Je u nás politická skupina, která v maximální míře napomáhá tomu, aby se izolované teroristické útoky přeměnily v opravdový civilizační konflikt, a jmenuje se Úsvit-Blok proti islámu se svými požadavky „zakázat islám“ a podobně. Samozřejmě nelze „zakázat“ to, co je v myslích a srdcích lidí: jen z pokojně žijících a pracujících lidí instantně vytvoříte skutečné nepřátele.

Nic nenahrává teroristickým fanatikům z tzv. Islámského státu jako právě tyto snahy, protože by tím okamžitě triumfovala jejich ideologie a začali by se k nim přidávat příznivci ne po desítkách, ale po miliónech. Nelze zakázat víru, zakažte její vnější projevy a tím intenzivnější bude uvnitř.

Zbourejte mešitu, kostel nebo synagogu: vytvořili jste právě jednotku radikálů. Čeští fanatičtí antiislamisté jsou stejně nebezpeční jako fanatičtí islamisté; mějme na paměti, že se radují z každého úspěšného teroristického útoku a z každého mrtvého.

Problémem nejsou uprchlíci, ale pokrytectví Západu

Kde se stala chyba? Nemyslím vůbec, že je v „přílivu uprchlíků"; toto jsou naopak v naprosté většině lidé, kteří prchají před stejnými grázly, kteří v Bruselu odpálili nálože. Řádově největší počet obětí islámského terorismu je v USA (11. září), kde je muslimských imigrantů minimum, a tyto útoky neplánovali a neprovedli migranti, ale lidé vně země.

Podle mého názoru je zásadní chyba v tom, že bohaté západoevropské státy připouštějí vznik a rozvoj oblastí s vysokou koncentrací lidí bez práce, bez vzdělání, bez dobrých příkladů v okolí, bez valné šance se uplatnit, vyloučených lokalit, které jsou pro radikalizaci - tedy proti odpor a nenávist proti systému, která se pak přetaví v násilí - ideální živnou půdou. Země západní Evropy - platí to méně o Německu a to je důležité - v tomto jednají pokrytecky: na jedné straně se prezentují jako vyspělé demokracie s fungující správou, jako vysoce kulturní a nejen penězi bohaté země, ve kterých je radost žít - pokud si ovšem připustíme selektivní slepotu a budeme se tvářit, že v nich neexistují ghetta, kde nefunguje ani demokracie, ani správa a moc ani zákony a kde je možné si o spokojeném životě jenom snít.

A kde se ještě stala chyba? Není dnes už ani veřejným tajemstvím, že o aktivní šíření a bohaté financování radikální a nepřijatelné islámské propagandy, neslučitelné nejen s — nepsanými — evropskými hodnotami, ale i psaným právem, se stará zejména Saúdská Arábie, kde je tento druh islámu státním zřízením. Wahábistická Saúdská Arábie je přitom označována za velkého přítele Západu, zatímco tiše toleruje, ne-li přímo podporuje výcvikové základny teroristů na svém území. Patnáct z devatenácti atentátníků z 11. září pocházelo z této země, zatímco Irán byl řazen do „osy zla" a byl pod tvrdými sankcemi.

Je jasné, že situace na Blízkém východě je extrémně složitá, že to je sud s prachem - přesněji barel s ropou - a že je pozitivní, že Saúdové hrají i jakousi pozitivní roli místního po zuby ozbrojeného četníka. Ale současně platí, že bezvýhradnou podporou tohoto režimu podporujeme šíření islámského fundamentalismu v Evropě.

Nechce se mně věřit, že není možné sjednat vztah, ve kterém bude udržena ona jakási „četnická“ role Saúdů v regionu s podmínkou, že upustí od šíření svého extrémního islámu mimo hranice země - mám za to, že Saúdové dnes potřebují víc Západ a jeho zbraně, včetně amerických základen na svém území atd., než Západ potřebuje Saúdy.

Naprosté nepochopení situace ukazuje vyhrocené úsilí antiislamistů, ale bohužel i řady normálních stran, které v tomto jednají populisticky, nepovolit bezvízový styk s Tureckem. Občané Turecka samozřejmě nemají problém získat víza, kdo si o ně požádá a není zrovna na rizikovém seznamu, ten jej získá. Víza jsou ostatně velmi zastaralou překážkou cestování, vlastně jen byrokratickou a ne skutečnou, a samozřejmě zkorumpovanou: o udělení víza rozhoduje turecký úředník.

Zavedení bezvízového styku s Tureckem je podmíněno splněním řady dosti zásadních bezpečnostních podmínek; jednou z nejdůležitějších je zavedení povinných biometrických pasů, které jsou velmi těžko zfalšovatelné, na rozdíl od těch dnes platných. Pokud by Turecko, které bezvízový styk velmi chce, požadovaná bezpečnostní opatření zavede, bude to pro Evropu znamenat zvýšení její bezpečnosti a nikoli „cestu do pekel“, jak tvrdí hloupí lidé z Úsvitu/BPI.

Co by se mělo dělat?

Nejdříve k tomu, co moc nepomůže: vyhlašování výjimečných stavů, stavů ohrožení, kumulace vojáků a policistů v ulicích, stokrát víc kamer a sledování lidí. To jsou opatření, která se asi „musí dělat k uklidnění lidí", ale po čase stejně odezní; jen to šmírování zůstane. Podstatné je dle mého názoru právě potlačování šíření náboženského extrémismu, důsledné a přísné, s přesným vědomím toho, kde musí vést dělicí čára: zachování odlišnosti i víry, ale dodržování evropských pravidel hry, psaných i nepsaných.

Není možné dovolovat, ani tolerovat radikální výklady islámu, náznaky „vlastního práva“ v muslimských komunitách a je nutné to postihovat přísně a „netolerantně", protože právě toto islámský radikalismus plodí. Musí být dána možnost deportace těch, kteří radikální a násilné myšlenky aktivně šíří a kážou.

Současně - to je možná ještě důležitější - musí západoevropské státy kousnout do hodně kyselého jablka a začít pracovat na likvidaci ghett a vyloučených lokalit, dramaticky zvýšit investice — zejména lidské — na úsilí o integraci. Je jasné, že to bude politicky nepopulární - hodně práce, peněz a žádné krátkodobé výsledky, spíš jen prvotní problémy - ale jiná možnost není vidět.

Spolužití dvou obřích civililizačně-kulturních okruhů, křesťanského/atlantského a arabsko/muslimského, bude rozhodně obtížné, často konfliktní a bude nejspíš určující osou vývoje zemí a národů v obrovské euro-asijské oblasti v tomto století. Zažijeme nepochybně hodně problémů a bolesti - to platí pro obě strany - a žádný recept napsaný na dvacet let dopředu dát nelze, situace se bude jistě vyvíjet tak, jak nejméně čekáme: mějme na paměti, že státy v této „druhé části světa“ jsou z valné části polofunkční, zhroucené, diktátorské a násilné a velmi klopotně se prodírají vpřed.

Jsem si však jistý tím, že pokud bychom - tak jak domácí i evropští „antiislamisté“ navrhují - vztyčili neproniknutelnou hranici, za kterou bychom snad měli zahnat všechny nositele druhého náboženství, čeká nás nevyhnutelný světový válečný konflikt o rozměru poslední velké války či ještě větší: jsem přesvědčen, že tzv. Islámský stát by během krátké doby ideologicky a mocensky zvítězil od Tangeru po Islamábád a získal do svých rukou milióny bojovníků a stovky tisíc zbraní včetně jaderného arzenálu. A toto Evropa nemůže dopustit a věřím, že ani nedopustí.