Produktivita práce je jádrem ekonomického pokroku. Bez zlepšení produktivity práce je možné zajistit hospodářský růst pouze větší intenzitou práce (tedy že lidé tvrději a déle pracují) nebo větším rozsahem zaměstnanosti (tedy, že pracují větší počty lidí).

Toto jsou ale v podstatě — pokud jde o větší intenzitu práce a větší zaměstnanost — faktory, které ve spojení s hospodářským růstem mohou spíše zakrývat problémy s produktivitou práce. A to je podle mého i případ české ekonomiky. Zaměstnáváme více lidí, zaměstnanost je na svém vrcholu, ale v produktivitě práce se nijak zvláště nečiníme.

V pokročilých ekonomikách došlo k rychlému vzestupu produktivity práce v 90. letech, kdy se větší měrou prosadila počítačová technologie, která vytlačila předchozí nemoderní technologie, jejichž symbolem byl například psací stroj.

Rozvíjející se ekonomiky měly snahu dohánět vyspělé ekonomiky růstem HDP a pokoušely se zajišťovat růst produktivity práce. To se dařilo díky uplatnění moderních zahraničních technologií v rámci zahraničních investic, ať již přicházely z USA, z eurozóny, respektive nejpokročilejší části EU, či z Japonska.