Máločemu dnes přikládáme takový význam jako práci. Její zásluhou drží naše společnost pohromadě, jsou naplňovány naše potřeby, díky ní máme co jíst, kde bydlet, velká část světa kolem nás je tvořena jejími produkty. Pro většinu lidí bývá hlavním prostředkem sociálního kontaktu, bez kterého by jim hrozila izolace. Práce dává jejich životu řád, pocit důležitosti a jakýs takýs pocit smyslu. Bez práce, která tvoří jeho opěrnou kostru, jako by se život, v širokém slova smyslu, zhroutil sám do sebe.

V této oblasti nyní nastává mnoho změn, které se sice postupně projevují už dnes, ale jejich hlavní dopady budeme pozorovat v následujících desetiletích. Pod vlivem procesu digitalizace a automatizace se očekává významný úbytek pracovních míst (podle některých odhadů až polovina) a to nejenom těch nekvalifikovaných, ale bude nahrazena i rutinní intelektuální práce nevyžadující kreativitu a sociální kontakty.

Proto stojí za to vést širší úvahy o práci a její budoucnosti. Už dnes probíhá diskuze o průmyslu 4.0 a práci 4.0, tedy o tom, jak se práce a průmysl pod vlivem nových technologií promění, ale jak na konferenci s názvem Budoucnost práce, kterou minulý týden uspořádalo zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice, připomněl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula, neměli bychom zapomínat přemýšlet o celku společnosti, ve které se budoucí práce bude odehrávat.

Pokud se chceme vyrovnat se změnami, které ve světě práce nastávají, musíme se ptát, jak se změní společnost jako taková nebo lépe řečeno, jak se změnit má, aby výsledkem nebyly společenské otřesy, ale naopak, aby zavádění nových technologií a pokračující mechanizace měly především pozitivní dopady.

Hlavní otázkou, se kterou se podobné úvahy musí vypořádat, je, z čeho lidé budou žít, pokud bude pokračovat úbytek placené práce. Zdá se, že tento problém nemá jiné řešení, než nějakou formu přerozdělování, která by rovněž zabránila prohlubování sociálních rozdílů, jež jsou právě největším rizikem a zdrojem společenského napětí.