Německá ekonomika díky úsilí spolkové vlády křesťanských stran a sociálních demokratů dlouhodobě směřovala k rozpočtovému přebytku. Byl to plán německé vlády, kterým tato rozvinutá sociálně-tržní ekonomika hodlala odpovědět na výzvy doby.

Za rok 2016 byl očekáván rozpočtový přebytek ve výši šesti miliard eur, ale ve skutečnosti bylo dosaženo přebytku dokonce dvanácti miliard, což je dvojnásobek očekávaného výsledku. Při kurzu 27 korun za euro má rozpočtový přebytek Německa v českých korunách astronomickou hodnotu 324 miliardy korun.

Je tedy zřejmé, že i země s vynikajícím systémem institucí sociálního státu jako je Německo, může být ekonomicky velmi efektivní. Pokud hospodářství slušně roste a dosahuje se solidních daňových výnosů, což je případ Německa, může být dosaženo přebytku státního rozpočtu.

Takový by mohl být vzor pro českou ekonomiku a českou vládu. Česká ekonomika může růst i v příštích letech velmi slušným tempem někde mezi dvěma až třemi procenty.

Je však potřeba se také podívat na německé daňové sazby. Ty jsou jak u zaměstnanecké, tak zejména u korporátní daně z příjmu výrazně vyšší než ty české. A jak se zdá, efektivitu ekonomiky to nejen nesnižuje, ale dokonce zvyšuje.

Daňová progrese zkrátka přináší do společnosti prvek sociální stability a větší harmonie, kdežto prakticky „rovná“ daň z příjmu, jak se zdá, jen zvyšuje příjmové a tedy i sociální rozdíly ve společnosti.

Česká vláda v současné době vcelku správně řeší otázku elektronického výběru daní u živnostníků, na prvním místě však měla řešit otázku daňové progrese. Tedy například zavedení druhé, zvýšené sazby korporátní daně u největších firem. Jedná se totiž vesměs o firmy se zahraniční účastí, které odvádějí stamiliardy korun dividend na účet svých mateřských firem.