Redakce tureckého deníku Hürriyet, čítající kolem tisíce zaměstnanců, sídlí hodinu cesty z centra Istanbulu, což ale v čtrnáctimilionové metropoli pořád ještě neznamená periferii. Do moderní budovy deníku, jehož název znamená v češtině Svoboda, se dostáváme přes střeženou bránu, u vstupu odevzdáváme pasy a batohy nám kontroluje ochranka bezpečnostními detektory.

Jeden z největších tištěných listů v zemi — o nákladu čtyři sta tisíc — se profiluje jako liberální, státotvorné a sekulární médium. Je součástí vlivné soukromé mediální skupiny vlastněné Doğanovou rodinou, která zahrnuje i dva televizní kanály včetně turecké CNN a další deníky. Ve světě je Hürriyet znám zejména prostřednictvím své anglické mutace Hürriyet Daily News. Jako jeden z hlavních zdrojů informací o dění v zemi slouží i nám v Deníku Referendum.

Občanská organizace Reportéři bez hranic v květnu uveřejnila žebříček, zkoumající míru svobody médií ve 180 zemích: Turecko se umístilo na 151. místě. Tamější novináři jsou v posledním roce vystaveni zastrašování i soudním procesům, a režim dokonce na některá opoziční média uvalil nucenou správu. Snahu prezidenta Erdoğana nastolit v Turecku autoritářský režim jsme analyzovali včera.

O tom, jaké to je být v dnešním Turecku novinářem a v jakém stavu se nachází tamější mediální prostor, jsme hovořili s vedoucím společenské rubriky deníku Hürriyet Yelanem Bilgicim.

„Před patnácti lety jsem si o víkendu kupoval čtyři až pět tištěných novin, všechny kvalitní a každé s jiným profilem.“ Foto Jan Beránek

Jak výrazně se mediální krajina v Turecku proměnila od doby, kdy Erdoğan nastoupil k moci?

Dám vám příklad. Před patnácti lety jsem si o víkendu kupoval čtyři až pět tištěných novin, všechny kvalitní a každé s jiným profilem. A nejen já. Dnes si lidé stěžují, že nemají co číst.

Kvalita upadla. Proměnila se také profilace mnoha médií - zejména v období po protestech před třemi lety, které započaly bojem o záchranu parku Gezi. Politika režimu některé z nich posunula směrem k liberální levici a donutila zaujmout kritičtější pozice, za což nyní čelí perzekucím.

To je případ deníku Cumhuriyet (česky Republika — pozn. DR), který je dnes hlavním opozičním médiem, přestože tradičně zastával spíše státotvornou republikánskou pozici. Jsou to vůbec nejstarší seriozní noviny v Turecku. Erdoğan mediální prostor polarizoval: buďto vládu podporujete, nebo ne. Při sebemenší známce kritiky se s vámi okamžitě jedná jako s opozičním médiem.

Jakou pozici zastává deník Hürriyet? Jste otevřeně kritičtí?

I pro nás je současná situace paradoxní. Již od svého založení se Hürriyet hlásil k principům turecké republiky. Označil bych nás za liberální a centristické noviny, které si zakládají na pluralitě názorů. Noviny píší někdy mírně napravo od středu, někdy mírně nalevo, ale v Turecku to není zase tak velký rozdíl. Také někteří naši autoři jsou spíše pravicoví, jiní zase levicoví. Redakce je i uvnitř dosti pluralitní a docela si na tom zakládáme.

Na rozdíl od Cumhuriyetu se vůči režimu nestavíme do přímé opozice. Na některých tématech se s vládou shodujeme. Ale přesto nás AKP a její příznivci pokládají za protirežimní. Vidí nás jako strážce starých pořádků. To se odrazilo i ve čtenářské obci — očekává se od nás, že budeme každé politické rozhodnutí režimu kritizovat.