Německá ekonomika je největší v Evropě, svou velikostí je čtvrtá až pátá na světě. Spojení České republiky s touto ekonomikou je proto důležité a předurčuje významně náš další vývoj. V letech 2012-2013 tato ekonomika v podstatě stagnovala, její následné oživení však na rozdíl od české ekonomiky nebylo zdaleka tak výrazné: za loňský rok byl v České republice růst HDP 4,3 procenta, kdežto v Německu jen 1,7. Ten rozdíl souvisel s naším mimořádným čerpáním evropských fondů. Prognóza vývoje německé ekonomiky bude pro další období opět klíčovým faktorem.

V současnosti nepožívá německé ekonomika nijak zvláštní důvěry, a to přesto, že vedle nízkých cen, včetně rekordně nízké ceny benzínu, je nízká (konkrétně pětiprocentní) nezaměstnanost. Ožívá i růst mezd. Za loňský rok si v privátním sektoru německé odbory vymohly růst o 3,4 procenta a celkově reálné mzdy vzrostly o 2,5 procenta, což je nejvíce od roku 1992. Průměr brutto mzdy dnes dosahuje čtyř tisíc eur a nově zavedená misální hodinová mzda 8,5 euro. Německému exportu pomáhalo i slabší euro a vývoz byl motorem německého růstu. Hlavně jím ale byla kupní síla německého spotřebitele.

Přesto jsou tu obavy z budoucnosti, zejména proto, že kondice německých globálních firem, jako jsou ocelářský Thyssen-Krupp či strojírenský Siemens, nenahrává zlepšování pozice Německa ve světové ekonomice - ta se po předchozí krizi pohybuje kolem tříprocentního růstu. Podíl na světovém trhu ztrácel i důležitý německý automobilový průmysl, přičemž strojírenský průmysl jako celek spíše stagnuje. Otevřená je stále aféra „dieselgate“ ze září loňského roku, která postihla automobilový koncern Volkswagen za podvody na emisích dieselových motorů.

Konečný účet za dieselgate ještě neznáme. Dopady na pokutách či případných náhradách nejsou vyčísleny (odhady se pohybují v desítkách miliard eur), konečné ztráty tohoto největšího výrobce dieselových automobilů ve světě mohou být značné. Pesimisté dokonce odhadují, že problémy koncernu Volgswagen mohou mít dopad na růst německého HDP až v rozsahu jednoho procentního bodu. Zatím klesl podíl jeho vozů na trhu EU z 35,6 na 24,3 procenta.

Největší krizi po dobu své existence prožívá i nejvýznamnější německý bankovní dům Deutsche Bank. Za loňský rok dosáhla banka ztráty 6,7 miliardy eur, propouští až 15 tisíc zaměstnanců a prodává své strategické čínské podíly. Dolů padá i její dceřiná firma Postbank. Deutche Ban se propadá ve své hodnotě někam až k roku 1992.

↗

Největší německý bankovní dům prožívá nejmohutnější krizi své existence, za loňský rok dosáhl ztráty 6,7 miliardy eur. Foto zerohedge.com

Neklid na finančních trzích se samozřejmě projevuje i jinde ve světě. Německá burza ale zaznamenala výraznější pokles zájmu o obchodování. Oproti předchozímu roku významně klesl DAX (Deutsche Aktionindex). Akcie finančního sektoru jsou značně volatelní. Akcie firem jako EON či RWE po špatných týdnech nyní poněkud ožily. I tyto podniky však očekávají dopady nové energetické legislativy. Lidé prostě dnes spíše přesouvají peníze z firemních akcií jinam, třeba do státních cenných papírů.

Německo je také globální hráč a jeho ekonomika samozřejmě souvisí s vývojem světové konjunktury. Tady je třeba očekávat účinek toho, že politice kvantitativního uvolňování amerického Federálního rezervního systému (FED) či unijní Evropské centrální banky (ECB) dochází munice. A že problémy „bublinové ekonomiky“ z roku 2008 byly z části jen přesunut do budoucnosti - o bublinách se dnes znovu hovoří u realitních trhů či u různých spořících fondů. Řecký problém je stále otevřený. Nejistý vývoj dotváření bankovní unie, s ohledem na tlaky Velké Británie hrozící Evropské unii takzvaným „brexitem“, stabilitě také nepřidá.

Vychládání německé ekonomiky souvisí hlavně s nejistotou eurozóny, s útlumem poptávky v Rusku a zejména v Číně. Také očekávané zvýšení ceny peněz v USA může narušit financování hospodářských projektů Německa za oceánem. A to ještě není v německých prognózách kalkulován dopad nákladů na řešení pokračující imigrační krize, zlom v cenách ropy, které jsou momentálně na dvanáctiletém minimu a další neplánovatelé dopady jako je geopolitický vývoj na Blízkém a středním východě.

Zdánlivá pohoda posledních českých ale i německých ekonomických prognóz je proto poněkud zavádějící. Letošní prognózy vývoje německé ekonomky jsou přeci jen opatrné — hospodářská recese se sice ještě neočekává, určité zpomalení růstu ovšem ano (například prognóza Commerzbank či hospodářské komory DIHK uvádí růst jen 1,3 procenta HDP). Jsou-li jisté obavy z budoucnosti německé ekonomiky oprávněné, ovlivní to i úvahy o hospodářské politice české vlády na zbytek volebního období.