Mnozí se dnes zamýšlejí, jak sebrat různým extrémistům a populistům vítr z plachet. Přestože u nás šíření různých nenávistných ideologií nemá žádné tradice, alespoň u části populace klesá odolnost vůči podobným excesům. Jednou z důležitých odpovědí je dát lidem šanci žít ve větší jistotě. Nezvládnutá sociální agenda a zaostávání České republiky vůči nejvyspělejšímu světu totiž vytváří podhoubí pro paniku, jíž lidé v zajetí emocí propadají.

Do roku 2008 probíhala v českých zemích po transformačním propadu alespoň částečná konvergence na ekonomickou úroveň vyspělejších zemí. Ani tehdy to však nebyl výraz zdraví české ekonomiky. Vliv na to měl především příliv zahraničních investic a využití společného hospodářského prostoru a evropských fondů po vstupu do Evropské unie. Relativní bohatnutí země pak provázela sociální diferenciace jejích obyvatel. Pro spoustu z nich se dohánění vyspělé Evropy nekonalo — i v tom lze hledat kořeny současné ochoty naslouchat extrémistům.