Světové finanční trhy a investoři počátkem tohoto roku s napětím čekali na první zprávy o vývoji čínské ekonomiky. Tyto informace nebyly příliš uspokojivé, a tak finanční trhy, zejména s ohledem na značné problémy Šanghajské burzy, začaly reagovat.

Dochází k poklesu cen akcií i surovinových komodit. Tento pokles trvá již několik dní a projevuje se především v klesajících cenách ropy, a to jak Brent, tak WTI. Cena plynu, která zažila v závěru roku rapidní vzestup, zatím zůstává na hodnotách z konce roku. Zdá se, že se vývoj cen plynu definitivně oddělil od vývoje cen ropy.

V loňském roce velmi významným způsobem klesaly ceny průmyslových kovů. Nejmenší ztrátu v ceně, konkrétně 18,8 procenta, ještě zaznamenal hliník, více než čtvrtinu ceny ztratila za jeden rok měď, podobně i zinek a olovo. Dvě pětiny své ceny ztratil za jediný rok nikl.

Výprodej cen průmyslových kovů pokračuje ještě počátkem tohoto roku a v okamžiku, kdy se ceny těchto kovů na světových komoditních trzích ustálí, odstartují velmi dobrou investiční příležitost. Pro zajímavost, pokud jde o drahé kovy, platina ztratila téměř dvě pětiny své hodnoty za rok, paladium téměř pětinu. Významný pokles cen a značné kolísání v průběhu roku zaznamenaly také zlato a stříbro. Z kovů je však zlato jediné, které svou hodnotu zvyšuje. Zdá se, že investoři, kteří opouštějí akciové trhy, zvolna přecházejí na zlato, které v podstatě plní funkci rezervy.

Cena ropy se snížila za jeden rok ze zhruba sedmdesáti dolarů za barel ropy Brent na dnešních zhruba třiatřicet dolarů za barel. Podobný trend zaznamenala také ropa WTI.

Čínská ekonomika zpomaluje, ale toto zpomalení znamená stále ještě růst někde pod sedmiprocentní úrovní meziročního růstu HDP. Čína je však před rozsáhlou restrukturalizací své ekonomiky. Zcela nepochybně se bude stále více orientovat na obnovitelné zdroje elektrické energie, bude řešit problémy svého životního prostředí (což ovšem stojí velké peníze) a bude přesouvat těžiště svého průmyslu z produkce pro export na produkci pro osobní spotřebu obyvatelstva.

Velký problém, který musí Čína řešit, je skryt na Šanghajské burze, kde, jak se zdá, byla řada titulů (a zřejmě těch rozhodujících) za poněkud přemrštěné ceny. S tím se musí Čína vypořádat, stejně tak jako se svou měnou a její stabilizací, neboť renrimbi (čínský jüan) ztratil zhruba dvě procenta své hodnoty. To pochopitelně nelze opakovat každý týden.

Nicméně problémy čínské ekonomiky nejsou problémy toho druhu, které by mohly přivodit krizi, jíž svět zažil v roce 2008 a zejména 2009 v důsledku pádu amerických bank a pojišťovacích společností.

Evropa bude mít problémy ve svém zřejmě nejvýznamnějším vývozním odvětví, automobilovém průmyslu. USA podaly žalobu na automobilový koncern Volkswagen (VW). Nepochybuji, že tato žaloba bude u amerických soudů úspěšná. A pokud dosáhne náhrada přiznaná soudem částky blížící se požadavku americké exekutivy, tedy 48 miliard dolarů, může to být likvidační pro celý koncern VW. A samozřejmě, že s koncernem VW (jeho „německou“ částí) jsou provázány desítky, možná stovky podniků v České republice a další tisíce podniků v celé Evropě. Tato žaloba může ještě celou Evropu stát velmi mnoho.

USA vstoupily do posledního roku Obamova prezidentství ve velmi dobré ekonomické kondici. Růst lze odhadovat někde mezi třemi až čtyřmi procenty, nezaměstnanost je kolem 4,5 procenta a jediným problémem zůstává nízká inflace, která se oproti roku 2014 snížila na 0,2 procenta v roce 2015.

Evropská ekonomika na počátku roku 2016 přeci jen v nějak výtečné kondici není. Zaměstnanost v EU přesahuje deset procent a velkým problémem jsou obrovské regionální rozdíly. Německo zažívá nezaměstnanost 4,5 procenta, Španělsko dokonce procent jednadvacet.

Také v Evropě se ve vztahu k hospodářství negativně projevuje nizoučká inflace. Zdá se, že světovým trhům a světovému hospodářství by prospělo, kdyby došlo k razantnímu růstu cen ropy (na úroveň 50-60 dolarů za barel). To by dokázalo zvýšit inflaci alespoň o dvě procenta a bylo by to stimulem pro hospodářský růst. Zdá se však, že taková představa je poněkud fantaskní.

Poslední kroky Saúdské Arábie svědčí o tom, že nechce dopustit, aby Írán přišel na světové trhy se svou ropou, což by vedlo k dalšímu poklesu cen ropy. Nejsou vyloučeny ani nové americké sankce vůči Íránu, které budou ve svých důsledcích znamenat znemožnění prodeje jeho ropy na světových trzích. Ale Saúdská Arábie a ostatní arabské státy produkující ropu udělají vše proto, aby nepustili na světové trhy s ropou nikoho jiného, a tak samy udržují vysokou těžbu ropy a tím dále snižují její cenu.

Samozřejmě, že pokud by došlo k tomu, že se latentní konflikt (nebo latentní krize) ve vztazích mezi Íránem a Saúdskou Arábií změní v krizi skutečnou a v ozbrojený konflikt mezi těmito dvěma státy, může to mít naopak vliv na velmi razantní vzrůst cen ropy.

Zkrátka, ve světovém hospodářství je v tomto roce mnoho krizových jevů a vypadá to, že kumulace těchto jevů může do značné míry způsobit urychlení ukončení růstové části hospodářského cyklu ve světové ekonomice. Zájmem rozhodujících států světa, ale i ekonomik jako je ta česká, je, aby růstová část pokračovala dále. To ovšem znamená snížit vliv krizí, jako je ukrajinská nebo imigrační, a případně nedopustit eskalaci krize ve vztazích mezi Íránem a Saúdskou Arábií.