před třemi lety v přední linii a stojí tam i dnes.

„Gezi tváře žen možná zviditelnilo, ale silné byly vždycky. V 80. letech se v reakci na konzervativní režim jako první politizovaly a vyšly do ulic,“ vzpomíná Deniz Bayramová, lidskoprávní aktivistka a právnička. Její slova se mi potvrzují hned další den, když ji letmo zahlédnu v ulicích istanbulské čtvrti Kadıköy.

V situaci pro mě dosud nevídané se proplétám davem více než pěti set žen. Přes jazykovou bariéru rozpoznávám, že hesla, která provolávají, obsahují slova jako „AKP“ a „Erdoğan“. Pouhým skandováním názvu vládnoucí strany a jména prezidenta v negativním kontextu si přitom v dnešním Turecku koledujete o ránu obuškem. Až později zjišťuji, že slogany byly ještě radikálnější, než jsem očekávala.

Ne náhodou nás za zvuku mohutného ženského hlasu skandujícího „Erdoğane, my si tě najdeme“ nebo „Ruce pryč od našich těl“ doprovází zástup těžkooděných policistek. Z odstupu ve vedlejších uličkách situaci „monitorují“ těžkooděnci - chlápci.

Zatímco v České republice se policisté v civilu alespoň snaží maskovat jako „tajní“, jakkoli se to některým daří spíš méně než více, na istanbulské demonstraci si jich několikanásobně větší počet nepokrytě vytahuje kamery a mobilní telefony. Aktivistky to nijak nevzrušuje. Práh zásahu do práva na svobodné shromažďování mají zkrátka jinde.

„Že nás nikdo nezbil? To je výjimka,“ pousmívá se jedna z účastnic. Trochu naivně jsem měla za to, že policejní složky jsou vůči ženám mírnější. Pravda je však někde jinde. Důvody mi později osvětlují organizátorky: „Protest jsme měly nahlášený, navíc jsme nebyly explicitně prokurdské.“

↗

Demonstraci doprovázely policistky, policisté ji pozorovali z okolních ulic. Foto Jan Beránek

Galerie (8)